4 Tdo 1283/2021

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 3. 2022 o dovoláních obviněných 1. H. R., nar. XY, dříve bytem XY, proti kterému je vedeno řízení proti uprchlému podle § 302 a násl. tr. ř., 2. S. E.-T., nar. XY, bytem XY, 3. A. R., nar. XY, bytem XY, 4. S. R. A., nar. XY, dříve bytem XY, proti kterému je vedeno řízení proti uprchlému podle § 302 a násl. tr. ř., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 5. 2021, sp. zn. 6 To 2/2021, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 3/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných H. R., S. E.-T., A. R. a S. R. A. odmítají.

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 39 T 3/2019, byli obvinění H. R. a S. E.-T. uznáni vinnými pod bodem ad A) a B) výroku rozsudku ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2011 (dále jen trestní zákoník) a zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea první a druhá tr. zákoníku,

obviněný A. R. byl uznán vinným pod bodem ad A) výroku rozsudku ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku,

obviněný S. R. A. byl uznán vinným pod bodem ad B) výroku rozsudku ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2011 a zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):

„nejméně v období od 1. 1. 2008 do 28. 2. 2010 zejména v Brně na níže uvedených místech soustavně dlouhodobě spolupracovali v systému vzájemné podřízenosti a nadřízenosti, se stanovenými funkčními kompetencemi a dělbou činností, a to v úmyslu soustavně a opakovaně vylákávat neoprávněnou výhodu na dani z přidané hodnoty (DPH), přičemž za tímto účelem vytvářeli na území České republiky řetězce společností obchodujících se záměrně výrazně nadhodnoceným zbožím (níže uvedené jako řetězce A a B), přičemž cílem tohoto sledu obchodních transakcí nebylo dosažení zisku z podnikatelské činnosti, ale pouze navodit před orgány finanční správy takový skutkový stav, který povede k dosažení neoprávněné výplaty nadměrného odpočtu DPH správcem daně u poslední společnosti těchto řetězců v důsledku konečného vývozu zboží do zahraničí za využití zákonného osvobození od DPH, a to v rozporu s ustanovením § 64 a § 72 zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, za současného porušení daňové neutrality v rámci obou řetězců, kdy první společnosti těchto řetězců neodváděly DPH z prodeje zboží společnosti N.; přičemž mezi obžalovanými byli nejvýše postaveni H. R., který řídil činnost skupiny zejména ve vztahu ke koncovým vývozům zboží do zahraničí, a S. E.-T., který řídil činnost skupiny zejména ve vztahu k předcházejícím předstíraným obchodním operacím na území České republiky, pod kterými byli v nižší úrovni zařazeni jednatelé společností zahrnutých do fakturačních řetězců, tj. B. J., S. R. A., M. L. a R. N. a dále P. O. (řízení proti němuž bylo vyloučeno k samostatnému projednání), jakož i osoby podílející se na vytvoření a činnosti subjektů plnících na počátku řetězců úlohu tzv. chybějícího článku, tj. O. K. a A. R., pod jejichž vedením pak na nejnižší úrovni působily další osoby již jen zcela formálně zapsané na pozici oficiálních zástupců těchto společností; přičemž každý z obžalovaných se dílčím způsobem v rámci rozdělených úkolů a kompetencí podílel na spáchání trestného činu zejména tím, že:

H. R.

bez jakéhokoliv formálního postavení v uvedených společnostech se přesto faktickým rozhodujícím vlivem podílel na jejich řízení a činnosti, kdy tuto činnost spolu se S. E.-T. zosnoval a řídil tím, že trestnou činnost inicioval, naplánoval a usměrňoval její páchání, když

- v součinnosti se S. E.-T. a jeho prostřednictvím koordinoval činnost B. J. a S. R. A. s činností ostatních obchodních subjektů, které v rámci příslušného účelového fakturačního řetězce formálně figurovaly v roli dodavatelů zboží,

- v uvedené době řídil činnost B. J. a jeho společnosti L. S. při nákupu a následných vývozech zboží, obchodovaného předtím v rámci fakturačního řetězce A, do zahraničí, kde byly tyto níže uvedeným způsobem dodávány odběratelům N. K. (sídlem Irák) a A. S. T. (sídlem Dubaj),

- v období od 1.1.2008 do 28.2.2010 nechal prostřednictvím B. J. a jménem společnosti L. S. předložit na Finanční úřad Brno II. níže uvedená daňová přiznání k DPH, jejichž prostřednictvím bylo nárokováno a získáno vyplacení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty v celkové výši 334.191.000,-Kč,

- době řídil činnost S. R. A. a jeho společnosti N. A. při následných vývozech zboží, obchodovaného předtím v rámci fakturačního řetězce B, do zahraničí, kde byly tyto dodávány níže uvedeným způsobem odběratelům CITY EXPORT IMPORT DUBAI (sídlem Dubaj), COSTA IMPORT AND EXPORT nebo COSAT IMPORT AND EXPORT (sídlem Dubaj), nebo H. A. R. (sídlem Irák),

- za období leden 2008 až červen 2008 a srpen 2008 nechal prostřednictvím S. R. A. a jménem společnosti N. A. předložit na Finanční úřad Brno I níže uvedená daňová přiznání k DPH, jejichž prostřednictvím bylo v souvislosti s obchodními případy realizovanými v řetězci B nárokováno vyplacení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty v celkové výši 42.831.354,20 Kč,

- za období květen 2009 až prosinec 2009 nechal prostřednictvím S. R. A. a jménem společnosti N. A. předložit na Finanční úřad Brno I níže uvedená daňová přiznání k DPH, jejichž prostřednictvím bylo v souvislosti s obchodními případy realizovanými v řetězci B nárokováno vyplacení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty v celkové výši 105.961.177,90 Kč,

- stanovil a za pomoci dalších obžalovaných realizoval na straně přijatých zdanitelných plnění u společností L. S. a N. A. fiktivní fakturační cestu neodpovídající skutečnému fyzickému pohybu obchodovaného zboží, které tyto společnosti následně účelově vyvážely do zahraničí, s cílem zneprůhlednit finanční operace, ztížit případné šetření a zastřít skutečný původ tohoto zboží a jeho původní hodnotu, k čemuž bylo využito chybějících článků (tzv. „missing trader“) lokalizovaných na počátku fakturačního řetězce,

- rozhodoval o vytváření souvisejících účetních dokladů v takto ustavené fiktivní fakturační cestě, a to zejména dokladů o nákupu a prodeji zboží u koncových společností realizujících následný vývoz zboží do zahraničí (tj. L. S. a N. A.) a formálně přitom zastupovaných B. J. a S. R. A.,

- vyplácel jednatelům koncových společností L. S. a N. A. B. J. a S. R. A. sjednanou finanční odměnu, případně také další finanční prostředky nezbytné pro vlastní chod těchto subjektů,

- zajistil a financoval nákup příslušného textilního zboží, které bylo následně využito při účelových obchodních případech realizovaných níže popisovaným způsobem

- byl koncovým příjemcem a beneficientem převážné části finančních prostředků, vylákaných v důsledku uvedené trestné činnosti od jednotlivých správců daně, které předtím z bankovních účtů společností L. S. a N. A. vybrali v hotovosti jednatelé těchto subjektů,

S. E.-T.

bez jakéhokoliv formálního postavení v uvedených společnostech se přesto faktickým rozhodujícím vlivem podílel na jejich řízení a činnosti, kdy tuto trestnou činnost spolu s H. R. v uvedené době řídil tím, že trestnou činnost naplánoval a směrňoval její páchání, když

- řídil činnost M. L. a jeho společnosti L. při účelovém předprodeji zboží obchodovaného v rámci fakturačního řetězce A,

- řídil činnost společnosti F. při účelovém přeprodeji zboží obchodovaného v rámci fakturačního řetězce B,

- řídil činnost R. N. a jeho společnosti N. při účelovém přeprodeji zboží obchodovaného v rámci obou fakturačních řetězců, kdy skutečným smyslem těchto obchodních transakcí bylo vložení dalších článků do fakturačního řetězce za účelem jejich rozšíření a znepřehlednění při případné kontrole,

- v součinnosti s H. R. a jeho prostřednictvím koordinoval činnost M. L., jakož i R. N. s činností obchodního subjektu, který v rámci účelového fakturačního řetězce A formálně figuroval jako koncový vývozce zboží, tedy B. J. a jeho společnost L. S.,

- v součinnosti s H. R. a jeho prostřednictvím koordinoval činnost P. O. a R. N. s činností obchodního subjektu, který v rámci účelového fakturačního řetězce B formálně figuroval jako koncový vývozce zboží tedy S. R. A. a jeho společnost N. A.,

- stanovil a za pomoci dalších obžalovaných realizoval u fakturačního řetězce A posloupnost fiktivních přeprodejů v pořadí společností A. R. – N. – L. a L. S., obdobně pak u fakturačního řetězce B v posloupnosti N. – F. a N. A., neodpovídající skutečnému fyzickému pohybu obchodovaného zboží, s cílem zneprůhlednit finanční operace, ztížit případné šetření a zastřít skutečný původ tohoto zboží a jeho původní hodnotu,

- rozhodoval o vytváření souvisejících účetních dokladů v takto ustavené fiktivní fakturační cestě, včetně pokladních dokladů osvědčujících údajné (ve skutečnosti však neexistující) hotovostní platby za zboží mezi jednotlivými články řetězce, a to zejména u společností L., N., A. R. a F.,

- instruoval osoby zapsané na postu jednatelů společností zapojených do fakturačního řetězce,

zejména R. N. a M. L., jak mají účelově vystupovat a vypovídat při jednání před správcem daně při probíhajících daňových kontrolách,

- vyplácel jednatelům společností L., N. a F., M. L., R. N. a P. O. sjednanou finanční odměnu, případně také další finanční prostředky nezbytné pro chod těchto subjektů, včetně nájmu kancelářských prostor, skladů apod.,

- prostřednictvím A. R. angažoval osobu O. K., jenž následně dále řídil činnost společnosti A. R. a dalších obdobných subjektů na počátku příslušného fakturačního řetězce, kde plnily roli chybějícího článku (tzv. „missing trader“), jejichž prostřednictvím bylo znemožněno dohledání původu zboží a zejména zjištění jeho dřívější hodnoty, která byla přitom byla současně těmito subjekty účelově a mnohonásobně navýšena oproti cenám v čase a místě obvyklým, byl koncovým příjemcem a beneficientem významné části vylákaných finančních prostředků,

A. R.

bez jakéhokoliv oficiálního vztahu k těmto společnostem se v uvedené době podílel zejména na

řízení činnosti společnosti A. R. a jejích dodavatelů v řetězci A), když

- přijímal pokyny S. E.-T. směřující k zajištění chodu této části fakturačního řetězce

- zajistil za tímto účelem účast osoby O. K., jehož pověřil tím, aby vytvořil na začátku fakturačního řetězce skupinu společností plnící roli chybějícího článku (tzv. „missing trader“), jehož prostřednictvím bylo znemožněno dohledání původu zboží a zejména zjištění jeho dřívější hodnoty, která byla přitom současně těmito subjekty účelově a mnohonásobně navýšena oproti cenám v čase a místě obvyklým,

- průběžně instruoval a úkoloval O. K., jemuž určoval obsah jednotlivých obchodních případů, zejména při následném prodeji tohoto zboží na další články ve fakturačním řetězci, který dle tohoto zadání skrytě řídil činnost společnosti A. R. případně některých dalších subjektů, např. společnosti D. P., B.-l., vyskytujících se na pozici prvotního článku,

- vyplácel O. K. sjednanou finanční odměnu, případně také další finanční prostředky související se založením a následným provozem jím řízených obchodních subjektů,

- prostřednictvím dalších subjektů zajistil a poskytl kancelářské prostory a další technické zázemí v administrativní budově na adrese XY na ul. XY, které obžalovaní, ale i další zainteresované osoby systematicky využívali k osobním schůzkám a dalším nezbytným aktivitám (vystavování a zpracování účetních dokladů apod.) spojeným s pácháním trestné činnosti,

B. J.

v rámci řetězce A) jakožto jednatel společnosti L. S., která tvořila poslední tuzemský článek řetězce a působila jako vývozce předmětného zboží,

- podal případně nechal podat jménem uvedené společnosti na Finanční úřad Brno II. níže uvedené daňové přiznání k DPH za zdaňovací období leden 2008, únor 2008, březen 2008, duben 2008, květen 2008, červen 2008, červenec 2008, srpen 2008, září 2008, říjen 2008, listopad 2008, prosinec 2008, leden 2009, únor 2009, březen 2009, duben 2009, květen 2009, červen 2009, červenec 2009, srpen 2009, září 2009, říjen 2009, listopad 2009, prosinec 2009, leden 2010 a únor 2010, do kterých níže uvedeným způsobem zahrnul faktury od společnosti L. týkající se záměrně nadhodnocených nákupů zboží v souhrnné výši 1.758.900.000,-Kč, čímž následně získala společnost L. S. neoprávněnou výhodu na DPH ve výši 334.191.000,-Kč,

- prostřednictvím přepravců zajišťoval fyzickou přepravu zboží ve směru z České republiky do

příslušných zahraničních destinací v Dubaji a Iráku, kdy vlastním smyslem této přepravy bylo

toliko naplnění obligatorních formálních znaků pro uskutečnění vývozu, které mohly být ze strany správce daně či jiné státní autority v souvislosti s požadovaným vyplacením nadměrného odpočtu ověřovány,

- následně nákup a vývoz předmětného zboží opakovaně jako statutární zástupce společnosti L. S. prezentoval při jednání s pracovníky správce daně jako standardní obchodní činnost, tak aby došlo k vyplacení nárokovaných nadměrných odpočtů DPH,

M. L.

v rámci řetězce A) jako jednatel společnosti L. administroval veškeré úkony této společnosti, která byla jedním ze článků tuzemského řetězce společností vzniklého za účelem vytvoření sledu obchodů s jediným účelem obchodních transakcí v podobě získání nadměrného odpočtu po uskutečnění vývozu zboží společností L. S., v období od 16.1.2008 do 26.2.2010 formálně nakoupil v 26 případech od níže uvedené společnosti N. různé textilní zboží ve značně nadhodnocených cenách za celkem 1.755.699.000,-Kč (bez DPH), které následně vždy obratem a s minimální marží formálně přeprodal společnosti L. S., na kterou jménem společnosti L. vystavil v období od 16. 1. 2008 do 26. 2. 2010 celkem 26 faktur, přičemž si byl vědom toho, že takto vystavené vysoce nadhodnocené faktury, prezentované též v daňových přiznáních předkládaných správci daně, budou zahrnuty do účetnictví odběratele L. S., jemuž tak jako plátci DPH na jejich základě vznikne nadměrný odpočet, aniž by za uvedené tvrzené obchody obdržel od společnosti L. S. odpovídající finanční protiplnění, vzniklý celkový nedoplatek u tohoto odběratele ve výši přesahující 2 mld. Kč adekvátním způsobem nevymáhal, přesto však existenci uvedených obchodů jako reálné obchodní činnosti opakovaně osobně či jinak jako statutární zástupce společnosti L. prezentoval při jednání s pracovníky správce daně, aby tak potvrdil oprávněnost nároku společnosti L. S. na vyplacení odpočtu DPH

R. N.

v rámci řetězce A) i B) jako jednatel společnosti N. administroval veškeré úkony této společnosti, která byla dalším ze článků tuzemského řetězce společností vzniklého za účelem vytvoření sledu obchodů, kdy jediným účelem obchodních transakcí nemělo být dosažení zisku z podnikání, nýbrž pouze získání nadměrného odpočtu DPH po uskutečnění vývozu v řetězci A) zboží společností L. S., kdy zboží ve 26 případech formálně nakoupil od společnosti A. R. a formálně přeprodal a fakturoval společnosti L. tak, aby ho tato dále níže uvedeným způsobem mohla fakturovat jako dodávku společnosti L. S., kdy do takto deklarovaných nákupů zboží od společnosti A. R. zahrnoval i zboží, fakturačně pořízené poté, co byla společnosti A. R. ke dni 18.8.2009 ukončena registrace k DPH a tedy toto zboží již nemohlo být zahrnuto do přijatých zdanitelných plnění od plátce DPH, což však přesto obžalovaný udělal a vykazoval následně mj. v daňových přiznáních podávaných za společnosti N. i v pozdější době; v řetězci B) pak za společnost N. pouze účetně pořizoval od nefunkčních a nekontaktních subjektů, zejména společnosti SALEX GLASS TRADING s.r.o., CEU stavební družstvo, KEMCO s.r.o., POPSIE, s.r.o. či YOKING s.r.o., když toto zboží sloužilo k formálním vývozům a vylákání daňového odpočtu společností N. A., a to vše činil, aniž by za uvedené tvrzené obchody obdržel odpovídající finanční protiplnění, přičemž existenci uvedených obchodů jako reálné obchodní činnosti opakovaně osobně či jinak jako statutární zástupce společnosti N. prezentoval při jednání s pracovníky správce daně, aby potvrdil oprávněnost nároku společností L. S. a N. A. na vyplacení odpočtu DPH,

O. K.

v rámci řetězce A) jako osoba bez jakéhokoliv formálního vztahu k tomuto subjektu ve skutečnosti skrytě řídil obchodní činnosti společnosti A. R., a to zejména tím, že zajišťoval vedení účetnictví subjektu a nadto současně pro formální výkon funkce jednatele resp. zplnomocněného zástupce společnosti angažoval L. L., nar. XY, resp. K. K., nar. XY, kteří ovšem při výkonu této činnosti jednali dle pokynů O. K. a nebyli plně obeznámeni s podstatou obchodů společnosti, přičemž současně vydal či nechal vystavit za společnost A. R. účetní doklady prokazující údajné prodeje textilního zboží na odběratele společnost N. v 26 případech fakturovaných od 16. 1. 2008 do 25. 2. 2010, aby jej tato pak mohla níže uvedeným způsobem v řetězci přefakturovat dále, přičemž obsah takto deklarovaných obchodních transakcí byl pro větší věrohodnost na základě pokynů O. K. promítnut také do daňových přiznání předkládaných společností A. R. správci daně, kdy ovšem naopak v zájmu ztíženého dohledání dalších předchozích obchodních vazeb byla účetní evidence společnosti posléze blíže nezjištěným způsobem zašantročena,

obdobně pak opět skrytým způsobem řídil či se podílel na řízení společnosti D. P., IČ: XY, se sídlem XY, (dále jen D. P.) která je předchozím dodavatelem části inkriminovaného textilního zboží pro společnost A. R., kdy opět O. K. pro společnost D. P. zejména zajišťoval vedení účetnictví a fakturaci a také současně pro formální výkon funkce jednatele angažoval J. P., nar. XY, který ovšem při výkonu této činnosti jednal dle pokynů O. K. a nebyl obeznámen s podstatou vykazovaných obchodů společnosti D. P., kdy činnost společností A. R. a D. P. formálně řízených k tomu zcela nezpůsobilými osobami formálních jednatelů či zplnomocněných zástupců nelze charakterizovat jako standardní obchodní činnost a jejich zapojení do fakturačního toku O. K. tak mělo zjevně za cíl pouze ztížit či zcela znemožnit dohledání předchozích dodavatelů příslušného zboží a potažmo také subjektu, u kterého došlo k účelovému navýšení cen zboží obchodovaného v řetězci spojenému s neodvedením DPH,

S. R. A.

jakožto jednatel společnosti N. A., která tvoří poslední tuzemský článek řetězce B a byla vývozcem předmětného textilního zboží z České republiky podal resp. Nechal podat jménem uvedené společnosti na Finanční úřad Brno I. níže uvedená daňová přiznání k DPH za zdaňovací období leden 2008, únor 2008, březen 2008, duben 2008, květen 2008, červen 2008, srpen 2008, květen 2009, červen 2009, červenec 2009, srpen 2009, září 2009, říjen 2009, listopad 2009 a prosinec 2009, do kterých níže uvedeným způsobem zahrnul faktury od společnosti F. týkající se záměrně nadhodnocených fiktivních nákupů zboží, čímž nárokovala společnost N. A. neoprávněnou výhodu na DPH ve výši 148.792.532,10 Kč, přičemž mu muselo být zřejmé, že svým jednáním úmyslně napomáhá vylákání výhody na dani z přidané hodnoty DPH,

přičemž shora popsaným způsobem byl obžalovanými realizován:

A/ řetězec končící vývozy zboží a vylákáním nadměrného odpočtu DPH společností L. S., zahrnující zejména:

společnost L. S., IČ: XY, se sídlem XY (dále jen jako L. S.)

společnost L., IČ: XY, se sídlem XY (dále jen jako L.)

společnost N., IČ: XY, se sídlem XY (dále jen jako N.)

společnost A. R. (nyní v likvidaci), IČ: XY, se sídlem XY (dále jen jako A. R.),

kdy za společnost L. S. bylo jednatelem B. J., na základě předchozí spolupráce obžalovaných M. L., R. N., O. K., H. R., S. E.-T. a A. R. s vědomím výše popsaného zločinného záměru a s cílem tento záměr uskutečnit úmyslně podáno na Finanční úřad Brno II:

B/ řetězec končící vývozy zboží a vylákáním nadměrného odpočtu DPH společností N. A., zahrnující zejména:

společnost N. A., IČ: XY, se sídlem XY (dále jen jako N. A.),

společnost F., IČ: XY, se sídlem XY (dále jen jako F.)

společnost N.,

kdy za společnost N. A. byla jednatelem S. R. A., na základě předchozí spolupráce obžalovaných R. N., H. R. a S. E.-T., s vědomím výše popsaného zločinného záměru a s cílem tento záměr uskutečnit úmyslně podána na Finanční úřad Brno I:

Za výše uvedené jednání byl obviněný H. R. odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s § 108 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 13 (třinácti) let. Podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, včetně zákazu jejich zastupování na základě plné moci, mandátní smlouvy, smlouvy komisionářské, smlouvy o obchodním zastoupení nebo jiné smlouvy umožňující jednat jménem nebo na účet obchodní korporace či družstva na dobu 10 (desíti) let.

Obviněný S. E.-T. byl odsouzen za výše uvedené jednání, jakož i za sbíhající se přečiny nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, křivého obvinění podle § 345 odst. 2, odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku a podle § 345 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2019, č. j. 89 T 100/2018-1147, podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s § 108 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku, za užití § 58 odst. 4 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 500 denních sazeb, kdy jedna denní sazba činí 2.000 Kč, tedy peněžitý trest v celkové výši 1.000.000 Kč (jeden milion korun). Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku.

Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, včetně zákazu jejich zastupování na základě plné moci, mandátní smlouvy, smlouvy komisionářské, smlouvy o obchodním zastoupení nebo jiné smlouvy umožňující jednat jménem nebo na účet obchodní korporace či družstva na dobu 10 (desíti) let.

Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu, který byl obviněnému pravomocně uložen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2019, č. j. 89 T 100/2018-1147, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyly podkladu.

Obviněný A. R. byl za výše uvedené jednání odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s § 108 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 (deset) let. Podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

Podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen peněžitý trest ve výši 500 denních sazeb, kdy jedna denní sazba činí 5.000 Kč, tedy peněžitý trest v celkové výši 2.500.000 Kč (dva miliony pět set tisíc korun). Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 1,5 (jednoho a půl) roku.

Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, včetně zákazu jejich zastupování na základě plné moci, mandátní smlouvy, smlouvy komisionářské, smlouvy o obchodním zastoupení nebo jiné smlouvy umožňující jednat jménem nebo na účet obchodní korporace či družstva na dobu 10 (desíti) let.

Obviněný S. R. A. byl za výše uvedené jednání odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s § 108 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 11 (jedenáct) let. Podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, včetně zákazu jejich zastupování na základě plné moci, mandátní smlouvy, smlouvy komisionářské, smlouvy o obchodním zastoupení nebo jiné smlouvy umožňující jednat jménem nebo na účet obchodní korporace či družstva na dobu 10 (deseti) let.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj, se sídlem náměstí Svobody 4, Brno 602 00, IČ: 72080043 majetkovou škodu, a to konkrétně:

a) obv. H. R., A. R., B. J., S. E.-T., R. N., M. L. a O. K. ve výši 334 191 000 Kč,

b) obv. H. R., S. R. A., S. E.-T., R. N. ve výši 136 318 218,90 Kč.

Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněných B. J., M. L., R. N. a O. K.

Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 39 T 3/2019, podal státní zástupce a obvinění H. R., S. E.-T., A. R., S. R. A., B. J., M. L. a R. N. odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 6. 5. 2021, sp. zn. 6 To 2/2021, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce a obviněných S. E.-T. a A. R. částečně zrušil, a to v celém výroku o trestu ohledně obviněných S. E.-T. a A. R.

Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněnému S. E.-T. byl za zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku a za zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea první a druhá tr. zákoníku, ohledně nichž zůstal napadený rozsudek nezměněn, jakož i za sbíhající se přečiny nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, křivého obvinění podle § 345 odst. 2, odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku a podle § 345 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2019, č. j. 89 T 100/2018-1147, uložen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku, ve spojení s § 108 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku, za užití § 58 odst. 5 tr. zákoníku, souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen peněžitý trest ve výši 180 denních sazeb, kdy jedna denní sazba činí 2.000 Kč, tedy peněžitý trest v celkové výši 360.000 Kč (třistašedesát tisíc korun). Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, včetně zákazu jejich zastupování na základě plné moci, mandátní smlouvy, smlouvy komisionářské, smlouvy o obchodním zastoupení nebo jiné smlouvy umožňující jednat jménem nebo na účet obchodní korporace či družstva na dobu 10 (desíti) let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu, který byl obviněnému pravomocně uložen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2019, č. j. 89 T 100/2018-1147, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo dále nově rozhodnuto tak, že obviněnému A. R. byl za zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku a za zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, ohledně nichž zůstal napadený rozsudek nezměněn, uložen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku, ve spojení s § 108 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku, úhrnný trest odnětí svobody v trvání 10 (deset) let. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 270 denních sazeb, kdy jedna denní sazba činí 5.000 Kč, tedy peněžitý trest v celkové výši 1.350.000 Kč (jeden milion třistapadesát tisíc korun). Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, včetně zákazu jejich zastupování na základě plné moci, mandátní smlouvy, smlouvy komisionářské, smlouvy o obchodním zastoupení nebo jiné smlouvy umožňující jednat jménem nebo na účet obchodní korporace či družstva na dobu 10 (desíti) let.

Podle § 256 tr. ř. byla odvolání obviněných H. R. a S. R. A. zamítnuta. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 5. 2021, sp. zn. 6 To 2/2021 podal následně obviněný H. R. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021. Namítl, že pro odpověď na otázku existence subjektivní stránky ve formě úmyslu soudy nenashromáždily takové množství důkazů, jež by umožnily ve smyslu zásady in dubio pro reo vyslovit výrok o vině obviněného. Uvádí, že v celém řízení před soudy nebyl proveden jediný důkaz, který by jakkoliv objektivně prokazoval, že obviněný někomu předával peněžní prostředky související s řešenou trestnou činností, že by komukoliv udělil pokyn týkající se řešené trestné činnosti, nebo že by se jakkoli podílel na zajištění zboží a jeho vývozu mimo ČR. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že nalézací i odvolací soud postavily své závěry ve vztahu k osobě obviněného předně na příbuzenském vztahu s obv. S. R. A. Dále nalézací soud dovodil vinu obviněného i na základě jeho původu a příslušnosti k arabské komunitě. Tento postup soudu považuje za hrubě protiústavní a v rozporu s čl. 24 Listiny základních práv a svobod. Dále se nalézací soud v napadeném rozhodnutí dopustil úvahy, že o vině obviněného svědčí i skutečnost, že proti němu bylo vedeno trestním řízení u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 1/2007, ve kterém byl obžaloby zproštěn a které je mu přičítáno k tíži a užito jako důkaz o jeho vině. Soudy postavily své závěry o vině také na výpovědích S. E.-T., B. J., L. a N. K těmto jednotlivým důkazům uvádí, že kupříkladu obv. B. J. svou výpověď ve vztahu k obviněnému změnil minimálně čtyřikrát. Rozpory a změny výpovědi J. tak poukazují na jeho zjevnou nevěrohodnost. Taktéž E.-T. označuje osobu obviněného za organizátora a strůjce celé trestné činnosti. Dle odvolacího soudu má být hodnověrnost výpovědi E.-T. a závěr o vině obviněného podpořen dalšími provedenými důkazy, a to písemnostmi nalezenými při domovní prohlídce u E.-T. a faktem, že mezi obviněným a E.-T. mělo v průběhu let 2016 – 2017 docházet k telefonickému kontaktu. Uvádí, že písemnosti nalezené při domovní prohlídce absolutně nesouvisí s projednávanou trestnou činností. Stejně tak uvedená telefonická komunikace nemůže sloužit jako podklad k učinění skutkového závěru o podílu obviněného na předmětné trestné činnosti. Výpověď E.-T. ve vztahu k obviněnému je tak nutno hodnotit jako účelovou, nevěrohodnou a nepravdivou. Tato výpověď je v rozporu s ostatními provedenými důkazy, zejména výpověďmi svědků a spoluobviněných, kteří shodně a jednoznačně označovali E.-T. jako organizátora, který se měl dopouštět výše konkretizovaných jednání. Poslední skupinou důkazů, na základě kterých odvolací soud v napadeném rozsudku učinil skutková zjištění o vině obviněného, jsou dle napadeného rozsudku výpovědi obv. L. a N. v hlavním líčení. Vedle těchto potom stojí výpověď spoluobv. O., který ve své výpovědi výslovně uvedl, že celou řešenou trestnou činnost organizoval E.-T. Tuto výpověď však odvolací soud v napadeném rozsudku ve vztahu ke skutkovým závěrům týkajícím se obviněného vůbec nezohlednil. Obviněný shrnuje, že jeho námitky proti oběma rozhodnutím spočívají na tom, že shromážděné důkazy vůbec nepodporují závěr o jeho zapojení do předmětné trestné činnosti. Namítá proto extrémní nesoulad mezi právními závěry a skutkovými zjištěními, a to především v rovině faktické, tedy v neexistenci jednoznačného důkazu o jeho zapojení do předmětné trestné činnosti.

Obviněný považuje rovněž za důležité vypořádat se se závěrem odvolacího soudu o tom, že hodnota zboží, které bylo předmětem řešených obchodů, byla nadhodnocena. Dané zboží dle provedeného dokazování skutečně existovalo a skutečně bylo prodáno do cílových destinací mimo Českou republiku. Z listin obsažených ve spise je patrné, že společnosti N. A. a L. S. byly vývozci zboží - prodávaly předmětné zboží zahraničním odběratelům včetně zajištění dopravy do cílové země (Spojené arabské emiráty a Irák). Proto výsledky znaleckého zkoumání, jehož předmětem je stanovení obvyklé ceny zboží v rozhodné době v České republice, nemohou být podkladem závěru, že cena, za kterou společnost společnosti N. A. a L. S. zboží prodávaly svým odběratelům v zahraničí, byla účelově nadhodnocená.

Obviněný dále spatřuje vady v postupu odvolacího (ale i nalézacího) soudu v tom, že dle jeho názoru byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení ve smyslu ust. § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. V případě obviněného se nalézací soud ani nepokusil provést jeho výslech, např. dožádáním justičních orgánu v zemi jeho pobytu cestou mezinárodní právní pomoci. Obviněný opakovaně nabízel sám i prostřednictvím svého obhájce svoji součinnost k provedení výpovědi např. formou videokonference, avšak nalézací soud tento návrh bez dalšího odmítl. Nalézací soud věděl s dostatečnou určitostí, kde se nachází, jestliže kontaktoval v této věci Ministerstvo zahraničních věci a Ministerstvo spravedlnosti. Pokud by nalézací soud umožnil provedení výpovědi formou videokonference, pak byl obviněný připraven poskytnout v tomto ohledu plnou součinnost, např. dostavit se na určené místo ve Spojených arabských emirátech. Současné namítá procesní účelovost vedení trestního řízení proti jeho osobě v intencích ust. § 302 odst. 1 tr. ř. coby proti uprchlému. Dle jeho přesvědčení nebyly naplněny zákonné předpoklady pro to, aby mohl být jako uprchlý stíhán a souzen. Závěr, že se svým pobytem v cizině vyhýbá trestnímu řízení, je proto neodůvodněný.

S ohledem na vše výše uvedené proto obviněný H. R. navrhl, aby Nejvyšší soud v intencích ustanovení § 265k odst. 1 tr. ř. vydal usnesení, kterým z důvodů uvedených v ust. § 265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř. zruší pravomocné rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 6 To 2/2021 ze dne 6. 5. 2021 v rozsahu výroku napadeného rozsudku a současně podle ust. § 265k odst. 1 tr. ř. zruší rozhodnutí Krajského soudu sp. zn. 39 T 3/2019, ze dne 25. 6. 2020, v rozsahu výroku o jeho vině a trestu, jakož i veškerá další rozhodnutí na tato zrušená rozhodnutí obsahově navazující a aby v souladu s ust. § 265l odst. 1 tr. ř., přikázal věc soudu I. instance k dalšímu řízení a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného H. R. se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále k podanému dovolání uvedl, že veskrze všechny dovolací námitky obviněného jsou opakováním jeho obhajoby z řízení před soudem prvního stupně a z podaného odvolání proti rozsudku prvoinstančního soudu. Současně je zcela namístě s poukazem na precizní a v zásadě vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí obou soudů prohlásit, že se s těmito námitkami rozhodující soudy již vypořádaly, a především dovolateli připomenout, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Obviněný uplatnil dovolací důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., dle kterého lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, a namítl, že ve věci bylo konáno řízení proti uprchlému podle § 302 a násl. tr. ř., ač pro něj nebyly splněny zákonné podmínky. Námitky dovolatele v tomto směru byly tedy uplatněny v mezích označeného dovolacího důvodu. Jde nicméně o námitky, jejichž opodstatněnosti nelze přisvědčit. Jak nalézací soud (body 147. – 150. odůvodnění rozsudku prvoinstančního soudu), tak soud odvolací (body 41. – 49. odůvodnění napadeného rozsudku) věnovaly problematice vedení řízení proti uprchlému velký prostor a přezkoumaly důvodnost takové formy řízení v případě dovolatele ze všech možných úhlů pohledu, a to i k jednotlivým dílčím poznámkám obviněného, jež se nyní znovu objevují v dovolání. K tak zevrubnému vysvětlení není v podstatě co dodat a dle státního zástupce nezbývá než se s ním plně ztotožnit.

Druhý z uplatněných důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, je dán tehdy, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Veskrze všechny dílčí námitky, které obviněný s odkazem na tento dovolací důvod uplatnil, pod jeho hmotněprávní podstatu vůbec nespadají. Výhradně se jedná o námitky směřující proti skutkovým zjištěním soudů, proti tomu, jak soudy hodnotily některé důkazy, dovolatelem vybrané a podrobené až nemístné kritice, jak postupovaly při provádění důkazů a jaké dílčí jakož i celkové skutkové závěry z nich vyvodily. Obviněný se tak jako v předchozím průběhu řízení snaží zejména zpochybnit věrohodnost spoluprac