4 Tdo 1341/2019 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1341/2019 citace  Právní věta:Trestného činu napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky podle § 341 tr. zákoníku (nikoli trestného činu podle § 340 tr. zákoníku) se za splnění dalších zákonných předpokladů může dopustit ten, kdo obstará pozvání se smyšleným obsahem a nepravdivý příslib o zajištění peněžních prostředků pro vstup a následné setrvání cizince na území České republiky. Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 11. 2019 Spisová značka:4 Tdo 1341/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:4.TDO.1341.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky Organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice Dotčené předpisy:§ 341 tr. zákoníku § 340 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:3. 3. 2020 Publikováno ve sbírce pod číslem:26 / 2020 Anotace:Rozsudkem soudu I. stupně byl obviněný uznán vinným přečinem organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1 tr. zákoníku. Spoluobviněný byl uznán vinným přečinem organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1 tr. zákoníku. Proti rozsudku soudu I. stupně podali obvinění odvolání, o nichž odvolací soud rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně prvního obviněného zrušil, a to ve výroku o vině a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že jej uznal vinným spácháním přečinu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1 tr. zákoníku. V ostatních výrocích zůstal rozsudek soudu I. stupně nezměněn. Odvolání druhého obviněného odvolací soud jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí zabýval otázkou naplnění skutkové podstaty tr. činu napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky podle § 341 tr. zákoníku v případě, kdy někdo obstará pozvání se smyšleným obsahem a nepravdivý příslib o zajištění peněžních prostředků pro vstup a následné setrvání cizince na území ČR. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1341/2019-435 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 11. 2019 o dovolání obviněného V. M., nar. XY na XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. 31 To 16/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 4 T 40/2016, takto: I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z podnětu dovolání obviněného zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. 31 To 16/2019, v celém rozsahu, a to podle § 265k odst. 2 tr. ř. za použití § 261 tr. ř. i ohledně spoluobviněného S. D., nar. XY, jakož i rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 4 T 40/2016. II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Liberci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 4 T 40/2016, byl obviněný V. M. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným přečinem organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku (jednání pod body 1. a 2.) a přečinem organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1 tr. zákoníku (jednání pod bodem 3.). Spoluobviněný S. D. byl uznán vinným přečinem organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1 tr. zákoníku (jednání pod bodem 2.). Uvedených přečinů se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil obviněný V. M. a spoluobviněný S. D. tím, že: 1. obžalovaný V. M. sám, ale po předchozí dohodě a na žádost N. B., proti níž bylo vedeno trestní řízení orgány činnými v trestním řízení v Středočeském kraji, v úmyslu umožnit nedovolený vstup a pobyt na území České republiky občanům Pákistánské islámské republiky, když jejich osobní údaje obdržel od N. B., ukrajinské občanky, přesvědčil J. S., narozenou XY, občanku České republiky, která byla stíhána v samostatném řízení, aby dne 9. 11. 2011 v Liberci na Oddělení pobytových agend Odboru cizinecké policie České republiky, Krajského ředitelství Policie Libereckého kraje, podle jeho pokynů předložila k ověření tři již vyplněné zvací dopisy, které obdržela od obžalovaného V. M., a jimiž pod záminkou návštěvy rodiny a přátel zvala k návštěvám pákistánské občany, a to N. M., narozeného XY, W. A., narozeného XY a M. W., narozeného XY, do České republiky, s příslibem převzetí veškerých nákladů souvisejících s jejich pobytem, přičemž tvrdila, že jmenované zná z minulosti, a že má k dispozici peněžní prostředky k zajištění jejich pobytu v České republice, přestože to pravda nebyla, a peníze k prokázání zajištění pobytu zvaných osob obdržela od V. M.; 2. obžalovaný V. M. po dohodě s N. B., proti níž bylo vedeno trestní řízení orgány činnými v trestním řízení v Středočeském kraji, a ve shodě s obžalovaným S. D., v úmyslu umožnit nedovolený vstup a pobyt na území České republiky občanům Pákistánské islámské republiky, obžalovaný S. D. získal L. B., narozeného XY, který byl stíhán v samostatném trestním řízení, aby pozval do České republiky tři občany Pákistánské islámské republiky, přičemž obžalovaný S. D. přesvědčil L. B., aby zvací dopisy odnesl na cizineckou policii v Liberci, obžalovaný V. M. zajistil odvezení L. B. na cizineckou policii a vyzvednutí zvacích dopisů, a dne 9. 11. 2011 v Liberci L. B. v doprovodu obžalovaného V. M. a S. D. na Oddělení pobytových agend Odboru cizinecké policie České republiky Krajského ředitelství Policie Libereckého kraje pod záminkou pozvání k návštěvě rodiny a přátel předložil k ověření tři již vyplněné a jím podepsané zvací dopisy k návštěvám pákistánských občanů K. S., narozeného XY, a A. M. K., narozeného XY, a občana Banglaladéšské lidové republiky MD M. S., narozeného XY, do České republiky, s příslibem převzetí veškerých nákladů souvisejících s jejich pobytem, přičemž tvrdil, že jmenované zná z minulosti, přestože to pravda nebyla, 3. obžalovaný V. M. v úmyslu umožnit nedovolený vstup a pobyt na území České republiky občanovi Kosovské republiky a po předchozí dohodě s M. L., narozeným XY, který za toto jednání byl dříve odsouzen, si počínali tak, že obžalovaný V. M. jménem M. L. vyplnil formulář Pozvání CZE 1506760 pro občana republiky Kosovo R. F., narozeného XY a M. L. vybavil částkou 60 000 Kč k předstíranému zajištění finančních nákladů souvisejících s ubytováním a s kompletním zajištěním pobytu cizince po dobu pobytu na území České republiky až do jeho vycestování, aby M. L. dne XY na Oddělení pobytových agend Odboru cizinecké policie České republiky Krajského ředitelství Policie Libereckého kraje podle jeho pokynů požádal o ověření pozvání do České republiky pro občana republiky Kosovo R. F., narozeného XY, přestože důvody pozvání v žádosti nebyly pravdivé a M. L. zvanou osobu vůbec neznal. Za shora uvedené přečiny uložil Okresní soud v Liberci obviněnému podle § 340 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu obviněnému podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Spoluobviněnému S. D. Okresní soud v Liberci uložil podle § 340 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu tomuto spoluobviněnému podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. Proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 4 T 40/2016, podali obviněný V. M. a spoluobviněný S. D. odvolání směřující do všech výroků. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. 31 To 16/2019, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ohledně obviněného V. M. ve výroku o vině pod body 1. a 2. (správně měl zrušit i výrok o trestu) a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným ze spáchání přečinu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty citovaného rozsudku dopustil tím, že 1. obžalovaný V. M. sám, ale po předchozí dohodě a na žádost N.