4 Tdo 135/2024 — Nejvyšší soud

4 Tdo 135/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 3. 2024 Spisová značka:4 Tdo 135/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:4.TDO.135.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Jednočinný souběh Maření spravedlnosti Podvod Dotčené předpisy:§ 209 tr. zákoníku § 347a tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 6. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 14.06.2024II.ÚS 1714/24 Jan Svatoň odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost10. 7. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 135/2024-1354 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2024 o dovolání obviněného J. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 6. 2023, sp. zn. 2 To 14/2023, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 2 /2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2022, sp. zn. 40 T 2/2021, byl obviněný J. M., uznán vinným ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů): „obžalovaný J. M., ačkoliv věděl, že M. K., zemřela dne XY, bez zanechání závěti nebo dědické smlouvy, a proto se podle zákonné dědické posloupnosti stane jediným dědicem jejího veškerého majetku její syn M. K., jednal, v úmyslu vzbudit v dědici M. K., jediném synovi zůstavitelky a jediném zákonném dědici, dojem, že není jediným dědicem celého jmění po své matce M. K., a tak se neoprávněně obohatit, nejdříve v přesně nezjištěný den v období od 3. do 14. 8. 2019 si opatřil falešnou alografní závěť, údajně podepsanou dne 20. 6. 2019 v Praze M. K., ačkoliv věděl, že ji M. K. nesepsala ani nepodepsala a následně v přesně nezjištěný den rovněž v období od 3. do 14. 8. 2019 přiměl obžalované B. S. a L. J., aby tuto závěť podepsaly jako svědkyně; na základě žádosti obžalovaného J. M., doprovázené jeho vyjádřením o tom, že jinak by nemohl zůstat bydlet v bytě M. K. na adrese XY, jednaly obžalované B. S. a L. J. tak, že ve stejný, přesně nezjištěný den, v období od 3. do 14. 8. 2019, každá z nich samostatně ve svém bytě v XY, vždy pouze v přítomnosti obžalovaného J. M., vlastnoručně podepsala a svými osobními údaji doplnila v závěti předepsané nepravdivé prohlášení o tom, že „před nimi M. K. výslovně prohlásila, že listina obsahuje její poslední vůli a listinu před nimi dne 20. 6. 2019 podepsala“, ačkoliv obžalované B. S. a L. J. věděly, že toto prohlášení je nepravdivé, neboť je každá z nich samostatně neučinila dne 20. 6. 2019, jak je v závěti uvedeno, ale až po dni XY, který byl dnem úmrtí zůstavitelky M. K., a také každá z obžalovaných věděla, že zůstavitelka M. K. jim nikdy tuto závěť nepředložila a zejména ji nikdy před oběma obžalovanými jako svědkyněmi současně nepodepsala a každá z obžalovaných tak byla srozuměna s tím, že J. M., na základě této závěti může získat uvedený majetek v hodnotě převyšující 10.000.000 Kč; obžalovaný J. M. dále jednal tak, že s vědomím, že již bylo zahájeno dědické řízení po M. K., neboť dne 3. 8. 2019 převzal výzvu od právního zástupce jejího jediného syna a dědice M. K., aby mu vydal věci po zůstavitelce M. K. a upustil od dispozice s dědickou podstatou, předložil osobně dne 15. 8. 2019 v notářské kanceláři JUDr. Jarmily Červinkové v Brně, ul. Rašínova 2, pro účely probíhajícího dědického řízení, vedeného pod sp. zn. 58 D 784/19 tuto falešnou alografní závěť, údajně podepsanou v Praze 20. 6. 2019 zůstavitelkou M. K. a svědkyněmi, tj. obžalovanými B. S. a L. J., na základě níž měl získat z majetku M. K. movité a nemovité věci, a to minimálně: - členská práva k družstevnímu bytu č. XY a k s nimi souvisejícímu družstevnímu garážovému stání v jednotce č. XY, číslo stání XY v Bytovém družstvu XY, na adrese XY, v hodnotě cca 4.868.229 Kč, spolu s veškerým vybavením a předměty, které se v bytě nachází, mezi které patřilo mj. 87 kusů šperků v hodnotě nejméně 368.860 Kč, - členská práva k družstevnímu bytu č. XY a k s nimi souvisejícímu družstevnímu garážovému stání v jednotce č. XY, číslo stání XY v Bytovém družstvu XY, na adrese XY, v hodnotě 4.899.215 Kč, - osobní automobil Škoda Fabia, RZ: XY, v hodnotě 23.000 Kč, - podíl ve výši 1/3 z finančních prostředků a cenných papírů uložených v ČSOB, a.s., a to ve výši 1.384.960,86 Kč, - podíl ve výši 1/2 z finančních prostředků a cenných papírů uložených v Commerzbank ve Spolkové republice Německo, a to ve výši 6.550.122,83 Kč, tedy peníze a věci v celkové hodnotě nejméně 18.094.385 Kč, avšak k nabytí těchto peněz a věcí obžalovaným J. M. nedošlo, neboť M. K. v tomto dědickém řízení předložil důkazy k popření pravosti této závěti, předložené obžalovaným J. M.“. 2. Za uvedené jednání byl obviněný J. M., odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let. Podle § 56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. 3. Podle § 67 odst.1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 1.500.000 Kč, což představuje 300 celých denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby činí 5.000 Kč. 4. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený M. K. odkázán s uplatněným nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 5. Tímto rozsudkem bylo také rozhodnuto o vině a trestu obviněných B. S. a L. J. 6. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2022, sp. zn. 40 T 2/2021, podali státní zástupce, obviněný J. M., a poškozený M. K. odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 20. 6. 2023, sp. zn. 2 To 14/2023, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. e), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce a obviněného napadený rozsudek částečně zrušil, a to v celých výrocích o trestech. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněný J. M., se odsuzuje podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl dále odsouzen k peněžitému trestu v rozsahu 300 celých denních sazeb s výší jedné denní sazby 5 000 Kč, tedy v celkové výměře 1 500 000 Kč. Obviněná B. S. se odsuzuje podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1, 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 5 (pěti) let. Obviněná L. J. se odsuzuje podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1, 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 5 (pěti) let. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání poškozeného M. K. zamítnuto. 7. Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 6. 2023, sp. zn. 2 To 14/2023, podal následně obviněný J. M., prostřednictvím svého obhájce dovolání, opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. První část dovolací argumentace opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to jednak proto, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou podle něj ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, dále proto, že nebyly nedůvodně provedeny navrhované důkazy, které je třeba považovat za podstatné. Oním skutkovým zjištěním ve vztahu, ke kterému nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, je závěr, že podpis paní M. K. na závěti není jejím podpisem. Tento skutkový závěr ze strany obou soudů se promítnul do skutkové věty výroku napadeného rozhodnutí, když soud prvního stupně uvedl, že tuto závěť M. K. nesepsala ani nepodepsala. Oba tyto závěry považuje obviněný za nesprávné a poukazuje na skutečnost, že K. měla jasnou představu o tom, jak se svým majetkem po své smrti naložit, nelze proto v žádném případě vyloučit skutkový průběh v té podobě, že K. závěť připravila, ale již nepodepsala. Obviněný v této souvislosti opakovaně navrhoval výslech blízkých osob a spolupracovníků K., kteří měli prokázat skutečnou vůli, jak chce naložit se svým majetkem a potvrdit, že závěť chtěla sepsat a že výlučným dědicem ze závěti neměl být její jediný syn. Soudy však opakovaně odmítaly provést tyto důkazy jako nadb