4 Tdo 1456/2015 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1456/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 12. 2015 Spisová značka:4 Tdo 1456/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.1456.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Poškození cizí věci Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:7. 3. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1456/2015-36 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. prosince 2015 o dovolání obviněného Z. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 11. 2014, sp. zn. 1 To 48/2014, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 13/2011, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. K. odmítá. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. 4 T 13/2011, byli obvinění Z. K., J. K. a R. M. uznáni vinnými trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009, (dále jen tr. zákon) přičemž obviněný K. se tohoto dopustil ve formě návodu (§ 10 odst. 1 písm. b) tr. zákona) a obviněný M. ve formě pomoci (§ 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona), kdy jejich jednání spočívalo v tom, že dne 16. 11. 2009 v době od 00.00 hod. do 01.00 hod. v obci P., okr. B., obviněný K., poté, kdy před tím v přesně nezjištěných dnech roku 2009 ho obviněný K. navedl, aby zapálil objekt restaurace v P., jehož majiteli byli Z. N. a T. Ch., a poté, co byl obviněným M. přivezen vozidlem Škoda Fabia do P., za použití akcelerantů hoření založil v předmětné nemovitosti požár a následně byl z bezprostřední blízkosti místa požáru odvezen obviněným M. zpět do místa svého bydliště, kdy tímto jednáním byla způsobena škoda Z. N. a T. Ch. na objektu restaurace ve výši 3.468.927,- Kč a jejím zařízení 276.600,- Kč, G. Š. ve výši 121.900,- Kč, společnosti Segafredo Zanetti CR s. r. o. 7.140,- Kč, společnosti Plzeňský Prazdroj, a. s. 74.000,- Kč, společnosti Kofola, a. s. 15.500,- Kč a společnosti Stardust Games, s. r. o. ve výši 55.000,- Kč, tedy celková škoda ve výši 4.190.670,- Kč. Za tuto trestnou činnost jim byly podle § 257 odst. 2 tr. zákona uloženy tresty odnětí svobody, jejichž výkon byl podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen, a to ve výměře dvou let na zkušební dobu tří let (K.), čtrnácti měsíců na zkušební dobu dvou let (K.), za současného stanovení povinnosti podle § 59 odst. 2 tr. zákona oběma poškozeným uhradit škodu, kterou trestným činem způsobili. Obviněnému R. M. pak byl uložen souhrnný trest odnětí svobody ve výměře dvacetidvou měsíců, též za sbíhající se přečiny vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku a krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 1 T 198/2010, jenž nabyl právní moci dne 20. 4. 2011, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 1 T 198/2010, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byli všichni obvinění zavázáni společně a nerozdílně k úhradě škody České pojišťovně a. s., ve výši 3.464.073,- Kč a Stardust Games s. r. o. ve výši 55.000,- Kč. Posledně jmenovaná poškozená společnost pak byla se zbytkem svého nároku na náhradu škodu odkázána podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti uvedenému rozsudku podali obvinění K. a K., jakož i státní zástupce v neprospěch všech tří obviněných, odvolání. Vrchní soud v Praze svým rozsudkem ze dne 6. 11. 2014, sp. zn. 1 To 48/2014 z podnětu podaných odvolání podle § 258 odst. 1 písm. b), c), e) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. rozhodl tak, že uznal obviněné vinnými, že dne 16. 11. 2009 v době od 00.00 hod. do 01.00 hod., nejspíše kolem 00.30 hod. v obci P., okr. B., obviněný K., poté, kdy ho před tím, nejpozději do podvečera 15. 11. 2009 obviněný K. požádal, aby zapálil objekt restaurace v P., jehož majiteli byli Z. N. a T. Ch., a poté, co spolu s obviněným M., který byl o součinnost požádán obviněnými K. a K., odjel asi po 21 hod. dne 15. 11. 2009 vozidlem Škoda Fabia do P., zde za použití akcelerantů hoření založil v předmětné nemovitosti požár a následně byl z bezprostřední blízkosti místa požáru odvezen obviněným M. zpět do místa svého bydliště v N. – D. C., kam přijeli před 03.00 hod., kdy tímto jednáním byla způsobena škoda Z. N. a T. Ch. na objektu restaurace ve výši 3.468.927,- Kč a jejím zařízení 276.600,- Kč, nájemkyni restaurace G. Š. ve výši 121.900,- Kč, společnosti Segafredo Zanetti CR s. r. o. 7.140,- Kč, společnosti Plzeňský Prazdroj, a. s. 74.000,- Kč, společnosti Kofola, a. s. 15.500,- Kč a společnosti Stardust Games, s. r. o. ve výši 55.000,- Kč, tedy celková škoda ve výši 4.019.067,- Kč. Toto jednání bylo odvolacím soudem kvalifikováno jako přečin poškozování cizí věci podle § 228 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, kterého se obviněný J. K. dopustil jako přímý pachatel, obviněný Z. K. ve formě návodu (§ 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku) a obviněný R. M. ve formě pomoci (§ 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku). Podle ustanovení § 228 odst. 3 tr. zákoníku pak byly obviněným Z. K. a J. K. uloženy tresty odnětí svobody, K. ve výměře dvou let a šesti měsíců, K. ve výměře dvou let. Jejich výkon byl oběma podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let, a to za současného stanovení povinnosti oběma jmenovaným podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku uhradit ve zkušební době dle svých sil škodu, kterou trestným činem způsobili. Obviněnému R. M. pak byl uložen souhrnný trest ve výměře dvacetidvou měsíců, za sbíhající se přečiny vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku a krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 1 T 198/2010, a jenž nabyl právní moci dne 20. 4. 2011, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) zařazen do věznice s dozorem. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 1 T 198/2010, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byli všichni obvinění zavázáni společně a nerozdílně k úhradě škody České pojišťovně a. s., ve výši 3.464.073,- Kč a Stardust electronic a. s. ve výši 55.000,- Kč. Posledně jmenovaná poškozená společnost pak byla se zbytkem svého nároku na náhradu škodu odkázána podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný Z. K. (dále jen „obviněný“, případně „dovolatel“) dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci své argumentace namítá, že v řízení před odvolacím soudem, resp. v jeho rozhodnutí, nebyla ctěna zásada presumpce neviny, projevující se mj. v zásadě in dubio pro reo, tedy že přes existenci pochybností tyto nebyly vyloženy ve prospěch obviněného. Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení a dalším nesprávném hmotněprávním posouzení. Dovolatel plně odkázal na svou dřívější argumentaci v odvolacím řízení, která vychází z přesvědčení, že celý případ je vystavěn pouze na nesmyslném a pomstychtivém doznání spoluobviněného M. Nebylo prokázáno, jakým konkrétním způsobem měl tohoto spoluobviněného navést k trestné činnosti. Došlo k přecenění veškerých indicií, v podobě dřívější spolupráce dovolatele s poškozenými a jejich sporu, přehlédnutí faktu, že Z. K. byl vydírán spoluobviněným M. Možným důvodem měla být známost s dalším spoluobviněným K., který měl vztah s jeho dcerou. Soudy tak dospěly k závěru o vině dovolatele pouze na základě toho, že jako jediný měl mít motiv ke spáchání trestné činnosti. Stejně tak ale nelze vyloučit, že J. K. se mu chtěl zalíbit, popřípadě R. M. vydírat. Výpověď posledně jmenovaného je tak přeceňována, a to i za situace, že vrchní soud shledal, že tento v několika případech lhal. Práv