4 Tdo 1456/2017 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1456/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:10. 1. 2018 Spisová značka:4 Tdo 1456/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:4.TDO.1456.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podplácení Pomoc k trestnému činu Přijímání úplatku Zneužití pravomoci úřední osoby Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:23. 3. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1456/2017-50 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 1. 2018 o dovoláních obviněných V. T., a M. Z., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 6. 2017 č. j. 4 To 148/2017-446, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 3 T 25/2011, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných V. T. a M. Z. odmítají. Odůvodnění: V rámci rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 29. 11. 2016 č. j. 3 T 25/2011-397 v trestní věci obviněných P. K., V. T. a M. Z. byl obviněný V. T. uznán vinným účastenstvím na trestných činech přijímání úplatku podle § 160 odst. 2, odst. 3 písm. b) trestního zákona č. 140/1961 Sb. (dále jen „tr. zák.“) a zneužití pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák., jako pomocník podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., a obviněný M. Z. trestným činem podplácení podle § 161 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. na skutkovém základě, že „P. K., jako příslušník Policie ČR, zařazen na SKPV v L., činil úkony trestního řízení v níže uvedené věci, mimo jiné v rozporu se služebním slibem uvedeným v § 17 odst. 3 zákona č. 361/2003 Sb., měl v měsíci listopadu 2009, na různých místech v okrese L., zejména v R. n. L., požadovat prostřednictvím V. T., po M. Z., úplatek ve výši 20.000 Kč za to, že je schopen zařídit, aby trestní věc vedená na OOP R. n. L. pod č. j. KRPU-23327/TČ-2009-040614 spočívající ve vloupání do domu v obci V., ul. N. P., jehož uživatelem je M. Z., byla odložena podle § 159a odst. 4 tr. řádu a ve věci tak neprobíhalo další prověřování, kdy V. T., který byl prostředníkem v komunikaci mezi P. K. a M. Z., předání úplatku zejména formou telefonických hovorů a SMS zprostředkoval tak, že úplatek bude předán na Obvodním oddělení Policie ČR v R. n. L. dne 19. 11. 2009 při dodatečném podání vysvětlení M. Z. P. K., přičemž požadované peníze M. Z. P. K. za shora uvedeným účelem předal, a tohoto jednání se všichni obžalovaní měli dopustit proto, aby mohlo být na základě shora uvedeného usnesení vydaného podle § 159a odst. 4 tr. řádu, pod č. j. KRPU-23327-22/TČ-2009-040614 ze dne 23. 11. 2009 vyplaceno společností Kooperativa pojišťovna, a. s., pojistné plnění za pojistnou událost spočívající v odcizení věcí z uvedeného domu ve výši 335.277 Kč“. Obviněný V. T. byl za shora uvedenou trestnou činnost odsouzen podle § 160 odst. 3 tr. zák., za použití § 35 odst. 1 tr. zák., k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Obviněnému M. Z. soud podle § 161 odst. 2 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině obviněného P. K., kdy byl uznán vinným trestnými činy přijímání úplatku podle § 160 odst. 2, 3 písm. b) tr. zák. a zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a byl mu uložen trest. Proti shora citovanému rozsudku podali odvolání všichni obvinění a rovněž státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, který je zaměřil v neprospěch obviněného P. K. do výroku o trestu. Krajský soud v Ústí nad Labem o těchto opravných prostředcích rozhodl rozsudkem ze dne 26. 6. 2017 č. j. 4 To 148/2017-446 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu ohledně obviněného P. K. a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. pak tomuto obviněnému podle § 160 odst. 3 tr. zák., za použití § 35 odst. 1 tr. zák., uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. mu též uložil peněžitý trest ve výměře 30.000 Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl mu podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody ve výměře čtyř měsíců. Odvolání obviněných P. K., V. T. a M. Z. pak byla samostatným výrokem podle § 256 tr. ř. zamítnuta. Předmětný rozsudek odvolacího soudu napadli následně obvinění V. T. a M. Z. dovoláními, v nichž shodně uplatnili důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný V. T. v dovolání namítl, že se jednání, které je mu kladeno za vinu, nedopustil. V řízení se podle jeho názoru nepodařilo prokázat ani to, že by spoluobviněný M. Z. skutečně předal dne 19. 11. 2009 K. úplatek ve výši 20.000 Kč. Poté, co byli všichni obvinění pro nedostatek důkazů hned dvakrát zproštěni obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř., soudy nakonec rekonstruovaly skutkový stav na podkladě tendenční a nesprávné interpretace obsahu telefonních hovorů a SMS zpráv mezi nimi, z nichž ovšem žádná trestná činnost nevyplývá. Důkaz zmíněnými odposlechy a záznamem telekomunikačního provozu navíc nebyl procesně použitelný pro absenci podmínek stanovených v § 88 odst. 6 tr. ř. Soudkyní Okresního soudu v Litoměřicích byl totiž nařízen v rámci akce „B.“, týkající se podezření ze zvlášť závažných úmyslných trestných činů krádeže a legalizace výnosů z trestné činnosti, kterých se měla dopouštět skupina pachatelů, včetně dovolatele. V nynější trestní věci však řízení o zvlášť závažných zločinech, tj. úmyslných trestných činech, na něž zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let, vedeno nebylo. Dovolatel tudíž trvá na tom, že soudy neměly k dispozici dostatek zákonných podkladů pro závěr o jeho vině a proto měl být obžaloby pro stíhaný skutek zproštěn. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 6. 2017 č. j. 4 To 148/2017-446 i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 29. 11. 2016 č. j. 3 T 25/2011-397 zrušil, a poté aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. ve věci sám rozhodl, nebo postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a věc přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný M. Z. v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku předně vytkl odvolacímu soudu, že se vůbec nezabýval návrhem spoluobviněného P. K. na doplnění dokazování o výslech svědka M. H., který se jako policista podílel na provádění odposlechů, jež byly použity jako důkaz v nynější trestní věci. Svědek měl přitom podrobně objasnit postup při jejich realizaci, který byl v rozporu se zákonem a obsahem soudního příkazu. Pokud ho krajský soud bez řádného zdůvodnění nevyslechl, porušil ústavně garantované právo obviněných na spravedlivý proces. Dovolatel navíc označil důkazy předmětnými odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu za nezákonné, a to ze stejných důvodů, jako spoluobviněný V. T. (viz shora). Zdůraznil, že nejpřísněji postižitelnými trestnými činy, pro které se vedlo trestní stíhání, byly v projednávané věci trestný čin přijímání úplatku podle § 160 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zák., jehož se měl dopustit spoluobviněný K., a trestný čin podplácení podle § 161 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., pro který byl stíhán on sám, na něž zákon v obou případech stanoví horní hranici trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Nejednalo se tedy o zvlášť závažné úmyslné trestné činy a zároveň ani o trestné činy, k jejichž stíhání by zavazovala vyhlášená mezinárodní smlouva, jak má na mysli ustanovení § 88 odst. 1 tr. ř., u nichž lze odposlechy provádět a použít jako důkaz. Soudy kromě toho podle názoru dovolatele hodnotily ve věci provedené důkazy zcela svévolně. Nevzaly v úvahu, že se spoluobviněným V. T. byli dlouholetými kamarády a obchodovali spolu bez písemných smluv „tzv. na dobré slovo“. Právě tomu nasvědčovala i jejich vzájemná telefonická komunikace, která však byla nesprávně vyhodnocena jako důkaz svědčící o jejich údajné trestné činnosti. Dovolatel je přesvědčen, že jeho vina stíhaným skutkem nebyla prokázána zákonným způsobem a bez důvodných pochybností. I on proto navrhl, aby byl rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 6. 2017 č. j. 4 To 148/2017-446 zrušen a věc byla odvolacímu soudu přikázána k novému projednán