4 Tdo 150/2022 — Nejvyšší soud

4 Tdo 150/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:24. 3. 2022 Spisová značka:4 Tdo 150/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:4.TDO.150.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Těžké ublížení na zdraví Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. § 145 odst. 1 tr. zákoníku § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:2. 7. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 1828/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 150/2022-882 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 3. 2022 o dovolání obviněného A. G., nar. XY v XY, okr. XY, XY, státní příslušnost XY, bytem XY č. XY, XY, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Mírov, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. 7 To 27/2021, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze, sp. zn. 42 T 9/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2021, sp. zn. 42 T 9/2020, byl obviněný A. G., (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“), uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku (bod I) a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (bod II). Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustil tím, že: „I. kolem půlnoci z 1. 2. 2020 na 2. 2. 2020 v XY, XY č. XY, v bytě ve 4. patře domu fyzicky napadl poškozeného E. S., nar. XY tak, že mu dosud blíže nezjištěným tupým násilím značně velké intenzity, pravděpodobně prudkým zakleknutím nebo dupnutím na ležícího poškozeného nebo velmi prudkým úderem pěstí či loktem, vykopnutím nohou nebo kolenem proti poškozenému, způsobil závažná poranění v dutině břišní, a to trhlinu nástěnné pobřišnice, trhlinu velké předstěry, trhlinu závěsu tenkého střeva, trhlinu horní mezentrické žíly a přehmoždění slinivky břišní, dále dosud blíže nezjištěným tupým násilím velké intenzity, pravděpodobně opakovanými údery pěstí poškozenému způsobil tržně zhmožděnou ránu na horním rtu s průnikem do dutiny nosní a četné krevní výrony v obličejové části hlavy a na horních končetinách, přičemž zranění v dutině břišní vedla k rozsáhlému vnitřnímu krvácení do dutiny břišní, II. v době od 29. 10. 2019 do 3. 2. 2020 se zdržoval na adrese XY č. XY i na jiných místech území hlavního města Prahy, přestože mu rozhodnutím Policie České republiky, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort Praha ze dne 27. 9. 2019 č. j.: KRPA-338395-25/ČJ-2019-000022-SV, které nabylo právní moci dne 8. 10. 2019, a které je vykonatelné ode dne 29. 10. 2019, bylo uloženo správní vyhoštění a současně mu byla stanovena doba 1 roku, po kterou mu není umožněno vstoupit na území členských států Evropské unie ve smyslu § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., 2. Za tuto trestnou činnost uložil Městský soud v Praze obviněnému podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku současně uložit obviněnému trest vyhoštění na dobu 10 (deseti) let. 3. Proti citovanému rozsudku podali v zákonné lhůtě odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze i obviněný. Státní zástupkyně podala odvolání v neprospěch obviněného do výroku o vině pod bodem I. a do trestu. Obviněný podal odvolání do všech výroků rozsudku. 4. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. 7 To 27/2021, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. c), písm. d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státní zástupkyně napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o vině pod bodem I, a v celém výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění dopustil tím, že: „kolem půlnoci z 1. 2. 2020 na 2. 2. 2020 v XY, XY č. XY, v bytě ve 4. patře domu fyzicky napadl poškozeného E. S., nar. XY tak, že mu dosud blíže nezjištěným tupým násilím značně velké intenzity, pravděpodobně prudkým zakleknutím nebo dupnutím na ležícího poškozeného nebo velmi prudkým úderem pěstí či loktem, vykopnutím nohou nebo kolenem proti poškozenému, způsobil závažná poranění v dutině břišní, a to trhlinu nástěnné pobřišnice, trhlinu velké předstěry, trhlinu závěsu tenkého střeva, trhlinu horní mezentrické žíly a přehmoždění slinivky břišní, dále dosud blíže nezjištěným tupým násilím velké intenzity, pravděpodobně opakovanými údery pěstí poškozenému způsobil tržně zhmožděnou ránu na horním rtu s průnikem do dutiny nosní a četné krevní výrony v obličejové části hlavy a na horních končetinách, přičemž zranění v dutině břišní vedla k rozsáhlému vnitřnímu krvácení do dutiny břišní a následně k smrti poškozeného“. 5. Následně obviněnému uložil za tento trestný čin a za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, který zůstal v napadeném rozsudku nedotčen, podle § 145 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) let. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku uložil obviněnému dále trest vyhoštění na dobu 10 (deseti) let. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Odvolání obviněného bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. 7 To 27/2021, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, které staví na dovolacím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 [od 1. 1. 2022 dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], neboť podle dovolatele napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Dále uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 [od 1. 1. 2022 dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.], tedy, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byl uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. g). 7. Dovolatel primárně tvrdí, že jak soud prvního, tak i druhého stupně, vycházely toliko z domněnek či předpokladů a nikoli ze skutkových zjištění založených na provedených důkazech. Podle obviněného vyšly soudy z úvahy, že pokud poškozený a on měli předchozího večera konflikt a o jiném konfliktu nikdo ze svědků nemluvil a následujícího dne poškozený zemřel, pak z hlediska elementární logiky zůstává podle rozsudku odvolacího soudu on jedinou možnou osobou, která zranění mohla poškozenému způsobit. Dovolatel akcentuje, že neexistuje žádný přímý či nepřímý důkaz o tom, že by se dopustil předmětného jednání, které by podle znaleckého posudku mohlo být příčinou smrti poškozeného, když zdůrazňuje, že podle znalců mohlo dojít ke vzniku zranění u poškozeného i pádem na vystupující předmět. Podle obviněného tak skutkové zjištění o tom, že to byl právě on, kdo poškozeného bil a kopal do břicha, nemá v žádném ohledu oporu v provedeném dokazování. Obviněný namítá, že soudy nerespektovaly zásadu presumpce neviny, která neumožňuje nahrazovat skutková zjištění úvahou opírající se o nejednoznačný (či chybějící) důkaz a této souvislosti dovolatel odkazuje na judikaturu Ústavního soudu (viz přim. nález ze dne 21. 7. 2004, sp. zn. I. ÚS 639/03). Dále tvrdí, že se policie nezabývala možným zaviněním smrti poškozeného jinou osobou, takže nebyla respektována zásada in dubio pro reo. V tomto směru odkazuje na skutečnost, že jedním z podezřelých byl v počátcích vyšetřování i svědek E. P., který byl na rozdíl od něho zraněn na rukou a v obličeji. Toto ovšem policie ignorovala a soustředila se na opatření důkazů posilujících podezření proti němu. Podle znalců k zranění poškozeného došlo 13 hodin před jeho smrtí, tedy dne 2. 2. 2020 mezi 4:00 až 17:00 hod. Soudy ovšem nevzaly v úvahu, že v té době spal a poškozený byl vzhůru. 8. Podle dovolatele nesprávné právní hodnocení pak oba soudy, byť každý v jin