4 Tdo 1562/2016 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1562/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:11. 1. 2017 Spisová značka:4 Tdo 1562/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.1562.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Amnestie Neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby Souhrnný trest Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:20. 3. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1562/2016-29 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 1. 2017 o dovolání obviněného Ing. I. F., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 7. 2016 sp. zn. 5 To 258/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 102 T 93/2000, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. I. F. odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 9. 6. 2016 sp. zn. 102 T 93/2000 byl obviněný Ing. I. F. uznán vinným trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociálním zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, účinný do 31. 12. 2009 (dále také „tr. zákon“), kterého se dopustil tím, že „jako soukromý podnikatel, podnikající jako soukromá osoba pod obchodním názvem firmy FRASTAV – Ing. I. F., IČO: 22975268, se sídlem v Havířově, okres Karviná, prováděl srážky z mezd svých zaměstnanců na povinné platby, které však řádně neodváděl, ač tak byl povinen, takže za dobu od 1. 4. 1995 do 1. 2. 1999 dluží Okresní správě sociálního zabezpečení v Karviné na sociálním zabezpečení a na příspěvku na státní politiku zaměstnanosti částku ve výši 142 611 Kč a za dobu od 27. 4. 1995 do 31. 1. 1999 na zdravotním pojištění Všeobecné zdravotní pojišťovně v Karviné částku ve výši 140 482 Kč, Hutnické zaměstnanecké pojišťovně v Ostravě-Vítkovicích částku ve výši 39 185 Kč a Finančními úřadu v Havířově, okres Karviná, na dani z příjmu fyzických osob a ze závislé činnosti částku ve výši 327 611 Kč, takže na uvedených platbách dluží celkovou částku ve výši 649 889 Kč.“ Za to a za sbíhající se trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 3 tr. zákona, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 21. 5. 1999 sp. zn. 102 T 11/99, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 8. 1999 sp. zn. 5 To 452/99, mu byl podle § 248 odst. 3 tr. zákona za použití § 35 odst. 2 tr. zákona uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 roků a 3 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 21. 5. 1999 sp. zn. 102 T 11/99, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. K úplnosti je třeba dodat, že soud prvního stupně v projednávané věci obviněného rozhodoval již podruhé. Poprvé obviněného v řízení proti uprchlému uznal vinným rozsudkem ze dne 10. 3. 2004 sp. zn. 102 T 93/2000 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 5. 2004 sp. zn. 5 To 269/2004. Po zadržení obviněného v zahraničí byl na jeho návrh ve smyslu § 306a odst. 2 tr. ř. tento rozsudek zrušen a následně bylo vedeno nové řízení. Proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 9. 6. 2016 podal obviněný v rozsahu výroku o trestu odvolání, které písemně odůvodnil prostřednictvím svého obhájce. Jeho odvolání zamítl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 7. 2016 sp. zn. 5 To 258/2016 podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v rozsahu výroku o trestu dovolání, které primárně založil na dovolacím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Vadu napadeného usnesení odvolacího soudu spatřuje v tom, že soud rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. e), písm. g) a písm. h) per analogiam. Ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný uvedl, že je osobou, na kterou se vztahuje čl. III odst. 2 rozhodnutí prezidenta republiky č. 1/2013 Sb., o amnestii ze dne 1. 1. 2013 (dále také „amnestie prezidenta republiky“). Z rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 21. 5. 1999 sp. zn. 102 T 11/99 mu byl podmíněně prominut trest odnětí svobody v trvání 2 roků, pokud se po dobu lhůty k zahlazení, tj. do 1. 1. 2018 nedopustí žádného protiprávního jednání. Tuto podmínku obviněný nepochybně plní. Okresní soud tak v řízení pod sp. zn. 102 T 93/2000 pochybil, když obviněnému ve vztahu k tomuto odsouzení uložil souhrnný trest, neboť rozhodnutí o aplikaci amnestie prezidenta republiky je stále pravomocné. Obviněný napadá závěry právní teorie i judikatury, protože jsou podle jeho názoru v rozporu se zásadou v pochybnostech ve prospěch obviněného. Podle něj vedle sebe stojí dvě samostatná pravomocná rozhodnutí – napadené usnesení odvolacího soudu a amnestie prezidenta republiky. Obviněný vědom si složitosti právního výkladu navrhl, že právní čistoty i při akceptaci uložení souhrnného trestu lze dosáhnout tím, že obviněný vykoná toliko 3 měsíce trestu odnětí svobody a amnestií podmíněně odpuštěných 24 měsíců výkonu trestu odnětí svobody by vykonal teprve poté, co nastanou podmínky stanovené v amnestii. Zároveň obviněný uvedl, že uložení nepodmíněného trestu je z pohledu zásad pro ukládání trestu nepřiměřeně přísné. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil odvolacímu soudu. Zároveň ve smyslu § 265h odst. 3 tr. ř. (správně podle § 265o odst. 1 tr. ř. – pozn. NS) požádal o přerušení výkonu trestu. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného na Nejvyšším státním zastupitelství k dovolání obviněného ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. V prvé řadě uvedl, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. obecně vzato spočívá v porušení ustanovení o nepřípustnosti trestního stíhání obviněného. Dovolatel však neuvedl žádné konkrétní argumenty, proč by měl být daný dovolací důvod naplněn. Dovolací soud se může zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou uplatněny v obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., proto se státní zástupce ani nemá k čemu vyjadřovat. Nad rámec uvedeného zmínil, že pokud tím obviněný mínil, že nepřípustnost trestního stíhání byla založena na základě čl. II amnestie prezidenta republiky, je třeba poukázat na skutečnost, že tento článek nedopadal na případy trestního stíhání proti uprchlému, což byl v letech 2003-2015 právě případ obviněného. K deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který se týká případů uložení nepřípustného druhu trestu nebo výměry mimo trestní sazbu, státní zástupce pouze uvedl, že obviněný si sice posteskl nad přílišnou přísností uloženého trestu, avšak opět neuvedl žádnou konkrétnější argumentaci. Pouhá nepřiměřenost trestu dovolacím důvodem nemůže být. Státní zástupce poté rozebral namítaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán tehdy, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Tím může být i pochybení ohledně uložení souhrnného trestu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014 sp. zn. 11 Tdo 817/2014). Námitky obviněného však nepovažuje za opodstatněné. S odkazem na komentářovou literaturu zdůraznil, že i pokud byl před uložením souhrnného trestu předchozí trest zmírněn nebo prominut aktem milosti prezidenta republiky, je nutno uložit souhrnný trest bez ohledu na to, zda a do jaké míry byl tímto aktem předchozí trest zmírněn či prominut, neboť tím dochází jen ke zmírnění či prominutí trestu. Výjimkou je prominutí trestu s účinky zahlazení, což ovšem není případ obviněného. Ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ČSFR ze dne 24. 5. 1990 sp. zn. Tpjf 35/90, uveřejněného pod č. 36/1990 Sb. rozh. tr., vyplývá, že při zrušení obsahově navazujících rozhodnutí na zrušený předchozí výrok o trestu v rámci uložení souhrnného trestu je zrušeno i rozhodnutí o použití amnestie podle § 368 tr. ř. Z tohoto stanoviska a z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2015 sp. zn. 4 Tdo 711/2015 pak vyplývá i nesprávnost závěru obviněného o možnosti zápočtu výkonu trestu. Konečně k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. státní zástupce uvedl, že roz