4 Tdo 1613/2016 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1613/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:12. 4. 2017 Spisová značka:4 Tdo 1613/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.1613.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ohrožení pod vlivem návykové látky Dotčené předpisy:§ 265k odst. 1, 2 tr. ř. § 265l odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:3. 7. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1613/2016-29 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 4. 2017 o dovolání obviněného J. A., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 8. 2016 sp. zn. 5 To 333/2016, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 23/2016, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 8. 2016 sp. zn. 5 To 333/2016 a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 2. 6. 2016 sp. zn. 2 T 23/2016. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Obviněný J. A. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 2. 6. 2016 sp. zn. 2 T 23/2016 uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že dne 7. 12. 2015 v době kolem 22:45 hodin, nejméně po ulici S. v B., kde byl zastaven a kontrolován hlídkou OOP Brno-Komárov, řídil po předchozím vědomém požití amfetaminů osobní motorové vozidlo tovární značky Subaru Forester, rz: ..., červené barvy, přičemž vykazoval známky ovlivnění amfetaminy (nervozita, nesoustředěnost) a orientačním testem na přítomnost návykových látek provedeným hlídkou pomocí soupravy DrugWipe 5S a následným toxikologickým rozborem krve bylo potvrzeno, že jmenovaný A. řídil výše uvedené vozidlo pod vlivem amfetaminů v koncentraci 381 ng amfetaminu/ml krevního vzorku, přičemž jeho kognitivní a psychomotorické schopnosti byly výrazně sníženy a nebyl schopen bezpečně řídit motorové vozidlo. Za to mu byl podle § 67 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku s přihlédnutím k § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výši 30 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby byla stanovena na částku 1.000 Kč, tedy celkem ve výši 30.000 Kč. Pro případ, že by nebyl tento trest ve lhůtě vykonán, byl mu v souladu s § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání třiceti týdnů. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let. Citovaný rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, jež Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3. 8. 2016 sp. zn. 5 To 333/2016 zamítl podle § 256 tr. ř. Proti tomuto usnesení soudu druhého stupně podal obviněný dovolání s poukazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. V odůvodnění dovolání obviněný zpochybnil naplnění znaku předmětného přečinu, a to pokud jde o prokázání stavu vylučujícího způsobilost řídit motorové vozidlo. Uvedl, že zákon ani jiný právní předpis nestanoví, jaké konkrétní množství jiné návykové látky než alkoholu zakládá u řidiče motorového vozidla stav vylučující způsobilost jej řídit. Dovolatel poukázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení sp. zn. 8 Tdo 449/2010, 6 Tdo 351/2010, 6 Tdo 252/2010, 8 Tdo 358/2015, 3 Tdo 897/2014, 6 Tdo 1019/2015) vztahující se k řízení motorového vozidla pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, podle níž musí být posouzena (vedle zjištění, o jakou látku a jaké její množství se jedná) i míra ovlivnění řidiče touto látkou, neboť samotné zjištění, že byl v době řízení pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, nepostačuje pro naplnění znaku existence stavu vylučujícího způsobilost k výkonu této činnosti ve smyslu § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Pro posouzení individuálních okolností případu je pro stanovení druhu a množství návykové látky nutno vyjma znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie přibrat i znalce z odvětví psychiatrie, jenž určí, zda a jak byl obviněný ovlivněn návykovou látkou v době řízení, zda se nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost vykonávat řízení motorového vozidla. Soudy nižších stupňů nerespektovaly citovanou judikaturu Nejvyššího soudu, takže neobjasnily veškeré okolnosti rozhodné pro užití dané právní kvalifikace, není proto možné uzavřít, zda dovolatel spáchal stíhaný přečin, anebo méně závažné jednání srovnatelné s přestupkem podle § 30 odst. 1 písm. g), h), případně ch) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Pouhé zjištění množství zakázané látky v krvi, tj. 381 ng/ml amfetaminu v krvi obviněného nepostačuje pro právní závěr soudů, že se obviněný nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla, neboť nedisponují odbornou erudicí v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Obviněný dále poznamenal, že po několik let užíval s ohledem na vrozenou poruchu vnímání ADHD Wellbutrin s účinnou látkou podobnou amfetaminu bupropion se stimulačním účinkem pro zlepšení schopnosti vnímání a soustředění. Taktéž nadměrně konzumoval kávu a užíval ve větší míře kofein jako doplněk stravy, má proto podstatně vyšší rezistenci k látkám obdobného charakteru a snáší podstatně vyšší hladinu stimulantů v krevním oběhu, než je tzv. toxická hladina v běžných případech. Obviněný tak vzhledem ke svým osobním dispozicím a obdobným účinkům obou látek po požití prodané látky nezpozoroval žádné neobvyklé účinky oproti užití kofeinu a jeho kognitivní a psychomotorické schopnosti se nijak neodlišovaly od stavu po požití kofeinu. Závěry ze znaleckého posudku Mgr. Andrey Brzobohaté, Ph.D., jsou jen obecné a ze zjištěné koncentrace návykové látky v krvi obviněného nelze dovodit, že řídil automobil ve stavu vylučujícím potřebnou způsobilost. Tato znalkyně není kompetentní určit míru ovlivnění obviněného požitou drogou a rozsah snížení jeho schopnosti řídit motorové vozidlo, a za tím účelem je třeba přibrat znalce psychiatra. Opakovaným odmítnutím požadavku obviněného na provedení takového znaleckého posudku soudy porušily ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. i zásady plynoucí z ustanovení § 105 a následujících tr. ř. Obviněný dále vyslovil nesouhlas se skutečností, že oba soudy vycházely z ústavního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie vypracovaného Psychiatrickou nemocnicí Bohnice ze dne 8. 12. 2014 v jiné trestní věci, neboť byl vypracován ve vztahu k jiné osobě a za odlišných okolností. Zároveň v nyní posuzované věci nebyl coby důkaz řádně proveden v souladu se zákonem. Obviněný tak neměl možnost se s ním seznámit a k němu se vyjádřit podle § 33 odst. 1 tr. ř. Dozvěděl se o něm až z písemného vyhotovení rozsudku, což je v přímém rozporu se zásadou bezprostřednosti podle § 2 odst. 12 tr. ř. a v rozporu s právem obviněného na spravedlivý proces. Míru ovlivnění obviněného amfetaminem soudy posoudily i s ohledem na výpovědi policistů provádějících silniční kontrolu, podle nichž byl obviněný rozevlátý, nervózní, nesoustředěný, řečný a hyperaktivní s nejistým postojem a chůzí a zpozorovali u něj nekontrolované pohyby těla. Vlivem neznalosti syndromu ADHD a jeho projevů pak pojali u obviněného podezření o jeho ovlivnění návykovou látkou. Oproti tomu z protokolu o lékařském vyšetření je patrné, že obviněný nejevil známky ovlivnění návykovou látkou a všechny v něm popsané reakce obviněného byly v normě, tudíž ošetřující lékařka uzavřela, že obviněný nejeví podezření na užití návykové látky. Soud prvního stupně nepřípustně bez odůvodnění přiložil větší váhu svědectví policistů jen proto, že je považoval za a priori věrohodné a nepochybně objektivní svědky. Stojí-li proti sobě dvě výpovědi, je nutno posuzovat jejich věrohodnost a soud je povinen ve svém rozhodnutí vysvětlit, jak je hodnotil a jaké závěry z nich vyvodil, což nalézací soud neprovedl (srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016 sp. zn. I. ÚS 520/16). Obviněný doplnil, že jeho kontrola policisty byla namátkově provedena ještě před nastoupením do vozidla, nedošlo tedy k ohrožení žádného účastníka silničního provozu, ani k hrubému porušení dopravních předpisů. Ke známkám ovlivnění omamnými látkami nebyl vyslechnut ani obviněným navrhovaný svědek J. F. (ve spise uváděn jako J. F.), jenž byl jeho spolujezdec. Soud prvního stupně vinu obviněného dovodil nesprávně i s ohledem na jeho předchozí odsouzení za totožný přečin, k němuž se sice doznal, avšak nyní je situace odlišná. Prokázanou minulou