4 Tdo 178/2025 — Nejvyšší soud

4 Tdo 178/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 3. 2025 Spisová značka:4 Tdo 178/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:4.TDO.178.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Krádež Domovní svoboda Příčetnost Dotčené předpisy:§ 178 odst. 1 tr. zákoníku § 205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:1. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 178/2025-326 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. T., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 9. 2024, sp. zn. 7 To 194/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 8 T 64/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í :I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů a dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 7. 2024, sp. zn. 8 T 64/2024, byl obviněný M. T. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto přečiny byl odsouzen podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Vyjma toho mu byl podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to finanční hotovosti ve výši 113 indonéských rupií a 145 Kč. (Nejvyšší soud k trestu poznamenává, že tento trest byl zrušen rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 10. 10. 2024, sp. zn. 6 T 82/2024, v souvislosti s uložením souhrnného trestu nepodmíněného odnětí svobody ve výměře 12 měsíců, který obviněný aktuálně vykonává). 2. Skutek, kterým soud prvního stupně obviněného uznal vinným, lze shrnout takto: Dne 25. 4. 2024 kolem 3 hodiny ranní v Plzni, v ubytovně na XY obviněný se záměrem odcizit zde ubytovaným osobám věci a finanční hotovost, vstoupil dovnitř a vyšel do druhého patra, kde postupně otevřel neuzamčené dveře do celkem šesti pokojů, ve kterých spali cizinci původem z Indonésie, a zmocnil se jejich věcí zanedbatelné hodnoty a malých finančních hotovostí v české a indonéské měně, které volně ležely v bezprostřední blízkosti poškozených nebo je poškození měli uloženy v batozích, které měli u sebe, přičemž z jednoho pokoje odešel, aniž by něco vzal. 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, ve kterém brojil proti výroku o vině argumentem, že pro chybějící znalecký posudek zkoumající duševní stav obviněného nelze spolehlivě uzavřít otázku jeho příčetnosti v době činu, což je zásadní podmínkou pro dovození jeho trestní odpovědnosti za skutek, jehož spáchání jinak doznává. Nutnost znaleckého zkoumání ovládacích a rozpoznávacích schopností v době činu obviněný spatřoval v tom, že mu byla diagnostikována paranoidní schizofrenie a je dlouhodobě psychiatricky léčen pro toxickou psychózu. K úvahám soudu prvního stupně, proč má za to, že obviněný evidentně nebyl v době činu nepříčetný a není proto potřeba jeho duševní stav zkoumat, zdůraznil, že i zmenšená příčetnost je podstatnou skutečností, ke které musí soud přihlížet při úvahách o vhodných sankcích. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací zamítl odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné usnesením ze dne 10. 9. 2024, sp. zn. 7 To 194/2024. II. Dovolání obviněného 4. Obviněný proti usnesení odvolacího soudu podal v zákonné lhůtě prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Halámka k Nejvyššímu soudu dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 256b odst. 1 písm. h), m) tr. ř. 5. Důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je podle obviněného naplněn tím, že rozsudek soudu prvního stupně spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. pak obviněný uplatnil v alternativě, že odvolací soud rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 6. Jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný spatřuje v tom, že nebylo objasněno, zda jeho trestní odpovědnost není vyloučena z důvodu nepříčetnosti, konkrétně zda neměl vymizelé ovládací schopnosti v důsledku toho, že jako dlouhodobý uživatel pervitinu trpí toxickou psychózou a byla u něj diagnostikována duševní porucha – paranoidní schizofrenie. Tuto skutečnost obviněný v hlavním líčení doložil zprávou ošetřující lékařky MUDr. Magdaleny Boháčové a domáhal se znaleckého zkoumání svého duševního stavu znalci z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie a klinické psychologie, soudy ale jeho návrh nedůvodně odmítly a závěr o tom, že měl v době činu zachovány ovládací a rozpoznávací schopnosti, učinily jen na základě toho, že jednal promyšleně a při prohlížení pokojů se pohyboval tiše a obezřetně. Na jeho zjevnou drogovou závislost ovlivňující jeho chování a vzbuzující pochybnost o jeho způsobilosti náležitě se hájit, podle soudů postačilo reagovat tím, že mu byl podle § 36 odst. 2 tr. ř. pro řízení před soudem ustanoven obhájce. 7. Obviněný zdůraznil, že postupem soudů, které rezignovaly na zkoumání otázky příčetnosti, byla a priori vyloučena možnost aplikace § 47 tr. zákoníku zakotvujícího upuštění od potrestání za současného uložení ochranného léčení pachateli, který spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti nebo ve stavu vyvolaném duševní poruchou. Nepodmíněný trest odnětí svobody, který mu byl uložen, označil obviněný za neúčelný a nevhodný, protože zásadně potřebuje odbornou pomoc. Trest je navíc nepřiměřeně přísný s ohledem na nízkou společenskou škodlivost spáchaného činu a nepatrnou škodu, která jím byla způsobena. 8. Nejvyššímu soudu obviněný navrhl, aby podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů a postupem podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání 9. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Státní zástupkyně rekapitulovala dosavadní průběh trestního řízení, analyzovala dovolací argumentaci obviněného a poté konstatovala, že dovolací námitky obviněného lze podřadit pod jím označené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř., jsou však zjevně nedůvodné. 10. Dovolání obviněného je podle státní zástupkyně založeno na doslovném opakování výhrad, které uplatnil již v předchozích fázích řízení a s nimiž se soudy nižších stupňů dostatečně přesvědčivě vypořádaly. K obviněným zpochybňované úplnosti dokazování státní zástupkyně v obecné rovině připomněla, že soud není povinen akceptovat jakýkoli důkazní návrh, protože z ústavního principu nezávislosti soudů podle čl. 82 Ústavy České republiky mimo jiné vyplývá, že jsou to soudy, které v každé fázi řízení, a to i bez návrhů stran, zvažují, které důkazy je třeba provést, zda a na kolik je potřebné dosavadní stav dokazování doplnit a posuzují důvodnost návrhu na doplnění dokazování. Vlastní rozhodování o rozsahu dokazování spadá do výlučné pravomoci obecných soudů (státní zástupkyně k tomu odkázala příkladem na nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 101/95, publikovaný pod č. 81 ve svazku 4 Sb. n. ú. ÚS). V této věci podle státní zástupkyně soudy obou stupňů podrobně a přesvědčivě zdůvodnily, proč nevyhověly návrhu obhajoby na doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie a psychologie. Státní zástupkyně zopakovala jejich nosné argumenty a vyzdvihla, že soudy si byly vědomy psychiatrické diagnózy obviněného i faktu, že pravidelně užívá návykové látky a že se pod jejich vlivem dopustil trestné činnosti. Znalecké zkoumání jeho duševního stavu v době činu však nepokládaly za potřebné s ohledem na to, že z jeho výpovědi zjistily, že obviněný si vybavuje rozhodné události i skutečnosti s nimi související a že v průběhu činu jednal promyšleně a koordinovaně. Z těchto důvodů i podle mínění státní zástupkyně nevznikají pochybnosti o tom, že obviněný byl schopen rozpoznat škodlivost svého jednání a své jednání ovládat. O tom, že i navzdory své diagnóze, která je trvalá, je obviněný dostatečně orientován, vypovídá i fakt, že byl i přes užití návykov