4 Tdo 190/2024 — Nejvyšší soud

4 Tdo 190/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. i) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 3. 2024 Spisová značka:4 Tdo 190/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:4.TDO.190.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Peněžitý trest Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 6. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 190/2024-998 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2024 o dovolání obviněné Růženy Tausnerové, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 8. 2023 č. j. 2 To 33/2023-949, v trestní věci vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 43 T 3/2022, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné Růženy Tausnerové odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2023 č. j. 43 T 3/2022-911 byla obviněná Růžena Tausnerová (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou dílem zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Podstata jednání kladeného jí za vinu zkráceně spočívala v tom, že jako jednatelka (dnes již zaniklé) obchodní společnosti RENAGO, s. r. o., IČO 29046840, se sídlem Čsl. Armády 1705, 253 01 Hostivice, v úmyslu obohatit tuto společnost a potažmo sebe, vykázala v přiznáních k dani z přidané hodnoty za období od března 2010 do února 2015 celkem v 59 případech údajně uskutečněná zdanitelná plnění, aniž by však společnost byla ekonomicky aktivní nebo přijala či realizovala jakákoliv zdanitelná plnění, přičemž takto vykázaný nadměrný odpočet byl správcem daně následně za období od března 2010 do ledna 2015 uznán a vyplacen v celkové výši 8.939.497 Kč, a za období únor 2015 ve výši 153.055 Kč pouze uplatněn avšak nebyl finančním úřadem uznán a vyplacen (bod 60). 2. Za to jí byl podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody ve výměře 2 (dvou) roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) roků. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1 a 2 tr. zákoníku jí byl uložen i peněžitý trest ve výměře 365 denních sazeb ve výši 10.000 Kč, tedy celkem 3.650.000 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Česká republika – Finanční úřad pro Středočeský kraj, Územní pracoviště Praha – západ odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti shora uvedenému rozsudku podali odvolání obviněná do výroků o vině i trestu a státní zástupce do výroku o trestu v neprospěch obviněné. O těchto opravných prostředcích rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. 8. 2023 č. j. 2 To 33/2023-949 tak, že obě podaná odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. 4. Toto usnesení vrchního soudu napadla obviněná Růžena Tausnerová prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve spojení s písmenem i) téhož ustanovení. Obviněná má totiž za to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l), v jejím případě pak byl konkrétně naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., neboť jí byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští. 5. Obviněná v rámci svého mimořádného opravného prostředku nejprve zrekapitulovala dosavadní průběh řízení a vymezila dovolací důvody. Nalézacímu soudu vytkla uložení nedobytného peněžitého trestu v rozporu s § 68 odst. 6 tr. zákoníku a soudu odvolacímu pak jeho aprobování. Konkrétně pak městskému soudu vyčetla, že při ukládání peněžitého trestu určil výši denní sazby libovolně v rozporu s § 68 odst. 3 a 4 tr. zákoníku. Oběma napadeným rozhodnutím vytkla nepřípustný, nehumánní a drakonický trest, v jehož důsledku bude zbavena svého jediného obydlí a bude uvržena do nouze. Současně poznamenala, že jí byl takto enormně vysoký peněžitý trest uložen po 7 letech od ukončení trestně stíhaného jednání a po 4 letech trvání trestního řízení. Faktická neodbytnost uloženého trestu (§ 68 odst. 6 tr. zákoníku) plyne z vadného posouzení okolností důležitých pro uložení peněžitého trestu (§ 68 odst. 3 a 4 tr. zákoníku). Ani jeden soud neposuzoval aktuální majetkové poměry obviněné, ale nesprávně je navázal na závažnost projednávaného trestného činu. Obviněná zmínila zákonná pravidla stanovení denní sazby podle § 68 odst. 3, 4 tr. zákoníku – se zřetelem k osobním a majetkovým poměrům pachatele, respektive odhadu příjmu, majetku a výnosu tohoto majetku. Závažnost trestné činnosti pak má být promítnuta výlučně do počtu denních sazeb (§ 68 odst. 3 věta prvá tr. zákoníku). Tato pravidla současně nepřipouštějí, aby byl zvýšením denní sazby kompenzován mírný trest odnětí svobody. Přesto je takový myšlenkový postup v odůvodnění napadených rozhodnutí patrný. Obviněná je přesvědčena, že soudy nejprve stanovily konečnou výši peněžitého trestu, což odpovídá již neúčinné právní úpravě (do 31. 12. 2009), přičemž takový postup ve svém důsledku vede k ukládání neodbytných trestů, jejichž jediným účelem je prodloužení výměry trestu odnětí svobody a uvržení odsouzených do bídy. V souvislosti s postupem soudu při určování peněžitého trestu připomněla usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015 sp. zn. 5 Tdo 829/2015 interpretující pravidla § 68 odst. 3 a 4 tr. zákoníku. V rozporu s nimi ovšem soudy do denní sazby započetly, kolik obviněná trestnou činností získala, aniž by bylo prokázáno, že by se její majetek zvětšil. Naopak jediný hodnotnější majetek je rodinný dům pořízený bezesporu z legálních zdrojů. Ze všech shora uvedených důvodů proto obviněná navrhla, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení ve výroku o zamítnutí jejího odvolání a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 6. K podanému dovolání zaslal své písemné vyjádření státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství – § 265h odst. 2 tr. ř. (dále jen „státní zástupce“). Po stručné rekapitulaci řízení a dovolacích námitek obviněné uvedl obecná východiska dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. K tomu uvedl, že námitky obviněné tomuto dovolacímu důvodu formálně odpovídají, avšak shledal je zjevně neopodstatněnými. Odkázal na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, podle kterých dostatečně zohlednily majetkovou situaci obviněné – vlastník nemovitých věcí, stálý příjem, bezdětná a nezatížena dluhy (bod 24 až 27 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Zopakoval zákonná hlediska § 68 tr. zákoníku a dospěl k závěru, že je soudy respektovaly. Nesouhlasil naopak s tím, že by výši trestu soudy odůvodnily pouze výší získaného majetkového prospěchu. Ke konkrétním výhradám obviněné uvedl, že se zabývaly povahou a závažností trestného činu, což promítly do počtu denních sazeb. Výši denní sazby pak určily z podkladů opatřených k majetkové situaci obviněné – příjmy, ostatní majetkové zdroje, osobní a rodinná situace. Taková zjištění jsou úplná a dostatečná i z hlediska dobytnosti peněžitého trestu. Tudíž se jednalo o přípustný trest v zákonné výměře. Neshledal ani rozpor mezi druhem a výměrou uloženého trestu a jeho zákonným účelem. Kasační zásah proto není odůvodněn. Zároveň připomněl, že obviněná již peněžitý trest dne 22. 11. 2023 zaplatila, jak vyplynulo z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2024, kterým bylo podle § 344b tr. ř. rozhodnuto o zrušení zajištění pozemků obviněné. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí soudu prvního stupně není zatíženo vadou namítanou podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., neshledal státní zástupce ani naplnění dovolacího důvodu podle písmene m) tohoto ustanovení. Na základě všech shora uvedených skutečností dopěl k závěru, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné, a proto navrhl jej v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně dal souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedáním i podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. 7. Obviněná Růžena Tausnerová je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se jí bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1