4 Tdo 20/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 20/2025-586 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2025 o dovolání obviněného P. V., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 9. 2024, sp. zn. 50 To 213/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 24 T 104/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 27. 5. 2024, sp. zn. 24 T 104/2023, byl obviněný P. V. uznán vinným ze spáchání zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů): „dne 10. 4. 2022 v přesně nezjištěné době mezi 17.30 hodin a 18.11 hodin ve XY, okres XY, kam přijel s cílem potrestat T. G. za předchozí nevhodné chování vůči M. W., k bytovému domu č. XY v XY ulici, předem vybaven mačetou s délkou čepele 50 cm, přišel spolu s R. G., k bytu č. 12, obývanému poškozeným T. G. a M. W., poté, co T. G. pootevřel vstupní dveře do bytu, tyto rukama přes jeho odpor silou odtlačil a vnikl dovnitř bytu, kde poškozeného T. G. nejprve verbálně napadl, poté jej udeřil otevřenou dlaní, a dále proti poškozenému T. G. zaútočil sekáním přinesenou mačetou, přičemž poškozený T. G. seky mačetou vykrýval z části sekyrou, a dále obžalovaný sekal mačetou do zařízení bytu; přitom poškozeného T. G. sekl do pravého předloktí a levé ruky, v důsledku čehož poškozený T. G., utrpěl sečné poranění pravého předloktí spočívající v přerušení dvou dlouhých svalů kloubů ruky probíhajících na vnitřní straně předloktí a sečné poranění levé ruky spočívající v přerušení šlachy natahovače druhého prstu probíhající na hřbetní ploše, přičemž pro uvedená zranění byl poškozený od 10. 4. 2022 do 13. 4. 2022 hospitalizován na chirurgickém oddělení Stodské nemocnice, a. s., když poranění si vyžadovala revizi, sešití a fixační dlahu a poškozený byl v důsledku bolesti a omezení pohybu rukou omezen v obvyklém způsobu života na dobu delší než sedm dnů, když obžalovaný s ohledem na intenzitu útoku, použitou zbraň – mačetu o délce čepele 50 cm - a místa, kam touto útočil, si musel být vědom toho, že poškozenému může způsobit i vážné, život ohrožující pronikající poranění, především z důvodu možného krvácení v důsledku přetětí stěny velké krevní cévy.“ 2. Za uvedené jednání byl obviněný P. V. odsouzen podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 4,5 (čtyři a půl) roků. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. 3. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 (dvou) let. 4. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to 0,35 g metamfetaminu uloženého v režimovém skladu Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje v BO č. 001019374. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to 34 plastových sáčků uložených ve skladu Policie ČR, Územní odbor Domažlice. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to dlouhé sečné zbraně – mačety s černou rukojetí, o celkové délce 63,1 cm, s délkou čepele 50 cm, se střenkou 12,5 cm, v nejširším bodě šíře 5 cm. 5. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Domažlicích sp. zn. 2 T 35/2024 ze dne 9. 5. 2024, který nabyl právní moci dne 9. 5. 2024, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 6. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, se sídlem Orlická 2020/4, Praha 3, IČ 41197518, na náhradě škody částku 24 689 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky od 12. 12. 2023 do zaplacení. 7. Proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 27. 5. 2024, sp. zn. 24 T 104/2023, podal obviněný P. V. a státní zástupkyně okresního státního zastupitelství odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 18. 9. 2024, sp. zn. 50 To 213/2024, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. 8. Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 9. 2024, sp. zn. 50 To 213/2024, podal následně obviněný P. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání, opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obviněný již v předcházejícím řízení brojil zejména proti způsobu hodnocení provedených důkazů a posouzení věrohodnosti výpovědí vyslýchaných osob, zejména pak poškozeného. Poukazoval na celou řadu nesrovnalostí v tvrzeních poškozeného. Jeho výpověď považuje za nevěrohodnou a lživou. Obviněný je dále přesvědčen, že by měla být uplatněna mj. zásada in dubio pro reo. Neztotožňuje se s názorem odvolacího soudu, že to byl právě on, kdo eskaloval incident. Dodává, že dal sice facku poškozenému, ten však vzápětí vytáhl na obviněného připravenou sekyrku a bezesporu ji hodlal použít, přičemž taková obrana poškozeného proti facce je zcela zjevně nepřiměřená. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dále namítl, že ze skutkových zjištění zcela jednoznačně plyne, že se jednalo o nutnou obranu ve smyslu § 29 tr. zákoníku. Jak je zřejmé z výpovědi svědka G., poškozený G. vytáhl sekyru jako první a přímo ohrožoval zdraví a život obviněného. Nebylo by spravedlivé ani logické požadovat po obviněném, aby vyčkával na to, až jej poškozený zasáhne sekyrou. Obviněný byl v situaci, kdy proti němu stál poškozený, zjevně pod vlivem návykové látky, chovající se podrážděně a agresivně, držící v ruce sekyrku, kterou hodlá použít. Logickým vyústěním takové situace je, že obviněný pro svoji obranu použije cokoli, co by odvrátilo přímo hrozící útok na jeho osobu. Na tomto místě je nutné zdůraznit, že jakmile se obviněnému uvolnila cesta, snažil se z tohoto trvajícího útoku utéci. Ve světle shora uvedených skutečností závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 9. 2024, č. j. 50 To 213/2024-551 a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 27. 5. 2024, č. j. 24 T 104/2023-518, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a zároveň, aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu Plzeň-jih věc k novému projednání a rozhodnutí, případně, aby podle 265m odst. 1 tr. ř. sám nově rozhodl tak, že se obviněný v plném rozsahu zprošťuje obžaloby. 9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že tzv. skutková věta odsuzujícího rozsudku vykazuje jak objektivní, tak i subjektivní stránku pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 145 odst. 1 tr. zákoníku, resp. přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Z hlediska prvně zmíněného deliktu je evidentní nebezpečné, násilné jednání obviněného, které již přímo mířilo ke způsobení závažné újmy na těle poškozeného, kterážto újma nevznikla jen díky okolnostem nezávislým na vůli obviněného. Zároveň je evidentní, že ono nebezpečné jednání bylo vedeno vůlí obviněného, resp. že obviněný byl alespoň srozuměn s tím, co činí a co může způsobit. Svědčí o tom zejména užití nebezpečné zbraně (mačety), intenzita útoku, zacílení ran či motiv obviněného. Stran druhého deliktu je posléze jasné, že obviněný proti vůli poškozeného vnikl do obydlí poškozeného a současně tak učinil s použitím síly; s ohledem na povahu jednání obviněného je přitom přímo z povahy věci zjevné, že tak učinil úmyslně. Současně platí, že znaky nutné obrany z rozhodných skutkových zjištění soudů nevyplývají. Státní zástupce dále k výhradám obviněného, týkajících se hodnocení důkazů, uvedl, že nejen že je nelze přiřadit pod žádný zákonný dovolací důvod, ale nejsou důvodné ani v obecné rovině. Z odůvodnění dotčených rozhodnutí nelze dovodit existenci zjevných rozporů mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, když naopak vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky stanovené v § 125 odst. 1 tr. ř., resp. § 134 odst. 2 tr. ř., a jako taková jsou rozhodnutí plně přezkoumatelná. Zcela správně označily soudy obhajobu za účelovou a vyvrácenou provedenými důkazy, k čemuž doplňuje, že obviněný je bezpečně usvědčen výpovědí poškozeného, která nestojí osamoceně, což soudy řádně vysvětlily, včetně pečlivého zvážení otázky věrohodnosti poškozeného. Závěrem proto navrhl dovolání