4 Tdo 212/2018 — Nejvyšší soud

4 Tdo 212/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. j) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 3. 2018 Spisová značka:4 Tdo 212/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:4.TDO.212.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí Důvod dovolání, že bylo rozhodnuto o uložení ochranného léčení Ochranné léčení Ochranné léčení ústavní Dotčené předpisy:§ 99 odst. 1,2a tr. zákoníku § 264 odst. 1 tr. ř. § 265b odst. 1 písm. g,j) tr. ř. § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 6. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 212/2018-34 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. března 2018 o dovolání obviněného J. T., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 7 To 425/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 3 T 24/2014, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 3 T 24/2014, byl obviněný J. T. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že: dne 3. prosince 2013 v době po 17.00 hodin na osamoceném místě u kempu V. u Jesenické přehrady, okr. Ch., kam po předchozí dohodě o poskytnutí sexuálních služeb dovezl svým osobním automobilem tov. zn. Fiat Seicento, poškozenou L. P., zastavil vozidlo, obešel je, otevřel dveře u spolujezdce, vrhl na poškozenou a násilím proti její vůli na ní, na předem polosklopené sedačce vykonal soulož, během které jej poškozená odstrkovala, prosila jej, aby jednání zanechal, poté s poškozenou odjel do P., kde poškozená z vozidla vystoupila a obžalovaný odjel. Za uvedený zvlášť závažný zločin uložil Okresní soud v Chebu obviněnému podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 let. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu obviněnému podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2 roků. Podle § 99 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému uložil ochranné psychiatricko-sexuologické léčení v ústavní formě. Proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 3 T 24/2014, podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině a trestu. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 7 To 425/2016, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 7 To 425/2016, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), j) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovozuje z toho, že skutek, tak jak byl zjištěn, nemůže být předmětem právního posouzení podle hmotného práva, neboť byl zjištěn způsobem, který neodpovídá zásadám spravedlivého procesu, když lze oprávněně dovodit extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Ohledně naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. uvádí, že bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž by byly splněny zákonné podmínky pro jeho uložení. Následně obviněný namítá, že z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů vyplývá, že skutková zjištění jsou založena na jediném a výlučně usvědčujícím důkazu, kterým je výslech údajné poškozené. Tento důkaz ovšem podle jeho názoru nelze pro podstatnou vadu použít. Ostatní provedené důkazy nic o samotném skutku nevypovídají. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je patrno, že soud uvěřil výpovědi poškozené, když dospěl k závěru, že její nesouhlas s pohlavním stykem byl dán zcela jednoznačně, přičemž zdůvodňuje, z jakých objektivních důvodů nemohl být naplněn požadavek na znalecké zkoumání osoby poškozené. Podle obviněného postupem soudu prvního stupně, který nesplnil pokyny soudu druhého stupně ohledně rozsahu dokazování, byla porušena zásada in dubio pro reo. Okolnost, že znalecké zkoumání poškozené nelze realizovat, není možno klást k jeho tíži. Poukazuje i na skutečnost, že soud druhého stupně ve svém zrušujícím usnesení hodnotil výpověď poškozené v mnoha směrech za rozporuplnou. Současně namítá, že poškozená se živila prostitucí a byla v předchozích letech dvakrát postižena pro přestupek, mimo jiné i pro řízení bez řidičského oprávnění. Přestože soud druhého stupně se závěry soudu prvního stupně ohledně rozsahu dokazování souhlasil, když poukázal na skutečnost, že věc byla projednána v jiném složení senátu, a že nový senát nebyl vázán hodnocením důkazů předchozím soudem, má dovolatel za to, že tímto postupem soudu bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Obviněný namítá, že nový senát měl k dispozici stejné důkazy jako předchozí senát. Má za to, že se jedná o nepřípustnou změnu pohledu na výpověď svědkyně, když senát ani neměl možnost osobně poškozenou vyslechnout a musel pouze vycházet z její písemné výpovědi. Současně odkazuje na nález Ústavního soudu, sp. zn. ÚS 608/06, který je aplikovatelný na danou situaci. Dále poukazuje na nález Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 1624/09, vztahující se k existenci jediného usvědčujícího důkazu. Podle obviněného měl soud prvního stupně vzhledem k naznačené důkazní situaci provést vyšetřovací pokus, kterým by byla ověřena reálnost jím popisovaného jednání, což bylo i doporučováno ve zrušujícím usnesení soudu druhého stupně. Namítá, že k pohlavnímu styku nemohlo dojít způsobem, jaký popisuje poškozená. Provedení vyšetřovacího pokusu za dané situace bylo zcela legitimní a naznačený postup soudů nižších stupňů, které ho neprovedly, znamená porušení práva na spravedlivý proces. K uložení ochranného léčení namítá, že se nemůže ztotožnit se závěry soudu druhého stupně týkající se nutnosti uložení tohoto ochranného léčení. Obviněný konkrétně uvádí, že znalec MUDr. Šupina u něho diagnostikoval těžkou poruchu osobnosti s rysy disociálními a dissociativními, poruchu sexuální preference a zejména pak sexuální deviaci charakteru těžké patologické sexuální agrese. Zdůrazňuje, že v rámci jeho předchozích trestních řízení bylo provedeno jeho psychologicko-sexuální vyšetření, když znalci MUDr. Fait a MUDr. Škopková dospěli k závěru, každý v jiném trestním řízení, že netrpí sexuální deviací, ačkoliv se shodli na tom, že představuje osobu určitým způsobem narušenou, nestabilní, nezralou apod. Posudek MUDr. Šupiny obsahuje i další závěry, které ne zcela dávají smysl. V tomto směru uvádí, že znalci nebyl schopen na řadu otázek odpovědět, neboť si na průběh svých předchozích vztahů dobře nepamatoval. Přesto znalec konstatoval, že je nekomunikativní, a že se jedná o značně disociální narušenou osobnost. Namítá, že při opakovaných falometrických vyšetřeních nebyla zjištěna jakákoliv reakce, která by zakládala možnost stanovení poruchy sexuální orientace. Při současném znaleckém zkoumání toto vyšetření odmítl. Obviněný dále poukazuje na článek doc. Jiřího Švarce, Ph.D., který předložil v rámci řízení před soudem druhého stupně, kdy z tohoto článku vyplývá, že neexistuje diagnóza „patologické sexuální agrese“. Taková diagnóza není kvalifikována v kvalifikaci duševních poruch a v ČR je zpravidla kódována jako F 65.8 - jiná porucha sexuální preference. Dále poukazuje na závěry tohoto odborného článku a namítá, že pokud není možno hovořit o duševní poruše, není mu možno nařídit ochranné léčení. Vyjadřuje nesouhlas se závěrem soudu druhého stupně, že argumentace obsahem tohoto článku není pro rozhodnutí důležitá, když sám znalec doc. Švarc po přezkoumání znaleckého posudku uvedl, že obviněný podle jeho názoru není osobou, které by bylo nutno ukládat ústavní ochranné léčení, a pokud ano, tak by se přikláněl spíše k ambulantní formě. Domnívá se, že za dané situace bylo namístě znalce MUDr. Šupinu vyslechnout a tohoto konfrontovat se závěry obsaženými v uvedeném článku. I tímto postupem bylo porušeno právo na spravedlivý proces. Dále zdůrazňuje, že ochranné léčení lze uložit jen pachateli trestného činu. Protože ho nelze považovat za pachatele trestného činu, nebylo mu možno ochranné léčení uložit. Současně uvedl, že je možno mít za oprávněné, že jeho návrhu bude vyhověno, přičemž výkon ochranného léčení by měl zásadní vliv na psychiku celé rodiny. Proto je na místě, aby do doby pravomocného rozhodnutí o dovolání, nebyl jeho pobyt na svobodě nijak omezen. V závěru podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni č. j. 7 To 425/2016-427 ze dne 10. 10. 2017, jakož i rozhodnutí mu předcházející, podle § 265k tr. ř. zrušil a věc vrátil