4 Tdo 23/2020 — Nejvyšší soud

4 Tdo 23/2020 citace  Název judikátu:Zatajení věci Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 1. 2020 Spisová značka:4 Tdo 23/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.23.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zatajení věci Dotčené předpisy:§ 219 odst. 1,2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 4. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 23/2020-931 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 1. 2020 o dovolání obviněného M. S., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 9. 2019, sp. zn. 6 To 262/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 2 T 15/2018, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 9. 2019, sp. zn. 6 To 262/2019 a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. 5. 2019, sp. zn. 2 T 15/2018. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu Plzeň-město přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. 5. 2019, sp. zn. 2 T 15/2018 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný M. S. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným přečinem zatajení věci podle § 219 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Obviněný se tohoto trestného činu dopustil podle skutkových zjištění jmenovaného soudu tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů): „v XY, XY a v XY v době od 24. 4. 2015 do 15. 5. 2015 jako jednatel firmy F. s., IČ: XY, se sídlem XY, a jediný oprávněný disponent bankovního účtu číslo XY vedeného u Fio banky, a.s., jehož majitelem je spol. F. s., poté, co dne 23. 4. 2015 byla na uvedený účet omylem převedena finanční částka ve výši 689. 545 Kč z účtu firmy ECO – ECO CZ, s.r.o., č. XY, vedeného u Komerční banky, a.s., při vědomí toho, že nejde o finanční prostředky společnosti F. s., této skutečnosti využil a v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch vybral z bankovního účtu - dne 24. 4. 2015 na pobočce Fio banky a.s., XY, částku v hotovosti ve výši 200 000 Kč, - dne 27. 4. 2015 na pobočce XY, částku v hotovosti ve výši 72 000 Kč, - dne 28. 4. 2015 na pobočce XY, částku v hotovosti ve výši 250 000 Kč, - dne 29. 4. 2015 v XY, částku v hotovosti ve výši 18 000 Kč, - dne 4. 5. 2015 na pobočce XY, částku v hotovosti ve výši 50 000 Kč, - dne 6. 5. 2015 v XY, částku v hotovosti ve výši 32 000 Kč, - dne 14. 5. 2015 na pobočce XY, částku v hotovosti ve výši 32 000 Kč, - dne 15. 5. 2015 na pobočce XY, částku v hotovosti ve výši 30 000 Kč, takto získanou finanční hotovost ve výši 684.000 Kč použil ve prospěch společnosti F. s., k úhradě jejích dluhů, rovněž zbylou část finančních prostředků na účtu společnosti ECO – ECO CZ, s.r.o., nevrátil“. Za uvedené jednání byl obviněný odsouzen podle § 219 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 2 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost ECO – ECO CZ, s. r. o., IČ 29258669, se sídlem Praha 1, Staré Město, Halštalská 795/1, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Obviněný si proti tomuto rozsudku podal odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Plzni tak, že ho usnesením ze dne 9. 9. 2019, sp. zn. 6 To 262/2019, podle § 256 tr. ř. zamítl. Citované usnesení Krajského soudu v Plzni (dále také jen „napadené usnesení“) ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. 5. 2019, sp. zn. 2 T 15/2018, obviněný napadl prostřednictvím svého obhájce dovoláním z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť obě napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a zároveň bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž by byly splněny zákonné procesní podmínky pro takové rozhodnutí. Ve vztahu k výroku o vině namítal, že byly nesprávně hodnoceny otázky týkající se znaků skutkové podstaty trestného činu zatajení věci podle § 219 tr. zákoníku. Konkrétně nebyly naplněny znaky protiprávnosti jednání, příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a škodlivým následkem a také znak subjektivní stránky, tj. úmyslné zavinění. Navíc skutek nedosahuje potřebného stupně společenské nebezpečnosti, neboť byl prokazatelným následkem předchozí nezákonné a trestné činnosti svědků P. a V. Jiné nesprávné hmotněprávní posouzení spatřoval v extrémním nesouladu mezi právními závěry a zjištěnými okolnostmi. Oběma soudům nižších stupňů vytýkal, že porušily jeho právo na obhajobu a na nestranné posuzování věci, jednostranně a nesprávně hodnotily provedené důkazy a bez přiměřených důvodů odmítly obhajobou navrhované doplnění dokazování, které mohlo přispět ke správnému a úplnému hodnocení všech relevantních skutečností či okolností k závěru o jeho vině. Závěr o protiprávnosti jeho jednání je podle něj v hrubém rozporu s provedenými důkazy, přičemž ani jeden ze soudů nižších stupňů se s těmito důkazy nevypořádal. Absenci protiprávnosti jeho jednání dovozoval z nezákonné činnosti svědků P. a V. s odkazem na ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen „občanský zákoník“), o nepřikázaném jednatelství. V návaznosti na to pak namítal, že nebyla ani správně zjištěna a vyčíslena výše škody, neboť společnost F. s., má ze strany svědků P. a V. nárok na náhradu škody z titulu jejich nepřikázaného jednatelství. Zároveň bylo v řízení prokázáno, že obviněný vybrané finanční prostředky použil ve prospěch jmenované společnosti, jíž byl jednatelem. Částky, které přitom ve prospěch této společnosti použil, jsou nejméně v části totožné s částkou, kterou jsou svědek P. a V. povinni vydat této společnosti. Je podle něj zjevné, že jeho jednáním nemusela vzniknout žádná škoda ani žádné protiprávní obohacení, pokud by neprobíhala nezákonná činnost jmenovaných svědků. V této souvislosti proto obviněný uzavřel, že mu nebyla prokázána výše škody, kterou svým jednáním způsobil, a tím tedy nebyla prokázána ani protiprávnost jeho jednání. Obviněný dále namítal, že se oba soudy ve svých rozhodnutích nevypořádaly ani s jeho úmyslem poškozenou společnost ECO – ECO CZ, s. r. o., (dále také jen „poškozená společnost“) poškodit. Oba soudy deklarovaly, že obviněný musel vědět, že mu částka připsaná na účet nepatří. Podle jeho názoru mu však úmysl jakožto obligatorní znak subjektivní stránky trestného činu zatajení věci podle § 219 tr. zákoníku, nebyl prokázán, neboť o činnosti V. a dalších nevěděl. Naopak byli to oni, kteří museli vědět, že obviněný netuší, že na účet společnosti F. s., zasílají peníze a že je tak může považovat za své nebo za prostředky pocházející z minulé obchodní činnosti. Z činnosti svědka V. a P. je podle obviněného zřejmé, že se dopouštěli úmyslného podvodného jednání v úmyslu se obohatit, a tak vyvolali omyl na jeho straně. Podle příslušných ustanovení občanského zákoníku jdou však všechny následky takového jednání k jejich tíži. Zároveň v této souvislosti namítal, že očekával navrácení přeplatků z daně z přidané hodnoty (dále také jen „DPH“) a že byl vydírán svědkem F. o částku 1,5 mil. Kč, která měla na účet přijít z obchodní činnosti předešlého jednatele společnosti F. s., a tudíž mohl očekávat, že i taková obdobná částka bude na účet připsána. Neznal přitom účetnictví této společnosti a neměl k němu ani přístup. Navíc, i kdyby k němu přístup měl, nemohl z něj podle znaleckého posudku zpracovanému ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 2 T 14/2017 cokoliv poznat, neboť účetnictví bylo již za jednatele F. nekompletní, nebylo vedeno v souladu se zákonem a od léta 2013 přestávalo být vedeno. Soudům přitom vytkl, že mu odepřely právo na prokázání toho, že v době skutku byl takto vydírán. Soudy mu podle jeho názoru neumožnily v této souvislosti prokázat ani další skutečnosti, v dovolání podrobně rozvedené. V poslední části svého dovolání podrobně rozepsal své námitky k příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a škodlivým následkem. Tyto námitky spočívaly v dovozování absence příčinné souvislosti opět z důvodu protiprávního jednání svědků P. a V. Uvedl, že jednal v omylu zapříčiněném nezákonným jednáním jmenovaných svědků. Vybrané peníze použil ve prospěch společnosti F. s. Podle rozhodnutí soudů obou stupňů však protiprávně, ačkoliv podle obviněného pouze tímto jeho jednáním „obohatil v nev