4 Tdo 246/2010 — Nejvyšší soud

4 Tdo 246/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g 265b/1l Datum rozhodnutí:28. 4. 2010 Spisová značka:4 Tdo 246/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.246.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:20. 5. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 246/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. dubna 2010 o dovolání obviněného Z. E., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 11. 2009, sp. zn. 11 To 61/2009, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 22/2009, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. E. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný Z. E. byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2009, sp. zn. 4 T 22/2009, odsouzen pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., jehož se dopustil tím, že nejméně od listopadu 2007 do března 2008 v J. u P. v okrese P. – z., v P., ale i na jiných místech, ve spolupráci s dalšími osobami z N. k. a P. r. za účelem nedovoleného dovozu kokainu z P. r. do N. k., najal občany České republiky F. H., A. H. a J. R., kterým za tím účelem zajistil a následně spolu s instrukcemi k dalšímu postupu předal letenky z A. do L., prostřednictvím další osoby je nechal osobním vozidlem dopravit dne 26. 1. 2008 z P. do A., aby následujícího dne odtud odletěli do L. v P. r., kde jim osoba vystupující pod jménem P. na konci jejich pobytu předala kokain, zařazený do seznamu I podle Jednoté úmluvy o omamných látkách, který je přílohou č. 1 k zákonu č. 167/1998 Sb. v platném znění, o celkové váze 3,035 kg, který měli za odměnu ve výši 5 000,- USD v upravených dárkových předmětech dopravit do A. a zde ho předat další osobě, ale dne 11. 3. 2008 byli při kontrole na letišti J. Ch. v C. před odletem do A. zatčeni a cestu neuskutečnili, přičemž během cesty pro kokain byl s kurýry v telefonickém kontaktu a přes nejméně dalšího člena skupiny vystupujícího pod jménem I. K. řešil vzniklé problémy. Za to byl obviněný odsouzen podle § 187 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 10 let se zařazením podle § 39a odst. 3 tr. zák. do věznice s ostrahou. Proti uvedenému rozhodnutí podal obviněný odvolání, o němž rozhodoval Vrchní soud v Praze, který je usnesením ze dne 9. 11. 2009, sp. zn. 11 To 61/2009, podle § 256 tr. ř. zamítl. Toto usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 11. 2009, sp. zn. 11 To 61/2009, napadl obviněný prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že odvolacím soudem bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně a v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V textu svého mimořádného opravného prostředku obviněný konkrétně namítl, že právní věta výroku o vině neodpovídá větě skutkové. Odvolací soud tento nedostatek neodstranil a došlo tak k tomu, že nebyly naplněny znaky objektivní stránky trestného činu. Též nelze podle obviněného přehlédnout, že skutková věta rozsudku nekoresponduje s výrokem usnesení o zahájení trestního stíhání, a tudíž nebyla zachována totožnost a jednota skutku, jenž jsou podle obviněného hmotně právní instituty, byť jsou obsaženy v procesním předpisu. Následně odvolatel opětovně zdůraznil, že jednání popsané ve skutkové větě nemá jako skutek všechny formální znaky trestného činu, protože jednání obviněného bylo cíleným obchodem s drahými kameny a nikoliv s omamnými látkami. Obviněný byl tudíž pouze živým nástrojem mylně informovaným o podstatě nelegálního obchodu, který nevěděl, že předmětem obchodu jsou omamné látky. Zejména pak nelze obviněnému přisuzovat jakoukoliv vědomost o množství drogy, jenž mělo být kurýry dopraveno, neboť obviněný nemůže nést odpovědnost za jednání druhých osob, které mohly mimo sféru jeho vlivu dopravovat cokoli zakázaného, a to v jakémkoli množství. Kromě toho ve vztahu k množství nebyl v řízení proveden jediný důkaz. Proto má obviněný zato, že nenaplnil a ani nemohl naplnit po subjektivní stránce kvalifikovanou skutkovou podstatu ve znaku „ve větším rozsahu“. Dovolatel rovněž zpochybnil, že zjištěným skutkem byl dostatečně naplněn znak „organizované skupiny působící ve více státech“. To proto, že naplnění tohoto znaku bylo soudem odůvodněno toliko dvěma telefonickými hovory, zachycenými pomocí odposlechů telekomunikačního provozu. Z hlediska pojmových znaků pak nebyla zjištěna účast obviněného na dělení úkolů v rámci takové organizované skupiny. Kurýři navíc tvrdí, že je někdo požádal o službu, popř. setrvávají na tom, že byli na dovolené a s drogou, která u nich byla nalezena, nemají nic společného. I kdyby se ve skutečnosti opravdu jednalo o kurýry, tito by v rámci organizované skupiny nemohli být považováni za více než jednu osobu dohromady, protože nebyla prokázána žádná speciální úloha jednoho z nich. Dále podle obviněného nelze odhlédnout ani od toho, že kurýři byli s kokainem zadrženi v Peru, kde je možno kokain zakoupit na ulici bez jakéhokoliv napojení na organizovanou skupinu, a to i v takovém množství, protože z hlediska tamních poměrů se i uvedené množství považuje za malé. Jestliže pak obviněný byl v telefonickém kontaktu s českými občany zadrženými v P. s omamnou látkou při pokusu o její vývoz a tyto občany zároveň finančně podporoval, není tento skutkový závěr soudu podle obviněného dostatečným proto, aby byl právně kvalifikován jako organizovaná skupina. V této souvislosti obviněný poukázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 11. 2005, sp. zn. 1 To 55/2005, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 48 z roku 2006, podle něhož až opakované neoprávněné obstarání drogy pachatelem od téže blíže neidentifikované osoby na území cizího státu a její následné rozdávání na území ČR v úzké součinnosti s dalšími dvěma pachateli, na které byli napojeni další distributoři, odůvodňuje závěr o spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zák., tedy ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Taktéž nebyl podle obviněného dostatečně důkazně podložen závěr o tom, že cílem kurýrů bylo N. či Česká republika, a to proto, že k dokonání tohoto trestného činu nedošlo, když kokain byl zabaven již v L. Z tohoto důvodu pak nemohlo dojít ani k trestně právnímu následku. Zcela pak podle obviněného chybí důkaz svědčící o tom, že mělo být spolupracováno s dalšími osobami v P. a v N. Organizovaná skupina by se podle obviněného vyznačovala tím, že by na základě přímých důkazů byla popsána nějaká konkrétní úloha údajných dalších osob, tato jejich úloha by musela být orgány činnými v trestním řízení skutečně podrobně rozepsána a muselo by být zřejmé, kdo a jak jednal. Tak tomu však v posuzovaném případě nebylo. Obviněný následně zpochybnil svoje zavinění ve vztahu ke znakům kvalifikované skutkové podstaty, a to ke znaku většího rozsahu a ke znaku organizované skupiny. Znak většího rozsahu pak podle obviněného nebyl v žádném případě zaviněn z vědomé nedbalosti. V této souvislosti obviněný poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 280/2005, podle něhož je třeba závěr o naplnění znaku spočívajícího ve spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů ve větším rozsahu podle § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák. opřít především o množství takové látky, s níž pachatel nakládal, a to s ohledem na kvalitu a druh této látky. Současně je třeba zohlednit i další okolnosti, za nichž byl čin spáchán, a to zejména dobu, po kterou pachatel s těmito látkami nakládal, počet osob, jimž je opatřil, prodal, nebo pro ně přechovával, atd. Pokud pak jde o znak organizované skupiny, ten je podle obviněného třeba zavinit ve formě přímého úmyslu, protože pachatel musí a musel vědět, že jde o takovou skupinu. Takový úmysl však ve skutkových zjištěních ohledně obviněného absentuje. V této souvislosti dovolatel odkázal na trestní kodex Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon. Komentář. 5. přepracované vydání. Praha, C. H. Beck 2003, str. 1068 - 1069. Obviněný vzhledem k výše uvedenému zdůraznil, že skutková zjištění jsou ve vztahu ke kvalifikovaným skutkovým podstatám bez jediného důkazu. Mezi důkazními prostředky a učiněnými skutkovými zjištěními jso