4 Tdo 253/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 253/2025-484 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 4. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha Pankrác, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2024, sp. zn. 61 To 594/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 22/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů a dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. 6. 2024, sp. zn. 24 T 22/2024, byl obviněný J. K. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a za tyto přečiny a sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 38 T 14/2023, a přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 7. 2023 sp. zn. 43 T 29/2023, byl podle § 205 odst. 3 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, a to za současného zrušení výroků o trestech z obou výše uvedených rozsudků, jakož i na ně navazujících rozhodnutí, která s ohledem na jejich zrušení pozbyla podkladu. Pro výkon trestu byl obviněný podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozenému R. S., na náhradě škody 659 805 Kč, a se zbytkem nároku byl poškozený podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Vyjma něj byla stejným rozsudkem odsouzená za účastenství na přečinech krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 a 2 tr. zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku i spoluobviněná M. D. 2. Skutková zjištění soudu prvního stupně lze shrnout následovně: Po předchozí společné domluvě spoluobviněná M. D. předala dne 11. 4. 2023 v přesně nezjištěnou dobu obviněnému J. K. svůj klíč od bytu poškozeného R. S., s elektronickým čipem pro vstup do bytového domu na adrese XY, Praha XY – XY, kterým jako spolubydlící poškozeného disponovala, a téhož dne v odpoledních hodinách vylákala poškozeného z jeho bytu do hodinového hotelu XY na adrese XY, Praha XY, kde setrvali až do ranních hodin dne 12. 4. 2023, zatímco obviněný K. dne 11. 4. 2023 v 17.43 hodin vnikl použitím obdrženého klíče do bytu poškozeného, který se nacházel v prvním nadzemním podlaží. Vešel do ložnice bytu, kde přinesenou dlažební kostkou nejméně šestkrát udeřil z venkovní strany do skleněné výplně balkónových dveří v úmyslu předstírat, že do bytu vnikl balkónem, ale protože dveře byly opatřeny bezpečnostní fólií, jen je poškodil a skleněná výplň zůstala neproražená. Dlažební kostku obviněný zanechal ležet v bytě, odkud si vzal zde volně uloženou obálku s finanční hotovostí 650 000 Kč. Poškozenému způsobil odcizením věcí škodu ve výši 650 000 Kč a poškozením balkonových dveří škodu ve výši 9 805 Kč. 3. Proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění odvolání, která Městský soud v Praze jako soud odvolací podle § 256 tr. ř. usnesením ze dne 19. 9. 2024 sp. zn. 61 To 594/2024, zamítl jako nedůvodná. II. Dovolání obviněného 4. Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, a to prostřednictvím svého obhájce Mgr. Daniela Šíra (plná moc č. l. 355 tr. spisu). Uvedl, že mimořádný opravný prostředek směřuje proti výroku o vině a výroku o trestu a že ho opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jeho první alternativě, neboť žádný z provedených důkazů neprokazuje jeho vinu a soud prvního stupně a následně i odvolací soud svá rozhodnutí opřely jen o nepodložené domněnky a úvahy. 5. Vlastní odůvodnění dovolání obviněný koncipoval do čtyř částí. V první, kterou nazval „Způsobená škoda“, ve stručnosti namítl, že neexistuje žádný důkaz o tom, že poškozený v rozhodné době skutečně disponoval částkou 659 805 Kč. Samotnou výpověď poškozeného ani výpovědi jeho příbuzných nelze považovat za dostatečně průkazné, protože podle nich měl poškozený tuto částku obdržet dlouho před projednávaným skutkem a s ohledem na jeho životní styl a nulový zdroj příjmů je nepravděpodobné, že by ji neutratil. Obviněný dále vyjádřil nesouhlas s úvahami odvolacího soudu o původu předmětných finančních prostředků a také uvedl, že za důkaz o jejich odcizení nelze považovat skutečnost, že poškozený následně žádal obviněného o jejich vrácení prostřednictvím krátkých textových zpráv. Taková úvaha by podle mínění obviněného byla logická pouze za situace, kdyby poškozený začal finanční prostředky vymáhat až po podání trestního oznámení. 6. Ve druhé argumentační části dovolání označené „Věrohodnost poškozeného“, obviněný zpochybnil relevantnost tvrzení poškozeného o odcizených penězích poukazem na to, že poškozený je uživatelem drog a jiných návykových látek, že se pravidelně se věnoval hazardním hrám, při kterých byl schopen pravidelně prohrávat desítky tisíc korun měsíčně, a že neměl žádný trvalý zdroj příjmu. Za této situace je podle obviněného nelogické, aby měl v bytě uloženo v hotovosti 659 805 Kč. Obviněný zdůraznil, že i po spáchání skutku měl poškozený v hazardních hrách vsadit a prohrát statisíce korun, což je doloženo zprávami od provozovatelů hazardních her, které si vyžádal soud prvního stupně, a v souvislosti s tím nastolil otázku, proč by se poškozený, který je schopen prohrát tak vysoké částky, neměl dotknout peněz, které měl údajně obdržet jako dědictví. Podle obviněného poškozený lže, aby se oběma obviněným pomstil. 7. Ve třetí části nazvané „Verze obžalovaných“ obviněný konstatoval, že do bytu poškozeného vůbec nevnikl a že tam neměl ani jak vstoupit, protože nedisponoval klíči ani čipem. Zdůraznil, že jediným důkazem proti němu je pachová stopa nalezená na dlažební kostce, která byla nalezena uvnitř bytu poškozeného. Ta je ale pouze nepřímým důkazem, z něhož nelze izolovaně dovozovat vinu. K tomu obviněný odkázal na nález Ústavního soudu ČR ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1098/15. Navíc nebylo vůbec objasněno, jak se tato dlažební kostka dostala do bytu poškozeného. Tvrzení soudů obou stupňů, že ji tam zanechal obviněný poté, co jejím vhozením do balkonového okna chtěl vyvolat dojem, že pachatel se do bytu dostal násilím, je jen spekulací. Obviněný zopakoval svou obhajobu, že dlažební kostku do balkonového okna bytu poškozeného vhodil z chodníku, protože měl na poškozeného vztek v důsledku jejich společné náklonnosti ke spoluobviněné M. D. Na podporu věrohodnosti své výpovědi obviněný poukázal na to, že vzdálenost mezi chodníkem a balkonovými dveřmi bytu poškozeného činí přibližně jen 5 metrů, takže na tuto vzdálenost lze dlažební kostkou bez problémů dohodit. 8. Ve čtvrté části dovolání obviněný shrnul, že neexistuje žádný přímý důkaz o jeho přítomnosti v bytě poškozeného a že jediným nepřímým důkazem je dlažební kostka s jeho pachovou stopou, kterou ale do bytu poškozeného vhodil zvenčí. V samotném bytě žádné pachové stopy obviněného nalezeny nebyly, stejně jako nebyly identifikovány biologické, daktyloskopické nebo trasologické stopy patřící obviněnému. K důkazům zachycujícím telekomunikační provoz mezi ním a obviněnou M. D. v rozhodné době, kterým soudy také argumentovaly, obviněný namítl, že ani ty neprokazují jeho vinu, jelikož buňky mobilních operátorů mají velký rádius a pokrývají rozsáhlou, oblast, takže jejich lokalizace mobilních telefonů není přesná. 9. Nejvyššímu soudu obviněný navrhl, aby jeho dovolání vyhověl a podle § 265l tr. ř. napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2024, sp. zn. 61 To 594/2024 ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. 6. 2024, sp. zn. 24 T 22/2024 zrušil a věc vrátil soudům nižších stupňů zpět k novému projednání. III. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství 10. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Stručně shrnul obsah dovolacích námitek a konstatoval, že obviněný explicitně deklaroval pouze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zatímco měl s ohledem na to, že odvolání obviněného bylo odvolacím soudem zamítnuto podle § 256 tr. ř., uplatňovat též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Dále státní zástupce upozornil na to, že obviněný v části dovolání odkazuje na odůvodnění svého odvolání i na odůvodnění odvolání spoluobviněné M. D., ovšem Nejvyšší soud se může zabývat jen námitkami a skutečnostmi, které jsou v textu dovolání konkrétně uvedeny (k tomu státní zástupce odkázal na rozhodnutí publikované pod č. 46/2013 Sb. rozh. tr.). K obsahové stránce dovolání státní zástupce také uv