4 Tdo 270/2025 — Nejvyšší soud

4 Tdo 270/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 4. 2025 Spisová značka:4 Tdo 270/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:4.TDO.270.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Znásilnění Dotčené předpisy:§ 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku § 228 odst. 1 tr. zákoníku § 229 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:30. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 270/2025-345 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. R. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 1. 10. 2024, sp. zn. 55 To 220/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 3 T 160/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. R. H. odmítá. O d ů v o d n ě n í: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů a dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 7. 5. 2024, sp. zn. 3 T 160/2023, byl obviněný J. R. H. uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a byl podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody na tři roky. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo nahradit poškozené M. K., nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč a podle § 229 odst. 2 tr. ř. soud prvního stupně poškozenou se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Skutková zjištění soud prvního stupně lze shrnout následovně. Obviněný dne 10. 9. 2022 kolem 02:30 hod. na cestě při okraji lesního porostu u diskotéky v areálu kempu XY v XY přistoupil k poškozené M. K., a po krátké seznamovací konverzaci se ji snažil líbat a žádal ji, aby se s ním šla projít. Poté, co poškozená jeho návrh odmítla, chytil ji silou za ruku a táhnul do lesa, přestože mu dávala najevo verbálně i tím, že jej odstrkávala, že nic takového nechce. Snažila se i křičet, ale nešlo to, byla si vědoma toho, že obviněný má větší sílu. Obviněný poškozenou zatáhl do lesa na malou mýtinu několik desítek metrů od lesní cesty, kde po ní požadoval, aby si klekla a orálně jej uspokojila, což poškozená odmítla a dále se bránila slovně a odstrkováním obviněného. Obviněný přesto poškozenou povalil na zem na záda, roztrhl zavazovací šňůrky u jejích kalhot, kalhoty jí stáhl, přitom ji jednou rukou držel pod krkem. Poté jí vnikl penisem do vagíny a vykonal na ní soulož, přičemž na konec aktu vyvrcholil na její oděv. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, kterým brojil proti všem výrokům a argumentoval nevěrohodností poškozené i rozpory mezi důkazy a skutkovými závěry soudu prvního stupně. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 1. 10. 2024, sp. zn. 55 To 220/2024, odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl s odůvodněním, že se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. II. Dovolání obviněného 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal v zákonné lhůtě obviněný dovolání prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Markéty Pekařové (plná moc na č. l. 7 tr. spisu). Opřel ho výslovně o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), a h) tr. ř. [(byť s písařskou chybou v označení druhého z nich – viz návětí na druhé straně dovolání, kde je za slovním vyjádřením obsahu druhého z uvedených dovolacích důvodů vadně uvedeno písmeno g) namísto h)], Současně uplatnil i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, přestože explicitně na něj neodkázal. 5. V dovolání obviněný v podstatě doslova zopakoval odvolací výhrady dříve uplatněné proti výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně s tím, že nesouhlasí se způsobem, jakým se s nimi odvolací soud vyrovnal v usnesení, kterým řádný opravný prostředek obviněného jako nedůvodný zamítl, a současně napadl i výroky o trestu a náhradě nemajetkové újmy. Některé části dovolání obviněného jsou doslovnou kopií odvolání, a to včetně označení soudu, ke kterému se obviněný obrací, jako k soudu odvolacímu. 6. Konkrétně obviněný znovu namítl nesprávné zhodnocení výpovědi poškozené jako věrohodného důkazu, vyjmenoval a podrobně rozebral rozpory v jejích výpovědích z hlavního líčení a přípravného řízení, kterými se podle jeho mínění soud prvního stupně dostatečně nezabýval. Připomněl i zjevnou opilost poškozené v době činu, která mohla ovlivnit její schopnost si správně skutkový děj zapamatovat a následně ho reprodukovat. K závěru soudů, že měl nad poškozenou jasnou silovou převahu, obviněný připomněl vysokou postavu poškozené. 7. Obviněný zopakoval svou verzi skutkového děje, tj. že šlo o oboustranně dobrovolný pohlavní styk, který byl realizován orálně a nikoli souloží, čemuž odpovídá zjištěný ejakulát nalezený na bundě poškozené, ve kterém byla zjištěna směs DNA jeho i poškozené. 8. V navazující části dovolání obviněný obecně konstatoval, že soud prvního stupně redukoval obsah provedených důkazů pouze na tu část, která podporuje verzi obžaloby, a pominul, že v některých směrech tytéž důkazy se skutkovými zjištěními vůbec nekonvenují. Pak jednotlivě rozebral de facto všechny důkazy, které byly v hlavním líčení provedeny, a hodnotil je podle své úvahy. K výpovědi svědka O. N. uvedl, že svědčí v jeho prospěch, protože svědek ho viděl hovořit s poškozenou, což ale soud prvního stupně nevzal v potaz. K výpovědi svědka D. V. zdůraznil, že kromě něj žádný ze svědků vykázání obviněného z diskotéky nepotvrdil a že tento svědek má k obviněnému negativní osobní vztah. Ke svědkyni K. Ch. obviněný uvedl, že soud prvního stupně obsah její výpovědi zúžil na to, o čem svědkyně hovořila s otcem poškozené a poškozenou po skutku. Tato svědkyně přitom podrobně popsala příjezd skupiny kamarádek zahrnující i poškozenou na diskotéku, a to, jak to na diskotéce vypadalo, kolik tam bylo lidí, kdy a za jakých okolností se poškozená od skupiny přátel odpojila, jak ji hledali, kdy byl její telefon dostupný nebo nedostupný. Tato část výpovědi svědkyně podle obviněného zpochybňuje, že poškozená od skupiny přátel odešla až v půl druhé v noci, aby telefonovala se svým známým. K výpovědi svědkyně M. S. obviněný namítl, že nepřináší žádné poznatky k činu samotnému a pouze popisuje, jak poškozená po činu plakala a tvrdila, že byla znásilněna, a že měla utrženou šňůrku od kalhot. K výpovědi D. J. obviněný uvedl, že svědek si sice téměř nic nevybavoval, ale přesto stranil poškozené. Dále obviněný vyjádřil svůj nesouhlas s podhodnocením výpovědí svědků P. a T., kteří byli prvními, kdo se s poškozenou po činu setkal, a shodně vypověděli, že hledala své ztracené věci a že před nimi prohlásila, že si byla „zaprcat“. Až při telefonátu poškozené s policií zaslechli, že měla být znásilněna. 9. Pokud jde o výpověď svědka MUDr. Jakuba Neumayera, obviněný prezentoval požadavek, aby odvolací soud jeho svědeckou výpověď hodnotil v kontextu lékařské zprávy z gynekologického oddělení nemocnice v České Lípě (viz č. l. 57 tr. spisu), kterou o prohlídce poškozené vyhotovil a ve které konstatoval objektivní nález drobného povrchového poranění zevního genitálu bez bližší specifikace místa a pochvu popsal jako klidnou. U hlavního líčení svědek vysvětlil, že k zjištěné drobné laceraci panenské blány mohlo dojít i při dobrovolném sexuálním kontaktu stimulací rukou. 10. K důkazu odborným vyjádřením z oboru kriminalistiky, odvětví biologie a genetiky (viz č. l. 72 tr. spisu) obviněný uvedl, že na černé riflové bundě poškozené byl stanoven profil DNA shodný s profilem obviněného (směs lidského spermatu a slin), což odpovídá výpovědi obviněného, který si sice ejakulaci nevybavil, nicméně sliny musely být poškozené a z její výpovědi neplyne, jakým logickým způsobem se mohly sliny poškozené dostat do směsi se spermatem obviněného, když se nemohly smíchat na shodném místě na bundě tak, že by se tam dostaly odděleně v různý okamžik. K důkazu odborným vyjádřením z téhož odvětví (na č. l. 188 tr. spisu), z něhož vyplývá, že v předložené stopě č. 2 (poševní stěr poškozené) v nalezených lidských slinách a krvi byl stanoven profil DNA shodný s profilem obviněného a poškozené, obviněný namítl, že z odborného hlediska byla jednoznačně identifikována DNA poškozené a u pouze Y halotyp obviněného, což nemůže být hodnoceno jako průkaz jeho individuální DNA (jedná se o průkaz skupinové příslušnosti osob – děd, otec, syn). P