4 Tdo 284/2021 — Nejvyšší soud

4 Tdo 284/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 4. 2021 Spisová značka:4 Tdo 284/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.284.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 8. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 284/2021-644 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 4. 2021 o dovolání obviněné N. H., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2020 sp. zn. 67 To 343/2020, v trestní věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 67 T 131/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné N. H. odmítá. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 1. 10. 2020 sp. zn. 67 T 131/2019 uznal obviněnou N. H. vinnou přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jehož se dopustila tím, že v době od 09. 09. 2017 do 03. 08. 2018 nenahlásila své ošetřující lékařce H. M., že netrvá její zdravotní neschopnost k výkonu služby či k přihlášení se na úřadu práce a nepožádala ošetřující lékařku H. M. o ukončení dočasné pracovní neschopnosti, kterou ji tato lékařka s diagnózou M5313 vystavila na základě jí tvrzených subjektivních obtíží dne 25. 08. 2017, tj. 7 dnů před zánikem služebního poměru, toto neoznámila ani svému tehdejšímu zaměstnavateli XY, který jí právě na základě ošetřující lékařkou vystavenému potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti a potvrzení o trvání dočasné pracovní neschopnosti vyplácel dávky nemocenského pojištění, přestože si byla vědoma, že důvody, pro které byla uznána dočasně neschopnou ke službě, již netrvají, a její zdravotní stav je natolik dobrý, že jí umožnil nejméně dne 09. 09. 2017 se zúčastnit vytrvalostního běhu na 10 km pod názvem Birell Grand Prix Praha 2017 s výsledným časem 1:08:30 hodin, dne 16. 09. 2017 běhu Mattoni ½ Maraton Ústí nad Labem o délce 21 km, dne 19. 11. 2017 běhu Maratón Valencia Trinidad Alfonso ve Španělsku o délce 42 km, dne 16. 12. 2017 běhu Čeps Christmas Night Run Praha o délce 5 km, a účelově s cílem vylákat dávky nemocenského pojištění, které by v případě ukončení dočasné pracovní neschopnosti již dále nedostávala, své ošetřující lékařce H. M. v průběhu trvání své dočasné pracovní neschopnosti při kontrolách ve dnech 30. 08. 2017, 07. 09. 2017, 27. 09. 2017, 29. 09. 2017, 11. 10. 2017, 18. 10. 2017, 31. 10. 2017, 23. 11. 2017, 24. 11. 2017 a 30. 11. 2017, uváděla nepravdivě podstatné informace o svém zdravotním stavu a zamlčela jí, že se připravuje na shora uvedené běžecké závody a že jí její zdravotní stav umožnil se účastnit těchto závodů, přičemž popisováním svých zdravotních obtíží v ní vyvolala mylné přesvědčení o nutnosti trvání dočasné neschopnosti, a svému tehdejšímu zaměstnavateli XY pravidelně každý měsíc předkládala potvrzení o trvání dočasné pracovní neschopnosti vystavené na základě těchto informací ošetřující lékařkou, ačkoliv věděla, že nejpozději dne 09. 09. 2017 ztratila nárok na další vyplacení dávek nemocenského pojištění, které jí byly přiznány v souladu se zákonem č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění a Rozkazu ministra obrany č. 26/2009, o nemocenském pojištění vojáků z povolání v působnosti Ministerstva obrany, neboť již nesplňovala podmínky pro trvání dočasné pracovní neschopnosti, čímž poškozené České republice - Ministerstvo obrany zastoupené velitelem XY, IČ: XY, se sídlem XY, způsobila škodu spočívající v neoprávněném vyplacení dávek nemocenského pojištění za období od 9. 9. 2017 do 3. 8. 2018 ve výši 284.255,- Kč. Za to jí byl podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Obviněné byla rovněž podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozené České republice – Ministerstvu obrany ČR, Tychonova 1, 160 00 Praha 1, škodu ve výši 284.255 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 284.255 Kč od 28. 6. 2019 do zaplacení. Výše citovaný rozsudek napadly odvoláními obviněná do všech jeho výroků a státní zástupkyně do výroku o trestu v neprospěch obviněné. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 12. 2020 sp. zn. 67 To 343/2020 podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně z podnětu obou těchto odvolání zrušil ve výroku o trestu. V souladu s § 259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině pak obviněné uložil podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku obviněné zároveň uložil povinnost nahradit poškozené během zkušební doby podle svých sil škodu způsobenou trestným činem. V ostatních výrocích zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen. Tento rozsudek soudu druhého stupně obviněná napadla prostřednictvím svého obhájce dovoláním, jež opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jeho naplnění spatřuje v tom, že skutková zjištění soudů nižších stupňů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Možnost podřadit takovou námitku pod uplatněný dovolací důvod dovozuje z v dovolání citovaného nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2018 sp. zn. I. ÚS 2283/17 a z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2018 sp. zn. 4 Tdo 357/2018. Obviněná v konkrétní rovině namítla, že stíhaný skutek spočívající v tom, že zatajila své ošetřující lékařce svou účast na běžeckých závodech, čímž ji uvedla v omyl ohledně své pracovní neschopnosti, není trestným činem. S obviněnou bylo vedeno přestupkové řízení pro jednání spočívající v porušení léčebného režimu – v účasti na běžeckých závodech, které však bylo skončeno z důvodu promlčení. Do okamžiku zahájení závěrečných řečí v hlavním líčení konaném soudem prvního stupně nebyl proveden jediný důkaz svědčící o tom, že obviněná své lékařce cokoli zatajila, čímž mohla být obviněnou uvedena v omyl. Jediným důkazem byla výpověď obviněné svědčící v její prospěch, že o své účasti na běžeckých závodech svou lékařku informovala. Na základě požadavku obhajoby o zproštění obžaloby z tohoto důvodu bylo hlavní líčení soudem přerušeno a odročeno za účelem doplnění dokazování. Jako svědkyně byla předvolána ošetřující lékařka obviněné H. M., jež uvedla, že ji obviněná neinformovala o své účasti na běžeckých závodech. Obviněná již v předchozím řízení upozorňovala, že svědkyně není důvěryhodná, neboť obviněnou nejprve vůbec nepoznala. Poté si ji očividně pletla s jinou pacientkou, přesto si obviněnou údajně pamatovala, že se jednalo o rutinní návštěvu pacientky před třemi lety před její výpovědí před soudem. Ošetřující lékařka a její manžel jsou zaměstnanci poškozené. Svou odlišnou výpovědí ve prospěch obviněné by se svědkyně vystavila nebezpečí trestního stíhání své osoby. Extrémní nesoulad obviněná spatřuje i v dalších výrocích této svědkyně ohledně toho, jakým způsobem ji měla uvést v omyl. Samotné zamlčení ještě samo o sobě nezakládá trestný čin podvodu, kdy v souvislosti s tímto zamlčením mělo být chybně rozhodnuto ve věci pracovní neschopnosti obviněné. Účast obviněné na běžeckých závodech by znamenala, že svědkyně udělala ve své diagnóze obviněné chybu, kterou by s vědomím o účasti obviněné na závodech měla automaticky napravit tak, že změní její diagnózu a ukončí pracovní neschopnost obviněné. Bez toho nelze mluvit o stíhaném podvodu. Sama uvedla, že jestli může zároveň platit, že diagnóza svědkyně byla správná, vyústilo to v neschopenku, ale zároveň pacient běhal, tak že je to možné. Ošetřující lékařka potvrdila, že účast na bězích se nevylučuje s pracovní neschopností obviněné, neboť bolesti u diagnózy obviněné jsou během dne proměnlivé a odpoledne a večer jsou nižší intenzity. Na schopnost běhat má vliv také užití analgetik a celková kondice osoby. Sama obviněná předtím vypověděla, že běhala pouze večer v době slabší bolesti a užívala velké množství analgetik, aby necítila u běhu bolest. Tvrzení ošetřující lékařky nebylo během trestního řízení nijak vyvráceno a shoduje se i s tvrzením soudního znalce MUDr. Petra Hájka, který ve znaleckém posudku uvedl, že účast na běhu (byť rekreačním) je nanejvýš neobvyklá, zcela jistě nevhodná, jednoznačně ji ale vyloučit nelze. Na dotaz, zda mohla absolvovat běhy, uvedl, že teoreticky a prakticky ano, jednalo se převážně o subjektivní potíže, takže hodně záleží na psychické stránce pacienta – jeho vůli, motivaci a analgetické léčbě pacienta (známé u špičkových sportovců). Obviněná se domnívá,