4 Tdo 284/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 284/2025-802 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2025 o dovolání obviněného M. Š., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 8 To 99/2024, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 T 5/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2024, sp. zn. 75 T 5/2024, byl obviněný M. Š. uznán vinným ze spáchání zločinu vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů): „dne 12. 1. 2024 v době od 02:09 hodin do 02:12 hodin, v Praze XY, XY, poblíž restaurace „XY“, po předchozí slovní rozepři s poškozeným L. N., která probíhala nejprve uvnitř baru, následně přešla do fyzické potyčky venku před barem, vědom si možnosti způsobení vážných zranění poškozenému, za použití blíže nezjištěného bodnořezného nástroje, použil tento bodnořezný nástroj střední až velkou intenzitou proti poškozenému tak, že mu způsobil řeznou ránu u kořene nosu v nosolícní rýze vlevo délky asi 5 cm s přetětím lícní tepny, bodnořeznou ránu nad ušním boltcem vpravo na hranici vlasové části délky asi 3 cm s přetětím povrchní větve spánkové tepny a vpáčením úlomku části spánkové kosti velikosti asi 8 mm, povrchní řeznou ránu v týlní krajině délky asi 2 cm, povrchní bodnou ránu vpředu na hrudníku nad hrudní kostí nepronikající do hrudní dutiny, 3 bodné rány na levé boční straně hrudníku v pažních čarách nepronikající do hrudní dutiny, a dále se pokusil poškozenému způsobit dvě bodnořezné rány vpředu v oblasti krku, které nepronikly skrz všechny vrstvy bundy poškozeného, a dvě bodnořezné rány ze zadní strany hlavy a krku, které nepronikly skrz všechny vrstvy kapuce bundy poškozeného, a v důsledku napadení poškozený krátce ztratil vědomí, což nasvědčuje pro otřes mozku lehkého stupně, a dalšímu útoku zabránil přítomný svědek T. H., čímž obžalovaný způsobil poškozenému zranění, které bez včasné odborné pomoci spočívající v zastavení krvácení a chirurgickém ošetření ohrožovalo poškozeného na životě z důvodu nadměrných krevních ztrát spojených s pokrvácivým šokem, přičemž obžalovaný směřoval útok proti hlavě a hrudníku poškozeného, kde jsou životně důležité orgány, a dále do oblasti krku, a zejména u bodnořezné rány v pravé spánkové krajině s vpáčeným úlomkem části spánkové kosti by při hlubším vpáčení mohlo dojít k pohmoždění mozku či trhlině tvrdé mozkové pleny s krvácením do mozkových obalů, a při útoku do oblasti přední strany krku mohlo dojít k zasažení hrdelní žíly s krvácením a vznikem vzduchové embolie a následnou zástavou srdce, s čímž byl obžalovaný srozuměn, přičemž ke smrti poškozeného nedošlo díky zásahu svědka, který zabránil obžalovanému v dalším útoku, včasné první pomoci a následné odborné lékařské péči, kdy zranění si vyžádala hospitalizaci poškozeného ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady v době od 12. 1. 2024 do 15. 1. 2024 s následnou pracovní neschopností, přičemž obvyklá doba léčby zranění tohoto typu činí 4 týdny, a v důsledku tohoto jednání vznikla Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČO: 41197518, se sídlem Orlická 2020/4, 130 00 Praha 3 - Vinohrady, škoda spojená s náklady na ošetření a léčení poškozeného ve výši 26 753 Kč.“ 2. Za uvedené jednání byl obviněný M. Š. odsouzen podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku, za užití § 58 odst. 1, odst. 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČO: 41197518, se sídlem Orlická 2020/4, Vinohrady, 130 00 Praha 3, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % p. a. z částky 26 753 Kč ode dne 20. 7. 2024 do 10. 9. 2024. 4. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, IČO: 41197518, se sídlem Orlická 2020/4, Vinohrady, 130 00 Praha 3, se zbytkem uplatněného nároku odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 5. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený L. N., s uplatněným nárokem na náhradu nemajetkové újmy odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. 6. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24 9. 2024, sp. zn. 75 T 5/2024 podal obviněný M. Š. a poškozený L. N. odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 8 To 99/2024, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání zamítl. 7. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 8 To 99/2024 podal následně obviněný M. Š. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Obviněný namítl, že byl odsouzen na základě pouhých dvou důkazů, a to odborného vyjádření z oboru mechanoskopie a znaleckého posudku z oboru soudního lékařství, které však vycházejí z neúplných a nedostatečně zadokumentovaných podkladů. Znaky skutkové podstaty jsou dovozovány pouze na základě závěrů expertů, že zranění a poškození oděvu poškozeného musela být způsobena bodnořeznou zbraní. Tato bodnořezná zbraň však nebyla dosud nalezena a nebyla zaznamenána ani žádným svědkem. Namítá, že znalecký posudek z oboru soudního lékařství je vypracován pouze na základě nekompletní zdravotnické dokumentace a že zranění poškozeného nebyla fotograficky zadokumentována. V situaci, když nebylo vyhověno důkazním návrhům obhajoby k prokázání správnosti podkladů znalce a nebyla ani zajištěna zdravotnická dokumentace vyhotovená záchrannou službou, která na místě zasahovala, porušily soudy svou povinnost zjistit skutkový stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, vyplývající z § 2 odst. 5 tr. ř. Ani při zkoumání poškození oděvu poškozeného nebyla poškození detailně fotograficky zadokumentována, přičemž byly tyto oděvní materiály následně zničeny. V situaci, když soudy neprovedly doplňující dokazování k prokázání správnosti podkladů, ze kterých znalci vycházeli, svá rozhodnutí učinily na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a napadená rozhodnutí jsou – s ohledem na existenci důvodných pochybností o skutkovém stavu věci – založena na pravděpodobnostním zjištění viny a spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Soudy tak postupovaly v rozporu s § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. a porušily zásadu presumpce neviny a základní právo na spravedlivý proces, čímž zatížily svá rozhodnutí vadou, kterou nelze zhojit jinak než kasačním zásahem Nejvyššího soudu. Obviněný má proto za to, že objektivní stránka trestného činu vraždy je dovozována pouze ze závěrů MUDr. Hladíka a P. Subjektivní stránka je pak dovozována pouze ze stránky objektivní. Soud měl proto podle obviněného provést další důkazy, jejichž provedení obhajoba navrhovala, a to výslech lékařů, kteří poškozeného ošetřovali (MUDr. Iashchenko Nastasia, Ing. MUDr. Ouzký Martin, MUDr. Sychra Tomáš, nebo MUDr. Nikov Andrej), výslech T., který spolu s dalšími členy policejní hlídky přijel na místo incidentu a který zjišťoval bližší informace o zdravotním stavu poškozeného v nemocni a výslech M. K. Soud měl dále provést důkazy výslechem zpracovatele genetické části odborného vyjádření, a to z důvodu, aby se zjistily závěry stran, jaké biologické stopy byly, nebyly, mohly být, nemohly být zjištěny na předmětném klíčovém svazku. Soud dále mohl předvolat zasahující zdravotníky, příp. si minimálně vyžádat jejich zdravotnickou dokumentaci ze zásahu. 8. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. následně obviněný uvedl, že soud prvního stupně ve vyhodnocení aplikovatelnosti nutné obrany své rozhodnutí opět staví na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, tedy na skutečnosti, že obviněný použil bodnořeznou zbraň, ačkoli použití bodnořezné zbraně nebylo prokázáno mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost. I kdyby obviněný použil nějaký blíže nezjištěný bodnořezný nástroj, není to automaticky důvodem pro vyloučení aplikace institutu nutné obrany. Pochybnosti měly být vykládány ku prospěchu obviněného. Závěrem svého dovolání proto shrnul, že vzhledem k důvodným pochybnostem o tom, že nějakou zbraň vůbec použil, resp. v případě, že toto soudy vzaly za prokázané, tak s ohledem na nejistotu, o jaký bodnořezný nástroj se mělo jednat a dále s ohledem na řadu okolností skutkového děje (pronásledování obviněného poškozeným, defenzivní pozice obviněného při roztržení rvačky, pověst poškozeného, obviněný při potyčce ztratil brýle) lze shledat, že byly všechny tyto pochybnosti vyhodnoceny v neprospěch obviněného, resp. že se soudy v napadených rozhodnutí dopustily skutkových závěrů, které jsou v extrémním rozporu s provedeným dokazováním, a to minimálně ve vztahu k subjektivní stránce trestného činu, čímž založily dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., resp. § 265b odst. 1 písm. m) t