4 Tdo 295/2020 — Nejvyšší soud

4 Tdo 295/2020 citace  Název judikátu:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:24. 3. 2020 Spisová značka:4 Tdo 295/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.295.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Dotčené předpisy:§ 337 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 6. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 295/2020-282 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 3. 2020 o dovolání obviněného B. K., nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 12. 9. 2019, sp. zn. 14 To 144/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 3 T 128/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 3 T 128/2018 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný B. K. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku. Obviněný se tohoto trestného činu dopustil podle skutkových zjištění jmenovaného soudu tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) „dne 24. 9. 2018 kolem 15.20 hodin a dne 15. 10. 2018 kolem 13.00 hodin, se v obou případech pokoušel telefonicky kontaktovat svou bývalou družku M. G., nar. XY, která jeho hovory nepřijala, načež v obou případech vnikl do domu č. p. XY v obci XY, okres Tábor, kde setrval až do příjezdu hlídky Policie ČR, a výše uvedeného jednání se dopustil přesto, že usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne 12. 9. 2018, č. j. 8 Nc 5102/2018-14, bylo vydáno předběžné opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí, jímž mu bylo uloženo, aby opustil, nezdržoval se a nevstupoval do společného obydlí s navrhovatelkou M. G., a to domu na adrese XY, jakož i do jeho bezprostředního okolí do vzdálenosti 200 metrů, a aby se zdržoval setkávání s navrhovatelkou M. G., jejího sledování a obtěžování jakýmkoli způsobem, přičemž toto rozhodnutí je vykonatelné jeho vydáním, a jelikož mu předcházelo vykázání podle § 44 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ze dne 8. 9. 2018 na 10 dnů, podle § 408 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o zvláštních řízeních soudních“), trvalo výše uvedené předběžné opatření do 18. 10. 2018, a jelikož dne 8. 10. 2018 podala navrhovatelka M. G. návrh na prodloužení doby trvání předběžného opatření, došlo ze zákona (podle § 410 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních) k prodloužení doby trvání předběžného opatření do doby, než soud o návrhu na prodloužení rozhodne, tj. do 22. 11. 2018, kdy byla usnesením Okresního soudu v Táboře č. j. 8 Nc 5201/2018-76 doba trvání předběžného opatření prodloužena do 12. 1. 2019.“ Za uvedené jednání byl obviněný odsouzen podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců. Podle § 84 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 12 měsíců. Obviněný si proti tomuto rozsudku podal odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích ­– pobočka v Táboře tak, že rozsudkem ze dne 12. 9. 2019, sp. zn. 14 To 144/2019, zrušil podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně v celém výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl při nezměněném výroku o vině tak, že obviněného podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 12 měsíců. Citovaný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 12. 9. 2019, sp. zn. 14 To 144/2019 (dále také jen „napadený rozsudek“), obviněný napadl prostřednictvím své obhájkyně dovoláním z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění tohoto dovolacího důvodu obviněný spatřoval v tom, že oba soudy nižších stupňů se náležitě nevypořádaly s provedenými důkazy a jeho tvrzeními. Z učiněných skutkových zjištění podle jeho názoru nelze spolehlivě uzavřít, že by došlo k naplnění skutkové podstaty přisouzeného trestného činu a především, že by k učiněnému skutkovému závěru směřovaly provedené důkazy. Skutkové a právní závěry neodpovídají provedeným důkazům, neboť na jejich základě nelze bez důvodných pochybností dospět k závěru, že se dopustil daného jednání. Následně obviněný v dovolání podrobně rozepsal skutečnosti, které se podle něj podařilo prokázat, a poté uvedl, že pokud mu je kladeno za vinu, že ve dnech 24. 9. 2018 a 15. 10. 2018 vstoupil do předmětného domu, o vydání usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 8 Nc 5102/2018, se dozvěděl až dne 17. 10. 2018, tudíž nemohl vědomě mařit výkon úředního rozhodnutí. Závěr soudu prvního stupně, že se měl sám informovat „na soudu“, zda předběžné opatření trvá, resp. byla-li doba trvání prodloužena, shledal obviněný v rozporu s tím, že v případě prvého telefonátu se svědkyní I. H. ze dne 12. 9. 2018, kdy byl informován o nařízení předběžného opatření, se měl spolehnout na pravdivost a úplnost poskytnutých informací (ačkoliv ani obsah tohoto telefonátu nebyl prokázán) a v případě druhého telefonátu ze dne 15. 10. 2018, kdy mu mělo být svědkyní I. H. sděleno, že dne 15. 10. 2018 doba trvání předběžného opatření končí a o jejím prodloužení není svědkyni nic známo, se na pravdivost a úplnost poskytnutých informací spolehnout neměl a měl si tyto informace sám ověřit. Dále uvedl, že podle jmenované svědkyně a také podle svědkyně V. G. bylo prokázáno jeho tvrzení, že na dveřích vedoucích do jeho bytu, kde by vylepení oznámení bylo očekáváno, nic vyvěšeno nebylo. Předmětný objekt č. p. XY v obci XY je velmi členitý, přičemž bylo prokázáno, že ne na všech vstupních dveřích bylo oznámení o vydání předběžného opatření vylepeno. Podle názoru obviněného se měly soudy zabývat i důvody vedoucími k policejnímu vykázání a následnému nařízení předběžného opatření. Nebylo totiž prokázáno, že by poškozenou M. G. jakkoliv ohrožoval. Navíc do objektu vstoupil za účelem vyzvednutí si svých osobních věcí, nikoliv za účelem kontaktování, natož pak ohrožování jmenované poškozené, která nebyla ani v objektu přítomna. Uvedl, že pokud by jednal ve zlém úmyslu a současně v přímém či nepřímém úmyslu porušit úřední rozhodnutí, pak by se ani nesnažil kontaktovat poškozenou telefonicky. Způsob, jakým do objektu vstoupil, přitom neodpovídal úmyslu mařit úřední rozhodnutí a kohokoliv ohrožovat. Závěru, že přelezl plot, neodpovídá žádný z provedených důkazů. Nadto v té době měl nohu v ortéze, přičemž za stavu, kdy měl problém při běžné chůzi, nemohl v žádném případě přelézat plot. Obviněný uzavřel, že postup a závěry soudů obou stupňů jsou v rozporu se závěry vyslovenými v konstantní judikatuře stran problematiky nepřímých důkazů. Soudům vytkl rovněž porušení zásady in dubio pro reo. Z provedeného dokazování naopak podle jeho názoru vyplývá, že respektoval obsah a dobu trvání policejního vykázání a následně i obsah usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 8 Nc 5102/2018. S ohledem na vše v dovolání uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek podle § 265k tr. ř. zrušil a s ohledem na řádně zjištěný skutkový stav věci nově rozhodl podle § 265m odst. 1 tr. ř. tak, že ho zprostí obžaloby. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále také jen „státní zástupkyně“) využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Nejprve shrnula dosavadní průběh řízení a dovolání obviněného a následně uvedla, že jeho dovolací námitky jsou podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze v té části, v níž namítal nenaplnění subjektivní stránky přisouzeného trestného činu z toho důvodu, že se o vydání usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 8 Nc 5102/2018, jímž bylo nařízeno předběžné opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí, dozvěděl až dne 17. 10. 2018, kdy mu bylo doručeno. Státní zástupkyně provedla výklad k právní úpravě předběžných opatření ve věcech ochrany proti domácímu násilí v zákoně č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, konkrétně k ustanovení § 400 až § 414. Dále uvedla, že z hlediska naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku postačí, pokud s rozhodnutím o jeho nařízení a s povinnostmi z něj vyplývajícími byl obviněný soudem seznámen, byť ne