4 Tdo 330/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 330/2025-443 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 6. 2025 o dovolání obviněného J. F., t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Pardubice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 14 To 273/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 1 T 24/2024, t a k t o: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 17. 9. 2024, sp. zn. 1 T 24/2024 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byl obviněný J. F. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2024). Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) „nejméně v době od roku 2010 do 26. 9. 2022 v domě na adrese XY, okres XY, dále ve svém osobním automobilu a na dalších blíže neustanovených místech v XY, okres XY, v bytě na adrese XY, XY a v bytě na adrese XY, XY, okres XY, kdy jako dlouholetý partner Z. S. si byl vědom toho, že M. S., kterou měla jeho partnerka dlouhodobě v péči, trpí poruchou osobnosti, a věděl, jak se u ní tato porucha projevuje, dobře znal její povahu, chování i její životní situaci a M. S. k němu měla důvěru, toto využil ke svému sexuálnímu uspokojení a nejméně v deseti případech vykonal soulož s M. S., dále po ní opakovaně požadoval, aby jej uspokojila orálně, což učinila, z toho nejméně jednou ji k orálnímu styku donutil násilím tak, že její hlavu strkal rukama ke svému přirození a v neurčeném počtu případů jí zasouval prsty do pochvy a požadoval, aby mu rukou třela penis, což učinila, ačkoliv s uvedeným jednáním nesouhlasila a toto opakovaně obžalovanému slovně sdělovala, v případě soulože mu říkala, že jí to bolí a odstrkovala ho rukama, kdy navíc je M. S. v důsledku smíšené poruchy osobnosti a inferiorního intelektu osobou nezralou a infantilní, snadno ovladatelnou, manipulovatelnou, zvýrazněně se podřizující, a to zejména vůči osobám, které vnímá jako dominantní či jako autoritu, a proto nebyla ve většině případů schopná projevit důrazný nesouhlas či se účinně aktivně jednání obžalovaného fyzicky či útočně verbálně bránit, když jeho jednání vnímala jako intenzivní soustavný nátlak, vůči kterému nebyla schopna zvolit účinný mechanismus odporu“. 2. Za uvedený zvlášť závažný zločin uložil soud prvního stupně obviněnému podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 4 roků. Pro výkon uloženého trestu byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla dále obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené M. S. na účet vedený u České spořitelny, a. s., č. ú. XY, náhradu nemajetkové újmy ve výši 90 000 Kč. 4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které směřoval do výroku o vině, trestu a náhrady nemajetkové újmy. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) usnesením ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 14 To 273/2024, tak, že podané odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Protí usnesení odvolacího soudu ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 14 To 273/2024, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 6. Ve vztahu k tvrzení, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, zpochybňuje obviněný otázku užitého násilí a bezbrannosti poškozené. Akcentuje svoji obhajobu, že pokud se snažil iniciovat intimnější kontakt a poškozená ho odmítla, a to ať slovně, nebo odstrčením, vždy od dalšího jednání upustil. Podle dovolatele soud prvního stupně upřednostnil výpověď poškozené, vyjma těch pasáží v její výpovědi, která svědčila v jeho prospěch, aniž by svůj postup, jakkoliv vysvětlil. Má za to, že pokud je důkazní situace nerozhodná, měly soudy aplikovat zásadu in dubio pro reo. Připouští, že soud druhého stupně postup soudu prvního stupně zcela aproboval, když zdůraznil, že výpověď poškozené je věrohodná, protože její věrohodnost potvrdily závěry znaleckého posudku. S argumentací soudu druhého stupně se ovšem dovolatel neztotožňuje a považuje vypořádání se s jeho námitkami tímto soudem za nedostatečné. 7. Namítá, že pokud soudy uzavřely, že poškozená nebyla schopna vůči němu účinné obrany, tak s tímto závěrem nemůže nesouhlasit. Zdůrazňuje, že z dokazování vyplynuly situace, kdy poškozená byla schopna, a to velmi důrazně svůj nesouhlas projevit, což následně blíže rozvádí. Odkazuje v tomto směru i na výpověď poškozené u hlavního líčení ze dne 6. 6. 2024 (viz str. 11), kdy mu dala najevo, že o určitou sexuální praktiku nemá zájem a on to akceptoval. Z výpovědi poškozené tedy vyplývá, že pokud neměla o intimnosti zájem, tak on svého jednání zanechal. Vyslovuje přesvědčení, že poškozená dobře chápala situaci, a že byla schopna se vyjádřit a projevit se, když se jí něco nelíbilo či to nechtěla. Stejně tak byla schopna dát najevo svůj nezájem o intimnosti v případě uskutečněného jednání v domě v XY, kdy se jí měl dotýkat, a protože jí to bylo nepříjemné, důrazně se ohradila a rukama ho odstrčila. On od svého jednání upustil. 8. Proto považuje závěr soudů o bezbrannosti poškozené v extrémním rozporu s tím, co uváděla sama poškozená, přičemž soud ani nijak nevysvětlil, proč tomuto tvrzení poškozené neuvěřil, tedy že byla schopna někdy dát najevo svůj nesouhlas. Považuje za podivné, že naopak uvěřil poškozené ohledně jejího tvrzení, že ji nutil k orálnímu styku, a to jen na základě její výpovědi. 9. Podle dovolatele tedy z provedeného dokazování nevyplývá, že by musel někdy překonávat odpor poškozené, či použít násilí nebo nátlak, aby dosáhl sexuálního uspokojení. Navíc protože poškozená měla nějakou dobu za to, že tvoří pár, pak zcela logicky alespoň po nějakou dobu s intimním stykem souhlasila, čímž se žádný ze soudů nižších stupňů nezabýval. 10. Dále dovolatel poukazuje na to, že je mu kladeno za vinu, že věděl, že poškozená má snížený intelekt a že je osobou snadně ovlivnitelnou a že nebyla schopna projevit svůj nesouhlas a že tomu tak bylo ve většině případů. S tímto závěrem nesouhlasí, neboť pokud byla v některých případech poškozená schopna svůj nesouhlas vyjádřit, tak ani jeden ze soudů nerozlišil případy, kdy byla či nebyla schopna tohoto projevu. Nadto pokud byla v některých případech schopna projevit nesouhlas, tak závěry soudů nižších stupňů, že poškozená je osobou bezbrannou, jsou s tímto závěrem v přímém nesouhlasu. Navíc si klade otázku, jak měl on sám posoudit skutečnost, že pokud svůj nesouhlas neprojevila navenek, tak že to znamená, že s jeho jednáním nesouhlasila. 11. Uzavírá tedy, že v jeho případě nedošlo k naplnění obligatorního znaku dané skutkové podstaty a to, že násilím a zneužitím bezbrannosti poškozenou donutil k pohlavnímu styku. 12. Obviněný dále uvádí, že samotná poškozená ve své výpovědi připustila, že ho při pohlavním styku ubezpečovala, že je to „dobré“ a že se jí to líbí. S touto její výpovědí je pak v rozporu bod 16 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Akcentuje, že z těchto projevů poškozené mu nemohl být zřejmý nesouhlas poškozené. Spatřuje rozpor v tom, že podle rozhodnutí soudů nižších stupňů nebyla poškozená ve většině případů schopna projevit svůj důrazný nesouhlas či se aktivně fyzicky či verbálně bránit. Má za to, že rozhodnutí jsou vnitřně rozporná, když není zřejmé, zda se poškozená bránila či toho nebyla schopna. Proto nemohl vědět, že poškozená s intimnostmi nesouhlasí. Proto zvolená skutková podstata nebyla naplněna. 13. Následně obviněný akcentuje, že poškozená si nechránila části těla ani nezaujala takovou pozici, která by sama o sobě vypovídala o tom, že s ním nechce mít pohlavní styk. Poukazuje i na to, že naopak v některých případech byla sama aktivní, svlékala se, šla s ním na deku, pozvala ho k sobě domů a schůzky si domlouvala přes mobilní telefon. Opakovaně mu volala, aby jí vyzvedl z psychiatrické léčebny. Považuje rovněž za podivné, že poškozená, která hovoří o intenzivním strachu z jeho osoby, ho ještě 14 dní před podáním trestního oznámení navštívila a komunikovala s ním. Má tedy za to, že daná skutková podstata nebyla naplněna, neboť nevěděl o tom, že poškozená s ním pohlavní styk nechce. 14. Podle dovolatele je zcela nepochopitelné, jak soudy nižších stupňů vyhodnotily jeho verzi událostí. Není mu také zřejmé, proč soudy hodnotí morální otázky spočívající v t