4 Tdo 36/2026 – Nejvyšší soud

4 Tdo 36/2026-443 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 2. 2026 o dovolání obviněného L. Š., t. č. ve výkonu trestu ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha Pankrác, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2025, sp. zn. 44 To 237/2025, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 21 T 32/2025, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“) ze dne 9. 6. 2025, sp. zn. 21 T 32/2025, byl obviněný L. Š. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku ve formě spolupachatelství s obviněným M. F., který byl uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustili tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů): „společně po předchozí domluvě dne 14. 7. 2024 v 03.50 hodin s úmyslem získat pro sebe majetkový prospěch, v Praze XY – XY, v ulici XY, nezjištěným způsobem, bez poškození, překonali jistící překážku plastového okna vedoucího do uzamčené společné kolárny, okno otevřeli a do této kolárny následně vnikli, zde odcizili pánské horské kolo zn. Merida černé barvy s příslušenstvím (sada blatníků, držák na láhev), v. č. 0175499E v současné hodnotě 7 924 Kč, a dále z této kolárny odcizili pánské jízdní kolo zn. Specialized bílé barvy s příslušenstvím (držák na mobilní telefon, sedadlová brašna, 2x držák na láhev, černá plastová láhev), v. č. 0800805D v současné hodnotě 4 755 Kč, tato kola následně prostrčili oknem ven a poté na nich z místa činu odjeli, tímto společným jednáním způsobili poškozenému M. H., škodu v celkové výši 7 924 Kč a poškozené M. Š., škodu v celkové výši 4 755 Kč, celkově tak způsobili škodu na odcizených věcech ve výši 12 679 Kč, přičemž obžalovaný L. Š. se uvedeného skutku dopustil i přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 2. 2022, sp. zn. 6 T 20/2022, v právní moci téhož dne, odsouzen mj. pro přečin krádeže podle 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 trestního zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, který vykonal ke dni 26. 3. 2023“. 2. Za uvedený přečin a za sbíhající se trestné činy krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, kterými byl obviněný uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. 5. 2025, sp. zn. 3 T 37/2025, v právní moci dne 23. 5. 2025, uložil soud prvního stupně obviněnému podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 20 měsíců. Pro výkon uloženého trestu zařadil obviněného podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Současně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o uloženém trestu týkající se tohoto obviněného z rozsudku, ke kterému byl ukládán souhrnný trest, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Současně rozhodl o uložení trestu ohledně spoluobviněného M. F. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2025, sp. zn. 44 To 237/2025, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle obviněného rozsudkem soudu druhého stupně, jakož i rozhodnutím vydaném v řízení mu předcházejícím došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces garantovaného v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen „Úmluva). 4. Podle dovolatele důkazní řízení trpí takovými vadami, které narušují právo na spravedlivý proces. Má za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaku přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku nevyplývají z proveditelných důkazů bez důvodných pochybností, a jsou s nimi ve zjevném rozporu. Konkrétně zpochybňuje naplnění znaků objektivní stránky daného přečinu spočívající v tom, že se měl se spoluobviněným „zmocnit cizí věci vloupáním“. 5. Podle obviněného naplnění znaků zmocnění se cizí věci nevyplývá z provedených důkazů bez důvodných pochybností. Akcentuje, že tento závěr nevyplývá z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická genetika, když nebyla zjištěna shoda ze stěru zajištěného z okna kolárny s ním ani se spoluobviněným. Současně vyslovuje nesouhlas s tím, jak tuto skutečnost hodnotí soud druhého stupně (viz bod 10 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Podle něho k uvedenému hodnocení není soud druhého stupně oprávněn, a to s ohledem na absenci potřebných odborných znalostí. Toto by mohli zodpovědět pouze zpracovatelé tohoto odborného vyjádření, ovšem soud druhého stupně doplnění dokazování v tomto směru zamítl. Tím zatížil svůj rozsudek libovůlí a svévolí. Současně zdůrazňuje, že jak on, tak spoluobviněný popřeli, že by do kolárny vnikli. 6. Nadto naplnění znaků přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku nevyplývá ani z dalších provedených důkazů, zejména výpovědí poškozených a svědkyně Ř., která ho na místě činu vůbec neviděla. Následně obviněný podrobně rozvádí, co vyplývá z výpovědi svědkyně Ř. a uzavírá, že tato nemohla potvrdit, že vloupání provedl on či spoluobviněný. Navíc nebylo prokázáno spolupachatelství ve smyslu § 23 tr. zákoníku, když současně odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně (bod 10 odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně). Akcentuje, že jen pravděpodobnost takového závěru nemůže vést k závěru o jeho vině, přičemž odkazuje na definici spolupachatelství. Poukazuje i na to, že z pořízené fotodokumentace je zřejmé, že ono okno při ohledání místa činu otevřeno nebylo. Soud druhého stupně tak učinil skutková zjištění, která nemají oporu v provedených důkazech. 7. Dále nesouhlasí ani se skutkovým závěrem ohledně výše způsobené škody a naplnění všech znaků objektivní stránky přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Zdůrazňuje, že soud druhého stupně při stanovení výše způsobené škody vycházel ze znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví ceny, které byl vypracován znalcem Ing. S. Kadlecem. Obviněný zpochybňuje věrohodnost a vypovídající schopnost tohoto znaleckého posudku s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 299/06. Má za to, že předložený znalecký posudek je neurčitý a nepřezkoumatelný, pokud jde o seznam podkladů a jejich přesnou specifikaci, ze kterých měl znalec vycházet. Vytýkané pochybení pak nezhojil ani osobní výslech znalce u hlavního líčení a veřejného zasedání, přičemž toto tvrzení následně dovolatel rozvádí (např. neuvedení přesných internetových stránek ze kterých znalec vycházel). Poukazuje i na to, že poškozená Š. uvedla kupní cenu jízdního kola mnohem nižší, než ji uvedl znalec, navíc i v odborném vyjádření byla cena jízdního kola stanovena jen na částku 1 500 Kč. Uvádí, že posouzení cen jízdních kol má vliv na výši způsobené škody a naplnění znaků škody nikoliv nepatrné ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. 8. Závěrem dovolání pak obviněný navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2025, č. j. 44 To 237/2025-380, jakož i všechna rozhodnutí tomuto předcházející, podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. v celém rozsahu zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil zpět senátu odvolacího soudu nebo soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. 9. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) dne 8. 1. 2026 pod sp. zn. 1 NZO 1028/2025. Nejprve zrekapitulovala průběh řízení před soudy nižších stupňů a uplatněný dovolací důvod a v jakých skutečnostech spatřuje obviněný jeho naplnění. 10. Následně státní zástupkyně konstatuje, že dovolání je vystavěno na doslovném opakování námitek, které uplatnil obviněný v rámci probíhajícího trestního řízení a se kterými se soudy beze zbytku vypořádaly. V tomto směru pak výslovně odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002 či 11 Tdo 1340/2011, podle kterých, pokud obviněný opakuje námitky uplatněné v rámci řízení před soudy nižších stupňů a tyto soudy se s nimi dostatečně a řádně vypořádaly, se jedná zpravidla o dovolání neopodstatněné. O takový případ se v dané věci jedná. 11. Poté státní zástupkyně rozvádí předpoklady naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když má za to, že obviněný uplatňuje první a třetí variantu tohoto dovolacího důvodu. Přestože zvolené námitky lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod, považuje je za zjevně neopodstatněné. Podle státní zástupkyně totiž soudy nižších stupňů ve věci provedly komplexní a bezvadné dokazování a následně realizovaly sp