4 Tdo 38/2013 — Nejvyšší soud

4 Tdo 38/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 1. 2013 Spisová značka:4 Tdo 38/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:4.TDO.38.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Krádež Dotčené předpisy:§ 205 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 2. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 38/2013-25 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. ledna 2013 o dovolání obviněných R. Č. a M. D., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 13. 9. 2012, sp. zn. 55 To 413/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 33 T 44/2011, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. Č. o d m í t á . Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. D. o d m í t á. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 10. 7. 2012, sp. zn. 33 T 44/2011, byli obvinění R. Č. a M. D. uznáni vinnými ze spáchání zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že dne 4. 3. 2011 v době od 12.05 hodin do 13.52 hodin dosud nezjištěným způsobem překonali v N. B. na ulici T. G. M. v domě vložku zámku uzamčených vstupních dveří vedoucích do hodinářství a zlatnictví R., vnikli do prodejny a z této a z přilehlé kanceláře odcizili 106 ks zlatých a stříbrných prstenů, 107 ks zlatých a stříbrných přívěsků, 23 ks zlatých a stříbrných náramků, 33 ks zlatých a stříbrných řetízků, 102 ks zlatých a stříbrných náušnic, vše různých tvarů, váhy a ryzosti, čímž způsobili škodu poškozené M. B. ve výši 737.890,- Kč odcizením věcí a další škodu ve výši 1.800,- Kč poškozením zámků dveří, tedy škodu v celkové výši 739.690,- Kč. Za uvedené jednání byli obvinění R. Č. a M. D. odsouzeni podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 let nepodmíněně. Podle § 56 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byli pro výkon trestu zařazeni do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněným R. Č. a M. D. uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit škodu poškozené M. B., ve výši 739.690,- Kč. Proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 10. 7. 2012, sp. zn. 33 T 44/2011, podali obvinění R. Č. a M. D. odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, usnesením ze dne 13. 9. 2012, sp. zn. 55 To 413/2012, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 13. 9. 2012, sp. zn. 55 To 413/2012, podali následně obvinění R. Č. a M. D. prostřednictvím svých obhájkyň dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a u obviněného M. D. rovněž podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Obviněný R. Č. v dovolání namítl, že existuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy. Dovolatel odkázal na judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, především na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III ÚS 499/04, podle kterého k odsouzení obviněného nemůže dojít výlučně ani v převážné míře na základě výpovědí tzv. utajených svědků. Pokud krajský soud uzavřel, že výpověď J. N. byla provedena dle ustanovení § 183a odst. 4 tr. ř., pak pro tento postup nebyly splněny základní podmínky, neboť nebyly zjištěny žádné okolnosti svědčící o nebezpečí hrozícím svědkům nebo osobám jim blízkým. Dle názoru obviněného je závěr odvolacího soudu o prokázání jeho viny za stávající důkazní situace nelogický a porušuje základní zásadu trestního řízení zakotvenou v § 2 odst. 6 tr. ř. Z uvedených důvodů závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný M. D. v dovolání uvedl, že jak okresní soud, tak krajský soud se při hodnocení důkazů dopustily chyb, které pak měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Poukázal na znalecký posudek z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika, kde znalci uvedli, že materiál poskytnutý k vypracování posudku má nedostačující vypovídající hodnotu, dále uvedl, že jedna ze zpracovatelek posudku, Mgr. Petra Zedníková Malá, jako svědkyně u hlavního líčení sdělila, že i po prohlédnutí videozáznamu a osob sedících v jednací síni by mohla podat pouze „laický“ názor na ztotožnění obviněných s osobami na videozáznamu, neboť materiál, který měla k dispozici, není vhodný k identifikaci osob. Z výše uvedeného obviněný dovozuje existenci extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy. Z uvedených důvodů závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že obě podaná dovolání neobsahují žádné námitky, kterými by dovolatelé vytýkaly nesoulad skutkových zjištění uvedených v tzv. skutkových větách a v odůvodnění soudních rozhodnutí a zákonných znaků trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku nebo nesprávnosti jiného hmotněprávního posouzení. Oba dovolatelé se výslovně domáhají skutkového přezkumu, což odůvodňují poukazem na tzv. extrémní rozpor provedených důkazů a učiněných skutkových zjištění. Z jejich námitek však podle mého názoru existence takovéhoto extrémního rozporu nevyplývá. Obviněný Č. ve značné části svého dovolání reprodukuje důkazy ve věci provedené a obsah odůvodnění soudních rozhodnutí. Dovolatel vytýká, že závěr o jeho vině nemůže být opřen pouze o výpověď utajeného svědka N. Odvolací soud však svůj závěr o tom, že výrok o vině dovolatele souzeným trestným činem je věcně správný, v žádném případě neopřel o výpověď tohoto utajeného svědka. Závěr o vině obviněných soud opřel nikoli o tuto svědeckou výpověď, ale o vyhodnocení záznamů bezpečnostních kamer pořízených na místě činu a v jeho bezprostředním okolí, když považoval za nepochybné, že jsou na nich zachyceni oba obvinění. Námitky dovolatele vztahující se k výpovědi utajeného svědka je tedy nutno považovat za bezpředmětné nejen z hlediska právní kvalifikace skutku, ale i z hlediska extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními. Rovněž obviněný D. značnou část svého dovolání věnuje reprodukci některých důkazů (zejména výpovědi utajeného svědka N.) a obsahu odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. Závěr odvolacího soudu o usvědčení obviněných záznamy z bezpečnostních kamer pak dovolatel zpochybňuje poukazy na závěry znaleckého posudku z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika. K tomu uvádí, že znalecký posudek podléhá hodnocení důkazů soudy dle § 2 odst. 6 trestního řádu tak jako každý jiný důkaz. Porovnání fyzické podoby osob zachycených na videozáznamech z místa činu a podoby obviněných není činností, ke které by bylo bezpodmínečně zapotřebí odborných znalostí; takovéto srovnání může provést i osoba bez odborných znalostí z oboru kybernetiky, popř. antropologie nebo jiného vědního oboru, tj. i soudce. Nelze tedy učinit závěr, že by skutkové závěry odvolacího soudu byly s provedenými důkazy v extrémním rozporu v tom smyslu, že by s nimi neměly žádnou obsahovou spojitost nebo že by z nich nevyplývaly při žádném logicky přijatelném způsobu hodnocení důkazů. Závěrem svého vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky obě podaná dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť byla podaná z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. a aby tak učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky hodlal učinit rozhodnutí jiné, vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství souhlas ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání jsou přípustná [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání