4 Tdo 38/2013 – Nejvyšší soud

4 Tdo 38/2013-25 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. ledna 2013 o dovolání obviněných R. Č. a M. D., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 13. 9. 2012, sp. zn. 55 To 413/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 33 T 44/2011, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. Č. o d m í t á . Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. D. o d m í t á. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 10. 7. 2012, sp. zn. 33 T 44/2011, byli obvinění R. Č. a M. D. uznáni vinnými ze spáchání zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že dne 4. 3. 2011 v době od 12.05 hodin do 13.52 hodin dosud nezjištěným způsobem překonali v N. B. na ulici T. G. M. v domě vložku zámku uzamčených vstupních dveří vedoucích do hodinářství a zlatnictví R., vnikli do prodejny a z této a z přilehlé kanceláře odcizili 106 ks zlatých a stříbrných prstenů, 107 ks zlatých a stříbrných přívěsků, 23 ks zlatých a stříbrných náramků, 33 ks zlatých a stříbrných řetízků, 102 ks zlatých a stříbrných náušnic, vše různých tvarů, váhy a ryzosti, čímž způsobili škodu poškozené M. B. ve výši 737.890,- Kč odcizením věcí a další škodu ve výši 1.800,- Kč poškozením zámků dveří, tedy škodu v celkové výši 739.690,- Kč. Za uvedené jednání byli obvinění R. Č. a M. D. odsouzeni podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 let nepodmíněně. Podle § 56 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byli pro výkon trestu zařazeni do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněným R. Č. a M. D. uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit škodu poškozené M. B., ve výši 739.690,- Kč. Proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 10. 7. 2012, sp. zn. 33 T 44/2011, podali obvinění R. Č. a M. D. odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, usnesením ze dne 13. 9. 2012, sp. zn. 55 To 413/2012, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 13. 9. 2012, sp. zn. 55 To 413/2012, podali následně obvinění R. Č. a M. D. prostřednictvím svých obhájkyň dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a u obviněného M. D. rovněž podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Obviněný R. Č. v dovolání namítl, že existuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy. Dovolatel odkázal na judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, především na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III ÚS 499/04, podle kterého k odsouzení obviněného nemůže dojít výlučně ani v převážné míře na základě výpovědí tzv. utajených svědků. Pokud krajský soud uzavřel, že výpověď J. N. byla provedena dle ustanovení § 183a odst. 4 tr. ř., pak pro tento postup nebyly splněny základní podmínky, neboť nebyly zjištěny žádné okolnosti svědčící o nebezpečí hrozícím svědkům nebo osobám jim blízkým. Dle názoru obviněného je závěr odvolacího soudu o prokázání jeho viny za stávající důkazní situace nelogický a porušuje základní zásadu trestního řízení zakotvenou v § 2 odst. 6 tr. ř. Z uvedených důvodů závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný M. D. v dovolání uvedl, že jak okresní soud, tak krajský soud se při hodnocení důkazů dopustily chyb, které pak měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Poukázal na znalecký posudek z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika, kde znalci uvedli, že materiál poskytnutý k vypracování posudku má nedostačující vypovídající hodnotu, dále uvedl, že jedna ze zpracovatelek posudku, Mgr. Petra Zedníková Malá, jako svědkyně u hlavního líčení sdělila, že i po prohlédnutí videozáznamu a osob sedících v jednací síni by mohla podat pouze „laický“ názor na ztotožnění obviněných s osobami na videozáznamu, neboť materiál, který měla k dispozici, není vhodný k identifikaci osob. Z výše uvedeného obviněný dovozuje existenci extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy. Z uvedených důvodů závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že obě podaná dovolání neobsahují žádné námitky, kterými by dovolatelé vytýkaly nesoulad skutkových zjištění uvedených v tzv. skutkových větách a v odůvodnění soudních rozhodnutí a zákonných znaků trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku nebo nesprávnosti jiného hmotněprávního posouzení. Oba dovolatelé se výslovně domáhají skutkového přezkumu, což odůvodňují poukazem na tzv. extrémní rozpor provedených důkazů a učiněných skutkových zjištění. Z jejich námitek však podle mého názoru existence takovéhoto extrémního rozporu nevyplývá. Obviněný Č. ve značné části svého dovolání reprodukuje důkazy ve věci provedené a obsah odůvodnění soudních rozhodnutí. Dovolatel vytýká, že závěr o jeho vině nemůže být opřen pouze o výpověď utajeného svědka N. Odvolací soud však svůj závěr o tom, že výrok o vině dovolatele souzeným trestným činem je věcně správný, v žádném případě neopřel o výpověď tohoto utajeného svědka. Závěr o vině obviněných soud opřel nikoli o tuto svědeckou výpověď, ale o vyhodnocení záznamů bezpečnostních kamer pořízených na místě činu a v jeho bezprostředním okolí, když považoval za nepochybné, že jsou na nich zachyceni oba obvinění. Námitky dovolatele vztahující se k výpovědi utajeného svědka je tedy nutno považovat za bezpředmětné nejen z hlediska právní kvalifikace skutku, ale i z hlediska extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními. Rovněž obviněný D. značnou část svého dovolání věnuje reprodukci některých důkazů (zejména výpovědi utajeného svědka N.) a obsahu odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. Závěr odvolacího soudu o usvědčení obviněných záznamy z bezpečnostních kamer pak dovolatel zpochybňuje poukazy na závěry znaleckého posudku z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika. K tomu uvádí, že znalecký posudek podléhá hodnocení důkazů soudy dle § 2 odst. 6 trestního řádu tak jako každý jiný důkaz. Porovnání fyzické podoby osob zachycených na videozáznamech z místa činu a podoby obviněných není činností, ke které by bylo bezpodmínečně zapotřebí odborných znalostí; takovéto srovnání může provést i osoba bez odborných znalostí z oboru kybernetiky, popř. antropologie nebo jiného vědního oboru, tj. i soudce. Nelze tedy učinit závěr, že by skutkové závěry odvolacího soudu byly s provedenými důkazy v extrémním rozporu v tom smyslu, že by s nimi neměly žádnou obsahovou spojitost nebo že by z nich nevyplývaly při žádném logicky přijatelném způsobu hodnocení důkazů. Závěrem svého vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky obě podaná dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť byla podaná z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. a aby tak učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky hodlal učinit rozhodnutí jiné, vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství souhlas ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání jsou přípustná [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v