4 Tdo 38/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 38/2025-787 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2025 o dovolání obviněného V. V. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2024, sp. zn. 7 To 208/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 19 T 24/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 9. 5. 2024, sp. zn. 19 T 24/2021, byl obviněný V. V. M. uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. c), písm. d) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů): 1. v místě společného bydliště své rodiny, a to nejprve ve služebním bytě v objektu drůbežáren na adrese XY, okres Brno-XY, a dále v prostorách rodinného domu č.p. XY v obci XY, okres XY, v době od 13. 7. 2014 do 30. 11. 2019 se vzrůstající intenzitou, s opakující se každotýdenní četností, vždy po jeho návratu z pracovních cest domů, zejména psychicky, ale i fyzicky týral s ním ve společném domě žijící manželku V. M., které i před jejich nezletilými dětmi nadával hrubými vulgárními výrazy a ponižoval ji, že nic neumí, neumí se chovat, že je špatně vychovaná, že je špína, že smrdí, že je nula, že má špatné vlasy, špatný střih, neumí se oblékat, dále si psychicky vynucoval neustále pohlavní styk, kterému se poškozená raději podvolovala, nutil ji vařit mu minimálně dvě různá teplá jídla a jednu polévku denně, v poslední době jí vyhrožoval, že ji zničí, zakazoval jí styk jejich dětí s její rodinou, dával jí minimum peněz na chod rodiny, kdy v létě 2018 ji napadl i fyzicky tím způsobem, že ji v horním patře domu před jejich nezletilými dětmi čelem uhodil do oblasti levého obočí, čímž jí způsobil podlitinu v oblasti levého oka, s kterým lékařské ošetření nevyhledala, dále ji v září 2019 silně uchopil za bradu s důrazným upozorněním, že bude dělat práce tolik, kolik jí on řekne, čímž poškozené V. M., působil zejména dlouhodobé psychické příkoří, 2. a dále ve stejných místech společného bydliště své rodiny, a ve stejné době se vzrůstající intenzitou zejména psychicky, ale i fyzicky týral s ním ve společném domě žijícího nevlastního nezletilého syna AAAAA (pseudonym) tím způsobem, že o tomto prohlašoval, že je "našukanec", ponižoval jej, že není jeho syn, že je jak postižený, že je cigán, je blbý, vypatlaný, několikrát jej měl vyhodit z auta, když jeli na rodinný výlet, že pro něj není v autě místo, nutil jej k opakovaným fyzicky náročným pracím vzhledem k věku nezletilého, např. musel pětkrát za sebou zamést celý dům a celý jej poté pětkrát vytřít, dále mu uložil povinnost každý druhý den plnit uhlím zásobník u kotle, do kterého se vejde cca 12 kýblů uhlí, rýt celou zahrádku, přeskládat dříví z místa na místo, v jednom případě jej kopnul do břicha za to, že nenakrmil jejich psa, v červnu 2019 synovi vyčítal, že dělá všechno špatně a při tom mu dal bezdůvodně silnou facku, kdy toto jednání podezřelého mělo na nezletilého AAAAA špatný vliv, což se projevovalo zvýšenou nervózou - zhoršeným zdravotním stavem, který si vynutil lékařské ošetření u dětské lékařky, dále nezletilého AAAAA vystrnadil bydlet do horního patra domu do místnosti, kde byla pouze betonová podlaha, postel, stůl a skříň na oblečení a stavební matriál s odůvodněním, že to mu musí stačit, a že může být rád, že má v domě místo, kdy tímto hrubým jednáním nezletilému AAAAA způsobil poškození jeho psychoemocionálního vývoje osobnosti a působil tak poškozenému nezletilému AAAAA, po delší dobu zejména psychické a fyzické příkoří. 2. Za uvedené jednání byl obviněný odsouzen podle § 199 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 2 let. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. 3. Proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 9. 5. 2024, sp. zn. 19 T 24/2021, podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3. 10. 2024, sp. zn. 7 To 208/2024, tak, že odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. 4. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2024, sp. zn. 7 To 208/2024, podal následně obviněný prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), d), g) a l) tr. ř. 5. V dovolání obviněný namítl, že mu soud prvního stupně neumožnil být přítomen výslechu poškozených V. V. a AAAAA, čímž podle jeho názoru došlo k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Dále uvedl, že výslech poškozené V. V. soud provedl způsobem odporujícím zákonu, neboť předsedkyně senátu předčítala poškozené obžalobu a tázala se jí, zda to odpovídá tomu, co skutečně uvedla, přičemž ji nenechala mluvit samotnou. Za vadu označil i to, že soud pravděpodobně nerozuměl některým jeho slovním projevům a za takové situace měl ustanovit tlumočníka. 6. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. současně zmínil možnou podjatost předsedů senátů soudu prvého stupně a odvolacího soudu, a to s odůvodněním, že zasahovali do jeho závěrečné řeči i závěrečné řeči obhájce, případně jeho obhájci bylo vyhrožováno podáním stížnosti na ČAK. V této souvislosti uvedl, že zaujatost soudců byla evidentní a je otázkou, zda např. nemají nenávist vůči občanům Ukrajiny či občanům ukrajinské národnosti. 7. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že soudy učinily skutková zjištění, která jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, a naopak neprovedly další jím navržené důkazy podstatné pro ustálení skutkového stavu věci. Zpochybnil přitom hodnocení důkazů soudy a jejich skutkové závěry, výpovědi poškozených V. V. a AAAAA označil za nevěrohodné, spáchání závadového jednání popřel, provedl rozbor podstatných skutkových zjištění a provedených důkazů, přičemž ve vazbě na to akcentoval, v čem konkrétně shledává jejich vzájemný nesoulad. Nesouhlasil tedy mj. se soudy dovozovanou intenzitou jeho údajného protiprávního jednání ani s tím, že by oba poškozené psychicky a fyzicky týral, vyhrožoval jim, urážel je a zakazoval jim styk s rodinou. Rovněž zpochybnil, že by si sex na V. V. vynucoval psychickým nátlakem a dával jí jen minimum peněz na domácnost, vedle toho vyloučil, že by částí soudy popsaných jednání, např. nucením vařit teplá jídla, ukládáním pracovních úkolů nezletilému AAAAA či jeho údajným umístěním do horního patra domu do nevyhovujících prostor, naplnil znaky týrání. Namítl současně, že nemohlo jít ani o jednání dostatečně společensky škodlivé pro to, aby založilo trestní odpovědnost přisouzeným zločinem. V tomto ohledu [přestože dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. formálně neoznačil] v podstatě zpochybnil naplnění objektivní stránky trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí. Současně namítl, že odsuzující rozhodnutí je důsledkem porušení zásady presumpce neviny, principu in dubio pro reo a jeho práva na spravedlivý proces. 8. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, aby zrušil také rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 9. 5. 2024, sp. zn. 19 T 24/2021, a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. 9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že obviněný s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jednak s důrazem na vlastní popěrnou obhajobu a vyjádření některých svědků akcentoval nesoulad skutkových závěrů soudů s těmito jím zmiňovanými důkazy, jednak zpochybnil důvody, pro které soudy nevyhověly jeho důkazním návrhům. Takové námitky s velkou dávkou tolerance pod zmiňovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit lze, jsou však zjevně neopodstatněné. Především je nutné uvést, že dokazování realizované Okresním soudem v Hodoníně bylo úplné a bezvadné, v jeho rámci byly provedeny v zásadě všechny důkazy klíčové pro ustálení skutkového stavu v míře potřebné pro rozhodnutí, přičemž skutková zjištění byla zformována výlučně na podkladě důkazů řádně obstaraných a provedených, a tedy procesně využitelných. 10. V řešené trestní věci je zjevné, že pokud již některá ze stran v průběhu trestního řízení vznesla požadavek na provedení nového důkazu, soudy takový návrh nepominuly. Vyhodnotily ho tedy z hlediska důležitosti a faktické nezbytnosti pro objasnění skutkového stavu věci, přičemž jeho neprovedení rovněž zdůvodnily, a to chybějícím důkazním potenciálem k věci, absencí dostatečné vypovídací hodnoty, potažmo zjevnou nadbytečností. V podrobnostech lze odkázat například na argumenty soustředěné do odstavce 20. odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Hodoníně, respektive do odstavce 4. odůvodnění usnesení Krajského soudu v Brně, v nichž se soudy vypořádaly jak s návrhy na opětovné výslechy p