4 Tdo 386/2021 – Nejvyšší soud

4 Tdo 386/2021-358 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 5. 2021 o dovolání nejvyššího státního zástupce v neprospěch obviněného J. T., nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 1. 2021, sp. zn. 9 To 374/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 9 T 71/2019, takto: I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 1. 2021, sp. zn. 9 To 374/2020. II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajském soudu v Plzni přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň–město ze dne 1. 10. 2020, sp. zn. 9 T 71/2019, byl obviněný J. T. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že: v XY 1. 10. 2018 v 17:10 hodin, kdy jako chodec, v rozporu s ustanovením § 53 odst. 1 z. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, dle kterého musí užívat především chodníku nebo stezky pro chodce, šel při pravém okraji stezky pro cyklisty, situované po levé straně vozovky ulice XY, ve směru od ulice XY k ulici XY, v prostoru u domu č. XY, v místě křížení se stezkou k XY pavilonku, v rozporu s ustanovením § 4 písm. a) z. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, dle kterého byl povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob, náhle vybočil vlevo ze směru své chůze, čímž vkročil do jízdní dráhy cyklisty K. H., narozeného XY, jedoucího po stezce při levém okraji ve směru od ulice XY k ulici XY a který nestačil na změnu směru chůze J. T. reagovat, se s tímto střetl, přičemž při pádu z bicyklu na zvýšený obrubník cyklostezky utrpěl K. H. těžké zranění, spočívající ve vychýleném zlomení horního konce levé stehenní kosti s následným výrazným omezením při výkonu obvyklých životních činností po dobu delší 6 týdnů. 2. Za uvedený přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti uložil soud obviněnému podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, přičemž výkon tohoto trestu podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil soud obviněnému povinnost uhradit na náhradě škody poškozeným Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra ČR, IČ 47114304, se sídlem Praha 3, Vinohradská 2577/178, částku 69.979 Kč a K. H., narozenému XY, bytem XY, částku 1.278 Kč za majetkovou újmu, dále částku 100.068 Kč jako náhradu za ztrátu na výdělku a částku 68.975,50 Kč za bolestné, tedy částku v celkové výši 170.318,50 Kč. 4. Proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 1. 10. 2020, sp. zn. 9 T 71/2019, podal obviněný odvolání do všech výroků. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 7. 1. 2021, sp. zn. 9 To 374/2020 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 1. 10. 2020 sp. zn. 9 T 71/2019 v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného zprostil obžaloby pro skutek, jímž se měl dopustit přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, a který měl spáchat tím, že: podle § 226 písm. b) trestního řádu obžaloby Okresního státního zástupce Plzeň-město ze dne 17. 10. 2019 sp. zn. 1 ZT 259/2019, podle které se měl dopustit jednání spočívající v tom, že v XY 1. 10. 2018 v 17:10 hodin, kdy jako chodec, v rozporu s ustanovením § 53 odst. 1 z. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, dle kterého musí užívat především chodníku nebo stezky pro chodce, šel při pravém okraji stezky pro cyklisty, situované po levé straně vozovky ulice XY, ve směru od ulice XY k ulici XY, v prostoru u domu č. XY, v místě křížení se stezkou k XY pavilonku, v rozporu s ustanovením § 4 písm. a) z. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, dle kterého byl povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob, náhle vybočil vlevo ze směru své chůze, čímž vkročil do jízdní dráhy cyklisty K. H., narozeného XY, jedoucího po stezce při levém okraji ve směru od ulice XY k ulici XY a který nestačil na změnu směru chůze J. T. reagovat, se s tímto střetl, přičemž při pádu z bicyklu na zvýšený obrubník cyklostezky utrpěl K. H. těžké zranění, spočívající ve vychýleném zlomení horního konce levé stehenní kosti s následným výrazným omezením při výkonu obvyklých životních činností po dobu delší 6 týdnů, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. 5. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. odkázal Krajský soud v Plzni poškozenou Zdravotní pojišťovnu ministerstva vnitra ČR, IČO: 47114304, se sídlem Praha 3, Vinohradská 2577/178, a poškozeného K. H., nar. XY, bytem XY, s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 6. Na tomto místě se sluší uvést, že předmětnou trestní věcí se Krajský soud v Plzni zabýval podruhé, když usnesením ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 9 To 103/2020 rozhodl o předchozím odvolání obviněného tak, že na jeho základě podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 9 T 71/2019 v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil okresnímu soudu. II. Dovolání a vyjádření k němu 7. Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 1. 2021, sp. zn. 9 To 374/2020, podal nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch obviněného z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku. 8. Naplnění zvoleného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje v tom, že Krajský soud v Plzni nesprávně právně posoudil skutek, pokud dospěl k závěru, že se nejedná o trestný čin, ačkoliv tento vykazuje znaky přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti minimálně podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku, a tak zatížil své rozhodnutí vadou ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 9. Dovolatel předně zmiňuje některé právní závěry soudu druhého stupně (konkrétně bod 31. a 34. napadeného rozsudku Krajského soudu), se kterými vyslovuje nesouhlas, neboť má za to, že uvedený soud pochybil při posouzení protiprávnosti jednání obviněného, příčinné souvislosti a jeho zavinění. Podle jeho názoru závěry krajského soudu odporují ustálené judikatuře i nauce týkající se posuzování kauzálního vztahu, jakožto i zavinění, resp. spoluzavinění. Odvolací soud podle něj směšuje subjektivní prvek zavinění s objektivním prvkem příčinné souvislosti, a současně přehlíží porušení dalších povinností chodce tedy obviněným. 10. Stran porušení povinnosti obviněného, resp. znaku protiprávnosti jednání obviněného poukazuje na ustanovení § 53 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a změně některých zákonů (dále jen zákon o silničním provozu), podle kterého je chodec povinen použít mj. stezky pro chodce, což však obviněný neučinil, ačkoliv na místě byla řádně označena souběžná stezka pro chodce v bezprostřední blízkosti. Naopak obviněný šel po cyklostezce náležitě označené svislou dopravní značkou, čímž jednal v rozporu s § 57 odst. 7 zákona o silničním provozu vyslovujícím zákaz pohybu chodců po stezce pro cyklisty, a současně § 53 odst. 3 zákona o silničním provozu, podle kterého pokud není na konkrétní komunikaci chodník, chodí se po levé straně (avšak obviněný šel po pravé). Porušení uvedených ustanovení implikuje porušení § 4 písm. a) zákona o silničním provozu. Jednání obviněného bylo neukázněné a prosté ohledu na ostatní účastníky silničního provozu (neopatrná chůze po cyklostezce, nepoužití stezky pro chodce přes tuto povinnost), současně bylo zdraví a majetek ohrožující (hrozba srážky s cyklistou, jehož pohyb musí na cyklostezce předvídat každý dospělý člověk), nereagovalo na podmínky provozu (chůze po nesprávné straně silnice zády k přijíždějícím cyklistům) ani na schopnosti obviněného (nebyl schopen reagovat na blížící se cyklisty, o což se připravil sám chůzí po nesprávné straně komunikace). Obviněný tak nedbal obecné prevenční povinnosti předcházet škodám ve smyslu § 2900 občanského zákoníku. O protiprávnosti jednání obviněného tak s ohledem na výše uvedené nelze pochybovat. 11. Dále namítá, že nelze souhlasit s neexistencí příčinné souvislosti, když nejprve nastiňuje pojetí kauzálního nexu, jehož základem je teorie podmínky. Za příčinu je tak považován každý jev, bez kterého by daný následek nenastal, resp. nenastal způsobem, kterým nastal (viz Rt 354/1942). Pachatel způsobí zakázaný škodlivý následek v trestněprávním smyslu i tehdy, když jeho konání ne