4 Tdo 390/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 390/2025-345 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 5. 2025 o dovolání, které podal obviněný R. F., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Oráčov, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2025, sp. zn. 13 To 2/2025, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 T 101/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. F. odmítá. O d ů v o d n ě n í: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 25. 10. 2024, sp. zn. 1 T 101/2024, byl obviněný R. F. shledán vinným zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku a podle § 198 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody na 30 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit nezletilému poškozenému AAAAA (pseudonym), na náhradě nemajetkové újmy 150 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucím z této částky ode dne 30. 7. 2024 do zaplacení. 2. Skutková zjištění lze popsat následovně. V době od 20. 5. 2021 do 19. 8. 2023 v domě číslo popisné XY na XY v obci XY obviněný bydlel ve společné domácnosti s manželkou P. F., jejím synem poškozeným AAAAA, který byl fakticky v jeho péči a výchově, a jejich společnou nezletilou dcerou BBBBB. Vzhledem k nedostatečným schopnostem matky dětí rozhodoval o všech atributech fungování rodiny, a přitom zle nakládal s nezletilým poškozeným. Pod sebemenší záminkou na něj křičel a opakovaně jej fyzicky trestal, vulgárně ho oslovoval a vyhrožoval mu, že ho dá do ústavu, také ho omezoval ve volném pohybu po bytě a nutil ho pobývat v ohrádce z palet, čímž mu bránil v kontaktu s jeho sestrou nezletilou BBBBB. Poškozený musel opakovaně čekat se svým jídlem až na zbytky po nezletilé BBBBB a někdy musel jít spát i hladový. Obviněný také nepřipouštěl, aby byl poškozený sprchován v teplé vodě a obecně stavěl svůj komfort nad zdraví poškozeného. Dne 19. 8. 2023 poškozeného z domácnosti obviněného odvezla jeho polorodá sestra P. N., poté, co na levé polovině obličeje a na krku nezletilého poškozeného zaznamenala hematom po úderu otevřenou rukou, který mu zasadil obviněný. V důsledku jednání obviněného z něj měl poškozený strach, měl problémy se spánkem a neměl vytvořeny řádné stravovací a hygienické návyky. 3. Proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně se obviněný odvolal ke Krajskému soudu v Praze. Nesouhlasil s provedeným dokazováním, označil ho za nedostatečné a navrhl provedení dalších důkazů, a to výslechů konkrétních svědků, opatření znaleckého posudku na posouzení psychického stavu poškozeného a zajištění nové podrobnější zprávy od orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“) Rakovník. Současně obviněný rozporoval právní kvalifikaci skutku s tím, že šlo o jednorázový fyzický incident a nebyly naplněny znaky dlouhodobosti a hrubosti, které jsou obligatorní pro naplnění skutkové podstaty trestného činu, který je mu kladený za vinu. Krajský soud v Praze se s uvedenými námitkami neztotožnil a odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. usnesením ze dne 28. 1. 2025, sp. zn. 13 To 2/2025, zamítl. II. Dovolání obviněného 4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání k Nejvyššímu soudu. Proti výroku, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, brojil tím, že soudy dostatečně neprokázaly jeho vinu, že řízení nebylo spravedlivé, že provedené důkazy a skutkové a právní závěry jsou mezi sebou v extrémním rozporu a že jednání, kterého se dopustil, nenaplňuje znaky trestného činu jemu kladeného za vinu. Své argumenty podřadil pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. 5. Podle dovolacího důvodu podle § 265g odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě určené k nápravě extrémních rozporů mezi pro věc zásadními důkazy a z nich vyvozenými skutkovými závěry obviněný konkrétně namítal, že se soudy nižších stupňů nedostatečně zabývaly výpověďmi svědků V., K., N., S. a B. a nevzaly v potaz, že věrohodnost jejich tvrzení mohla být ovlivněna tím, že jsou vůči obviněnému negativně motivováni. Například svědek V. má vůči němu pohledávku a tento svědek ovlivňoval i svědkyni K. Nesoulad spatřoval obviněný i mezi obsahem výpovědi svědkyně F. a jejím posouzením soudem prvního stupně. Pod tímto dovolacím důvodem ve smyslu jeho třetí alternativy – tzv. opomenutých důkazů obviněný dále namítal, že nebyly provedeny jím navrhované důkazy, a to sice výslech svědka M. H. (mohl svědčit o možném ovlivnění svědkyně K. svědkem V.), svědkyně M. H. (vyjádřila by se k chodu domácnosti, chování obviněného k dítěti) a svědků M. Š. a A. H. (sousedé, kteří se mohli vyjádřit k běžnému fungování rodiny obviněného, neboť chodili na pravidelné návštěvy). Soudy k jeho návrhu nedůvodně neopatřily ani podrobnější zprávu od OSPOD Rakovník a znalecký posudek na posouzení psychického stavu poškozeného. Současně obviněný uvedl, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy), neboť soudy neprovedení navržených důkazů řádně neodůvodnily. Vytknul i to, že mu nebylo v hlavním líčení umožněno efektivně klást svědkům otázky. Pod citovaný dovolací důvod obviněný podřadil rovněž námitku, že soudy nedostatečně zjistily všechny okolnosti týkající se vlivu matky na poškozeného. Ta přitom péči o něj zanedbávala a mohla také mít podíl na jemu způsobené psychické újmě. 6. Pod dovolacím důvodem podle §265g odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný namítal, že soudy chybně právně posoudily skutek, protože jeho jednání nenaplňuje znaky trestného činu týraní svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku z důvodu absence soustavnosti, systematičnosti a dlouhodobosti bezcitného a surového zacházení s poškozeným. Fakticky šlo jen o jeden incident, nad kterým obviněný od počátku projevil lítost. Obviněný popřel, že by na nezletilého často křičel, zakazoval sprchovat ho v teplé vodě, týral ho hladem nebo ho uzavíral v ohrádce z palet. 7. Pod posledním z uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. obviněný namítl, že odvolací soud věc řádně nepřezkoumal a že nesprávně zamítl jeho odvolání jako neopodstatněné, přestože v řízení mu předcházejícím byl dány dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. 8. Nejvyššímu soudu obviněný navrhl, aby zrušil usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc vrátil soudu prvnímu stupně k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství 9. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Shrnul dovolací námitky obviněného uplatněné s odkazem na § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. a jednotlivě se s nimi stručně vypořádal se závěrem, že žádná z nich těmto důvodům neodpovídá. 10. Státní zástupce odmítnul tvrzení obviněného, že by mezi provedeným dokazováním a skutkovými nebo právními závěry soudů nižších stupňů existoval extrémní rozpor. Konstatoval, že bylo bez pochybností prokázáno, že obviněný nezletilého, kterého měl reálně ve výchově a péči, dlouhodobě a závažným způsobem týral jednáním popsaným ve výroku odsuzujícího rozsudku. 11. Závěry soudů o věrohodnosti svědeckých výpovědí P. N., M. K., M. V. a M. S. označil státní zástupce za přiléhavé, protože svědci jsou ve svých tvrzeních konzistentní a objektivní. Výpovědi jmenovaných svědků jsou navíc podpořeny i poznatky OSPOD Rakovník. Za správné označil státní zástupce také závěry soudů o nevěrohodnosti svědkyně P. F., matky poškozeného. Poukázal na rozpory mezi jejími jednotlivými svědeckými výpověďmi, ve kterých od údajů, které byly iniciačním podnětem k zahájení trestního řízení proti obviněnému, přechází k tvrzením, která obviněného mají viny zbavit. K výhradám obviněného vůči hodnocení důkazů soudy nižších stupňů státní zástupce ještě souhrnně připomenul, že těžiště dokazování spočívá v řízení před soudem prvního stupně, jehož závěry může korigovat či doplňovat pouze soud odvolací (§ 259 odst. 3 tr. ř., resp. § 263 odst. 6 a 7 tr. ř.). 12. K namítaným opomenutým důkazům státní zástupce uvedl, že soudy nejsou povinny akceptovat všechny navrhované důkazy, pokud jejich neprovedení řádně zdůvodní, což podle něj odvolací soud bez zbytku splnil. Výslechy svědků H., Š. a H., opatření znaleckého posudku na posouzení psychického stavu poškozeného a vyžádání další zprávy od OSPOD Rakovník byly i podle mínění státního zástupce s ohledem na stávající důkazní situaci zcela nadbytečnými (srov. bod 10 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). 13. Žádná z uplatněných námitek neodpovídá ani dovolacímu důvodu podle § 265g odst. 1 písm. h) tr. ř. Obviněný v dovolání neuvedl konkrétní argumentaci, kterou by zpochybnil použitou právní kvalifikaci skutku. Námitka obviněného vůči hmotněprávnímu posouzení spočívající v tom, že šlo o jednorázovou eskalaci násilí (facka poškoz