4 Tdo 409/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 409/2025-193 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 6. 2025 o dovolání obviněného J. S., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2025, sp. zn. 10 To 398/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 37 T 64/2024, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 29. 10. 2024, sp. zn. 37 T 64/2024 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byl obviněný J. S. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustil tím, že dne 20. 3. 2024 v době od 06:26 hodin do 07:45 hodin řídil na pozemní komunikaci v areálu společnosti Kaufland na adrese XY, okres Praha-XY, při výkonu svého zaměstnání nákladní motorové vozidlo tovární značky DAF, rz: XY se zapřaženým návěsem rz: XY s vědomím toho, že před jízdou požil větší přesně nezjištěné množství alkoholických nápojů, kdy se nejprve na výzvu zaměstnavatele dne 20. 3. 2024 v 07:45 hodin podrobil odbornému měření přístrojem Dräger Alcotest 6510, při kterém byla u něho naměřena hodnota 2,21 g/kg alkoholu a dále v čase 08:01 hodin hodnota 2,30 g/kg a následně při kontrole Policie ČR byla u něho odborným měřením za použití přístroje Dräger Alcotest 7510 naměřena dne 20. 3. 2024 v 08:45 hodin hodnota 1,72 g/kg a v čase v 08:52 hodin hodnota 1,81 g/kg alkoholu. 2. Za uvedenou trestnou činnost byl obviněnému podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 50denních sazeb, kdy denní sazba činila 500 Kč (pět set korun českých). Celková výměra peněžitého trestu tedy činila 25 000 Kč (dvacet pět tisíc korun českých). Dále podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku soud prvního stupně obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 13 (třinácti) měsíců. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které směřoval do všech výroků. Krajský soud v Praze (dále také jako „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) o podaném odvolání rozhodl rozsudkem ze dne 21. 1. 2025, sp. zn. 10 To 398/2024, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil shora citovaný rozsudek soudu prvního stupně ze dne 29. 10. 2024, sp. zn. 37 T 64/2024, v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově uznal obviněného vinným přečinem ohrožení návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění dopustil tím, že dne 20. 3. 2024 v době od 06:42 hodin do 07:15 hodin řídil na pozemní komunikaci v areálu společnosti Kaufland na adrese XY, okres Praha-XY, při výkonu svého zaměstnání nákladní motorové vozidlo tovární značky DAF, rz: XY se zapřaženým návěsem rz: XY s vědomím toho, že před jízdou požil větší přesně nezjištěné množství alkoholických nápojů, kdy se nejprve na výzvu zaměstnavatele dne 20. 3. 2024 v 07:45 hodin podrobil odbornému měření přístrojem Dräger Alcotest 6510, při kterém byla u něho naměřena hodnota 2,21 g/kg alkoholu a dále v čase 08:01 hodin hodnota 2,30 g/kg a následně při kontrole Policie ČR byla u něho odborným měřením za použití přístroje Dräger Alcotest 7510 naměřena dne 20. 3. 2024 v 08:45 hodin hodnota 1,72 g/kg a v čase v 08:52 hodin hodnota 1,81 g/kg alkoholu. 4. Za uvedený přečin uložil soud druhého stupně obviněnému podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest v celkové výši 25 000 Kč, který představoval 50denních sazeb po 500 Kč. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 13 (třinácti) měsíců. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 21. 1. 2025, sp. zn. 10 To 398/2024, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (pro jistou přesnost je třeba uvést, že tento dovolací důvod vyjádřil pouze slovně). Jeho primární námitka spočívá v tom, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci. 6. Konkrétní nesprávnost právního posouzení skutku soudem prvního a druhého stupně obviněný shledává v tom, že věc byla kvalifikována jako trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, ačkoliv v daném případě nešlo vůbec o trestněprávní jednání. Namítá, že soudy prvního a druhého stupně nesprávně právně vyhodnotily důkazy a skutkový stav podle popsaného skutkového stavu a nesprávně kvalifikovaly skutek. 7. Dále dovolatel tvrdí, že byla porušena Listina základních práv a svobod (dále jen jako „Listina“), a to konkrétně její čl. 40 odst. 2 Listiny. V souvislosti s tím, dovolatel cituje pasáž z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2142/11, ze dne 8. 8. 2013, dle nějž: „Z principu presumpce neviny (§ 2 odst. 2 tr. ř.) kromě pravidla, podle něhož musí být obviněnému vina prokázána, plyne rovněž pravidlo in dubio pro reo, dle kterého, není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny v daném kontextu důvodné pochybnosti, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného.“. 8. V závěru podaného dovolaní obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2025, sp. zn. 10 To 398/2024, a rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 29. 10. 2024, sp. zn. 37 T 64/2024, a dále aby vrátil věc zpět k rozhodnutí soudu prvního stupně. 9. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření ze dne 15. 5. 2025, sp. zn. 1 NZO 330/2025. Úvodem stručně zrekapitulovala dosavadní průběh řízení, dovolací důvody obviněného, a především obsah podaného dovolání. 10. Následně rozvedla dovolatelem výslovně uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., spočívající na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Akcentuje, že dovolatel tento mimořádný opravný prostředek blíže nezdůvodnil. 11. Státní zástupkyně přes shora prezentovaný závěr uvádí, že dovolatel uplatňuje v podaném dovolání námitky totožné jako v průběhu celého řízení, když tyto zakomponoval i do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly již soudy nižších stupňů. Odmítá tvrzení dovolatele, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Zároveň odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, kdy dovolatel opakoval stejné námitky jako před soudy nižších stupňů, ze kterého vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“. 12. Státní zástupkyně dále připomíná, že jednání obviněného bylo provedenými důkazy, konkrétně kamerovými záznamy bez pochybností prokázáno, neboť, jak je patrno z kamerových záznamů z předmětného dne, řídil nákladní soupravu v době uvedené v citovaném výroku rozsudku soudu prvního a druhého stupně. Státní zástupkyně uvádí, že za významný usvědčující důkaz ve směru vyvrácení obhajoby obviněného, že alkohol požil až po jízdě, je možno považovat svědeckou výpověď kontrolora společnosti Kaufland R. P., který s obviněným přišel do kontaktu ještě před ukončením jízdy i v průběhu vykládky palet a který z něj již v této době cítil alkohol a zároveň uvedl, že obviněný po vystoupení z vozidla dvakrát zavrávoral. Tato výpověď byla podpořena i znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, zpracovaného znalcem Ing. Stříbrným, Ph.D., který uzavřel, že pokud by obviněný pil alkohol až po ukončení jízdy v uvedeném časovém úseku, tak by v době dechové zkoušky, byl jeho fyzický stav takový, že by byl téměř ve stavu nehybnosti a psychické strnulosti. Státní zástupkyně tímto sumarizuje veškeré provedené důkazy, které podle ní plně prokazují, že použitá právní kvalifikace je zcela přiléhavá. 13. Státní zástupkyně uvádí, že shodně s názorem soudu druhého stupně vyjádřeným v jeho rozhodnutí má za to, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž znovu připomíná skutečnost, že dovolací důvod dovolání nebyl naplněn. 14. Státní zástupkyně závěrem navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Zároveň souhlasí s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. 15. Vyjádření státní zástupkyně následně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k přípa