4 Tdo 424/2025 — Nejvyšší soud

4 Tdo 424/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:4. 6. 2025 Spisová značka:4 Tdo 424/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:4.TDO.424.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Prohlášení viny Řízení o dovolání Dotčené předpisy:§ 206c odst. 7 tr. ř. § 265a odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 424/2025-310 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 6. 2025 o dovolání obviněného M. K., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2024, sp. zn. 10 To 320/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 3 T 82/2023, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2024, sp. zn. 10 To 320/2024 a rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 29. 7. 2024, sp. zn. 3 T 82/2023. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 29. 7. 2024, sp. zn. 3 T 82/2023, byl obviněný M. K. uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů): „dne 27.10.2022 kolem 09:06 hodin řídil po silnici č. XY, ve směru od obce XY, nákladní motorové vozidlo zn. IVECO, reg. zn. XY, s návěsem zn. Wielton, reg. zn. XY, přičemž v úseku km 81,52 v katastru obce XY, okres XY, při odbočování vlevo nedal přednost v jízdě protijedoucímu osobnímu motorovému vozidlu zn. Škoda Fabia, reg. zn. XY, řidičky Š. Š., a zavinil tak střet s ní, čímž jí způsobil těžký otřes mozku, lehčí formu difusního axonálního poranění mozku, drobné subarachnoidální krvácení, zlomeninu 2. krčního obratle, naštípnutí 8. – 10. žebra vlevo, zlomeninu střední části kosti stehenní vpravo, zlomeninu horní části kosti lýtkové vpravo, otevřenou zlomeninu dolní části kosti holenní i lýtkové vpravo, odlomení zevní hrany kosti hlezenné vpravo, spirální zlomeninu 5. kosti zánártní, tržnou ránu pravého kolene cca 12 cm, přeříznutí vazu čéšky vpravo, povrchovou odřeninu nad lopatou kosti kyčelní vpravo, tržnou ránu na dorsu levé nohy do podkoží 2,5 cm a tržnou ránu levé ruky s dlouhodobým léčením a omezením v obvyklém způsobu života a trvalými následky ve formě fyzické i psychické.“ 2. Za uvedené jednání byl obviněný M. K. odsouzen podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku, § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 100.000 Kč skládající se ze 100 denních sazeb po 1.000 Kč. 3. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu 1 (jednoho) roku. 4. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Š. Š., se svým nárokem na náhradu škody a náhradu nemajetkové újmy odkázána zcela na řízení ve věcech občanskoprávních. 5. Proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 29. 7. 2024, sp. zn. 3 T 82/2023 podal obviněný M. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 12. 11. 2024, sp. zn. 10 To 320/2024 tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. 6. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2024, sp. zn. 10 To 320/2024, podal následně obviněný M. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Obviněný v něm poukázal na nový provedený důkaz, a to znalecký posudek, který prokazuje skutečnosti jednoznačně svědčící o spoluzavinění poškozené. Soud I. stupně sice znalecký posudek jako důkaz provedl, ale protože vycházel z prohlášení viny obviněného, nezabýval se vůbec spoluzaviněním poškozené. Odvolací soud sice nesouhlasil s tím, že soud I. stupně vycházel z prohlášení viny, ale ohledně spoluzavinění poškozené pouze uvedl, že z důvodu, že obviněný nedal přednost v jízdě, není možno shledat spoluzavinění poškozené, které by odůvodňovalo mírnější právní posouzení. Obviněný však konstatuje, že znaleckým posudkem bylo prokázáno, že poškozená měla možnost zabránit střetu při jízdě rychlostí 50 km/h, přičemž při dohlednosti 30-40 m jela rychlostí před nehodou přibližně 71 až 77 km/h, tedy se jednalo o rychlost, kdy nebyla schopna zastavit vozidlo na vzdálenost, na níž měla rozhled. Obviněný má za to, že měl alespoň právo na to, aby se odvolací soud zabýval příčinami nehody, dále tím, zda lze uvažovat o spoluzavinění poškozené, pokud bylo, tak v čem spočívalo a jaký mělo vliv na následky. Je proto zřejmé, že odvolací soud vůbec nevycházel z provedeného znaleckého posudku, a proto jsou jeho rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a je dán shora zmíněný dovolací důvod. 7. Stejně tak v důsledku nesprávných skutkových závěrů odvolacího soudu, který vůbec nepřihlédl ke spoluzavinění poškozené, přestože z provedených důkazů toto jednoznačně vyplývalo, došlo také k nesprávnému právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Nesprávné hmotněprávní posouzení obviněný spatřuje také v tom, že mu byl ve svém důsledku uložen přísnější trest, než mu byl uložen v řízení před povolením obnovy řízení. Uložený trest je s ohledem na nové skutečnosti naprosto nepřiměřený a s ohledem na skutečnost, že obviněný již například vykonal cca 10 měsíců z výkonu trestu zákazu řízení motorových vozidel, je na tom nově uloženým trestem i mnohem hůře než za situace, kdyby byl původně odsouzen k 12 měsícům, když by mohl žádat po polovině vykonání trestu o upuštění zbytku výkonu trestu. Uložením trestu zákazu řízení dle obviněného došlo k uložení přísnějšího trestu než v původním řízení, což je v rozporu s ustanovením § 289 písm. c) tr. ř. Na základě všeho výše uvedeného obviněný žádá, aby byl rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2024, sp. zn. 10 To 320/2024 zrušen a aby byla věc vrácena k dalšímu projednání. 8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že první otázkou je, zda je v předmětném řízení přípustné podání dovolání proti výroku o vině, když v řízení předcházejícím bylo soudem přijato dovolatelovo prohlášení viny. Tedy zda soudem přijaté prohlášení viny brání pozdějšímu podání dovolání proti výroku o vině. A zda platí tato překážka ve všech procesních situacích, včetně řízení po povolení obnovy řízení. Státní zástupce zde odkázal na judikaturu Ústavního soudu, z níž plyne, že založí-li nově zjištěné skutečnosti důvodné pochybnosti o vině obžalovaného, nelze přezkum odsuzujících rozhodnutí zákonem vyloučit. Státní zástupce má proto za to, že z hlediska současných skutkových zjištění je původní prohlášení viny dovolatele bezvýznamné – vztahující se k překonané fázi dokazování. Toto prohlášení viny tedy nebrání podání dovolání i proti aktuálním skutkovým zjištěním obou soudů. 9. Státní zástupce k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvádí, že obviněným formulovaná námitka zjevného rozporu mezi obsahem znaleckého posudku a závěrem krajského soudu, že na straně poškozené nelze shledat spoluzavinění, by obsahově mohla odpovídat první variantě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť posouzení vlivu spoluzavinění poškozeného na právní posouzení je otázkou právní a nikoliv skutkovou. Z obsahu soudních rozhodnutí je však patrno, že jádrem problému je skutečně otázka, zda dovolatel mohl poškozenou vidět a zda byl schopen na ni nějak reagovat. K tomuto státní zástupce konstatuje, že důkazy k výroku o vině hodnotil jen soud odvolací, když soud nalézací pouze odkázal na předchozí dovolatelovo prohlášení viny. Odvolací soud pak provedl důkaz znaleckým posudkem, nijak však nezměnil výrok o vině a odvolání dovolatele zamítl jako nedůvodné. 10. Pokud dovolatel tvrdí, že poškozená jela rychlostí neodpovídající vzdálenosti 30-40 m, na kterou měla dohled, je z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu i usnesení soudu odvolacího patrno, že pro právní posouzení skutku nepovažovaly soudy za podstatné zjištění, zda a na jakou vzdálenost dovolatel vozidlo poškozené viděl. Touto otázkou se v podstatě nezabývaly. T