4 Tdo 433/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 433/2025-815 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 6. 2025 o dovolání obviněného V. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 12. 2024, sp. zn. 6 To 64/2024, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 6 T 44/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í: 1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2024, sp. zn. 6 T 44/2024, byl obviněný V. K. uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a přečinu šíření pornografie podle § 191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) „v přesně nezjištěné době nejméně od září roku 2022 do 15. října 2023, v obci XY v okrese XY, ulici XY, opakovaně v rodinném domě, kde bydlel nebo v karavanu během letních prázdnin a v jednom případě v XY na parkovišti před prodejnou Kaufland ve vozidle Renault Megane Scenic, registrační značky XY na předních sedadlech, za účelem vzrušení a uspokojení pohlavního pudu, nezletilé AAAAA (pseudonym), na jejíž výchově se společně s její babičkou podílel a znal tedy její věk, přes slovní protesty, aby to nedělal, po ní vyžadoval provádění a strpění orálních praktik a přes její verbální i fyzický odpor spočívající v odstrkávání jí zasouval prsty a penis do vaginy a vykonával na ní anální pohlavní styk, přitom jí opakovaně pouštěl na svém mobilním telefonu nebo prostřednictvím DVD filmy s pornografickou tématikou obsahující soulož mezi mužem a ženou, aby touto formou získala znalosti k uspokojení jeho sexuálních potřeb, přičemž si musel být vědom, že jeho jednání ovlivní mravní vývoj nezletilé ve smyslu vytvoření postojů, návyků a vzorců chování, jež mohou vést k nežádoucím projevům a způsobu života nezletilé poškozené, osvojením si praktik neodpovídajícím jejímu věku, ohrožující její další mravní vývoj nevhodným způsobem a předčasným zájmem o sexualitu“. 2. Za uvedené jednání byl obviněný V. K. odsouzen podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) roků a 6 (šesti) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené AAAAA, k rukám poručníka poškozené, statutárního města Kladna, se sídlem nám. Starosty Pavla 44, 272 01 Kladno, nemajetkovou újmu ve výši 400.000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky 400.000 Kč, jdoucím od právní moci tohoto rozsudku do zaplacení. 4. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená AAAAA, odkázána se zbývající částí svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 5. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2024, sp. zn. 6 T 44/2024, podal obviněný V. K. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 9. 12. 2024, sp. zn. 6 To 64/2024, tak, že odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. 6. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 12. 2024, sp. zn. 6 To 64/2024, podal obviněný V. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání, opírající se o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný spatřuje tento důvod dovolání jednak v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a také, že ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Obviněný poukazuje na jednotlivé rozpory rozhodných skutkových tvrzení a provedených důkazů, zejména na skutečnost, že poškozená od počátku tvrdila, že měla mít sex jen s obviněným, resp. uváděla, že vlastně ani neví, zda to byl sex, jelikož neví, co sex znamená. Následně však bylo zjištěno, že poškozená měla provozovat sexuální praktiky v dané době se svým mladším bratrem BBBBB a následně i v dětském domově s jistým V. J. Poškozená znalkyni uvedla, že to, co měla dělat s obviněným, už dělat nechce, že jí to nebylo příjemné a že vlastně ani neví, zda to byl sex. Jak přitom vyplynulo z výslechu svědkyně S. a taktéž ze zprávy dětského domova, poškozená měla naopak sexuální styk sama vyžadovat a měla se o sexu vyjadřovat jako zkušená žena. Těmito rozpory se pak soud prvního stupně ani odvolací soud vůbec nezabýval. Poškozená dále při svém výslechu uvedla, že se vše mělo začít dít před dvěma, třemi měsíci. K dalšímu dotazu však uvedla, že to mělo začít už ve čtvrté třídě, tj. dva roky před zjištěním. Spolužákům pak tvrdila, že to vše mělo začít v páté třídě, tj. rok před zjištěním. Obviněný tak má za to, že i v tomto směru je tvrzení poškozené rozporné, kdy poškozená nejprve uvedla, že to trvalo jen několik měsíců, aby následně uvedla, že to vlastně trvalo od čtvrté třídy, nicméně spolužákům tvrdila, že od páté třídy. Provedeným důkazem v podobě znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví dětská gynekologie, bylo dále zjištěno, že poškozená je z gynekologického pohledu stále panna, přičemž na jejím hymenu byly nalezeny jen dvě trhliny. Obviněný má pak za to, že pokud by poškozenou skutečně pravidelně znásilňoval, jak je mu kladeno za vinu, pak by u poškozené byla zjištěna deflorace, popř. by hymen poškozené vykazoval více trhlin. Obviněný má tak za to, že tyto zjištěné skutečnosti spíše nasvědčují nahodilé sexuální aktivitě poškozené než pravidelnému pohlavnímu styku. Obviněný dále uvedl, že se domnívá, že si poškozená sex s ním vymyslela, aby byla zajímavá v třídním kolektivu. Jak přitom vyplynulo i z provedeného dokazování, poškozená v několika případech vědomě lhala, a to právě z toho důvodu, že chtěla někoho zaujmout, získat si něčí pozornost či obdiv. Ve svém mimořádném opravném prostředku dále blíže rozebírá jednotlivé rozpory mezi tvrzením poškozené a zjištěnými důkazy v podobě výslechu svědků K., P., K., kterými se dle jeho názoru soudy obou stupňů nezabývaly, resp. se s nimi dostatečně nevypořádaly. 7. K nedůvodnému neprovedení navrhovaných důkazů obviněný namítl, že poškozená uvedla, že si na své hodinky měla nahrát údajný styk. Předmětné hodinky byly zkoumány znalcem, přičemž skutečně obsahovaly jedno krátké video. Obviněný pak k tomuto navrhoval, aby soud prvního stupně zadal vypracování znaleckého posudku z odvětví fonoskopie, aby bylo potvrzeno, popř. vyvráceno, zda hlas zachycený na videu patří jemu, resp. poškozené. Soud prvního stupně i soud odvolací však tento návrh na doplnění dokazování zamítly jako nadbytečný. Obviněný uvedl, že provedeným důkazem mohlo být vyvráceno, že mužský hlas na nahrávce je obviněného. Dodal, že tato nahrávka prokazatelně nevznikla v jeho domácnosti, kde mělo dle tvrzení poškozené ke styku docházet, ale v dosud neznámé místnosti. Obviněný má za to, že takové hodnocení důkazů soudy, resp. zamítnutí bez dalšího návrhu na provedení důkazu soudem je nepřípustné, jelikož zasahuje do jeho práva na spravedlivý proces. Obviněný dále navrhl provést jako důkaz před odvolacím soudem znovu výslech poškozené a BBBBB. K tomu dodal, že až po výslechu poškozené a nezl. BBBBB byly zjištěny zcela nové skutečnosti, které byly relevantní pro toto trestní řízení, a to především ta skutečnost, že poškozená měla mít v dané době intimní poměr se svým bratrem nezl. BBBBB. S ohledem na shora uvedené skutečnosti proto obviněný navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení a příp. taktéž rozsudek soudu prvního stupně v souladu s § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu, resp. soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. 8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a po přezkoumání obsahu předloženého mimořádného opravného prostředku k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že obviněný primárně brojí vůči hodnocení důkazů, potažmo proti skutkovým zjištěním. S ohledem na to v prvé řadě upozorňuje, že zásah dovolacího soudu do oblasti dokazování a skutkových zjištění by přicházel v úvahu jen v případech uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V řešené kauze tedy především na základě obviněným tvrzeného „zjevného rozporu“. Avšak zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů by mohl být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (srov. již citované rozhodnutí Nejvyššího soudu). O takový případ se však v posuzované věci nejedná. Existence skutečně závažného, extrémního rozporu, která by předmětný dovolací důvod naplnit mohla, není v řešeném případě dána.