4 Tdo 439/2025 — Nejvyšší soud

4 Tdo 439/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:24. 6. 2025 Spisová značka:4 Tdo 439/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:4.TDO.439.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Obsahové náležitosti opravných prostředků Dotčené předpisy:§ 199 odst. 1 tr. zákoníku § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku § 353 odst. 1 tr. zákoníku § 43 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:26. 8. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 10.11.2025I.ÚS 3296/25 Kateřina Ronovská Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 439/2025-335 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 6. 2025 o dovolání, které podal obviněný V. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2025, sp. zn. 11 To 383/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 23 T 44/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. se dovolání obviněného V. H. odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 8. 11. 2024, sp. zn. 23 T 44/2024, byl obviněný V. H. uznán vinným pod bodem I přečinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem II zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst.1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a pod bodem III přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku. Za trestný čin pod bodem I a za sbíhající se provinění zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. 2 T 140/2022, byl podle § 199 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z citovaného rozsudku Okresního soudu v Jeseníku, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za jednání pod body II a III byl obviněnému podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody na čtyři roky. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon obou trestů zařazen do věznice s ostrahou. 2. V adhezním řízení byl obviněný stejným rozsudkem podle § 228 odst. 1 tr. ř. zavázán zaplatit poškozené R. V., na náhradě nemajetkové újmy 12 150,90 Kč za bolestné a 100 000 Kč za zásah do osobnostních práv. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená R. V. se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky škodu ve výši 12 945 Kč. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný V. H. a poškozená R. V. Obviněný brojil proti všem výrokům rozsudku, poškozená proti adheznímu výroku. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 1. 2025, sp. zn. 11 To 383/2024, podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nároku poškozené R. V. na náhradu nemajetkové újmy a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu o tomto nároku rozhodl. Odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání obviněného 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Lucie Pospěchové dovolání dne 16. 3. 2025. Obhájkyně pojala písemné zpracování mimořádného opravného prostředku tak, že opsala výrokovou část rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 8. 11. 2024, č. j. 23 T 44/2024-175, a uvedla, že obviněný proti tomuto rozsudku podal odvolání, které Krajský soud v Praze zamítnul a znovu rozhodl jen o nároku poškozené. Na to navázala konstatováním, že obviněný v celém rozsahu napadá výroky o vině a trestu a v souvislosti s tím i výroky o náhradě škody a nemajetkové újmy, neboť má za to, že jsou dány důvody dovolání podle § 265b písm. g) a písm. h) tr. ř., přičemž ocitovala zákonný obsah těchto dovolacích důvodů. Nejvyššímu soudu v zastoupení obviněného navrhla, aby „shora uvedená rozhodnutí o vině a trestu zrušil a přikázal příslušnému soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl“. Současně uvedla, že dovolání bude podrobněji odůvodněno ve lhůtě tří týdnů, která počne běžet od doručení rozsudku obviněnému. 5. Na výzvu soudu prvního stupně učiněnou podle § 265h odst. 1 tr. ř., která byla obhájkyni doručena dne 25. 3. 2025, obhájkyně dovolání doplnila podáním ze dne 29. 4. 2025, ve kterém nad rámec výše rekapitulovaných údajů napsala stručně řečeno, že naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. obviněný spatřuje v nesprávném hodnocení věrohodnosti výpovědi poškozené, jejíž verze o intenzitě jednání obviněného nemá oporu v ostatních provedených důkazech, a že soudy nedůvodně nevyhověly návrhu obhajoby na znalecké zkoumání věrohodnosti poškozené i obviněného. Tím, že požadované znalecké zkoumání odmítly provést a rozhodly o vině jen na základě tvrzení poškozené, došlo podle obviněného k porušení zásady in dubio pro reo, neboť jeho vina nebyla s dostatečnou jistotou prokázána. 6. Pro úplnost je vhodné uvést, že obhájkyně obviněného dne 9. 4. 2025 zaslala soudu prvního stupně žádost o navrácení lhůty k doplnění dovolání s vysvětlením, že doposud nebylo rozhodnuto o přiznání odměny obhájce, na což jí bylo soudem prvního stupně dne 16. 4. 2025 sděleno, že lhůtu podle § 265h odst. 1 tr. ř. prodloužit nelze, neboť jde o lhůtu propadnou. Na to obhájkyně reagovala podáním ze dne 29. 4. 2025, ve kterém konstatovala, že má za to, že už první dovolání splňovalo náležitosti § 265f odst. 1 tr. ř. a pokud je soud jiného názoru, měl konkretizovat, které náležitosti v dovolání podle něj chybí. III. Vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství 7. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Nejvyšší soud by měl podle jejího návrhu dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř., protože v té podobě, která byla zpracována v zákonné lhůtě pro podání dovolání, nesplňuje obsahové náležitosti vyžadované zákonem v § 265f odst. 1 tr. ř. Absentují v něm údaje o tom, jaké výroky jsou napadány, v jakém rozsahu a čeho se obviněný domáhá vyjma obecného návrhu na zrušení napadených soudních rozhodnutí. Státní zástupkyně připomněla, že obviněný byl prostřednictvím své obhájkyně písemně vyzván samosoudkyní soudu prvního stupně k odstranění zjištěných vad dovolání a byla mu v souladu s § 265h odst. 1 tr. ř. stanovena lhůta 14 dnů, ve které měl prostřednictvím své obhájkyně nedostatky dovolání zhojit. Obhájkyně obviněného čtrnáctidenní lhůtu, jejíž počátek byl dán okamžikem doručení výzvy, tj. 25. 3. 2025, ale nechala marně proběhnout, přestože byla soudem prvního stupně upozorněna na procesní následky podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř., a teprve dne 29. 4. 2025 dovolání doplnila a současně jménem obviněného požádala o navrácení lhůty k doplnění dovolání s odkazem na § 61 tr. ř. Pokud obviněný nedostatky dovolání napravil až po lhůtě stanovené mu podle § 265h odst. 1 tr. ř., která je lhůtou propadnou, na což byl výslovně upozorněn, musí být jeho dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř., protože už účinně nemůže realizovat úkon, pro který byla tato lhůta stanovena, tj. nemůže odstranit vady obsahu dovolání (viz rozhodnutí publikované pod č. 21/2009 Sb. rozh. tr. nebo rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného Nakladatelstvím C. H. Beck, Praha pod č. NS 25/2004-T 605 a NS 18/2002-T 439). V závěru svého vyjádření státní zástupkyně souhlasila s projednáním věci v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. 8. Obviněný na vyjádření státní zástupkyně reagoval prostřednictvím své obhájkyně replikou, která byla Nejvyššímu soudu doručena dne 23. 6. 2025. Obhájkyně v ní státní zástupkyni vytkla, že se nevyjádřila k procesnímu postupu soudu prvního stupně, který výzvu k doplnění dovolání podle § 265h odst. 1 tr. ř. dostatečně nekonkretizoval. IV. Důvodnost dovolání 9. Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Následně se zaobíral tím, zda byly splněny veškeré zákonem vymezené podmínky pro projednání tohoto mimořádného opravného prostředku