4 Tdo 471/2018 — Nejvyšší soud

4 Tdo 471/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 4. 2018 Spisová značka:4 Tdo 471/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:4.TDO.471.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí Těžké ublížení na zdraví úmyslné Úmysl nepřímý Dotčené předpisy:§ 145 odst. 1 tr. zákoníku § 358 odst. 1 tr. zákoníku § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 7. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 25.7.2018IV.ÚS 2539/18JUDr. Jan Filipodmítnuto31.8.2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 471/2018-33 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 4. 2018 o dovolání obviněného T. D., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 50 To 422/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 33 T 39/2017, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 33 T 39/2017, byl obviněný T. D. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedených trestných činů se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že: dne 8. 9. 2016 kolem 12:45 hod. v P., v D. ul., během jízdy trolejbusu MHD linky ze zastávky „Z. s.“ do zastávky „U R.“, za přítomnosti dalších nejméně 4 osob fyzicky napadl revizora Plzeňských městských dopravních podniků, a. s. poškozeného P. T., který prováděl přepravní kontrolu, řádně se mu prokázal odznakem revizora a ústním prohlášením „Kontrola jízdenek“ a po jmenovaném požadoval předložení platného jízdního dokladu, načež mezi poškozeným a obžalovaným došlo nejprve ke vzájemné strkanici u tyče se strojkem pro označování jízdenek, kde se obžalovaný dodatečně snažil jízdenku označit, v čemž mu poškozený nejprve bránil, avšak obžalovanému se podařilo poškozeného přesto odstrčit, načež ve chvíli, kdy poškozený vyndal z kapsy telefon v úmyslu přivolat s ním policii, jej obžalovaný pěstí pravé ruky nejméně dvakrát udeřil do obličeje, z čehož nejméně jedna rána byla vedena přímo na levé oko poškozeného takovou silou, že u poškozeného došlo k rozbití skla dioptrických brýlí, které měl poškozený na očích, kdy střep se poškozenému zapíchl přímo do levého oka a došlo tak k poranění levého oka, kdy poškozený utrpěl pronikající ránu levého očního bulvu s výhřezem živnatky a sklivce, zlomeninu spodiny levé očnice se zakrvácením do levé čelistní vedlejší dutiny nosní a otevřenou ránu levého horního víčka a periokulární krajiny, dále pak obžalovaný poškozenému vyrazil korunku (zubní náhradu) zubu dvojky vpravo nahoře, kdy poškozený byl bezprostředně po převozu do Fakultní nemocnice Plzeň operován na Oční klinice s následnou hospitalizací do 15. 9. 2016, pracovní neschopnost trvá doposud, poškozený je výrazně omezen v běžném způsobu života od okamžiku úrazu do současné doby především narušením prostorového vidění vlivem úplné ztráty duhovky levého oka, snížením zrakové ostrosti na dálku, výraznou světloplachostí a poruchou reflexu pohledu na blízko, kdy ztráta přirozené duhovky levého oka zanechá trvalé následky vzhledem ke skutečnosti, že i v případě implantace duhovky umělé tato není schopna vytvořit zornici s funkčními zornicovými reflexy. Za uvedené trestné činy Okresní soudu Plzeň-město uložil obviněnému podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 4 roků a 9 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku pro výkon trestu zařadil obviněného do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost nahradit na náhradě škody poškozené Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra ČR, IČ 471 14 304, škodu v částce 30.813 Kč a poškozenému P. T. v částce 4.100 Kč. Se zbytkem nároku pak poškozeného P. T. odkázal podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 33 T 39/2017, podal obviněný odvolání do výroků o vině a trestu. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 50 To 422/2017 tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 50 To 422/2017, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotněprávním posouzení. Obviněný nejprve poukazuje na rozhodnutí soudu druhého stupně, který shledal, že rozhodnutí soudu prvního stupně netrpí procesními vadami, které by odůvodňovaly postup podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř., a že skutkový stav byl zjištěn v souladu s požadavky ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Dovolatel následně uvádí, že se závěry soudu druhého stupně nesouhlasí, když není akceptovatelné, aby závěr o jeho vině byl opřen o výpověď poškozeného, která podle soudů obou stupňů zapadá do kontextu dalších provedených důkazů. Namítá, že výpověď svědka P. je rozporná, tento svědek vypovídal jinak v přípravném řízení a u hlavního líčení. Závěry znaleckých posudků z oboru zdravotnictví nic nevyjadřují ohledně průběhu konfliktu a jeho příčiny. Zdůrazňuje, že nikdy nevyloučil, že by poškozeného udeřil, ale že se tak stalo v důsledku agresivního jednání samotného poškozeného, který jej chytil pod krkem. Výpověď svědka M. nic neprokazuje, neboť svědek se nebyl schopen k průběhu konfliktu vyjádřit. Soudy také nesprávně vyhodnotily předložený audiozáznam. Obviněný především namítá, že původně bylo tvrzeno, že tento neexistuje, přičemž poté se objevuje bez jakéhokoliv vysvětlení. Na záznamu chybí začátek komunikace, což nebylo nijak odůvodněno. Vyjadřuje přesvědčení, že chybějící část nebyla předložena účelově a že by prokazovala, že iniciátorem konfliktu byl poškozený. Nesouhlasí se způsobem hodnocení tohoto důkazu soudem druhého stupně. Navíc má za to, že i kdyby skutečně neměl označenou jízdenku, tak ho nemohl poškozený napadnout. Poškozený měl zaprotokolovat, že k označení jízdenky došlo dodatečně a uložit mu pokutu. Nebylo také vzato v úvahu, že to byl právě on, kdo volal policii a že poškozený měl v ruce jeho peněženku. Dále namítá nesprávnou právní kvalifikaci skutku, když nebylo prokázáno, že by jednal v úmyslu způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví ve smyslu § 145 odst. 1 tr.zákoníku. Zdůrazňuje, že jeho jednání nebylo cílené a proto nebyla naplněna subjektivní stránka a to ani ve formě nepřímého úmyslu. Z jeho strany se mohlo maximálně jednat o přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku nebo spíše o přečin ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky ve smyslu § 146a odst. 2 tr. zákoníku. Domníval se, že je terčem útoku, měl strach a jednal v panice. Dovolatel rovněž uvádí, že uložený trest je nepřiměřeně přísný. Podle jeho názoru závažnost zranění je znakem skutkové podstaty a nelze jí ještě považovat za přitěžující okolnost při rozhodování o trestu, když ani způsob napadení, jak ho prezentuje soud prvního stupně, nebyl prokázán. Obviněný má za to, že soud při ukládání trestu nebyl objektivní a při rozhodování o trestu hrála významnou roli skutečnost, že veřejnost je negativně naladěna vůči azylantům, jeho barva pleti a fakt, že mu byl poskytnut azyl. Zdůrazňuje, že žije 15 let v České republice, neměl konflikty se zákonem a požívá i dobré pověsti v místě bydliště. Soudy tedy založily odsuzující výrok na jediném usvědčujícím důkazu, kterým je výpověď poškozeného, když ostatní důkazy o průběhu konfliktu nic nevypovídají. Poukazuje v tomto směru na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2001, sp. zn. 4 Tz 172/2001. V závěru podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 1 NZO 245/2018, nejprve zrekapitulovala, jakými trestnými činy byl obviněný uznán vinným a jaký uplatnil obviněný dovolací důvod, a z jakých skutečností dovozuje jeho naplnění. Následně konstatuje, že obviněný uplatnil argumentaci, kterou uplatnil před soudem prvního a druhého stupně, které se s jeho námitkami řádně vypořádaly. Obviněný výlučně namítá otázky skutkové, když soudům nižších stupňů vytýká nesprávný způsob hodnocení provedených důkazů. Podle státní zástupkyně jsou o