4 Tdo 475/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 475/2025-158 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 6. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. Ř., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2025, sp. zn. 8 To 53/2025, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 7/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Ř. odmítá. O d ů v o d n ě n í: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2025, sp. zn. 5 T 7/2025, byl obviněný J. Ř. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a podle téhož ustanovení odsouzen k trestu odnětí svobody na jeden rok. Pro výkon tohoto trestu byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 2. Uvedený přečin obviněný spáchal tím, že dne 9. 1. 2025, okolo 10:40 hod. v prodejně BILLA v Brně na XY vložil do nákupního košíku osm balení kávy Tchibo v celkové hodnotě 4 511,20 Kč a poté bez zaplacení prošel pokladní zónou, a tohoto jednání se dopustil, přestože byl v posledních třech letech za přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku opakovaně odsouzen a potrestán. Konkrétně rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 5. 2022, sp. zn. 5 T 76/2022, k trestu odnětí svobody na 8 měsíců, který vykonal dne 12. 1. 2023; trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2024, sp. zn. 12 T 168/2024, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, které dosud nevykonal; trestním příkazem, Městského soudu v Brně ze dne 22. 12. 2024, sp. zn. 88 T 162/2024, k podmíněnému trestu odnětí svobody na 7 měsíců, v jehož zkušební době se v době činu nacházel. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, kterým brojil výlučně proti výroku o trestu. Namítal nepřiměřenou přísnost uloženého trestu odnětí svobody a žádal o podmíněné odložení jeho výkonu nebo alespoň o zmírnění jeho výměry s odkazem na polehčující okolnosti, kterými jsou jeho doznání a snaha vést v budoucnu řádný život. Krajský soud v Brně odvolání obviněného usnesením ze dne 11. 2. 2025, sp. zn. 8 To 53/2025, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. II. Dovolání obviněného 4. Obviněný napadl usnesení odvolacího soudu a jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně prostřednictvím svého obhájce Mgr. Tomáše Bučka v zákonné lhůtě dovoláním, které směřoval proti výroku o trestu a výslovně ho opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., ke kterým ovšem přiřadil slovní citaci dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř., protože výslovně namítal, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiné nesprávnosti v hmotně právním posouzení a že byl uložen trest mimo zákonnou trestní sazbu nebo byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští. 5. Námitky obviněného spočívaly v tom, že mu byl sice uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v mezích zákonné trestní sazby, ovšem soudy nižších stupňů tuto trestní sankci uložily zcela mechanicky, přecenily škodlivost recidivy a dostatečně nezohlednily individuální okolnosti případu. Uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody namísto některého z alternativních trestů soudy podle mínění obviněného porušily zásadu subsidiarity trestní represe zakotvenou v § 12 odst. 2 tr. zákoníku a z ní vyplývající princip ultima ratio i zásadu přiměřenosti trestu uvedenou v § 38 odst. 1 tr. zákoníku. Postupovaly také v rozporu s účelem trestu vyplývajícím z § 39 tr. zákoníku. Soudům obou stupňů obviněný vytknul i to, že neprovedly analýzu účinnosti trestu a jeho přiměřenosti k osobě pachatele. 6. Obviněný připomněl, že se k činu spontánně doznal a spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, že nad svým činem projevil lítost a deklaroval, že si chce najít zaměstnání a žít řádným životem. Jeho trestní minulost je krátká a fakticky zatím neměl možnost své předchozí skutky odčinit. Poukázal na judikaturu Ústavního soudu, který opakovaně konstatoval, že uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody je krajním prostředkem a nemělo by být voleno automaticky s odkazem na předchozí odsouzení pachatele. Příkladem obviněný uvedl nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3097/18 (pozn. nález této spisové značky, který by se týkal trestněprávní problematiky, se ale Nejvyššímu soudu nepodařilo na stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz/, kde jsou dostupná všechna jeho rozhodnutí, dohledat). 7. Nejvyššímu soudu obviněný navrhl, aby podle § 265b odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2025, sp. zn. 8 To 53/2025, jakož i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2025, sp. zn. 5 T 7/2025, a věc podle § 265l odst. 1 tr. ř. vrátil Městskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí, případně, aby Nejvyšší soud sám ve věci rozhodl a uložil obviněnému alternativní trest, např. trest podmíněného odnětí svobody, domácí vězení nebo „přeměnu neodpracovaných obecně prospěšných prací podle § 63 tr. zákoníku“. III. Vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství 8. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala, že otázka přiměřenosti trestu, včetně otázky podmíněného odložení trestu odnětí svobody, žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá. Prostřednictvím § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze totiž námitky vůči uloženému trestu v dovolání uplatnit zásadně jen v případě, že byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Na podporu svého názoru státní zástupkyně zmínila rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. a usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07, podle kterých se dovoláním nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdy nebyla důsledně respektována ustanovení trestního zákoníku, která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání. Připomněla i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2018, sp. zn. 6 Tdo 182/2018, ve kterém Nejvyšší soud striktně odmítl možnost podřadit otázku přiměřenosti trestu odnětí svobody z hlediska jeho podmíněného odkladu pod některý z dovolacích důvodů, a nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, který byl publikován pod č. 75/2018 Sb. nál. a usn. Ústavního soudu, ve kterém Ústavní soud mimo jiné uvedl, že uplatnění diskrece při ukládání trestu, děje-li se v zákonných mezích, nelze považovat za nesprávné hmotněprávní posouzení. 9. Přiměřeností trestu se Nejvyšší soud podle státní zástupkyně může v dovolání zabývat jen zcela výjimečně. Jednak v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pokud by rozhodnutí o trestu bylo nepřezkoumatelné v důsledku absence odůvodnění, nacházelo-li by se mimo zákonná kritéria pro volbu druhu a stanovení výměry trestu nebo by bylo založeno na skutkovém stavu stiženém stejnou vadou, která by zakládala dovolací důvod k otázce viny (viz už výše zmíněný nález publikovaný pod č. 75/2018 Sb. nál. a usn. Ústavního soudu). Jednak mimo dovolací důvody, pokud by se jednalo o porušení ústavní zásady proporcionality trestních sankcí (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1404/2016, publikované pod č. 37/2017 Sb. rozh. tr.) K proporcionalitě trestních sankcí pak státní zástupkyně poukázala na již obsáhlou judikaturu Nejvyššího soudu, ze které je možné dovodit, že zásah dovolacího soudu přichází do úvahy jen tam, kde shledá, že uložený trest je trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a natolik nepřiměřeným povaze a závažností trestného činu, že je neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe. 10. V této věci se ale o takový extrémní případ rozhodně nejedná, naopak uložený trest je přiměřený všem rozhodným hlediskům pro jeho ukládání uvedeným v § 37 až 42 tr. zákoníku. Soudy řádně zohlednily polehčující okolnosti případu, tedy doznání obviněného a skutečnost, že prohlásil vinu, tím, že obviněnému trest odnětí svobody vyměřily ještě v dolní polovině trestní sazby, ačkoli se recidivní krádeže dopustil v minulosti už opakovaně. Podmíněné odložení výkonu trestu podle státní zástupkyně nepřicházelo do úvahy s ohledem na to, že obviněný spáchal projednávanou krádež dne 11. 1. 2025, tedy pouhé tři týdny poté, co mu byl trestním příkazem z 22. 12. 2024, sp. zn. 88 T 162/2024, uložen podmíněný trest odnětí svobody na 7 měsíců se zkušební dobou 24 měsíců, z čehož je zřejmé, že výchovný aspekt tohoto druhu trestu u obviněného zcela selhal. 11. Nejvyššímu soudu státní zástupkyně navrhla, aby dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Projevila rovněž souhlas s tím, aby Nejvyšší soud věc projednal podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a aby v něm případně učinil odlišené než jí navrhované rozhodnutí. IV. Důvodnost dovolání 12. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že