4 Tdo 500/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 500/2025-122 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 6. 2025 o dovolání, které podala obviněná G. K., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2025, sp. zn. 8 To 50/2025, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 6/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné G. K. odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2025, sp. zn. 5 T 6/2025, byla obviněná G. K. uznána vinnou přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a odsouzena podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na sedm měsíců. Pro výkon trestu byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. 2. Uvedeného přečinu se obviněná podle zestručněných skutkových zjištění dopustila dne 8. 1. 2025 v 16:10 hodin v prodejně XY v Brně na XY tím, že v prodejně vzala čokoládové vajíčko s překvapením v hodnotě 54, 90 Kč, kondenzované mléko Piknik v hodnotě 31,90 Kč a dvě tyčinky Corny Big v hodnotě 14,90 Kč za kus, vše si schovala do kapes bundy a vyšla bez zaplacení zboží ven z prodejny, čímž způsobila společnosti Albert Česká republika, s. r. o., škodu ve výši 117 Kč. Popsaného jednání se obviněná dopustila i přesto, že za takový čin byla v posledních třech letech odsouzena i potrestána. Konkrétně rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2020, sp. zn. 9 T 114/2020, který nabyl právní moci téhož dne, byla uznána vinnou zločinem krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, za který ji byl uložen trest odnětí svobody na jeden rok, který vykonala dne 10. 3. 2022, a trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 89 T 97/2024, který nabyl právní moci téhož dne, byla uznána vinnou přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, za který jí byl uložen trest odnětí svobody na sedm měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu pětadvaceti měsíců a nad obviněnou byl vysloven dohled. 3. Rozsudek soudu prvního stupně obviněná napadla odvoláním, kterým brojila výlučně proti výroku o trestu s výhradou, že jde o trest extrémně přísný, který nevystihuje skutečnost, že v době činu byla bez práce, kradla z hladu i z nutkavé potřeby vyvolané abstinenčními příznaky a že odcizila věci zcela marginální hodnoty. Upozornila na to, že uhradila náklady spojené s trestním řízením a že je odhodlána se po propuštění na svobodu registrovat u úřadu práce a absolvovat rekvalifikační kurz. Připomněla také, že je matkou dvou nezletilých dětí, ke kterým má stanovenu vyživovací povinnost a o které chce pečovat. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 2. 2025, sp. zn. 8 To 50/2025, odvolání obviněné podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání obviněné 4. Obviněná podala prostřednictvím svého obhájce Mgr. Tomáše Bučka proti usnesení Krajského soudu v Brně dovolání, které směřovala také proti výroku o vině z předcházejícího rozsudku soudu prvního stupně, a formálně ho opřela o dovolací důvody označené podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř. ovšem se slovní citací odpovídající dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. h), i) a m) tr. ř. Uvedla totiž, že namítá nesprávné hmotněprávní posouzení věci, zjevnou nepřiměřenost uloženého trestu a to, že odvolací soud rozhodl navzdory vadám řízení, které měl zohlednit. (Z uvedeného lze usuzovat na to, že obhájce zřejmě nezaznamenal novelu trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., a proto uplatnil dovolací důvody v jejich historické podobě účinné do 31. 12. 2021.) 5. Dovolací námitky obviněná započala konstatováním, že uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců je nepřiměřeně přísný a že byl soudy stanoven v rozporu se zásadou přiměřenosti trestu zakotvenou v § 38 tr. zákoníku. Přestože nepopírá, že se skutku dopustila, a akceptuje i jeho právní kvalifikaci jako trestného činu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, považuje trest za zjevně neadekvátní okolnostem případu i svým osobním poměrům. 6. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [resp. písm. h)] je podle mínění obviněné založen tím, že soudy nevzaly náležitě v potaz polehčující okolnosti, které snižují škodlivost jejího činu. Mezi ně řadí obviněná zejména zanedbatelnou výši způsobené škody, která dosáhla přibližně 100 Kč, tíživou životní situaci, ve které se nacházela, a motivaci k trestné činnosti (věci vzala podle svých slov z hladu a pro abstinenční příznaky, které se u ní projevují nutkavou potřebou krást). Polehčuje jí také doznání a na ně navazující prohlášení viny, stejně jako lítost nad spáchaným činem a faktická snaha o řádný život (ta se projevila tím, že uhradila náklady trestního řízení, že navázala spolupráci s orgánem sociálně právní ochrany dětí ohledně svých nezletilých synů a že po propuštění na svobodu má zajištěné zaměstnání). Soudy neměly při ukládání trestu přehlédnout ani skutečnost, že je matkou dvou dětí, vůči nimž má vyživovací povinnost, které nemůže ve výkonu trestu ve věznici dostát. Zdůraznila, že za této situace měly soudy zvažovat možnost uložení mírnějšího, případně alternativního trestu, jakým je např. podmíněný trest odnětí svobody, obecně prospěšné práce či peněžitý trest, což jim umožňuje § 40 odst. 2 tr. zákoníku. 7. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písmene h) tr. ř. [resp. písm. i)] obviněná spatřuje v extrémním nepoměru uloženého trestu k závažnosti spáchaného činu a poměrům obviněné. Nepodmíněný trest odnětí svobody podle jejího mínění postrádá výchovný efekt a jen zvyšuje riziko další recidivy, protože jeho výkon naruší pracovní začlenění obviněné, její kontakt s dětmi i snahu o psychiatrickou léčbu a stabilizaci životní situace. Argumentaci uzavřela konstatováním, že trestní právo má být prostředkem ultima ratio, nikoli prvoplánové represe bez individuálního posouzení. 8. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. [resp. písm. m)], je podle obviněné založen postupem odvolacího soudu, který navzdory vadám řízení před soudem prvního stupně, na které obviněná v řádném opravném prostředku výslovně poukazovala, její odvolání zamítl bez věcné argumentace a realizace hlubšího přezkumu. Tím porušil její právo na spravedlivý proces a efektivní odvolací přezkum. 9. Nejvyššímu soudu obviněná závěrem navrhla, aby zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně a ve výroku o trestu také odsuzující rozsudek Městského soudu v Brně a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství 10. K dovolání obviněné se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že tvrzené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. se fakticky vztahují k rozsudku soudu prvního stupně a že usnesení odvolacího soudu obviněná patrně chtěla napadnout dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který nesprávně označila písmenem l). 11. Státní zástupce dále zdůraznil, že obviněná ve svém dovolání jen opakuje argumentaci, kterou uvedla v odvolání, tj. že uložený nepodmíněný trest odnětí svobody je nepřiměřeně přísný. S touto námitkou se ovšem odvolací soud řádně vypořádal a přiměřeností trestu se dostatečně zabýval i soud prvního stupně, takže pro stručnost postačí odkázat na jejich odůvodnění, se kterým se státní zástupce ztotožnil. 12. Podle státního zástupce navíc námitka směřující proti přiměřenosti uloženého trestu neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. Upozornil na judikaturu, podle níž lze přezkoumávat druh a výměru trestu v dovolání jen tehdy, pokud byl uložen trest, který zákon nepřipouští, nebo pokud byla překročena zákonná trestní sazba, což se v dané věci nenastalo. Skutečnost, že nesprávné zhodnocení polehčujících okolností a tvrzená neadekvátnost trestu nemůže založit dovolací přezkum rozhodnutí podle něj potvrzuje i judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Konkrétně státní zástupce upozornil na nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, který byl publikován pod č. 75/2018 Sb. nál. a usn. Ústavního soudu, podle kterého pouhá námitka nepřiměřenosti trestu nepředstavuje nesprávné hmotněprávní posouzení. 13. Podle státního zástupce je možné otázku přiměřenosti trestu výjimečně posuzovat mimo rámec dovolacích důvodů, pokud by byl uložený trest zjevně v rozporu se zásadou proporcionality trestních sankcí. Takové okolnosti ovšem musí obviněný v dovolání výslovně uplatnit a podložit konkrétními argumenty. A to se v daném případě nestalo. Obviněná neuvedla žádnou skutečnost, která by nasvědčovala tomu, že by uložený trest dosahoval intenzity protiústavnosti. 14. Závěrem státní zástupce shrnul, že žádná z námitek obviněné neodpovídá dovolacím důvodům vymezeným v § 265b tr. ř., a Nejvyššímu soudu navrhl, aby dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného než zákonem s