4 Tdo 513/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 513/2025-596 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 6. 2025 o dovolání obviněného P. J., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2025, sp. zn. 9 To 29/2025, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 3 T 139/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. 11. 2024, sp. zn. 3 T 139/2024, byl obviněný P. J. uznán vinným ze spáchání zločinu ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 146a odst. 3,. 5 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) „dne 22. 7. 2023 v době kolem 18:35 hodin v Praze XY, ul. XY, v prostoru restaurace XY, pod vlivem vystupňovaného nezvládnutého úzkostného afektu způsobeného intenzivním strachem o život, poté, co v době od 18:25 hodin v prostoru restaurace a terasy XY, aniž k tomu měli důvod, slovně i fyzicky napadali poškozený P. M., D. D., M. D. a posléze i J. D. a J. D. obžalovaného, jeho tři kamarády, jakož i další návštěvníky autodromu a zaměstnance, kteří se jim snažili v napadání zabránit, a technik motokár mu v prostoru restaurace, kde v té době stál a pozoroval situaci na terase, dal do ruky dřevěnou baseballovou pálku, kterou přinesl za účelem obrany, a on se následně dostal do verbálního konfliktu s útočníky, kteří se nacházeli na terase, což vyústilo ve fyzický útok ze strany D. D. a poškozeného P. M., kteří na něj postupně zaútočili z prostoru terasy tak, že ve dveřích restaurace se na něj sápal a chtěl ho udeřit nejprve D. D., kterého odstrčil pomocí baseballové pálky, a když na něj opět zaútočil, udeřil ho do ramene a následně odkopnul, a v témže okamžiku na něj zaútočil poškozený P. M., který odstrčil D. D. a úderem vedeným pravou rukou velkou silou obžalovaného zasáhl do pravé strany obličeje, a on zvedl levou ruku k hlavě a snažil se úder zablokovat, držíc přitom pálku v pravé ruce a poškozený P. M. se snažil levou rukou uchopit baseballovou pálku, čemuž zabránil tím, že za ni zatáhl směrem ke svému levému rameni, v důsledku čehož poškozený P. M. ztratil rovnováhu a upadnul na levé koleno a do sedu, souběžně s pádem poškozeného uchopil baseballovou pálku oběma rukama a úderem vedeným shora dolů velkou silou ho pálkou zasáhnul do temene hlavy, načež na něj opětovně zaútočil D. D., před kterým ustupoval, a po zásahu zaměstnance arény, který se před něj postavil, baseballovou pálku odhodil a z prostoru restaurace i s kamarády utekl, a čekal na příjezd PČR, přičemž úderem baseballovou pálkou způsobil poškozenému P. M. mozkolebeční poranění, a to tržně zhmožděnou ránu na hlavě v týlní krajině, dosahující ke klenbě lební; zlomeninu čelní, temenní a spánkové kosti vlevo bez posunu úlomků; objemný akutní krevní výron pod tvrdou plenou lební vlevo nad čelním, temenním a spánkovým lalokem mozku šíře do 18,0 mm, šířící se podél tvrdé pleny do oblasti mozečkového stanu, jehož zdrojem byly přemosťující a korové žíly a objemné ložisko pohmoždění spánkového a temenního laloku mozku; drobný krevní výron pod tvrdou plenou lební nad pravým čelním a spánkovým lalokem mozku šíře do 7,0 mm; krevní výron pod omozečnicemi levého čelního, temenního a spánkového laloku mozku a rozsáhlé krvácející ložisko pohmoždění levého spánkového a temenního laloku mozku, tj. poranění, které vedlo od doby krátce po jeho vzniku k podstatnému omezení poškozeného v obvyklém způsobu jeho života v důsledku trvalé ztráty volního jednání, tj. možnosti jakéhokoliv aktivního zapojení mozkových funkcí ve smyslu kontaktu s okolím a neschopnosti aktivních pohybových aktivit a na které je třeba z hlediska soudně lékařského pohlížet jako na těžkou újmu na zdraví pro poškození životně důležitého orgánu — mozku, přičemž toho poranění vedlo u poškozeného po uplynutí dvanácti dnů od jeho vzniku k úmrtí poškozeného, ke kterému došlo dne 3. 8. 2023“. 2. Za uvedené jednání byl obviněný P. J. odsouzen podle § 146a odst. 5 tr. zákoníku k samostatnému trestu odnětí svobody ve výměře 24 (dvacet čtyři) měsíců. Podle § 81 odst. 1, § 84 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 42 (čtyřicet dva) měsíců za současného uložení dohledu. 3. Podle § 228 odst. l tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky, IČ: 471 14 975, se sídlem Drahobejlova 1404/4, 190 03 Praha, částku ve výši 239 656,50 Kč. 4. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozeným V. M. částku ve výši 425 000 Kč a P. M., částku ve výši 425 000 Kč. 5. Podle § 85 odst. 3 tr. zákoníku byla obviněnému uložena přiměřená povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení s dohledem podle svých sil nahradil škodu a nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobil. 6. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození B. S. a N. Š. odkázáni se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 7. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození V. M. a P. M., odkázáni se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 8. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky, IČ: 471 14 975, odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávní. 9. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. 11. 2024, sp. zn. 3 T 139/2024, podal obviněný P. J., poškození V. M., P. M. a N. Š., odvolání, o kterých rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 2. 2025, sp. zn. 9 To 29/2025, tak, že odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. 10. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2025, sp. zn. 9 To 29/2025, podal obviněný P. J. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Obviněný poukazuje na znalecký posudek znaleckého ústavu ÚVN Praha z oboru psychiatrie a klinické psychologie, prezentované MUDr. Navrátilem a znalecký posudek PhDr. Jaroslava Matouška, MBA, LL.M z oboru sport, specializace sebeobrana, bojová umění, bojové sporty, neboť oba tyto znalecké posudky jsou dle jeho názoru perfektně zpracovány a nelze jim absolutně ničeho vytknout, když v případě správné interpretace jejich závěrů, se jedná o zásadní důkazní prostředky. Dodává však, že důkazy provedené těmito znaleckými posudky absolutně neodpovídají skutkovým zjištěním jak soudu prvního stupně, tak i soudu odvolacího. Druhou stěžejní linii svého dovolání spatřuje v tom, že obě rozhodnutí, tedy jak soudu prvního stupně, tak rovněž soudu odvolacího, spočívají na nesprávném právním posouzení projednávaného skutku, když ve světle všech důkazů a při současném akcentu na ucelenou dějovou linii inkriminovaného dne mělo dle přesvědčení obviněného v daném případě dojít k podřazení tohoto skutku pod ustanovení § 29 tr. zákoníku a mělo dojít ke zproštění obžaloby, a to v celém jejím rozsahu. 11. Obviněný považuje za zcela nesprávnou argumentaci soudu prvního stupně, že se těsně před úderem pálkou nacházel v situaci, kterou měl údajně sám vyprovokovat svými vulgaritami směřujícími údajně k osobě D. Takovýto závěr soudu prvního stupně je absolutně nepochopitelný. Z rozboru slov obviněného: „Běž do hajzlu ty štětko! Mrdko černá!“ je nanejvýše patrné, že směr těchto slov je veden nikoliv k osobě mužského rodu, nýbrž k osobě rodu ženského. Obviněný tak výše uvedené nesměřoval k osobě M. nebo D., nýbrž k osobě J. D. nebo k osobě N. D. Obviněný tímto způsobem pouze ventiloval úzkost způsobenou D. a M., jejichž jednání obviněného do zmíněné úzkosti dostalo. Druhou zcela evidentní nesprávností, které se dopustil soud prvního stupně, je nedostatek pečlivého výkladu dvou zcela zásadních znaleckých posudků ve spojení s dovysvětlením závěrů těchto znaleckých posudků slyšením znalců v průběhu dokazování v hlavním líčení. Obviněný cituje odpověď na otázku č. 9 znaleckého posudku z oboru psychiatrie a psychologie, zpracovaného znaleckým ústavem ÚVN – Vojenská fakultní nemocnice, který byl v řízení obhajován MUDr. Petrem Navrátilem. Ústav zde vyhodnotil motivaci obviněného jako sebeobranu, která byla podmíněna vystupňovaným úzkostným afektem. Jako zásadní uvádí obviněný také odpověď ústavu na otázku č. 14, tedy jaký vliv na chování osoby může mít útok prováděný dvěma osobami. Ústav odpovídá, že dochází k zesílení úzkosti, a to až do panického charakteru. Pro osobu účastnící se konfliktu, která prožívá vystupňovaný afekt je poté extrémně složité rozpoznat, že se již nebrání, ale útočí. Obviněný poukázal i na odpověď na otázku č. 20, kde ústav odpovídá, že obviněný vnímal situaci jako intenzivní a bezprostřední ohrožení života. Znalec se navíc vyjádřil k výše uvedeným nadávkám tak, že se jednalo o ventilaci úzkosti, způsobené D. a M. Obviněný se proto ohrazuje proti slovnímu spojení soudu prvního stupně „obžalovaný měl vyprov