4 Tdo 527/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 527/2025-350 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 7. 2025 o dovolání obviněného L. L., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2025, sp. zn. 5 To 14/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 3 T 98/2024, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 26. 11 2024, č. j. 3 T 98/2024-263 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byl obviněný L. L. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) „ve XY, místní části XY, dne 4. 10. 2023 v době kolem 15:40 hodin na úzké místní komunikaci o šířce vozovky 3,5 m ve směru jízdy na XY řídil osobní automobil zn. Toyota Corolla, RZ XY, v majetku J. K., přičemž v obci v nepřehledném úseku v mírné pravotočivé zatáčce, ke které se blížil rychlostí cca 75 km/h, nepřizpůsobil rychlost jízdy zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a dopravně technickému stavu pozemní komunikace a nejel takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled, čímž porušil ustanovení § 4 písm. a), b), § 18 odst. 1, 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o silničním provozu), v důsledku čehož po spatření protijedoucího nákladního vozidla zn. Tatra T 815, RZ XY, v majetku Tomáše Beneděla, IČ: 73820369, řízeného M. H., jedoucímu ve směru od XY, přes intenzivní brzdění nedokázal zabránit čelnímu střetu vozidel, následkem čehož utrpěl jeho spolujedoucí ve vozidle Toyota Corolla J. K. zlomeninu jamky kyčelní vlevo s vykloubením kyčle, zlomeninu jamky kyčelní vpravo, otevřenou zlomeninu předloktí vlevo, oboustranné pohmoždění plic, otřes mozku a tržné rány v obličeji, kdy zranění si vyžádala operační zákroky v Krajské nemocnici T. Bati, a.s. ve Zlíně s následnou hospitalizací od 4. 10. 2023 do 6. 10. 2023 na odd. ARO ARIM III a od 6. 10. 2023 do 31. 10. 2023 na Traumatologickém odd. s citelným omezením na běžném způsobu života po dobu výrazně přesahující 6 týdnů“. 2. Za uvedenou trestnou činnost uložil nalézací soud obviněnému podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku, za použití § 67 odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku peněžitý trest ve výši 54 000 Kč, když podle § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest činil 120 (jedno sto dvacet) denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činila 450 (čtyři sta padesát) Kč. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku uložil dále obviněnému trest zákazu činnosti, spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 30 (třiceti) měsíců. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému rovněž povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, IČ: 41197518, částku ve výši 237 753 Kč a poškozenému J. K., škodu ve výši 102 164 Kč a současně nemajetkovou újmu ve výši 67 188 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. pak poškozeného J. K. odkázal se zbytkem jeho nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce odvolání, které směřoval do všech jeho výroků. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. 2. 2025, sp. zn. 5 To 14/2025, tak, že podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2025, sp. zn. 5 To 14/2025, a rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 26. 11. 2024, č. j. 3 T 98/2024-263, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávné kvalifikaci skutku. Podle dovolatele soudy nižších stupňů nesprávně právně vyhodnotily důkazy a skutkový stav podle popsaného skutkového stavu a nesprávně kvalifikovaly skutek. 6. Obviněný v dovolání konkrétně namítá, že došlo k porušení čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále také jako „Listina“), tedy požadavkům plynoucím ze zásady in dubio pro reo, což dovolatel opírá o odkaz na judikaturu Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 2142/11, ze dne 8.8. 2013, dle nějž „Z principu presumpce neviny (§2 odst. 2) tr. ř. kromě pravidla, podle něhož musí být obviněnému vina prokázána, plyne rovněž pravidlo in dubio pro reo, dle kterého není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny v daném kontextu důvodné pochybnosti, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného. Pokud soudy nedostály požadavkům plynoucím ze zásady in dubio pro reo, porušily základní právo stěžovatele na presumpci neviny dle ustanovení čl. 40 odst. Listiny“. 7. Dovolatel má za to, že v průběhu hlavního líčení nebylo prokázáno, že by byl výlučně odpovědný za uvedenou dopravní nehodu. Znovu akcentuje porušení zásady in dubio pro reo – jelikož byl odsouzen bez prokázání skutku a jak sám dovolatel uvádí, popírá, že by se daného skutku dopustil, respektive že by byl trestně odpovědný za dopravní nehodu. Domnívá se, že neporušil žádná pravidla silničního provozu. 8. Dále uvádí, že považuje za zřejmou a jasnou svoji výpověď při hlavním líčení, kdy vysvětlil všechny skutečnosti, které do sebe zapadají. Zároveň dodává, že jeho výpověď koresponduje s výpovědí svědka, který byl přítomen při údajném skutku, když se jednalo o řidiče nákladního vozidla, který sám uvedl, že se v danou chvíli pohyboval v protisměru na vozovce. 9. Obviněný své dovolání uzavírá s tím, že jeho výpověď nelze brát jako nepředmětnou, ani jako nepravdivou. Proto má za to, že bylo nutné uplatnit zásadu „v pochybnostech ve prospěch odsouzeného“. Konstatuje, že všechno řádně vysvětlil a obhájil a namítá, že pochybení je na straně soudu, který se nezabýval veškerými výpověďmi svědků, jelikož tyto nehodnotil stejně. 10. Závěrem dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2025, č. j. 5 To 14/2025-294 (eventuálně i rozsudek nalézacího soudu ze dne 26. 11. 2024, č. j. 3 T 98/2024-263) zrušil, a zprostil ho obžaloby, nebo přikázal věc nalézacímu soudu znovu projednat a rozhodnout. 11. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 5. 6. 2025, sp. zn. 1 NZO 359/2025, nejprve zrekapituloval průběh řízení před soudy nižších stupňů a stručně předestřel argumentaci dovolatele, včetně jím zvoleného dovolacího důvodu, ke kterému se následně vyjádřil. 12. Státní zástupce se úvodem k podanému dovolání vyjádřil co do obsahu jako k písemnosti s úspornou argumentací, když dovolatel své ryze obecně formulované námitky nijak argumentačně nepropojil s právními a skutkovými závěry soudů nižších stupňů. Podle státního zástupce se jedná „o nahodilý soubor obecných tezí“, které neodpovídají smysluplné dovolací argumentaci ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 13. Přes tento závěr státní zástupce uvádí, že nejblíže uvedenému dovolacímu důvodu stojí námitka obviněného týkající se jízdy nákladního vozu v protisměru na vozovce, což lze propojit s obecnou tezí dovolatele, že nebylo prokázáno, že by byl výlučně odpovědný za uvedenou dopravní nehodu. V tomto směru ovšem státní zástupce akcentuje, že touto námitkou se soudy zabývaly, když poukázal na to, že i ze znaleckého posudku vyplývá, že způsob jízdy řidiče nákladního vozidla neměl vliv na rozvoj nehodového děje, jelikož nákladní vozidlo Tatra nemělo možnost se střetu vyhnout či jinak zabránit. Příčina nehody tedy byla výlučně na straně obviněného, který ve vysoké rychlosti řídil vozidlo Toyota. Podle státního zástupce lze pouze tuto námitku považovat za relevantně uplatněnou k explicitně vyjádřenému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 14. Státní zástupce pak připouští, že z dalších nezřetelných náznaků dovolací argumentace obviněného se lze domnívat, že obviněný na základě heslovitě uplatněné argumentace zpochybňuje správnost skutkových zjištění. Podle státního zástupce tato naznačená argumentace má pravděpodobně atakovat také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Protože tuto argumentaci ale nikterak dovolatel blíže nerozvádí, tak státní zástupce v této souvislosti odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, konkrétně usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, ze kterého vyplývá, že v případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by se muselo jednat o konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy, což se v tomto případě tak nestalo. 15. Státní zástupce nepovažuje ani za nutné se blíže zabývat námitkami obviněného stran porušení zásady in dubio pro reo, když tato argumentace nenaplňuje žádný dovolací důvod a odkazuje na relevantní judikatur