4 Tdo 530/2025 — Nejvyšší soud

4 Tdo 530/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:9. 7. 2025 Spisová značka:4 Tdo 530/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:4.TDO.530.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Usmrcení z nedbalosti Dotčené předpisy:§ 143 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 8. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 530/2025-521 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 7. 2025 o dovolání obviněného D. R., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 17. 2. 2025, sp. zn. 55 To 396/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 T 66/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. 11. 2024, sp. zn. 5 T 66/2024, byl obviněný D. R. uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) dne 14. 9. 2023 v 14:17 hodin v Olomouci na ulici XY, ve směru jízdy od ulice XY k ulici XY, jako řidič tramvajové soupravy typu T3 složené z řídícího vozu č. 158 a řízeného vozu č. 159, po zastavení v tramvajové zastávce "XY", v souvislosti s porušením ustanovení § 4 písmeno a) a § 5 odstavec 1 písmeno b, i) zákona z. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a změnách některých zákonů v platném znění, při vystupování a nastupování cestujících nedbal zvýšené opatrnosti a pozornosti, nesledoval provoz v pravém vnějším zpětném zrcátku při dávání zvukového výstražného znamení a v důsledku toho si nevšiml, že při zavírání prvních dveří druhého vozu č. 159 došlo k zachycení vystupující cestující poškozené J. N., jejíž horní polovina těla, zejména pravá ruka a pravé rameno, byly sevřeny zavírajícími se dveřmi tramvaje, vlivem čehož neudržela při vystupování vlastní stabilitu a v důsledku malého kroku, který byl omezen nepříznivým natočením těla při jejím sevření v polozavřených dveřích tramvaje, nedošlápla na zvýšený ostrůvek tramvajové zastávky, ale pravou dolní končetinou stoupla mimo zvýšený ostrůvek, spadla do kolejiště před druhé drážní vozidlo č. 159 v době úplného uzavření pravých předních dveří a po rozjezdu tramvajové soupravy ze zastávky došlo k přejetí těla cestující J. N., která byla částečně vlečena druhým drážním vozidlem č. 159, přičemž utrpěla těžká, s životem neslučitelná zranění, kterým na místě dopravní nehody podlehla. 2. Za uvedené jednání byl obviněný odsouzen podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 2 let. 3. Proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. 11. 2024, sp. zn. 5 T 66/2024, podali obviněný D. R. a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Olomouci odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 17. 2. 2025, sp. zn. 55 To 396/2024, tak, že podle § 258 odst. l písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel vysloveném podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. ve věci znovu rozhodl tak, že byl obviněný D. R. odsouzen podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel a všech drážních vozidel v trvání 2 let. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. 4. Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání obviněného D. R. zamítnuto. 5. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 17. 2. 2025, sp. zn. 55 To 396/2024, podal následně obviněný prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 6. Obviněný v dovolání namítl, že pokud mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel a všech drážních vozidel v trvání dvou let, je takový zákaz příliš široký, neboť podle jeho názoru by bylo možné uvažovat o zákazu řízení vztahujícím se na drážní vozidla, příp. obecněji na všechna vozidla sloužících k hromadné přepravě osob. Svého jednání se dopustil jako řidič tramvaje, který si nevšiml vystupující cestující. Pokud se zákaz činnosti vztahuje na všechna motorová vozidla, včetně osobních automobilů a motocyklů, považuje jej za příliš široký, neboť přesahuje činnost, v souvislosti s níž došlo ke spáchání trestného činu. Při řízení motocyklu nebo osobního automobilu lze těžko uvažovat o nedbalosti při sledování nastupování či vystupování cestujících. Pokud však soudy zákaz řízení vztáhly i na jiné kategorie vozidel, jde o nesprávné hmotněprávní posouzení, neboť zakazována by měla být jenom ta činnost, v souvislosti se kterou došlo ke spáchání trestného činu. 7. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, a aby uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech drážních vozidel. 8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že je skutečností, že i z osobního automobilu či motocyklu vystupují někdy cestující a případné předčasné rozjetí řidiče může tyto cestující zranit obdobným způsobem, jak tomu bylo ve věci dovolatele – ať již pádem z motocyklu nebo vypadnutím z automobilu a následným přejetím. Hlavní příčinou smrti poškozené bylo právě takové předčasné zahájení jízdy dovolatelem. Z tohoto širšího pohledu není mezi řízením autobusu či tramvaje a řízením ostatních vozidel až zas takový rozdíl. 9. Ohledně šíře zákazu řízení obviněného řidiče vozidla hromadné dopravy osob pak odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2022, sp. zn. 6 Tdo 482/2022, ve věci, v níž byl uložen trest zákazu řízení všech motorových vozidel řidiči autobusu, který z důvodu špatného výhledu přes strojek na odbavování cestujících přehlédl chodkyni na přechodu pro chodce, kterou z nedbalosti usmrtil. V projednávané věci se Nejvyšší soud ztotožnil s názorem odvolacího soudu, že „obviněný sice řídil do určité míry specifické vozidlo, tedy autobus, dopravní nehoda a smrt poškozené však nebyly způsobeny touto specifičností, nýbrž naprosto obecným porušením předpisů – jízdou přes přechod pro chodce, na níž se nijak specifika vozidla neprojevila, a tento druh jízdy je upraven obecně, pro všechna vozidla stejně“. Za pozornost stojí i to, že odvolací soud v bodu 29. odůvodnění svého rozsudku uložení trestu zákazu řádně vysvětlil, a to včetně jeho šíře zahrnující všechna motorová vozidla a vozidla drážní. 10. Z hlediska dovolání zůstává podstatné, že pokud dovolatel brojil proti šíři uloženého zákazu řízení z hlediska sem zařazených okruhů vozidel, podle shora citovaného judikátu taková námitka žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá, neboť dovolatel takto namítá pouze nepřiměřenost a přílišnou přísnost uloženého trestu zákazu činnosti, nikoliv jeho nepřípustnost nebo vadu hmotněprávní. 11. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. 12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována. 13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 14. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.).