4 Tdo 555/2025 — Nejvyšší soud

4 Tdo 555/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:9. 7. 2025 Spisová značka:4 Tdo 555/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:4.TDO.555.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ublížení na zdraví Výtržnictví Vražda Dotčené předpisy:§ 146 odst. 1 tr. zákoníku § 358 odst. 1,2 písm. a) tr. zákoníku § 140 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 8. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 555/2025-729 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 7. 2025 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném ve prospěch i neprospěch obviněného J. R., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 2. 2025, sp. zn. 8 To 5/2025, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 4 T 6/2024, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 2. 2025, sp. zn. 8 To 5/2025. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný bere do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. 4 T 6/2024, byl obviněný J. R. uznán vinným ze spáchání ad 1 přečinu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, ukončeného ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a ad 2 zločinu vraždy dle § 140 odst. 1 tr. zákoníku, ukončeného ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dopustil jednáním popsaným ve skutkové větě výroku o vině daného rozsudku. 2. Za uvedené jednání byl obviněný J. R. odsouzen podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 11 roků. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uloženého úhrnného trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Orlická 2020/4, 130 00 Praha 3, částku 18 832 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně ode dne 18. října 2024 do zaplacení. 4. Proti rozsudku Krajského soud v Hradci Králové ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. 4 T 6/2024, podal obviněný J. R. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 2. 2025, sp. zn. 8 To 5/2025, tak, že obviněného J. R. uznal vinným ze spáchání pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 k § 145 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) „dne 15. 01. 2024 v 11.15 až 11.17 hod. v Hradci Králové nejprve na rozhraní XY, ul. XY a ulice XY, po předchozím vzájemném slovním a fyzickém konfliktu u zastavárny „XY“ na ulici XY, fyzicky napadl poškozeného L. F., v úmyslu způsobit mu těžkou újmu na zdraví, a to tak, že jej minimálně dvakrát udeřil dřevěnou násadou o délce 79,5 cm, průměru 4 cm, zezadu do blíže neurčené části zad, přičemž následně poškozený z místa činu začal utíkat směrem na XY, poté na XY jako řidič motorového vozidla Volkswagen Golf Variant, registrační značky XY zezadu najel do poškozeného, kdy vlivem nárazu poškozený upadl na kryt motoru vozidla, přesto obžalovaný pokračoval dále v jízdě, když s poškozeným na krytu motoru vozidla ujel vzdálenost minimálně 10 metrů, poškozený nakonec z krytu motoru vozidla spadl na zem a jeho tělo se setrvačností pohybovalo po tvrdé podložce ještě několik metrů, při jízdě poškodil kovovou skříň elektrického rozvaděče, přičemž poškozenému způsobil kontuzi hlavy, bederní páteře, břicha a distorzi pravého zápěstí, kdy tato poranění si vyžádala lékařské ošetření ve Fakultní nemocnici Hradec Králové, když tímto jednáním mohla být poškozenému L. F. způsobena závažnější poranění, k čemuž nedošlo v důsledku okolností na jednání obžalovaného nezávislých, a tímto způsobem jednal, ačkoliv byl již v minulosti pro obdobné jednání pravomocně odsouzen, a to rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové spisové značky 2 Tm 19/2007 ze dne 19. 7. 2007, mimo jiné pro trestný čin výtržnictví dle ustanovení § 202 odstavec 1 trestního zákona (zákon č. 140/1961 Sb.), rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové spisové značky 1 T 256/2007 ze dne 7. 5. 2008 pro trestný čin výtržnictví dle ustanovení § 202 odstavec 1 trestního zákona (zákon č. 140/1961 Sb.), a trestním příkazem Okresního soudu v Hradci Králové spisové značky 3 T 36/2023 ze dne 20. 4. 2023 pro přečin výtržnictví dle ustanovení § 358 odstavec 1 trestního zákoníku“. 5. Za uvedené jednání byl obviněný J. R. odsouzen podle § 145 odst. 1 za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti (6) let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. 6. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Praha 3, Orlická 2020/4 škodu ve výši 18 832 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně ode dne 18. října 2024 do zaplacení. 7. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 2. 2025, sp. zn. 8 To 5/2025, podala následně nejvyšší státní zástupkyně podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. jako osoba oprávněná, včas a za splnění všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. V dovolání uvedla, že nesouhlasí se skutkovými a právními závěry odvolacího soudu. Odvolací vrchní soud nijak nezpochybnil, že obviněný chtěl poškozeného srazit a že musel být také srozuměn se vznikem jeho zranění. Neakceptoval však závěr soudu prvního stupně, že obviněný jednal v nepřímém úmyslu poškozeného usmrtit, neboť srozumění obviněného se smrtí poškozeného neodpovídá provedeným důkazům a takový důkaz dle názoru odvolacího vrchního soudu ani neexistuje. Zároveň ovšem skutkové závěry soudu prvního stupně považoval za úplné a správné, takže ve věci neprováděl žádné dokazování. Současně uvedl, že rozdělení jednání obviněného na dva samostatné skutky není namístě, neboť jednal v totožném úmyslu ve vazbě na časové a místní souvislosti. Proto spojil oba skutky do jednoho a vypustil z jeho popisu údaje nesloužící k identifikaci skutku a jeho právnímu posouzení. 8. V prvé řadě nejvyšší státní zástupkyně zdůrazňuje, že odvolací vrchní soud ve věci neprováděl žádné dokazování, a i přesto dospěl k odlišným skutkovým závěrům podstatným pro posouzení otázky, zda se jedná o jednočinný, či vícečinný souběh, a otázky subjektivní stránky jednání obviněného. Odvolací vrchní soud dovozoval, že vzhledem k totožnému úmyslu obviněného a k časové a místní souvislosti není namístě rozdělovat jeho jednání na dva samostatné skutky. Takový závěr však nelze považovat za správný, přičemž otázka vícečinného souběhu uvedených trestných činů má pro posouzení předkládané věci zásadní význam. V jednání obviněného je patrný předěl mezi dvěma samostatnými skutky, z nichž prvý naplňoval zákonné znaky pokusu přečinu ublížení na zdraví [a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku] a druhý znaky pokusu zločinu vraždy. Fyzické násilí směřující k ublížení na zdraví, které mělo znaky pokusu přečinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 146 odst. 1 tr. zákoníku, nahradil obviněný dalším, závažnějším a agresivnějším jednáním, které již naplňovalo znaky pokusu zločinu vraždy podle § 21 odst. 1, § 140 odst. 1 tr. zákoníku. Výše zmíněné odlišnosti nevzal odvolací vrchní soud dostatečně v úvahu, což založilo namítanou vadu právního posouzení. Nelze akceptovat implicitní závěr odvolacího vrchního soudu, že i prvotní fáze jednání obviněného směřovala ke způsobení těžké újmy na zdraví. Takový závěr totiž nemá ve skutkových zjištěních náležitou oporu, neboť pokud obviněný po předchozí slovní rozepři napadl poškozeného dřevěnou násadou do zad, použil vůči poškozenému fyzické násilí, které bezprostředně směřovalo k úmyslnému ublížení na zdraví a nikoli ke způsobení těžké újmy na zdraví. Podle výsledků znaleckého dokazování byla všechna vzniklá poranění ze soudně lékařského hlediska lehká až středně těžká. Popsané jednání obviněného tak nemohlo být vedeno úmys