4 Tdo 562/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 562/2025-173 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 7. 2025 o dovolání obviněného M. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Nové Sedlo, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2025, sp. zn. 8 To 55/2025, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně sp. zn. 5 T 5/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2025, sp. zn. 5 T 5/2025, byl obviněný M. Š. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se ve stručnosti dopustil tím, že dne 8. 1. 2025 v 11:34 hodin v Brně řídil osobní motorové vozidlo zn. Peugeot 407, jehož byl majitelem, ačkoliv věděl, že aktuálně vykonává dva souběžně mu uložené tresty zákazu činnosti spočívají v zákazu řízení motorových vozidel a nikdy nezískal řidičské oprávnění. Za to byl podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody na 12 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Vyjma toho byl obviněnému podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 4 roků a podle § 70 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci – automobilu tovární značky Peugeot 407, reg. zn. XY, VIN XY. 2. Výrok o vině soud prvního stupně opřel o přijaté prohlášení viny (podle § 206c odst. 4 tr. ř.), učiněné obviněným M. Š. v hlavním líčení podle § 206c odst. 1 tr. ř. po zákonném poučení o důsledcích s tím spojených. 3. Proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 2. 2025, sp. zn. 8 To 55/2025, podle § 256 tr. ř. zamítl s konstatováním, že s ohledem na přijaté prohlášení viny přezkoumal jen výrok o trestu, který shledal zákonným a přiměřeným. II. Dovolání obviněného 4. Citované usnesení odvolacího soudu a jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Tomáše Bučka dne 1. 5. 2025 dovoláním. Protože v tomto podání absentoval odkaz na konkrétní dovolací důvody, o které obviněný mimořádný opravný prostředek opírá, soud prvního stupně ho skrze jeho obhájce podle § 265h odst. 1 tr. ř. vyzval k odstranění obsahových vad dovolání ve lhůtě 14 dnů. Výzva byla obhájci obviněného doručena dne 28. 5. 2025, načež dne 11. 6. 2025, tj. ve stanovené lhůtě, obviněný doplnil dovolání upřesněním, že uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právní posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávní posouzení. [Nejvyšší soud k tomu poznamenává, že podle zvolené slovní citace dovolacího důvodu a s přihlédnutím k použité argumentaci v samotném dovolání se lze opodstatněně domnívat, že reálně obviněný svůj mimořádný opravný prostředek opřel o § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a písm. g) označil chybně, protože nezaznamenal novelu trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., a vycházel ze znění § 265b odst. 1 tr. ř. v jeho historické podobě účinné do 31. 12. 2021]. 5. Odůvodnění dovolání je poměrně matoucí a z právního hlediska obtížně uchopitelné v první části označené „nesprávné právní posouzení skutkové podstaty trestného činu“. Dovolatel zde uvedl, že soud prvního stupně sice učinil správný závěr o tom, že obviněný jednal v úmyslu přímém, ale opomněl vzít do úvahy, že „… jeho čin nebyl vykonáván s úmyslem způsobilým k vyvolání závažného nebezpečí pro společnost. Nikdy neměl řidičský průkaz, ačkoliv si byl vědom právního důsledku svého jednání. Nikdy se neucházel o získání řidičského oprávnění, ačkoli v minulosti opakovaně narazil na právní omezení. Měl povědomí o závažnosti svého jednání a nejednal s úmyslem způsobit nebezpečnou situaci na silnici. Dále obviněný soudu vytknul, že nevzal v potaz, že v době činu byl pod silným tlakem osobních problémů, což mohlo ovlivnit jeho subjektivní vztah k trestnému činu, a že tak šlo „spíše o důsledek nezvládnuté krize, než o vědomé páchání trestné činnosti“. Z takto formulovaných argumentů není Nejvyššímu soudu (stejně jako státnímu zástupci – viz jeho vyjádření) zcela jasné, zda dovolatel zpochybnil výrok o vině poukazem na absenci subjektivní stránky (přestože v hlavním líčení svou vinu prohlásil bez jakýchkoli výhrad k formě zavinění), nebo zda brojil proti výroku o trestu námitkou, že jeho neadekvátnost je dána i tím, že soudy nezohlednily skutečnost, že sice úmyslně mařil uložený trest zákazu činnosti, ovšem jinak se choval obezřetně a že se činu dopustil v těžké životní situaci. Až z repliky dovolatele k vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, které bude rekapitulováno níže, lze dovodit, že popsané dovolací námitky se vskutku týkají výroku o vině. 6. V navazující části dovolání obviněný výslovně namítl nepřiměřenou přísnost trestu. Nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 12 měsíců podle něj neodpovídá závažnosti jeho jednání a nezohledňuje polehčující okolnosti, kterými jsou přiznání viny, lítost nad činem a snaha o nápravu. Soud se jednostranně zaměřil na recidivní trestní minulost obviněného a pominul, že v posuzovaném případě není míra společenské nebezpečnosti činu vysoká. Pokud jde o tresty zákazu činnosti a propadnutí věci, představují neúměrný zásah do osobní a ekonomické sféry obviněného. Automobil, o jehož propadnutí bylo rozhodnuto, byl jeho jediným majetkem a sloužil mu k osobním účelům i pracovním možnostem, které jsou tímto zásahem nyní omezeny. 7. Ve třetí navazující části odůvodnění dovolání obviněný namítl nesprávnou aplikaci „pravidel o recidivě“. Skutečnost, že byl v minulosti opakovaně soudně trestán za obdobnou trestnou činnost, přeci sama o sobě neznamená, že každý další povahově shodný delikt má být automaticky sankcionován už nejpřísnějším druhem trestu. Soud měl uvážit, že výkon trestu odnětí svobody může být efektivním nástrojem nápravy, jen pokud je využit ,jako prostředek rehabilitace, a nikoli, je-li jen represivním opatřením. 8. V závěru dovolání obviněný Nejvyššímu soudu navrhl, aby zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2025, sp. zn. 8 To 55/2025, a jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2025, sp. zn. 5 T 5/2025, a aby věc vrátil Městskému soudu v Brně k novému projednání s pokynem, aby při novém rozhodnutí zohlednil všechny polehčující okolnosti, zejména prohlášení viny, a uložil obviněnému mírnější trest odpovídající povaze a okolnostem činu. III. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství 9. Státní zástupce úvodem konstatoval, že obviněný ve lhůtě dvou týdnů stanovené soudem prvního stupně odstranil obsahové vady původního dovolání datovaného dnem 1. 5. 2025, ovšem mezi označeným důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a jeho slovním vyjádřením je zjevný nesoulad. Podle státního zástupce je to dáno tím, že dovolatel pominul novelu trestního řádu provedenou zák. č. 220/2021 Sb. Dále státní zástupce upozornil na chybějící označení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Tyto nedostatky dovolání nicméně nejsou natolik zásadního charakteru, aby ovlivnily výsledek dovolacího řízení. Podstatné pro rozhodnutí o dovolání je až zjištění, že konkrétní dovolací argumentace obviněného je v části týkající se výroku o vině nepřípustná a v části týkající se trestu neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů (§ 265b tr. ř.). 10. Státní zástupce vysvětlil, že obviněný nemůže dovoláním napadat výrok o vině, protože v řízení před soudem prvního stupně výslovně prohlásil, že je vinný žalovaným skutkem a souhlasí s jeho právní kvalifikací jako přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž soud prvního stupně jeho prohlášení viny podle § 206c odst. 4 tr. ř. přijal. Přijaté prohlášení viny podle § 206c odst. 7 tr. ř. nelze odvolat a skutečnosti v něm uvedené nelze napadat opravným prostředkem, takže odvolací soud výrok o vině nepřezkoumával, a už z tohoto důvodu nemůže být ani předmětem dovolacího řízení. Dovoláním lze totiž napadat rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. 11. Ve vztahu k námitkám napadajícím výrok o trestu státní zástupce uvedl, že jsou sice formálně přípustné, avšak nikoli takové povahy, aby odpovídaly zákonným dovolacím důvodům. Obviněný uvedl, že dovolání podává z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., [správně písm. h)], ale vyjma obecné formulace nesprávného právního posouzení skutku a jiného nesprávného hmotněprávního posouzení nepoukázal na konkrétní právní vadu výroku o trestu, nýbrž s poukazem na okolnosti případu a na své osobní poměry namítl, že trest je nepřiměřeně přísný a byl uložen v rozporu se zásadou spravedlivého procesu. Takto formulované námitky nelze podřadit pod žádný z taxativně vymezených