4 Tdo 580/2025 — Nejvyšší soud

4 Tdo 580/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:13. 8. 2025 Spisová značka:4 Tdo 580/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:4.TDO.580.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Ochranné léčení ambulantní Úmysl nepřímý Dotčené předpisy:§ 337 odst. 1 písm. k) tr. zákoníku § 99 tr. zákoníku § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku § 15 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 580/2025-291 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 8. 2025 o dovolání obviněného V. Ch., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 7. 3. 2025, sp. zn. 55 To 48/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 6 T 21/2024, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 30. 10. 2024, sp. zn. 6 T 21/2024 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byl obviněný V. Ch. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. k) tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustil tím, že „rozsudkem Okresního soudu v Olomouci č.j. 5 T 129/2016-232 ze dne 10. 8. 2016 s právní mocí ke dni 10. 8. 2016 bylo obžalovanému podle § 99 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku uloženo ochranné protitoxikomanické ambulantní léčení, v rámci kterého byl povinen docházet na pravidelné ambulantní kontroly a podrobovat se průběžným odběrům moče na toxikologii u příslušného lékaře specialisty z oboru psychiatrie v jeho ordinaci v XY, což zpočátku činil, avšak dne 2. 7. 2019 se nedostavil ke kontrolnímu odběru a následně nereagoval na SMS ani na e-mailové výzvy, dne 10. 9. 2019 se sám dostavil na kontrolu, toxikologické vyšetření bylo negativní, ale na další kontrolu se již opět nedostavil, v době od 2. 10. 2019 do 2. 4. 2022 se nacházel ve výkonu vazby a následně ve výkonu trestu v různých věznicích, přičemž ve věznici nebylo možné s výkonem léčby pokračovat z kapacitních důvodů, po propuštění z výkonu trestu obžalovaný započal s léčbou dne 25. 4. 2022 a během roku 2022 se na ambulantní kontroly dostavoval, avšak v náhradních termínech, toxikologické výsledky moče na přítomnost metamfetaminu byly negativní, 1x během tohoto roku byly pozitivní na cannabinoidy, na následnou kontrolu 23. 11. 2022 se bez náhrady nedostavil, 15. 2. 2023 se bez náhrady na kontrolu nedostavil, 3. 3. 2023 na kontrole mimo plán sdělil, že moč na toxikologii nedodal s tím, že by byla pozitivní, OPL užíval prakticky denně, poté co si sám domluvil nástup do Psychiatrické nemocnice Šternberk s nástupem dne 6. 3. 2023, kam však nenastoupil, což lékařce nesdělil, a z tohoto důvodu neprobíhaly žádné jeho pravidelné kontroly, kdy lékařka dne 9. 6. 2023 sama zjistila, že do Psychiatrické léčebny nenastoupil, načež mu dne 11. 7. 2023 sdělila, že mu již další termín konzultace nedá“. 2. Za uvedenou trestnou činnost uložil soud prvního stupně obviněnému podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku a § 62 odst. 1, 3 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku trest obecně prospěných prací ve výměře 250 (dvě stě padesát) hodin. 3. Současně nalézací soud obviněného podle § 226 písm. e) tr. ř. (neboť trestnost činu zanikla) zprostil návrhu na potrestání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Šumperku, sp. zn. 1 ZK 45/2024, pro skutek, ve kterém státní zástupce spatřoval přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 2 tr. zákoníku, konkrétně, že „v XY ani jinde v době 9. 5. 2022 do 13. 11. 2023 nepřispíval řádně na výživu svého syna AAAAA (pseudonym) tak, jak mu tato povinnost plyne z § 910 a násl. občanského zákoníku, kdy výše výživného mu byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Šumperku č.j. 40P 30/2017-293 ze dne 21. 6. 2021 s právní mocí ke dni 4. 8. 2021 na částku 2.000 Kč měsíčně se splatností do 15. dne toho kterého měsíce předem, čímž za toto období dluží poškozené J. M. částku 31.500 Kč, kdy výživné zaplatil pouze 3x v částce 1.500 Kč, přičemž výživné řádně nehradil proto, jelikož ke dni 30. 11. 2022 mu ze strany zaměstnavatele Siemens s.r.o., se sídlem Siemensova 1, Praha 5, poté co mu pracovní poměr skončil uplynutím sjednané doby, nebyl již prodloužen, a to z důvodu špatné kvality odváděné práce a tímto svým nezodpovědným chováním se sám připravil o zaměstnání, kde mohl i nadále dosahovat dostatečných příjmů, ze kterých mohl stanovené výživné hradit, jako uchazeč o zaměstnání na příslušném kontaktním místě Úřadu práce ČR se poté evidoval až ke dni 10. 2. 2023, kdy však již ke dni 9. 5. 2023 byl z evidence uchazečů sankčně vyřazen pro neplnění povinností uchazeče o zaměstnání, čímž se připravil o možnost získat zaměstnání touto formou, sám si zaměstnání aktivně nesháněl a spokojoval se s příjmy z dávek státní sociální podpory a jako uchazeč o zaměstnání se opětovně zaevidoval dne 13.11.2023“. 4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které směřoval do výroku o vině a trestu. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále také jako „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) o podaném odvolání rozhodl rozsudkem ze dne 7. 3. 2025, sp. zn. 55 To 48/2025, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a za splnění podmínek uvedených v § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově obviněného odsoudil podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku a § 62 odst. 1, 3 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 150 (sto padesát) hodin. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 7. 3. 2025, sp. zn. 55 To 48/2025, ale i proti odsuzující části rozsudku soudu prvního stupně, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, ve kterém jako dovolací důvod označil nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 6. Obviněný v části III. dovolání – K naplnění objektivní stránky trestného činu namítá, že jeho jednáním nebyla naplněna objektivní stránka přisouzeného trestného činu, neboť nebylo závažné a směřující ke zmaření výkonu ochranného léčení (protitoxikomanické), které mu bylo uloženo ve formě ambulantní podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku. Dovolatel pak v části označené Teoretická východiska podává rozsáhlý obecný výklad (převážně vycházející z komentářové literatury a související judikatury) k institutu ochranného léčení, zejména k tomu, co je účelem ochranného léčení, jaké jsou povinnosti osoby, která se podrobuje ochrannému léčení v ambulantní formě, a ke skutkové podstatě trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání § 337 odst. 1 písm. k) tr. zákoníku. Dovolatel poté konkrétně odkazuje na rozhodnutí 5 Tdo 701/2012, ze kterého podle něj vyplývá, že za závažné jednání spočívající ve zmaření výkonu nebo účelu trestu není možné považovat jen opakování tohoto jednání, pokud není soustavné. Akcentuje, že zvlášť je třeba hodnotit intenzitu, rozsah a okolnosti, za nichž došlo k porušení pravidel výkonu trestu a jeho účel. Obviněný si je vědom, že se citované rozhodnutí vztahuje k trestnému činu § 337 odst. 1 ve variantě pod písm. h) tr. zákoníku, avšak je přesvědčen, že zde lze vysledovat určitou podobnost s případem projednávaným v jeho současné trestní věci. V obou věcech se jednalo o osobu dlouhodobě závislou na návykových látkách, což dále konkrétně rozvádí s tím, že v citované věci dospěl Nejvyšší soud k tomu, že právě chování obviněného nenasvědčovalo tomu, že by jeho cílem bylo zmaření účelu trestu, jak vyžaduje sledovaná skutková podstata. Následně dovolatel předestírá závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 7 Tdo 490/2018, ve kterém Nejvyšší soud konstatoval, že závažné jednání, kterého se pachatel dopustí u přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, musí směřovat vůči samotné podstatě ochranného léčení, když ojedinělý poklesek proti režimu léčby nestačí. 7. V části dovolání s názvem Provedené důkazy, pak obviněný předestřel svou výpověď z hlavního líčení týkající se jeho boje se závislostí na návykových látkách, včetně uvedení příčin jejich užívání. Současně se vyjádřil k uloženému ochrannému léčení a jeho průběhu. Následně rekapituloval, co uvedla v hlavním líčení svědkyně H. a dále svědkyně H. Poté předestřel informace vyplývající z provedených listinných důkazů. 8. V části označené Posouzení věci, dovolatel uvádí, že nemohl bojkotovat léčebný program či narušovat léčebný režim, když žádný takový neprobíhal, jelikož H. mu neposkytovala nutno