4 Tdo 595/2022 – Nejvyšší soud

4 Tdo 595/2022-545 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 7. 2022 o dovolání obviněného J. K., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2022, sp. zn. 11 To 45/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 5 T 86/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 5 T 86/2021 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“, popř. „rozsudek nalézacího soudu“), byl obviněný J. K. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustil tím, že: dne 2. 8. 2020 v době kolem 16:30 hodin, v obci XY, okres Kladno, v západní části pozemku č. XY, v objektu bývalé elektrárny (teplárny), v rozporu s ustanovením § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nedbal náležité opatrnosti a jako pořadatel a organizátor veřejně přístupné akce s názvem „Den otevřených dveří“ v chátrajícím areálu bývalé elektrárny, nevyhodnotil možná rizika a nepřijal dostatečná opatření k zajištění bezpečnosti účastníků akce v souladu s obecnou prevenční povinností dle ustanovení § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdy nezabezpečil dostatečně vstup do nebezpečných prostor a nezajistil pravidelnou kontrolou těchto prostor a bezpečnostních opatření a do celého objektu umožnil vstup a prohlídku třetím osobám, přičemž poškozený V. P. během prohlídky v 1. nadzemním podlaží, poté, co vstoupil do v té době před vstupem nezabezpečené místnosti, kdy si poškozený nevšiml zbytků výstražné pásky na schodech a ve dveřích, kdy toto obžalovaným původně umístěné bezpečnostní opatření zničila v přesně nezjištěné době neznámá osoba, kdy v této místnosti byla nezpevněná stropní konstrukce, místy pokrytá pouze stropními deskami, neopatřených žádným viditelným varováním, došlápl na část této desky, kterou se následně z výšky 5,13 m propadl do místnosti bývalé kotelny, v důsledku pádu kromě podkožních krevních výronů utrpěl zlomeninu 4. žebra vpravo v zadní pažní čáře s mírným posunem úlomků, zlomeninu 6. žebra vpravo při páteři v šikmém posunu o polovinu šíře kosti, zlomeninu 1. žebra a 10. žebra vlevo v pažní čáře bez posunu úlomků, vodorovnou zlomeninu dolní části oblouku 11. hrudního obratle, zasahující do trnového výběžku, oboustrannou zlomeninu oblouku 12. hrudního obratle, svislou zlomeninu těla 12. hrudního obratle, tříštivou zlomeninu prvního bederního obratle s poklesem přední hrany, zlomeninu oblouku prvního bederního obratle vpravo mezi kloubními výběžky, trnového výběžku a odstupu postranního výběžku vlevo, v souvislosti s tím i roztržení vaku tvrdé pleny míšní s výhřezem nervových kořenů, oboustrannou zlomeninu příčných výběžků prvního a druhého bederního obratle s odlomením horní přední hrany s minimálním posunem, tříštivou zlomeninu dolního konce levé kosti holenní nad vnitřním kotníkem s tržně zhmožděnou ranou délky 3 cm v oblasti zevního kotníku levé nohy s úhlovým posunem vnitřního úlomku směrem navnitř s mnohočetným roztříštěním zevní části kosti a výrazným posunutím kostních úlomků, příčnou zlomeninu dolního konce těla levé lýtkové kosti bez většího posunu úlomků, a tato zranění ho v běžném způsobu života omezila po dobu několika měsíců, a takto obviněný jednal, ačkoliv věděl o možném vážném riziku hrozícímu pro návštěvníky objektu při nedodržení náležitých bezpečnostních opatření, 2. Za uvedený přečin uložil soud prvního stupně dovolateli podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému výkon tohoto trestu podmíněně odložil. Podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku uložil obviněnému zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil také povinnost uhradit poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně, IČ: 47672234, sídlem Jeremenkova 161/11, Vítkovice, 703 00 Ostrava, na náhradě škody částku 25 025 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozenou se zbytkem uplatněného nároku na řízení ve věcech občanskoprávních. Dále uložil dovolateli povinnost uhradit poškozenému V. P., nar. X, bytem XY, na ztížení společenského uplatnění částku 225 097 Kč, když podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozeného se zbytkem uplatněných nároků na náhradu bolestného, ztížení společenského uplatnění, další nemajetkové újmy, ztráty na výdělku a náhrady nákladů léků na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Proti rozsudku nalézacího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 5 T 86/2021, podal obviněný odvolání, kterým napadl všechny výroky. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Praze (dále jen „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) usnesením ze dne 10. 3. 2022, sp. zn. 11 To 45/2022, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti usnesení soudu druhého stupně ze dne 10. 3. 2022, sp. zn. 11 To 45/2022, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neboť je toho názoru, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Dovolatel zejména uvádí, že skutek, jak byl odvolacím soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, přestože o trestný čin nejde. Podle obviněného je základem věci posouzení hmotného práva představovaného zvláště ustanovením § 2900 občanského zákoníku upravujícího tzv. obecnou prevenční povinnost. 6. Podle dovolatele nahlížel odvolací soud při svém výkladu uvedeného ustanovení občanského zákoníku na toto ustanovení tak, že nevzal do úvahy zcela konkrétní zjištěné okolnosti. Oba soudy pouze opakovaly, že nedostál své povinnosti zabezpečit předmětný objekt, resp. předmětnou místnost, před vstupem návštěvníků (byť na druhé straně odvolací soud správně vytkl soudu prvního stupně nesprávný závěr o jeho údajné povinnosti provádět pravidelnou kontrolu takového zabezpečení), aniž by plnění této obecné povinnosti dostatečně vztáhl k chování poškozeného P. a k informacím, které poškozený před vstupem do objektu měl (mohl mít) včetně povahy takových informací. Podle dovolatele odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně věc nesprávně hodnotil obecnou optikou obviněný vs. plnění prevenční povinnosti jím vůči všem návštěvníkům objektu. Plnění prevenční povinnosti vůči ostatním návštěvníkům, z nichž nikdo újmu na zdraví neutrpěl, však měl soud správně hodnotit optikou plnění prevenční povinnosti obviněným vůči poškozenému. 7. Obviněný namítá, že důvodem, proč žádný z návštěvníků neutrpěl újmu na zdraví, bylo to, že tito návštěvníci byli vesměs seznámeni s podmínkami na místě samém a nadto sami splnili svou obecnou prevenční povinnost ve smyslu výše odkazovaného ustanovení § 1900 občanského zákoníku (dovolatel měl zřejmě na mysli § 2900 občanského zákoníku). Seznámili se s předmětným článkem na internetu, dále s instrukcemi, jak se chovat na místě samém, včetně existence zabezpečení v některých částech objektu proti vstupu a řídili se takovými informacemi, což ve spojení s plněním obecné prevenční povinnosti z jejich strany vedlo k tomu, že se nikomu nic nestalo. U poškozeného byla však situace zcela odlišná a nelze ji podle dovolatele ryze obecně dávat do souvislosti s ostatními návštěvníky, ale výlučně hodnotit poškozeného odděleně s tím, jakých informací se mu dostalo, jaké sám očekával a jak se na základě tohoto na místě samém choval, a to zejména ve vztahu k plnění stejné obecné prevenční povinnosti a vzniklému následku. 8. Dovolatel namítá, že poškozený získal informaci o objektu z internetu, na kterém byly v podobě předmětného článku na webu informace o tom, že se lidé při návštěvě objektu nevyhnou kličkování mezi dírami, že vstup do objektu je jen na vlastní nebezpečí apod. Zásadně však na rozdíl od většiny zbylých návštěvníků nezískal poškozený informaci, že by mělo být v objektu cokoliv zabezpečeno proti vstupu. Uvedenou informaci nezískal proto, že na rozdíl od ostatních rezignoval na povinnost registrace – o níž sám věděl, byť účelově tvrdil, že registrační místo nenalezl, což podle přesvědčení obviněného představuje hrubé porušení prevenční povinnosti z jeho strany. Poškozený tak nemohl očekávat žádné zajištění objektu například ve smyslu zabezpečení vstupu někam apod. Naopak, poškozený disponoval z webu informací o potenciálním nebezpečí (a vstupu na vlastní riziko) při vstupu do objektu. Svým excesivním chováním na rozdíl od zbylých návštěvníků se vyhnul získání případných informací o zabezpečení objektu, jeho stavu atd. To ve spojení s tím, že žádné zajištění očekávat nemohl, nemohlo vést k závěru, že to byl obviněný, kdo vůči poškozenému porušil prevenční povinnosti. 9. Obviněný dále poukazuje na skutečnost, že soudy nižších stupňů potvrdily, že v předmětné věci není pochyb o tom, že při vzniku následku spo