4 Tdo 618/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 618/2025-818 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 7. 2025 o dovolání, které podal obviněný A. C., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 12 To 248/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 1 T 46/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 9. 2024, sp. zn. 1 T 46/2024, byl obviněný A. C. uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) „v přesně nezjištěné době od 21:45 hodin dne 30. 9. 2023 do 01:45 hodin dne 1. 10.2023 v domě stojícím na pozemku parcelní číslo XY, v ulici XY, v obci XY, okres Praha – XY, poté, co se na ulici v obci XY náhodně seznámil s poškozenou S. E., a pozval ji k sobě domů na výše uvedenou adresu, kde spolu nejprve seděli v pokoji u stolu a popíjeli alkoholické nápoje, a poté, co mu poškozená sdělila, že již chce odejít, poškozené odpověděl, že nikam nepůjde a začal být verbálně i fyzicky agresivní, se záměrem donutit poškozenou k pohlavnímu styku za účelem vlastního sexuálního uspokojení, poškozenou napadl tak, že se k ní přes stůl naklonil, chytil ji rukou zespoda za bradu, přitáhl si ji k sobě, rozepnul si kalhoty a vložil jí svůj penis do úst, a poté co poškozená odmítla pokračovat v orálním pohlavním styku, poškozenou odvedl do koupelny, kde ji udeřil pěstí rukou do obličeje až ztratila vědomí a probrala se ve vaně, následně poškozenou za vlasy vytáhl z vany, a vláčel ji z koupelny zpět do pokoje, přičemž na poškozenou stále křičel, že ho bude poslouchat, při tom s poškozenou udeřil o zeď, ačkoliv jej poškozená prosila, aby ji nechal být a bránila se, načež ji v pokoji položil zády na postel a sundal si kalhoty, přičemž poškozená se z obavy o svůj život přestala aktivně bránit, následně na poškozenou nalehl, pravou rukou ji dlaní držel pod krkem a levou rukou jí silně mačkal ňadra, načež vnikl svým penisem do její pochvy a vykonal na ní vaginální soulož, přičemž poškozená S. E. utrpěla v důsledku popsaného násilí zranění spočívající zejména v podkožním krevním výronu pod levým okem, podkožním krevním výronu na obou stranách nosu, na kořeni nosu a ve spodní části brady, podkožním krevním výronu na vnitřní straně pravé paže a v dolní části pravého předloktí, podkožních krevních výronech na vnitřní a zevní straně levého předloktí a oděrce vzhledu škrábanců na levém předloktí, podkožním krevním výronu na pravém rameni, oděrce pod pravou lopatkou, podkožním krevním výronu na pravém prsu pod bradavkou a oděrce vzhledu škrábance nad pravým prsem, podkožním krevním výronu pod levým prsem, oděrce uprostřed zad, oděrce vzhledu škrábance nad horní částí pravé hýždě a ve spodní části levé hýždě, třech podkožních krevních výronech na vnitřní straně pravého stehna a jednom na zevní straně stehna, čtyřech podkožních krevních výronech na vnitřní straně levého stehna a jednom na zevní straně levého stehna“. 2. Za uvedené jednání byl obviněný odsouzen podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky v trvání 7 let. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky, IČ: 47114975, částku ve výši 7 087 Kč. 4. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené S. E., na náhradě nemajetkové újmy částku ve výši 300 000 Kč spolu s úrokem z prodlení. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla se zbytkem nároku poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 5. Proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 9. 2024, sp. zn. 1 T 46/2024, podal obviněný A. C. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 12 To 248/2024, tak, že odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. 6. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 12 To 248/2024, podal následně obviněný prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 7. Obviněný v dovolání zrekapituloval dosavadní vývoj věci a namítá porušení zásady in dubio pro reo dané tím, že soudy „i přes rozporné a nejednoznačné důkazy“ konstatovaly jeho vinu namísto toho, aby rozhodly v jeho prospěch o zproštění obžaloby. Dále uvedl, že stěžejním přímým důkazem jsou vzájemně rozporné výpovědi poškozené a obviněného. V případech, kdy proti sobě stojí verze obviněného a poškozené, měly být výpovědi důkladně hodnoceny na základě své důvěryhodnosti. Z materiálů ve spise vyplývá, že poškozená byla v době incidentu silně ovlivněna alkoholem. Soud se však nezabýval tím, jak spolehlivá může být výpověď osoby, která byla v inkriminovanou dobu ve značné opilosti. Dále upozorňuje na nedostatečné hodnocení výpovědí svědků, logické nesrovnalosti v dokazování a skutkových zjištěních, nevěrohodnost výpovědi poškozené, zaujatost v hodnocení důkazů proti obviněnému a absenci pečlivosti soudů, která je v případech „tvrzení proti tvrzení“ nezbytná. Zvlášť pak obviněný poukazuje na absenci objektivních usvědčujících důkazů v podobě biologických stop, když nebylo zjištěno sperma obviněného, ani nebylo možné stanovit relevantní profil jeho DNA, což podporuje jeho obhajobu, že k žádnému pohlavnímu styku nedošlo. 8. Dále obviněný namítá vadu opomenutých důkazů, neboť v trestním řízení byly opomenuty výpovědi svědků, které mohly zásadně zpochybnit věrohodnost tvrzení poškozené. Konkrétně se jedná o výpověď taxikáře, který poškozenou bezprostředně po události vezl domů. Přestože šlo o klíčového svědka, jeho výslech byl soudem prvního stupně odmítnut, aniž by to bylo náležitě odůvodněno. Obhajoba má za to, že tímto postupem došlo k porušení práva na obhajobu a zásady spravedlivého procesu. 9. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, aby zrušil také rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 9. 2024, sp. zn. 1 T 46/2024, a aby věc vrátil Okresnímu soudu Praha-západ k novému projednání a rozhodnutí, příp. aby sám obviněného zprostil obžaloby. 10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že obviněný v podstatě pouze opakuje skutečnosti, které již na svou obhajobu uplatnil v předchozích fázích trestního řízení, nicméně soudy dříve ve věci činné se s nimi správným a dostatečným způsobem vypořádaly, přičemž je označily za nedůvodné. Již tento fakt indikuje neopodstatněnost podaného dovolání. 11. Rovněž konstatoval, že z odůvodnění dotčených rozhodnutí nelze dovodit existenci zjevných rozporů mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, když naopak vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky stanovené v § 125 odst. 1 tr. ř., resp. § 134 odst. 2 tr. ř., a jako taková jsou rozhodnutí plně přezkoumatelná. Zcela správně zde soudy vycházely z usvědčujících důkazů v podobě výpovědi přímé svědkyně – poškozené, která není izolovaná, nýbrž ji velice dobře doplňují výpovědi svědků E., P. či D., lékařské zprávy a zejména závěry znaleckého zkoumání z několik expertních oborů. Věrohodnost poškozené soudy pečlivě vyhodnotily a stejně pečlivě a správně byla označena za nevěrohodnou výpověď obviněného. Neexistují žádné indicie, které by snad nasvědčovaly tomu, že by si poškozená zlovolně vymýšlela. Jestliže skutková zjištění soudů mají v provedených důkazech oporu, což v řešeném případě jednoznačně mají, nelze dovodit zjevné rozpory ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 12. Dále uvedl, že nelze přisvědčit obviněnému, pokud naznačuje vadu opomenutých důkazů, neboť z odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí vyplývá, že důkazní návrhy nebyly přehlédnuty, byly naopak jako nadbytečné, resp. procesně nepřípustné, zamítnuty. Soudy tudíž v tomto směru nepochybily. Jestliže obviněný v dovolání výslovně zmiňuje jako opomenuté „znalecké zkoumání sexuologického stavu obviněného“ s tím, že to soudy „odmítly provést“, pak odkázal na str. 9 protokolu o hlavním líčení ze dne 18. 9. 2024, ze které vyplývá, že žádný takový důkazní návrh nebyl učiněn, kdy z citovaného protokolu ve spojení s bodem 13 rozsudku okresního soudu lze navíc dovodit, že takovýto posudek k důkazu proveden byl. 13. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. 14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oso