4 Tdo 62/2026 – Nejvyšší soud

4 Tdo 62/2026-555 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 2. 2026 o dovolání, které podal obviněný F. B., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 1 To 57/2025, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 13/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2025, sp. zn. 46 T 13/2024, byl obviněný F. B. uznán vinným pod body I a II přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a pod bodem II pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 k § 145 odst. 1, odst. 2 písm. g) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a za sbíhající se přečin maření výkonu rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 19. 3. 2024, sp. zn. 3 T 192/2023, byl podle § 145 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let a 6 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na 3 roky. Soud prvního stupně současně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z výše citovaného rozsudku Okresního soudu v Kroměříži, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, která vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. 2. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky na náhradě škody částku 33 402 Kč. 3. Skutková zjištění, na jejichž základě dospěl soud prvního stupně k vině obviněného, lze shrnout následovně: I) Dne 8. 1. 2024 od 15:15 hodin do 15:26 hodin v ulici XY ve XY za přítomnosti více osob fyzicky napadl poškozenou L. B., tak, že ji kopl do nohy a udeřil pěstí do hlavy, v důsledku čehož upadla na zem a následně omdlela. Tím jí způsobil zranění vlasové části hlavy, podezření na otřes mozku a zhmoždění levého stehna. Uvedeného jednání se dopustil, přestože byl rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 19. 4. 2019, sp. zn. 1 T 33/2019, odsouzen mimo jiné za přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. II) Dne 24. 1. 2024 od 16:20 hodin do 16:42 hodin na adrese XY ve XY, ve společných prostorách v chodbě domu před dveřmi kanceláře S. B. a společnosti ZN Byty, s. r. o., po předchozí rozepři a poté, co upadla z nezjištěné příčiny na zem, před dalšími osobami napadl poškozenou L. B. tak, že jí dupal a kopal do hlavy, pak ji za bundu táhl po zemi a po schodech ven z domu, kde před vchodovými dveřmi ji ještě několikrát kopl do hlavy a do těla. Poškozená utrpěla otřes mozku, krevní podlitiny a další zranění, v důsledku kterých byla po dobu 5 dnů hospitalizována v nemocnici. Obviněný popsaným způsobem jednal s vědomím, že poškozené může svými útoky způsobit vážná poranění nitrobřišních orgánů, zlomeniny obličejového skeletu a další vážná zranění, ke kterým nedošlo jen náhodou, a s možností jejich vzniku byl srozuměn. Uvedeného jednání se dopustil, přestože byl rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. 3 T 259/2006, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2007, sp. zn. 3 To 139/2007, odsouzen mimo jiné za pokus trestného činu těžkého ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1, § 222 odst. 1 tr. zákona (zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 19. 4. 2019, sp. zn. 1 T 33/2019, odsouzen mimo jiné za přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. 4. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Vrchní soud v Olomouci podle § 256 tr. ř. zamítl usnesením ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 1 To 57/2025, jako nedůvodné. II. Dovolání obviněného 5. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jana Juračky dovolání, které směřoval proti výrokům o vině a o trestu, jakož i proti výroku o náhradě škody. Explicitně jej opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož zákonný obsah odcitoval v plném znění. V textu svého dovolání posléze upřesnil, že se dovolává z důvodu existence tzv. extrémního rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a obsahem provedených důkazů. 6. Konkrétně obviněný namítl, že zranění poškozené, která měla vzniknout dne 24. 1. 2024 [jednáním pod bodem II. výroku o vině] nebyla natolik vážná, aby se jednalo o těžkou újmu na zdraví. Vyšel přitom ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství MUDr. Michaela Zeleného, ze kterého vyplývá, že léčba poškozené, jakož i doba, po kterou byla omezena v běžném způsobu života, nepřesáhla 14 dnů. Znalec navíc připustil, že zranění poškozené mohla vzniknout i pasivním násilím při kontaktu těla s tvrdou podložkou, nikoliv pouze aktivním napadáním. Obviněný také konstatoval, že z lékařských zpráv o stavu poškozené nebylo možno s jistotou určit, zda všechna její zranění vznikla v předmětný den či zda nešlo o zranění staršího data. Závěrem uvedl, že přesnost znaleckého zkoumání je negativně ovlivněna zkoumaným předmětem, kterým je v tomto případě lidské tělo, jež může u každého jednotlivce reagovat na různé podněty odlišně. 7. Na podporu své argumentace obviněný v dovolání citoval z výpovědi poškozené z přípravného řízení, kde mimo jiné uvedla, že v podstatě upadla ze schodů jen vinou vzájemné strkanice s obviněným, který chtěl zamezit jejímu konfliktu s pracovnicí úřadu, čemuž se bránila, a že hádky mezi nimi byly obvyklé, dramatické, zahrnovaly fyzické násilí z obou stran a vyprovokovala je většinou právě ona, aby kryla své nevěry. Aktuálně s obviněným udržuje kontakt, nebojí se ho a plánuje s ním společný život. 8. Obviněný dále namítl, že při provádění dokazování v hlavním líčení byl přečten protokol o výpovědi poškozené z přípravného řízení, aniž by byla řádně vyslechnuta. Soud prvního stupně argumentoval tím, že poškozená se účasti na hlavním líčení záměrně vyhýbala a současně zhodnotil, že její věrohodnost je snížena její kriminální minulostí a skutečností, že již dříve uváděla v rámci jiného trestního stíhání obviněného nepravdy. Výpověď poškozené přitom obviněný považoval za stěžejní. 9. Obsahem dovolání byla i rekapitulace výpovědí svědků J. F., L. P., J. G. a J. H. Obviněný akcentoval, že poškozená po incidentu dne 8. 1. 2024 [skutek pod bodem I výroku o vině] neutrpěla žádná poranění hlavy, což se dostává do rozporu s výpovědí svědka J. F., podle kterého obviněný poškozenou silně udeřil právě do hlavy. Ke skutku pod bodem II výroku o vině ze dne 24. 1. 2024 uvedl, že tak, jak je popsán ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, jej potvrdila pouze svědkyně L. P. Všechny tři svědkyně (tj. L. P., J. G. a J. H.) nicméně vyvrátily, že by po napadení obviněného viděly na poškozené zranění, což se neslučuje s brutálním způsobem útoku, který je mu kladen za vinu. 10. V další části své argumentace obviněný konstatoval, že poškozená podle § 163 odst. 1 tr. ř. odmítla udělit souhlas s trestním stíháním jeho osoby, tudíž jeho trestním stíháním pro zločin ublížení na zdraví podle § 146 tr. zákoníku nemělo pokračovat. Zároveň doplnil, že soudy nižších stupňů zvolily přísnou právní kvalifikaci v podobě pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví, ačkoli poškozená neutrpěla žádná závažnější poranění a doba, po kterou byla omezena v běžném způsobu života, nepřesáhla 14 dnů. 11. V závěru obviněný namítl, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest v délce trvání 8 a půl roku. Argumentoval tím, že z trestu, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži a který byl dle zásady absorpce zohledněn i v nyní ukládaném trestu, již 4 měsíce vykonal. V jeho prospěch by měla sloužit skutečnost, že mu poškozená odpustila, s trestním stíháním nesouhlasí a její zranění nebyla vážná. Soudům nižších stupňů také vytkl, že nekriticky převzaly závěry uvedené v obžalobě, aniž by se řádně vypořádaly s tvrzením obviněného, o konfliktním charakteru vztahu mezi ním a poškozenou a zhoršeném psychickém stavu poškozené. Z předestřených pochybení soudů nižších stupňů dovodil, že porušily svou povinnost poskytovat ochranu právům, která vyplývá z čl. 90 Ústavy a současně porušily práva obviněného domáhat se soudní ochrany u nezávislého a nestranného soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 12. Nejvyššímu soudu obviněný navrhl, aby napadené usnesení odvolacího soudu podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Současně Nejvyššímu soudu navrhl, aby podle § 265o odst. 1 tr. ř. odložil nebo přerušil výkon uloženého tre