4 Tdo 645/2021 — Nejvyšší soud

4 Tdo 645/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 6. 2022 Spisová značka:4 Tdo 645/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:4.TDO.645.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Lhostejnost Podvod Pokus trestného činu Pomoc k trestnému činu Subsidiarita trestní represe Škoda velkého rozsahu Úmysl nepřímý Úmysl přímý Zneužití pravomoci úřední osoby Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. § 209 odst. 1 tr. zákoníku § 209 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku § 21 odst. 1 tr. zákoníku § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 329 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku § 266 předpisu č. 513/1991 Sb. § 555-558 předpisu č. 89/2012 Sb. § 7 odst. 1 písm. d) předpisu č. 426/2005 Sb. § 122 odst. 2 předpisu č. 183/2006 Sb. § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku § 9 písm. a-d) předpisu č. 426/2005 Sb. § 119 předpisu č. 183/2006 Sb. § 5 odst. 3 předpisu č. 458/2000 Sb. § 122 odst. 3 předpisu č. 183/2006 Sb. § 265e odst. 2 tr. ř. § 265f odst. 2 tr. ř. § 24 odst. 1 písm. c) tr. zák. § 122 odst. 5 předpisu č. 183/2006 Sb. § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. § 50 odst. 1 předpisu č. 500/2004 Sb. § 554 odst. 6 předpisu č. 513/1991 Sb. § 89 odst. 2 tr. ř. § 7 předpisu č. 426/2005 Sb. § 6 předpisu č. 180/2005 Sb. § 12 odst. 3 předpisu č. 180/2005 Sb. § 9 předpisu č. 458/2000 Sb. § 120 předpisu č. 183/2006 Sb. § 213 tr. ř. § 235 odst. 2 tr. ř. § 122 odst. 4 předpisu č. 183/2005 Sb. § 133 předpisu č. 183/2006 Sb. § 12 odst. 2 tr. zákoníku § 138 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku § 125 odst. 1 tr. ř. § 44 předpisu č. 500/2004 Sb. čl. 95 odst. 1-2 předpisu č. 1/1993 Sb. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:23. 10. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 2953/22 IV.ÚS 2964/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 645/2021- USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 6. 2022 o dovoláních obviněných 1. Z. V., nar. XY, bytem XY, a 2. K. S., nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 4 To 24/2020, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 8/2018 a o dovolání obviněného 3. Z. W., nar. XY, bytem XY, Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. 4 To 48/2020, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 8/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. V. odmítá. Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného K. S. odmítá. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. W. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 40 T 8/2018, byl obviněný Z. V. uznán vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku zčásti dokonaným a zčásti nedokonaným ukončeným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a obviněný Z. W. pomocí podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k zvlášť závažnému zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku zčásti dokonaným a zčásti nekonaným ukončeným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a obviněný K. S. zvlášť závažným zločinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku zčásti dokonaným a zčásti nedokonaným ukončeným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustili tím, že: I. obžalovaný Z. W. jako revizní technik s osvědčením evidenčního čísla XY vyhotovil nejpozději dne 30.10.2010 Zprávu o výchozí revizi elektrického zařízení evidenčního čísla s místem revize: fotovoltaická výrobna XY a předmětem revize: nízkonapěťová elektrická instalace fotovoltaické elektrárny, kterou datoval dnem 2.11.2010 a úmyslně nepravdivě v ní uvedl nejen to, že ji vypracoval na základě revize provedené ve dnech 26. 10. - 2. 11.2010, ale zejména to, že ve výrobně je umístěno na pevných konstrukcích v řadách 15 824 kusů fotovoltaických panelů o celkovém výkonu 3,64 MWp, jejichž kabeláž a zapojení revidoval, jakož i popis zapojení jednotlivých panelů a učinil závěr o tom, že "Elektrické zařízení je z hlediska bezpečnosti schopné provozu", ačkoliv věděl, že v době provádění revize není fotovoltaická elektrárna XY plně dokončena a schopna provozu, neboť se zde nacházelo maximálně 7 225 kusů fotovoltaických panelů, čímž zamlčel skutečnost, že jím revidované fotovoltaické zařízení v době revize nebylo dokončeno a jeho bezpečnost jako celku tak nemohla být fakticky ověřena, neboť dalších 8 599 kusů fotovoltaických panelů bylo instalováno a zapojeno až v období po ukončení revizní prohlídky, a v důsledku toho nesplňovala fotovoltaická elektrárna XY v době provedení revize podmínky pro provedení výchozí revize elektrického zařízení definované v ČSN 331500 a ČSN 33 2000-6, a takto jednal, přestože věděl, že tato jím vypracovaná Zpráva o výchozí revizi elektrického zařízení s nepravdivými údaji bude použita jako podklad k tzv. prvému paralelnímu připojení výrobny k distribuční síti společnosti E. ON Distribuce, a. s. a především bude použita Energetickým regulačním úřadem v XY, jako jeden z podkladů pro udělení licence na výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů pro firmu G. ještě v roce 2010; Energetický regulační úřad pak mj. na základě této Zprávy o výchozí revizi, obsahující nepravdivé údaje vydal dne 13.12.2010 Rozhodnutí č. j. 12646-/2010-ERU, kterým udělil licenci č. 111017299 společnosti G. k výrobně elektřiny ve výrobně FVE XY, které nabylo právní moci dne 13. 12. 2010, čímž obžalovaný Z. W. umožnil obžalovanému Z. V., jako jedinému jednateli společnosti G. předstírat v řízení před Energetickým regulačním úřadem v XY stav plné dokončenosti fotovoltaické elektrárny XY a neoprávněně tak získat licenci pro její provoz; na základě této neoprávněně vydané licence byla fotovoltaická elektrárna XY nesprávně považována za fotovoltaický zdroj uvedený do provozu v období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010, čímž společnosti G. vznikl neoprávněný nárok na garantovanou výkupní cenu elektřiny z fotovoltaických zdrojů, uvedených do provozu v roce 2010, ve výši 12 150 Kč za vyrobenou 1 MWh po dobu 20 let, oproti výkupní ceně pro výrobu z elektřiny z fotovoltaických zdrojů, uvedených do provozu v roce 2011, která činila 5 500 Kč za 1 MWh po dobu 20 let; a také došlo k uzavření smluv s odběrateli elektrické energie a k neoprávněné fakturaci částek za dodávky elektrické energie distribuční společnosti resp. jejím právním nástupcům a také k neoprávněnému obohacení společnosti G., která za období od 1. 1. 2011 do 30. 6. 2016 vyrobila a dodala svým odběratelům celkem 21 020 494 KWh elektrické energie, za kterou fakturovala částku v celkové výši 246 778 873,59 Kč, přičemž při uvedení FVE do provozu a získání licence až po dni 1. 1. 2011 by mohla nárokovat cenu pouze ve výši 116 521 947,82 Kč, čímž společnost G. neoprávněně získala částku 151 761 773,89 Kč, přičemž v budoucnu po dobu předpokládané životnosti fotovoltaické elektrárny a garantované výkupní ceny za dodávky elektřiny z fotovoltaických zdrojů mohl celkový rozdíl ve vyplacené podpoře dosáhnout výše cca 436,3 milionů Kč, a to v období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2012 na úkor společnosti E.ON Distribuce, a. s., která však cenu refinancovala od spotřebitelů elektrické energie a z dotací České republiky a dále v období od 1. 1. 2013 nejméně do 30. 6. 2016 na úkor společnosti E.ON Energie, a. s., která cenu průběžně refinancovala od společnosti OTE a. s., jejímž 100% vlastníkem je Česká republika, která je tak primárním poškozeným. II. obžalovaný K. S. jako vedoucí Stavebního úřadu Městského úřadu v XY provedl dne 4. 11. 2010 v souladu s ustanovením § 122 odst. 2 zák. č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu ve znění pozdějších předpisů kontrolu fotovoltaické elektrárny společnosti G. v XY o této kontrole vyhotovil protokol, v němž uvedl, že probíhá osazování fotovoltaických panelů, avšak následně v rozporu s tímto svým vlastním zjištěním vydal dne 5. 11. 2010 podle § 122 odst. 3 zák. č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu ve znění pozdějších předpisů Kolaudační souhlas s užíváním stavby sp. zn. OÚPSÚ/15793/1-2010-SK, kterým povolil užívání stavby „Fotovoltaická elektrárna XY“ s tím, že závěrečná kontrolní prohlídka byla provedena 4. 11. 2010 s výsledkem, že fotovoltaická elektrárna je schopna bezpečného a trvalého užívání, když v odůvodnění tohoto rozhodnutí nepravdivě uvedl, že „závěrečnou kon