4 Tdo 66/2017 — Nejvyšší soud

4 Tdo 66/2017 citace  Název judikátu:Násilí proti úřední osobě Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:31. 1. 2017 Spisová značka:4 Tdo 66/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.66.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Násilí proti úřední osobě Dotčené předpisy:§ 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 4. 2017 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 30.3.2017II.ÚS 973/17JUDr. Ludvík Davidodmítnuto16.5.2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 66/2017-39 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. l. 2017 o dovolání obviněných Ing. K. H. a PhDr. R. H., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 9 To 367/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 37 T 163/2015, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 37 T 163/2015, byli obvinění Ing. K. H. a PhDr. R. H. uznáni vinnými přečinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustili tím, že „1) obviněná K. H. v době od 9:00 do 9:40 hodin dne 6. 6. 2014 v prostoru před domem v obci H.-Ř. na tamním veřejně přístupném pozemku částečně užívaném jako pozemní komunikace reagovala na slovní výzvu ze strany strážnice Obecní policie Z. poškozené T. G., oblečené do služebního stejnokroje k opuštění prostoru v bezprostřední blízkosti pracujícího stavebního stroje tím, že ji slovně urazila a úmyslně udeřila rukou do obličeje silou nezanechávající stopy na tváři jmenované a kopla ji přesně nezjištěnou silou do nohy, v dalším průběhu zákroku jmenované strážnice a strážnice J. M. (tehdy Š.), při němž jí byla nasazována pouta, uchopila poškozenou G. za vlasy a úmyslně ji bolestivě za ně tahala, dále do strážnic opakovaně kopala a udeřila je rukou, což činila s úmyslem působit tak na zákrok strážnic, při němž poškozená G. utrpěla krevní podlitinu na tváři a odřeniny na kolenou, 2) obviněný R. H. v době od 9:00 do 9:40 hodin dne 6. 6. 2014 v P. ulici v obci H., okres P.-v., v místě před domem úmyslně působil na zákrok prováděný strážnicemi Obecní policie Z. poškozenými T. G. a J. M. (tehdy Š.), oblečenými do služebního stejnokroje, spočívající v užití hmatů a chvatů vůči K. H. odmítající uposlechnout jejich výzvu k opuštění prostoru v bezprostřední blízkosti pracujícího stavebního stroje ve veřejně přístupném prostoru užívaném jako komunikace a útočící proti strážnicím údery rukama a nohama, nejméně tím, že strážnici G. levou rukou strkal do trupu a zabraňoval jí přiblížit se ke K. H., silou ji opakovaně tahal za ruku a kroutil jí ve snaze znemožnit strážnici uchopení K. H., její povalení na zem a přiložení pout, dále strážnici M. vytrhl z ruky teleskopický obušek, úmyslně ji udeřil rukou, odstrčil ji a kopl do pravé strany trupu v oblasti žeber.“ Za uvedené jednání byla obviněná Ing. K. H. odsouzena podle § 325 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 24 měsíců. Za uvedené jednání byl obviněný PhDr. R. H. odsouzen podle § 325 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 20 měsíců. Proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 37 T 163/2015, podali obvinění Ing. K. H. a PhDr. R. H. v zákonné lhůtě odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 9 To 367/2016 tak, že ho podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 9 To 367/2016, podali obvinění Ing. K. H. a PhDr. R. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž namítají skutečnosti, týkající se způsobu hodnocení důkazů, ničím nepodložených a subjektivních závěrů soudu a legitimnosti zásahu strážnic, které již uplatnili v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání. Uvádí, že celý incident měl dvě fáze, první spočívala v tom, že strážnice zasáhly v okamžiku, kdy jim místostarostka údajně dala očima znamení, že se cítí ohrožena. Z fotodokumentace ovšem vyplývá, že místostarostka i strážnice měly sluneční brýle a dále z ní plyne, že strážnice G. byla iniciátorkou prvního kontaktu, když sáhla na obviněnou a silně ji odstrčila. Druhá fáze spočívala v tom, že se obviněná postavila poblíž stroje a odtud byla údajně vykazována strážnicemi, které se zaměřily pouze na ni a ostatní osoby stojící poblíž bagru ignorovaly. Zde dochází k zásadnímu rozporu, neboť z fotografií svědka B. vyplývá, že obviněná nemohla v jeden časový okamžik stát poblíž bagru z jedné strany a hned si stoupnout pod lžíci, jak všichni tvrdí. Ta ovšem stála sama u posledního kamene a bagr na ni začal najíždět. V tomto okamžiku měly strážnice zastavit bagr a následně postupovat zákonným způsobem. Jak vyplývá i z fotodokumentace, bagr stále pracoval, tudíž mu nemohla bránit v žádné práci. Soudy dále tvrdí, že obviněná udeřila G. do obličeje, aniž by jakkoli zhodnotily, že z obrazové dokumentace vyplývá, že v jedné ruce držela mobilní telefon a ve druhé nějaký papír. Spekulativní úvaha soudu, že v okamžiku, kdy zrovna nikdo nefotografoval, si jednu z věcí přehodila do druhé ruky, nemá oporu v provedených důkazech. Kop ze strany obviněné potvrzuje toliko svědkyně P., která je nevěrohodná a událost navíc pozorovala z největší vzdálenosti ze zahrady za stromy a za plotem. Skutková zjištění soudu jsou tak v extrémním rozporu s vykonanými důkazy a výsledek dokazování se jeví jako naprosto nespravedlivý. Ze zásady in dubio pro reo nebyl žádný útok na úřední osobu prokázán. Ke druhé fázi pacifikace obviněné, která nikoho neohrožovala, namítají, že tento zásah neměl opodstatnění v zákoně o obecní policii ani v jiných právních předpisech. Chaotickou situaci, kterou strážnice vytvořily, nezvládla ani místostarostka, která na místě porušovala bezpečnost práce, ani bagrista a dokonce ani strážnice, které nezasáhly, nezastavily bagr, jenž nesmyslně popojížděl sem a tam. Tuto nebezpečnou situaci potom popsal znalecký posudek z oboru bezpečnosti práce, k němuž nalézací soud vůbec nepřihlédl. Obviněná navíc místo činu nakonec opustila a její zpěčování by bylo proto možné posoudit jen jako přestupek i s ohledem na hluk na místě incidentu. Soudem nebylo dále postaveno najisto ani to, že by měly strážnice v daném okamžiku pravomoc na místě zasahovat. Dle soudu měly na místě sjednat veřejný pořádek, existují ovšem rozpory ve výpovědích strážnic a svědkyně M., když tyto různě objasňovaly přítomnost strážnic na místě. Výpovědi se potom jeví jako nepravděpodobné a zavádějící. Strážnice měly v tomto případě evidentní zájem na výsledku trestního řízení a na potrestání obou obviněných, protože se dostaly do přímého konfliktu s obviněnými a musely obhajovat svůj zákonný postup. Svým jednáním se tak snažily plnit úkoly uložené místostarostkou. Výpovědi strážnic a jejich hodnověrnost byla tímto narušena, a proto nemohly být jejich výpovědi pravdivé. Klíčová je tedy otázka přítomnosti strážnic na místě a následně jejich postup za použití neadekvátních donucovacích prostředků, když není možné, aby po opuštění prostoru obviněnou před bagrem se nadále hrubým násilím snažily tuto spoutat. Strážnice nemají pravomoc zasahovat podle své úvahy nejprve do práva s někým komunikovat a následně do práva kohokoliv pohybovat se na veřejném prostranství, aniž se dopouští protiprávního jednání. Samy tak vyvolaly nepřehlednou a stresovou situaci a konflikt, který následně nebyly schopny zvládnout z hlediska údajného zásahu. Tímto porušily zákon o obecní policii, když nepřiměřeně použily donucovací prostředky a neposkytly zraněné osobě zdravotní pomoc, čímž byla zpochybněna jejich odbornost. Soud tak porušil zásadu in dubio pro reo, jestliže bez dalšího odmítl verzi, že šlo ze strany místostarostky o předem naplánovanou provokaci. Okresní soud dále pochybil, když i přes snahu obviněných dokázat dlouhodobě napjaté vztahy mezi jejich rodinou a obcí H.-Ř., resp. obecním úřadem této obce, tyto nevzal v úvahu. Jak je dále patrno z protokolu o hlavním líčení, bylo ze strany nalézacího soudu porušeno právo na spravedlivý proces a právo na obhajobu. Obvinění i jejich právní zástupci byli napomínání, aby se drželi skutku, ačkoliv pro posouzen