4 Tdo 66/2026 – Nejvyšší soud

4 Tdo 66/2026-560 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 2. 2026 o dovolání obviněného R. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 10. 2025, sp. zn. 3 To 56/2025, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 19/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2025, sp. zn. 16 T 19/2025, byl obviněný R. K. uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) „v době nejméně od 11:00 hodin do 12:30 hodin dne 22. 8. 2024 v ložnici bytu v 1. patře domu č. XY na adrese v ulici XY v XY, za použití násilí přinutil přes výslovný nesouhlas k souloži nezletilou AAAAA (pseudonym), tak, že ji dne 22. 8. 2024 v dopoledních hodinách pozval k sobě do bytu, kdy si spolu nejprve v kuchyni bytu povídali a pili kávu, následně poškozené nabídl, že půjdou do ložnice, zde si lehl na postel a poškozená k němu přisedla, poté se obžalovaný náhle zvedl, nezletilou chytil za ruku, zatáhl ji na postel, kde ji položil na záda, kdy jednou rukou držel ruce nezletilé nad hlavou, sedl si jí na břicho a druhou rukou jí částečně svlékl halenku, poté legíny a kalhotky ke kolenům, sesedl z ní, převalil ji na bok, přičemž jednou rukou stále držel její ruce za hlavou a druhou držel její nohy tak, že byla schoulená v klubíčku a následně jí zezadu zasunul penis do vagíny a vykonal na ní z její strany nedobrovolnou soulož, a to i přesto, že se nezletilá snažila jeho jednání zabránit, pokoušela se z jeho sevření vysmeknout, opakovala mu, že to nechce, upozorňovala ho na svůj věk a žádala ho, aby přestal, přičemž v průběhu soulože zazvonil poškozené mobilní telefon, který měla v kuchyni, obžalovaný soulož ukončil a nechal nezletilou poškozenou jít k mobilnímu telefonu, čehož poškozená využila a z bytu pak odešla; uvedeného jednání se dopustil, ačkoliv věděl, že se jedná o dítě mladší patnácti let“. 2. Za uvedené jednání byl obviněný odsouzen podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku (účinného do 31. 12. 2024) k trestu odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest vyhoštění z území České republiky ve výměře 5 let. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit nezletilé poškozené AAAAA, na náhradě nemajetkové újmy částku ve výši 200 000 Kč. 4. Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2025, sp. zn. 16 T 19/2025, podal obviněný R. K. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. 10. 2025, sp. zn. 3 To 56/2025, tak, že odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. 5. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 10. 2025, sp. zn. 3 To 56/2025, podal následně obviněný prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 6. Obviněný v dovolání namítá, že soudy odmítly provést jeho důkazní návrhy s odkazem na nadbytečnost důkazů a že tak učinily bez řádného odůvodnění. Dále dovolatel tvrdí, že v řízení se soudy opřely o nezákonný důkaz, za který označil znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, který vypracovala znalkyně Mgr. Denisa Dokulilová. Zde upozorňuje na skutečnost, že předmětem zkoumání byla nezletilá poškozená AAAAA, která byla v době zkoumání nezletilá. Nebyl však přibrán znalec z oboru dětské klinické psychologie. Dovolatel namítá rovněž selektivní nelogické hodnocení důkazů. Ohrazuje se vůči tomu, že soudy v rámci rekonstrukce skutkového děje vyšly z výpovědi poškozené. Zde tvrdí, že výpověď poškozené vykazovala četné nesrovnalosti, neboť například pokaždé odlišně popisovala oblečení své i obviněného či uváděla rozdílné výroky, které jí měl údajně říkat během útoku. 7. Má za to, že v řízení nebyly provedeny žádné důkazy, které by podporovaly verzi poškozené. Pokud by k násilí skutečně došlo, měly by zůstat modřiny například na zápěstích. Jestliže žádné takové stopy nebyly zjištěny, nasvědčuje to pravdivosti jeho verze o konsenzuálním styku. 8. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil. 9. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že námitky uplatněné obviněným v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stadiích trestního řízení, tedy i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Dále uvedla, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatel svými námitkami nenaplnil. Pouhá polemika obviněného s hodnocením důkazů soudy není s to naplnit první alternativu důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel nespecifikoval předvídaný zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními určujícími pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů, přičemž po dovolacím soudu požaduje pouze přehodnocení skutkových závěrů učiněných soudy na základě provedených důkazů jejich novým přezkoumáním. Pro úplnost lze však konstatovat, že na základě dokazování provedeného v dostatečném rozsahu soudy dovodily průběh skutkového děje tak, jak je popsán ve skutkové větě výroku o vině. Jestliže těžiště dovolacích námitek obviněného spočívá ve zpochybnění hodnocení důkazů a skutkových zjištění soudů, je třeba zdůraznit, že mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Českých Budějovicích, se kterými se v napadeném rozhodnutí ztotožnil i Vrchní soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé není žádný, natož zjevný nebo extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů naopak mají v provedených důkazech potřebnou oporu a logicky z nich vyplývají. Základním usvědčujícím důkazem byla svědecká výpověď nezletilé poškozené AAAAA. S ohledem na charakter trestné činnosti soudy výpověď poškozené hodnotily velmi obezřetně. Došly k závěru, že usvědčující výpověď poškozené je věrohodná, což je v souladu také s tím, že pokud bylo možné ověřit dílčí tvrzení poškozené jinými důkazy, ukázala se jejich pravdivost. Soud na základě výpovědi poškozené, její matky M. L., sestry S. L. a bývalého partnera V. L. získal poměrně detailní náhled na osobu poškozené a takový podklad komparoval se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, který vypracovala na poškozenou znalkyně Mgr. Denisa Dokulilová. 10. Dále konstatovala, že obviněnému nelze přisvědčit ani pokud označil za nezákonný důkaz znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, který byl vypracován znalkyní Mgr. Denisou Dokulilovou ohledně duševního stavu poškozené. Obviněný namítá, že k vypracování tohoto znaleckého posudku měl být s ohledem na věk poškozené přibrán znalec z oboru dětské klinické psychologie. S uvedenou námitkou se vypořádal Vrchní soud v Praze v bodě 15 svého rozhodnutí. 11. Pokud jde o situaci neprovedení navržených důkazů, oba soudy logicky vyložily, proč považovaly za nadbytečné navrhované doplnění dokazování. Byla tak aplikována zásada trestního řízení, že soud není povinen provádět všechny důkazy navrhované obžalobou či obhajobou, neboť je to právě soud, který určuje rozsah dokazování tak, aby se nestalo bezbřehým. Je pouze věcí soudu, zda bude řízení doplňovat o další stranami navržené důkazy, nebo zda skutkový stav věci byl již před soudem objasněn v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí o podané obžalobě. Soud není povinen vyhovět všem návrhům stran na doplnění dokazování, pokud takový postup zdůvodní. Stalo se tak i v posuzované trestní věci. Soud prvního stupně v bodě 47 a 48 svého rozsudku náležitě vysvětlil, proč není třeba ve vztahu k poškozené nechat vypracovat revizní znalecký posudek, případně nechat vyhotovit posudek od znaleckého ústavu. Další námitky na doplnění dokazování vznesl obviněný ve svém odvolání. S těmito důkazními návrhy se odvolací soud náležitě vypořádal v bodech 18 a 19 svého rozhodnutí. 12. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. 13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována. 14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené o