4 Tdo 668/2024 — Nejvyšší soud

4 Tdo 668/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:21. 8. 2024 Spisová značka:4 Tdo 668/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:4.TDO.668.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Škoda větší Úvěrová smlouva Dotčené předpisy:§ 265k odst. 1, 2 tr. ř. § 265l odst. 1 tr. ř. § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku § 497 předpisu č. 513/1991 Sb. § 117 odst. 1 předpisu č. 257/2016 Sb. § 167 předpisu č. 257/2016 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 10. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 668/2024-268 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 8. 2024 o dovolání obviněného Š. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2024, sp. zn. 8 To 356/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 41/2023, t a k t o : I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2024, sp. zn. 8 To 356/2023, v celém rozsahu, a dále se zrušuje rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 10. 10. 2023, sp. zn. 3 T 41/2023, v celém rozsahu, jakož i rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Hodoníně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 10. 10. 2023, sp. zn. 3 T 41/2023 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byl obviněný Š. P. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustil tím, že: dne 25. 8. 2022 v přesně nezjištěné době, v úmyslu se neoprávněně obohatit, požádal jakožto majitel meziúvěrového účtu č. XY bankovní ústav ČSOB Stavební spořitelnu, a. s., o vrácení mimořádné splátky meziúvěru poskytnutého na základě smlouvy č. 0812976901, v níž je označen jako dlužník a jeho bývalá manželka Z. P., jako spoludlužník, konkrétně mimořádnou splátku ve výši 914.239,13 Kč, kdy žádal o její vrácení na bankovní účet č. XY, jehož je majitelem, přičemž v žádosti o vrácení peněz v rozporu se skutečností uvedl, že to byl on, kdo předčasné splacení provedl, ale že se jeho osobní situace aktuálně velmi změnila a přeje si pokračovat ve smlouvě o meziúvěru dle původního obsahu, kdy tak činil ačkoliv věděl, že tyto finanční prostředky vložil na předmětný účet dne 17. 8. 2022 na základě jejich předchozí vzájemné dohody jeho syn Š. P., ze svého bankovního účtu č. XY, který tam prostředky účelově vložil z důvodu vyvázání jeho bytu ze zástavy zajišťující daný úvěr a vyvázání své matky ze spoludlužnického postavení, což ale v žádosti o pokračování splátek nezmínil, kdy zároveň věděl, že usnesením Okresního soudu v Hodoníně č. j. 13 C 248/2015-97 ze dne 1. 8. 2016 byla úhrada předmětného dluhu přikázána jeho bývalé manželce Z. P., s tím, že je obviněný povinen zaplatit jí část vypořádacího podílu ze zaniklého jmění manželů v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž ze strany ČSOB stavební spořitelny, a. s., byla obviněnému na základě jeho žádosti dne 30. 8. 2022 výše uvedená mimořádná splátka skutečně vrácena na jím uvedený bankovní účet č. XY, čímž způsobil poškozenému Š. P., škodu ve výši 914.239,13 Kč, dále majetkovou újmu spočívající v trvání zástavy a trvání závazku Z. P. 2. Za uvedenou trestnou činnost uložil soud prvního stupně obviněnému podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 30 (třiceti) měsíců. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému dále uložil peněžitý trest ve výměře 45 (čtyřiceti pěti) denních sazeb, přičemž jednu denní sazbu stanovil na 650 (šest set padesát) Kč, celkem tedy 29 700 (dvacet devět tisíc sedm set) Kč. Podle § 68 odst. 2 tr. zákoníku stanovil soud obviněnému splátky peněžitého trestu ve výši 2 970 (dva tisíce devět set sedmdesát) Kč měsíčně, při současném určení možnosti ztráty výhody splátek. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil nalézací soud obviněnému taktéž povinnost uhradit poškozenému Š. P., částku 914 239,13 Kč jako náhradu za způsobenou škodu. 4. Proti rozsudku nalézacího soudu ze dne 10. 10. 2023, sp. zn. 3 T 41/2023, podal obviněný odvolání, a to do výroku o vině. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně (dále jen „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) usnesením ze dne 9. 1. 2024, sp. zn. 8 To 356/2023, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2024, sp. zn. 8 To 356/2023, podal dovolatel prostřednictvím obhájce dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Obviněný především namítá, že soudy nesprávně posoudily otázku zániku závazku z úvěru u ČSOB Stavební spořitelny (dále jen „Banky“). Má za to, že Š. P. žádná škoda nevznikla, protože zástavní právo zaniklo. Akcentuje i skutečnost, že poškozený vzal po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně nárok na náhradu škody zpět. Přesto odvolací soud výrok o náhradě škody potvrdil. Současně vyslovuje přesvědčení, že odvolací soud se nevypořádal s námitkami v podaném odvolání a s rozpory s provedenými důkazy. 6. Obviněný v následné části svého dovolání označené jako III. argumentuje, že soudy vycházely z toho, že z důvodu jeho jednání úvěr nezanikl, nadále trvá a trvá i zástavní právo. Tím měl být poškozen jeho syn, protože nedošlo k zamýšlené úhradě dluhu a zániku zástavního práva. S tímto závěrem však nesouhlasí. Je přesvědčen o tom, že dluh z úvěru zanikl již připsáním peněžních prostředků ze strany jeho syna na meziúvěrový účet. Akcentuje, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, který se řídil předchozí právní úpravou. V úvěrové smlouvě bylo ujednáno, že splátka se považuje za splněnou připsáním na účet účastníka u stavební spořitelny. Jinou úpravu smlouva ani zákon neobsahovala. Podle rozhodné úpravy starého občanského zákoníku platí, že projev vůle vyvolává účinky vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 zákona č. 40/1964 Sb.). Podle obchodního zákoníku pak závazek zanikne, je-li věřiteli splněn řádně a včas (§ 324 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb.). V případě úvěrové smlouvy pak platí, že je dlužník oprávněn vrátit poskytnuté peněžní prostředky před dobou stanovenou ve smlouvě (§ 503 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb.). Přitom platí, že po zaplacení dluhu už dlužník nemůže měnit své určení, na který závazek plnil. V okamžiku, kdy se tento právní úkon dostane do sféry adresáta a vyvolá účinky předvídané zákonem (zánik závazku), už nepřichází dodatečná změna vůle v úvahu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. 23 Cdo 663/2015). Podle obviněného tak připsáním peněz na účet Banky nastaly právní účinky předvídané zákonem – tj. zánik závazku. 7. Dovolatel dále poukazuje na to, že v současné době jsou vedena soudní řízení, ze kterých vyplývá zánik závazku z úvěru u Banky. Odkazuje na civilní řízení, které je vedeno u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 22 C 355/2023. Řízení se týká bezdůvodného obohacení, kdy předmětem řízení je právě částka, kterou mu Banka zaslala zpět. Cituje přitom z podání Banky, která připustila, že mimořádnou splátkou došlo ke splacení meziúvěru a že následným zasláním částky 914 239,13 Kč žalovanému se žalovaný [obviněný] na úkor žalobce [Banka] bezdůvodně obohatil, když po splacení meziúvěru žalobce plnil bez právního důvodu a současně odkazuje na další podklady. Podle obviněného tak Banka, ale i všichni ostatní účastníci vztahu, nesprávně vyhodnotila otázku, zda došlo ke splacení úvěru Bance a kdy. I proto vzal podle obviněného Š. P. zpět nárok na náhradu škody, protože zanikl jak dluh z úvěru, tak i zástavní právo. 8. Pokud zanikl závazek z úvěru okamžikem, kdy jeho syn Š. P. poslal peníze, nebyla jeho jednáním způsobena žádná škoda, a to žádnému subjektu. Jediným poškozeným mohla být pouze Banka. Ta však jednala v omylu, že dluh obviněného nezanikl a že může s penězi disponovat. Tento omyl však nezpůsobil. 9. Jelikož soudy podle obviněného věc nesprávně posoudily v otázce okamžiku zániku dluhu, zatížily vadou i navazující skutkové a právní úvahy a nesprávně dovodily jak skutkový stav, tak i navazující právní posouzení. Obviněný je tedy přesvědčen, že soudy svá rozhodnutí zatížily vadou, která naplňuje dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť ve věci nesprávně právně p