4 Tdo 696/2025 — Nejvyšší soud

4 Tdo 696/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 8. 2025 Spisová značka:4 Tdo 696/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:4.TDO.696.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Trestná činnost v dopravě Zavinění Dotčené předpisy:§ 16 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 696/2025-570 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 8. 2025 o dovolání obviněného M. P., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 3. 2025, sp. zn. 6 To 10/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 24 T 72/2024, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 3. 2025, sp. zn. 6 To 10/2025 a rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 19. 9. 2024, sp. zn. 24 T 72/2024. Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Děčíně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 19. 9. 2024, sp. zn. 24 T 72/2024, byl obviněný M. P. uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) dne 15. 7. 2023 v čase okolo 16:57 hodin řídil osobní motorové vozidlo Opel Meriva 1.4, RZ XY, v obci XY, jel po pozemní komunikaci č. XY ve směru od XY na XY, kde u domu č. p. XY s vozidlem vyjel vpravo na asfaltovou plochu před domem, kde započal otáčení se svým vozidlem do opačného směru couváním, načež se po dobu přesahující 5 sekund v jízdním pruhu směrem na XY otáčel svým vozidlem zpět směrem na obec XY a přejížděl přitom jízdní pruh směrem na obec XY a vodorovné dopravní značení V13 „Šikmé rovnoběžné čáry“, v té době z jeho levé strany po téže hlavní komunikaci původně v témže směru nejméně 3 sekundy před střetem viditelně přijížděl rychlostí 175 km/h poškozený motocyklista K. K., jako řidič motocyklu KTM 890, RZ XY, MPZ D, ve směru na XY, jehož jízdní dráhu svým manévrem zahradil, následně došlo ke střetu obou vozidel a to přední částí motocyklu do levého boku vozidla Opel Meriva, při středu pozemní komunikace, načež poškozený motocyklista byl z místa dopravní nehody transportován letecky do nemocnice na traumatologické oddělení Ústí nad Labem, utrpěl mnohočetná poranění kostry a orgánů dutiny lební, hrudní a končetin, včetně krční a hrudní páteře, v důsledku čehož byl pak dlouhodobě upoután na lůžko po dopravní nehodě, a dne 28. 9. 2023 na oddělení následné intenzivní péče Nemocnice Neratovice na následky dopravní nehody zemřel, řidič P. ani jeho spolujezdkyně E. P., neutrpěli v důsledku dopravní nehody žádná zranění, čímž způsobil škodu vzniklou vynaložením nákladů hrazené péče na pojištěnce K. K., a to Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky, IČO 471 14 975, která dosud škodu nevyčíslila, přičemž poškozený K. K. svým jednáním porušil povinnost uloženou mu podle § 4 písm. a), b), § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000Sb., o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů, a tímto svým jednáním porušil povinnost uloženou mu podle § 4 písm. a), b), a zejména § 4 písm. c) ve spojení s přílohou č. 8 k vyhlášce č. 294/2015 Sb., bod 7 a § 24 odst. 1 ve spojení s § 21 odst. 4 a § 22 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, v čemž je spatřováno 50 % zavinění obžalovaného. 2. Za uvedené jednání byl obviněný odsouzen podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Podle § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 75 denních sazeb, kdy denní sazba činila 800 Kč, tedy celkem 60 000 Kč. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 4 let. 3. Proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 19. 9. 2024, sp. zn. 24 T 72/2024, podal obviněný M. P. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 24. 3. 2025, sp. zn. 6 To 10/2025, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. e) tr. ř. napadený rozsudek zrušil. Podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění dopustil tím, že dne 15. 7. 2023 v čase okolo 16:57 hodin řídil osobní motorové vozidlo Opel Meriva 1.4, RZ XY, v obci XY, jel po pozemní komunikaci č. XY ve směru od XY na XY, kde u domu č. p. XY s vozidlem vyjel vpravo na asfaltovou plochu před domem, kde započal otáčení se svým vozidlem do opačného směru couváním, načež se po dobu přesahující 5 sekund v jízdním pruhu směrem na XY otáčel svým vozidlem zpět směrem na obec XY a přejížděl přitom jízdní pruh směrem na obec XY a vodorovné dopravní značení V13 „Šikmé rovnoběžné čáry“, v té době z jeho levé strany po téže hlavní komunikaci původně v témže směru nejméně 3 sekundy před střetem viditelně přijížděl rychlostí 175 km/h poškozený motocyklista K. K., jako řidič motocyklu KTM 890, s namontovanou tabulkou registrační značky XY, mezinárodní poznávací značka D, ve směru na XY, jehož jízdní dráhu svým manévrem zahradil, následně došlo ke střetu obou vozidel, a to přední částí motocyklu do levého boku vozidla Opel Meriva, při středu pozemní komunikace, načež poškozený motocyklista byl z místa dopravní nehody transportován letecky do nemocnice na traumatologické oddělení Ústí nad Labem, utrpěl mnohočetná poranění kostry a orgánů dutiny lební, hrudní a končetin, včetně krční a hrudní páteře, v důsledku čehož byl pak dlouhodobě upoután na lůžko po dopravní nehodě, a dne 28. 9. 2023 na oddělení následné intenzivní péče Nemocnice Neratovice na následky dopravní nehody zemřel, přičemž obžalovaný svým jednáním porušil povinnost uloženou mu podle § 4 písm. a), b), c) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve spojení s přílohou č. 8 k vyhlášce č. 294/2015 Sb., bod 7, a podle § 24 odst. 1 ve spojení s § 21 odst. 4 a § 22 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, a poškozený K. K. svým jednáním porušil povinnost uloženou mu podle § 4 písm. a), b), § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, v čemž je spatřováno 50 % zavinění obžalovaného a 50 % zavinění poškozeného. 4. Následně obviněnému uložil za tento přečin podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 2 let. 5. Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 3. 2025, sp. zn. 6 To 10/2025, podal obviněný M. P. prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 6. Obviněný svou dovolací argumentaci rozdělil do čtyř částí. V části 1) svého dovolání dovolatel namítá, že se svým vozidlem neotáčel, nýbrž že z místa ležícího mimo pozemní komunikaci na komunikaci vjížděl. Proto se nedopustil porušení zákazu vjezdu na vodorovnou dopravní značku (resp. dopravní značení v13 – šikmé rovnoběžné čáry), když vjezd na toto vodorovné dopravní značení je z místa ležícího mimo pozemní komunikaci přípustný; tudíž směl přejet zde umístěné vodorovné dopravní značení. 7. V části 2) nesouhlasí dovolatel s tím, že oba soudy dovodily jeho neopatrnost z toho, že se s vozidlem „otáčel“ příliš dlouho. Jakékoli závěry, skutková a právní zjištění soudu o dlouhodobém zahrazení jízdního pruhu dovolatelem, a to snad po dobu delší než 5 sekund, nemají dokonce vůbec oporu v provedeném dokazování. Rovněž nemá oporu v dokazování odvolacím soudem vyslovený závěr, že se dovolatel před započetím manévru zpětného vjetí na komunikaci nepodíval vlevo. Takový závěr neodpovídá jak výpovědi dovolatele, tak jeho počínání při najetí vozidla do jízdního pruhu, couvání a uvedení vozidla do konečně polohy před rozjezdem, které mu umožňovalo dobrý výhled oběma směry. 8. V části 3) dovolání namítá nesprávné dovození odpovědnosti účastníků střetu poměrem 50 % a 50 %. V této souvislosti uvedl, že z hlediska dovozen