4 Tdo 73/2026 — Nejvyšší soud

4 Tdo 73/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. i) tr.ř. Datum rozhodnutí:24. 2. 2026 Spisová značka:4 Tdo 73/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:4.TDO.73.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Mimořádné snížení trestu odnětí svobody Propadnutí majetku Peněžitý trest Spravedlivý proces Dotčené předpisy:§ 265k odst. 1 tr. ř. § 265l odst. 1 tr. ř. § 240 odst. 1 tr. zákoníku § 240 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku § 240 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku § 58 odst. 1 tr. zákoníku § 53 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:30. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 73/2026-1013 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 2. 2026 o dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch i ve prospěch obviněného K. R., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 12. 2024, č. j. 6 To 56/2024-785, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 T 1/2021, t a k t o: I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 12. 2024, č. j. 6 To 56/2024-785, a to ve výroku o trestu vztahující se k obviněnému K. R. Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušenou část výše uvedeného rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Olomouci přikazuje, aby ve zrušené části věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), ze dne 16. 1. 2024, sp. zn. 54 T 1/2021, byl obviněný Karel Rohal (dále také jako „obviněný“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (body 1–8) a přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku (body 1–5, 7–8). Nalézací soud současně rozhodl i o vině již odsouzených J. M. a J. B. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustili jednáním blíže popsaným v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně. 2. Za předmětnou trestnou činnost uložil soud prvního stupně obviněnému podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) roků. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněného pro účely výkonu tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 66 odst. 1, 3 tr. zákoníku dále uložil obviněnému trest propadnutí majetku specifikovaný ve výroku o trestu a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu dále uložil trest propadnutí věci, taktéž specifikovaný ve výroku o trestu. Nalézací soud současně rozhodl i o trestech, které uložil již odsouzeným J. M. a J. B. 3. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškozené Imperial Brands CR, s. r. o., PHILIP MORRIS BRANDS SARL, Philip Morris Products, S. A., odkázal soud s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 16. 1. 2024, sp. zn. 54 T 1/2021, podal státní zástupce odvolání, které směřoval do výroku o vině v neprospěch obviněného K. R. a již odsouzeného J. M. a dále do výroku o vině ve prospěch již odsouzené J. B. Obviněný K. R. si podal odvolání směřující do výroku o vině i trestu. Již odsouzený J. M. podal odvolání směřující do výroku o vině. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Olomouci (dále jen „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 19. 12. 2024, č. j. 6 To 56/2024-785, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněného K. R. částečně zrušil, a to ve výroku o trestu uloženém tomuto obviněnému. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud uložil obviněnému podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku, úhrnný trest odnětí svobody na 3 (tři) léta. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku výkon tohoto trestu podmíněně odložil na zkušební dobu 5 (pěti) let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku obviněnému uložil peněžitý trest ve výměře 300denních sazeb při výši denní sazby 10 000 Kč, tedy celkem ve výměře 3 000 000 Kč. Podle § 66 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložil dále obviněnému trest propadnutí majetku specifikovaný ve výroku tohoto rozsudku a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku taktéž obviněnému uložil trest propadnutí věci, které ve výroku o trestu podrobněji specifikoval. V ostatních výrocích zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn. Podle § 256 tr. ř. soud druhého stupně odvolání státního zástupce a již odsouzeného J. M. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 12. 2024, sp. zn. 6 To 56/2024, podala ve prospěch i v neprospěch obviněného dovolání nejvyšší státní zástupkyně, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., neboť napadeným rozsudkem byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, a současně mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. 6. Dovolatelka nejprve rozvedla, jakými trestnými činy byl obviněný uznán vinným soudem prvního stupně, včetně toho, jaké mu byly uloženy tímto rozsudkem tresty. Následně uvedla, jak ve věci rozhodl odvolací soud na podkladě podaných odvolání. Zdůrazňuje, že odvolací soud ve vztahu k výroku o trestu týkajících se obviněného toliko stručně uvedl (body 51–52 jeho rozsudku), že trest uložený obviněnému soudem prvního stupně považuje za nepřiměřený zejména vzhledem k délce trestního řízení, jež neodpovídala charakteru a rozsahu projednávané trestné činnosti, nevymykající se jiným případům. Tento soud akcentoval, že trestní řízení bylo proti obviněnému vedeno po dobu 8 let, z toho 7 let v řízení před soudem, což podle tohoto soudu nelze označit za přiměřenou dobu, zvlášť pokud obviněný na této délce trestního řízení neměl žádný podíl. Odvolací soud za této situace dospěl k závěru, že je na místě aplikovat § 58 odst. 1 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby a jako přiměřený považoval vrchní soud trest odnětí svobody v trvání tří let s podmíněným odkladem na dobu pěti let za současného uložení peněžitého trestu, přičemž do dalších uložených trestů obviněnému soudem prvního stupně odvolací soud nezasáhl a ve výroku svého rozsudku je zopakoval. 7. Podle nejvyšší státní zástupkyně se však s aplikací mimořádného snížení trestu odnětí svobody nelze ztotožnit. Ve prospěch obviněného ovšem současně uvádí, že není ani možné akceptovat souběžné uložení trestu propadnutí (části) majetku a peněžitého trestu. 8. K aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku dovolatelka předně uvádí, že odvolací soud k ní přistoupil, ačkoli k tomu nebyly splněny zákonné kumulativní podmínky, které státní zástupkyně v dovolání předestírá (jsou zde konkrétní okolnosti případu nebo poměry pachatele způsobující, že použití nesnížené sazby by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem odnětí svobody kratšího trvání). Akcentuje, že závěr o nepřiměřené přísnosti trestu odnětí svobody uloženého v rámci zákonné nesnížené sazby se tedy musí opírat o zhodnocení všech okolností případu a poměrů pachatele. Přitom musí jít o souhrn takových výjimečných okolností, které se v dané kvalitě nebo kvantitě u konkrétního trestného činu běžně nevyskytují, a výrazně tímto proto snižují jeho závažnost (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 8 Tdo 550/2014). Jde tak o mimořádný postup. Za takové okolnosti lze považovat např. existenci více významných polehčujících okolností při nedostatku přitěžujících okolností. Přitom soud musí tento postup pečlivě odůvodnit. 9. Podle nejvyšší státní zástupkyně vrchní soud v odůvodnění svého rozsudku vůbec neuvedl, jaké výjimečné okolnosti případu (vyjma konstatování o ne zcela přiměřené délce trestního řízení) nebo poměry obviněného měly být naplněny pro aplikaci mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Zvolený postup soudu tak byl založen na tom, že uložení trestu v trestní sazbě stanovené § 240 odst. 3 tr. zákoníku by bylo pro obviněného nepřiměřené s ohledem na délku řízení, což je však nedostatečné vyhodnocení zákonem předvídaných podmínek. Podle nejvyšší státní zástupkyně nelze v případu obviněného shledat žádné významnější okolnosti případu svědčící pro mimořádné snížení t