4 Tdo 732/2016 — Nejvyšší soud

4 Tdo 732/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 6. 2016 Spisová značka:4 Tdo 732/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.732.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Krádež Organizovaná skupina Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 9. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 732/2016-35 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 6. 2016 o dovolání obviněné I. L., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2015 sp. zn. 9 To 485/2015, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 44 T 74/2015, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné I. L. odmítá. Odůvodnění: Obviněná I. L. byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 10. 2015 sp. zn. 44 T 74/2015 uznána vinnou zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustila tím, že společně s obviněnou I. L. dne 3. 6. 2015 okolo 15:20 hod. v P. – M. S., na tramvajové zastávce, Ú., ve směru zastávky N. t., spolu se samostatně stíhaným ml. „X. Y.“ *), a s odděleně stíhanou obviněnou V. B., po předchozí vzájemné dohodě jako členové organizované skupiny, která měla přesně rozdělené úlohy, před příjezdem tramvaje obstoupili skupinu cestujících, mezi nimiž byla i poškozená H. K., kdy při nástupu do tramvaje se obv. V. B. a ml. „X. Y.“ *) natlačili na schůdcích soupravy před poškozenou a tím jí zamezili nástupu do posledních dveří druhého vagonu tramvaje, přičemž v tu chvíli zezadu k poškozené přistoupily obviněné I. L. a I. L., které poté, co poškozené K. jedna z nich rozepla kabelku, vsunuly do kabelky poškozené, kterou měla tato přehozenou přes rameno, postupně svou ruku, přičemž jedna z obviněných si ji kryla kšiltovou čepicí připnutou na kabelce a druhá svetrem, co by tzv. šátro, a prohledaly její obsah ve snaze zmocnit se cenností, avšak následně si poškozená všimla jednání obviněných a začala křičet, následně svědek N. O. uchopil mladistvého „X. Y.“ *) do chvatu tzv. kravaty a v tuto chvíli již zakročila vůči pachatelům hlídka PČR, která celý průběh jednání obviněných z bezprostřední blízkosti sledovala od samého počátku, přičemž obv. I. L. se tohoto jednání dopustila, přestože byla odsouzena rozsudkem Okresního soudu v Kladně, č. j. 1 T 217/2014-364, ze dne 10. 2. 2015, který nabyl právní moci dne 21. 5. 2015, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2015, č. j. 11 To 190/2015-394, mimo jiné i za spáchání přečinu krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a), d) tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců se zařazením do věznice s dozorem. Za to jí byl podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněné I. L. Obviněné I. a I. L. tento rozsudek napadly odvoláním, jež byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2015 sp. zn. 9 To 485/2015 podle § 256 tr. ř. zamítnuta. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podala obviněná I. L. dovolání, jež opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, přestože byl v řízení jemu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku spatřuje v tom, že skutková zjištění jsou nejasná, neúplná a nesprávná. Předmětem dokazování byly pouze výpovědi zasahujících policistů, mezi nimiž jsou značně rozpory. Jediný další svědek N. O. skutek neviděl a všechny informace měl jen zprostředkovaně od poškozené, která nebyla v rozporu s § 3 odst. 2 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů (a související Dohodou mezi Evropskou unií a Japonskem o vzájemné pomoci v trestních věcech), vyslechnuta, ačkoli v podaném vysvětlení uvedla zásadní a bezprostřední údaje o popisu dovolatelky a ostatních spolupachatelů činu. Poškozená přitom byla středem celého dění a až její výpověď mohla v potřebném rozsahu objasnit nebo vyvrátit podstatné skutkové rozpory a pochybnosti (zejména věk dovolatelky a barva jejích šatů, jež měla při činu na sobě). Oba soudy provedením nedostatečného dokazování s odkazem na ekonomii řízení rezignovaly na svou povinnost zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností, čímž došlo k porušení ustanovení § 13 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 205 odst. 1 písm. d), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Dovolatelka považuje objektivní stránku činu za nepřezkoumatelnou, neboť se v popisu skutku uvádí, že snahou spoluobviněných bylo zmocnit se cenin, aniž by to odpovídalo jakémukoli z provedených důkazů, a k námitce se tímto pochybením nezabýval ani odvolací soud. Z provedeného dokazování ani nevyplývá, že by se dovolatelka měla stíhaného zločinu dopustit jako členka organizované skupiny, což odvolací soud chybně bez dalšího dovodil z příbuzenského poměru k ostatním spoluobviněným. Dovolatelka se ztotožnila s názorem odvolacího soudu, že případná domluva ohledně činnosti organizované skupiny nemusí být výslovná a postačí kupříkladu gesta či pohledy, avšak nebylo prokázáno, že by sama vedla s dalšími spoluobviněnými jakoukoli verbální či neverbální komunikaci o rozdělení úloh a přípravě trestné činnosti, když i všichni svědci potvrdili, že neslyšeli a ani neznají obsah komunikace mezi spoluobviněnými. Před soudem slyšení zasahující policisté poskytli tři verze průběhu skutkového děje, tedy že se všichni spoluobvinění měli držet u sebe a vést verbální komunikaci, popřípadě se měli rozdělit a část z nich se měla pohybovat po ostrůvku a tipovat oběti a část stát na místě či že skupina Japonců tramvaj dobíhala. Nelogicky pak vyznívá, že mělo před příjezdem tramvaje dojít k vytipování obětí a komunikaci o rozdělení úloh a provedení činu. Svědek O. uvedl, že si dovolatelky ani dalších pachatelů nevšiml a to ani jejich pomůcek sestávajících se z v létě neobvyklých teplých částí oděvů. Naopak vypověděl, že byli oblečení spoře, a nijak neobyčejně se podle něj nechovali. Poškozená měla být podle závěru obou soudů vytipována jako oběť trestného činu, ačkoli sama uvedla, že seděla od ostrůvku opodál na lavičce a tramvaj bezprostředně před příjezdem tramvaje dobíhala. Z provedeného dokazování neplyne žádná snaha o zvýšení efektivnosti provedení trestného činu či jeho negativního následku nebo o ztížení odhalení trestného činu, tudíž nebylo možno kvalifikovat stíhané jednání jako spáchané organizovanou skupinou. Dovolatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2015 sp. zn. 9 To 485/2015, jakož i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 10. 2015 sp. zn. 44 T 74/2015 a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně souhlasila s projednáním rozhodnutí podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání. Dále v souladu s § 265h odst. 3 tr. ř. navrhla přerušit výkon svého vykonávaného trestu, neboť je zřejmé, že stíhaný zločin nespáchala, tudíž je další výkon trestu neopodstatněný. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se po rekapitulaci skutkových zjištění k dovolání obviněné vyjádřil v tom smyslu, že soudy obou stupňů provedly dostupné důkazy v rozsahu pro rozhodnutí nezbytné a v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 tr. ř. zjistily skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Provedené důkazy pak hodnotily jednotlivě i v jejich souhrnu, a to zcela v souladu se zásadami formální logiky (§ 2 odst. 6 tr. ř.). Argument obviněné o nevyslechnutí poškozené K. před soudem by bylo možno podřadit pod námitku tzv. opomenutého důkazu, avšak nejedná se o takový důkaz, jehož neprovedení nebylo náležitě odůvodněno, jelikož se s ním soudy pečlivě zabývaly. V souhrnu představuje i s dalšími ve věci provedenými důkazy dostatečný podklad pro zjištění skutkového stavu (trestnou činnost obviněných viděli celkem čtyři svědci), soudy navíc zcela rozumně dovodily, že výpověď poškozené by k dalšímu objasnění skutkového stavu nijak nepřispěla. Na tom pak nic nemění ani skutečnost, že by teoreticky bylo možné výpověď takové svědkyně provést i prostřednictvím videokonference dožádáním do Japonska. Státní zástupce konstatoval, že ani další výtky obviněné ohledně nedodržení zásady