4 Tdo 766/2025 — Nejvyšší soud

4 Tdo 766/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:18. 9. 2025 Spisová značka:4 Tdo 766/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:4.TDO.766.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Těžké ublížení na zdraví úmyslné Těžká újma na zdraví Výtržnictví Pokus trestného činu Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 145 odst. 1 tr. zákoníku § 21 odst. 1 tr. zákoníku § 358 odst. 1 tr. zákoníku § 122 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 766/2025-330 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 9. 2025 o dovolání obviněného V. D., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2025, sp. zn. 8 To 102/2025, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 99/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 2. 2025, sp. zn. 12 T 99/2024 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byl obviněný V. D. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) „dne 25. 8. 2023, ve 4:20 hodin, v Brně, na XY, v parku u fontány, po předchozí slovní rozepři fyzicky napadl poškozeného D. J. S., a to tak, že nečekaně jej oběma rukama s rozběhem prudce strčil do oblasti hrudníku, v důsledku čehož poškozený upadl na záda a udeřil se do zátylku hlavy o dlažbu chodníku, čímž způsobil poškozenému D. J. S., tržně zhmožděnou ránu týlní krajiny délky 2,5 cm zasahující do podkoží, tedy zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření a citelně omezilo poškozeného v obvyklém způsobu života po dobu 8-10 dní, a to dodržováním klidového režimu a ztíženou hygienou hlavy, kdy rána měla zůstat v suchu, ale jen shodou okolností nezávislých na vůli V. D. nedošlo ke zranění závažnějšímu, a to ke zlomeninám klenby lební, krvácení mezi obaly mozkové a ke zhmoždění mozku, tedy k život ohrožující zraněním, s citelným omezením v obvyklém způsobu života po dobu delší než 6 týdnů a při těchto poraněních může dojít k trvalým následkům, jako jsou obrny končetin, změny chování či poúrazová epilepsie, a dále poškozené společnosti VŠEOBECNÁ ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNA ČESKÉ REPUBLIKY, IČO: 41197518, se sídlem Orlická 2020/4, 130 00 Praha 3 – Vinohrady, Česko, způsobil škodu ve výši 7.839 Kč, na nákladech vynaložených na hrazené služby spojené s ošetřením poškozeného D. J. S.“. 2. Za uvedené trestné činy uložil soud prvního stupně obviněnému podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 58 odst. 6 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2,5 (dva a půl) roku. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku výkon uloženého trestu obviněnému podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3,5 (tři a půl) roku. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. dále nalézací soud uložil obviněnému povinnost nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČO 41197518, škodu v částce 7.839 Kč a poškozenému J. D. S., škodu v částce 1.271 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. pak soud poškozeného se zbytkem jeho nároku na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Nalézací soud současně podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby Městského státního zastupitelství v Brně č.j. 6 Zt 75/2024-146 ze dne 11. 7. 2024 pro skutek popsaný pod bodem 1 obžaloby, jehož se měl dopustit tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) „dne 4. 8. 2023 kolem 02:00 hodin v Brně na ul. XY v podniku XY, po předchozích rozepřích v průběhu večera a noci ohledně předchozího vztahu s pracovnicí obsluhy baru, poškozenou M. P., hodil směrem kde stála jmenovaná skleněnou pivní silnostěnnou sklenici s uchem o obsahu 0,5 litru a hmotnosti 684 g, která těsně minula její hlavu, narazila do zdi vedle poškozené a odrazem od zdi zasáhla hlavu poškozené v zadní části hlavy na pravé straně, přičemž ji současně polil pivem ze sklenice, bezprostředně poté byl z baru vyveden obsluhou a hostem a v dalším útoku nepokračoval, svým jednáním způsobil poškozené M. P., zhmoždění a otok měkkým tkání temenně týlní krajiny hlavy vpravo, tedy zranění se kterým nevyhledala lékařské ošetření a které ji citelně neomezilo v obvyklém způsobu života, ale shodou okolností nezávislých na vůli V. O. nedošlo ke zranění závažnějšímu, které by vzniklo pokud by došlo k přímému úderu hozenou pivní sklenicí do hlavy, a to tržně zhmožděná rána s nutností šití, s omezením v obvyklém způsobu života po dobu 7-10 dní, v důsledku ztížené hygieny a otřesu mozku s omezením v obvyklém způsobu života cca 10 dní, spočívající v hospitalizaci na pozorování a dodržováním klidového režimu po otřesu mozku,“ v němž byl spatřován přečin ublížení na zdraví podle § 146 odstavec 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odstavec 1 tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. 5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině a trestu. Odvolání podal i státní zástupce, a to v neprospěch obviněného do výroku o trestu. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Brně (dále „jen soud druhého stupně“ či „odvolací soud“), tak, že obě podaná odvolání usnesením ze dne 8. 4. 2025, sp. zn. 8 To 102/2025, podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Proti rozsudku odvolacího soudu (správně usnesení – pozn. Nejvyššího soudu) ze dne 8. 4. 2025, č. j. 8 To 102/2025-251, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání směřující do výroku o vině a trestu. Obviněný výslovně označil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., když namítá nesprávné právní posouzení věci soudem druhého stupně. 7. Následně dovolatel uvádí, že odvolací soud nesprávně posoudil skutek jako těžké ublížení na zdraví, když má za to, že jeho jednání bylo možno posoudit toliko jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku. Podle jeho názoru se odvolací soud nezabýval intenzitou jeho útoku. V tomto směru poukazuje na okolnosti, za kterých došlo ke vzniku zranění poškozeného (jeden výpad proti tělu poškozeného) a skutečnost, že při útoku nepoužil žádnou zbraň. Namítá, že jeho útok nebyl natolik intenzivní, že by mohl mít záměr způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví. Závěr soudu druhého stupně, že záměrně využil momentu překvapení a vědomě zaútočil na poškozeného s úmyslem zvýšit intenzitu útoku tak nemá oporu v žádném důkazním prostředku. 8. Soudy ani nevyhodnotily následky jeho útoku, když poškozený utrpěl jen lehké zranění a byl omezen v běžném způsobu života maximálně po dobu 5 dní, když v tomto směru odkazuje na dobu vystavené pracovní neschopnosti. Akcentuje, že poškozený v době útoku užíval léky, což mohlo mít vliv na jeho opilost a užíval antidepresiva, což soud druhého stupně nijak nehodnotil. 9. Současně namítá, že se soudy nijak blíže nezabývaly jeho subjektivní stránkou, konkrétně tím, že jednal v afektu bez předchozího rozmyslu. Jeho úmysl neodpovídá úmyslu těžkého ublížení na zdraví. Proto zdůrazňuje, že mohl spáchat jen trestný čin ublížení na zdraví. 10. Dále dovolatel uvádí, že i uložený trest považuje za nepřiměřeně přísný, a to vzhledem ke všem okolnostem případu. Uložený trest totiž neodpovídá správné právní kvalifikaci. Současně poukazuje na skutečnost, že zůstal na místě činu do příjezdu záchranky a poskytl poškozenému první pomoc. Rovněž také spolupracoval s policií, chtěl poškozenému hradit způsobenou škodu, kdy se i poškozenému prostřednictvím jeho zmocněnce omluvil. Má tedy za to, že při ukládání trestu mu svědčila řada polehčujících okolností ve smyslu § 41 písm. a), b), e), f), l), o) a p) tr. zákoníku. 11. Podle jeho přesvědčení také soud při svém rozhodování vybočil ze soudní praxe, pokud jeho jednání posoudil jako pokus těžké újmy na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Předně akcentuje, že obžaloba byla podána na dva skutky. Ačkoliv tyto spolu nesouvisely, tak státní zástupce postupoval velmi přísně a využil argumentaci skutkem č. 1 k podpoře trestu za skutek pod bodem 2. Má za to, že nepřiměřená přísnost trestu představuje jistou „vendetu“ ze strany soudu prvního stupně. Poté obviněný poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 4 Tdo 131/2017, rozhodnutí ze dne 23. 11. 2016, sp. zn. 7 Tdo 1519/2016, rozhod