4 Tdo 773/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 773/2025-330 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 9. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. J., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2025, sp. zn. 67 To 19/2025, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 14 T 144/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 5. 11. 2024, sp. zn. 14 T 144/2023, byl obviněný J. J. uznán vinným ze spáchání zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) „v noci ze 14. na 15. 1. 2022 v době mezi 02:00 hodin a 07:00 hodin v bytě na adrese Praha XY, XY, poté, co k němu poškozená AAAAA (pseudonym), přišla na návštěvu, ji nejprve osahával, následně ji svlékl, a i přes její vyslovený verbální nesouhlas projevený slovy: „ne, já nechci“ a snahu zpět si natáhnout kalhoty, na ní vykonal vaginální pohlavní styk, přestože věděl o tom, že předtím užila oxykodon v kombinaci s xanaxem, případně MDMA, kterými se dostala do stavu bezbrannosti, čehož byl svědkem, tedy si byl vědom toho, že není schopna se vlivem těchto látek bránit jinak než verbálně“. 2. Za uvedené jednání byl obviněný J. J. odsouzen podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 2 (dvou) roků. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2,5 (dvou a půl) roku. 3. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil uhradil poškozené AAAAA nemajetkovou újmu. 4. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené AAAAA, nemajetkovou újmu ve výši 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od právní moci rozsudku do zaplacení. 5. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená AAAAA odkázána se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 6. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 5. 11. 2024, sp. zn. 14 T 144/2023, podali obviněný J. J., poškozená AAAAA a státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 odvolání, o kterých rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 2. 2025, sp. zn. 67 To 19/2025, tak, že podle § 256 tr. ř. všechna odvolání zamítl. 7. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2025, sp. zn. 67 To 19/2025, podal obviněný J. J. prostřednictvím svého obhájce dovolání, opírající se o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Obviněný již v předchozích fázích soudního řízení opakovaně namítal, že dle jeho názoru není výpověď poškozené z 5. 11. 2024 procesně použitelná. Tím, že OS pro Prahu 3 z předmětné výpovědi vycházel a staví na ní jeho vinu, došlo dle názoru obviněného k zásadnímu porušení jeho obhajovacích práv a také ke zcela nezhojitelnému zásahu do jeho práva na spravedlivý proces. Poškozená byla totiž vyslechnuta v rámci neodkladného úkonu, díky čemuž vše proběhlo bez účasti obhájce obviněného, který (v případě, že by šlo o standardní výslech po zahájení trestního stíhání) by se mohl daného úkonu účastnit. Tím, že byl výslech poškozené opětovně proveden, se jednak prokázalo, že znalkyně z oboru psychologie a psychiatrie nevyhodnotily situaci správně, když naznačily, že budoucí výslech není vhodný, ale zejména se též ukázalo, že poškozená mohla být klidně vyslechnuta v rámci standardního výslechu, kde jí mohly být ze strany obhajoby kladeny otázky. Největší problém ovšem obviněný spatřuje v tom, že poškozená byla nejprve vyslechnuta v rámci neodkladného úkonu, poté proběhla fáze vyšetřování, uzavřel se spis a následně byla v hlavním líčení vyslechnuta procesně zcela znovu, tedy v okamžiku, kdy měla možnost znát kompletně celý spis a kompletně celou obhajobu a procesní strategii obviněného. Jelikož je výpověď poškozené primárním důkazem, od kterého jsou všechny následné důkazy odvozeny, není zde jediný relevantní přímý důkaz, svědčící o vině obviněného. 8. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a k otázce nevypořádání se, případně nedostatečného vypořádání se s argumenty obhajoby obviněný namítl, že odvolací soud si nedal přílišnou práci s přezkoumáním předestřených argumentů obhajoby, které byly obsaženy v podaném odvolání. Pokud jde například o hodnocení soudu prvního stupně stran použití odborného vyjádření PharmDr. Bc. Jana Bureše, nelze se s tímto hodnocením ztotožnit. Lze přisvědčit pouze tomu, že znalecký posudek má větší váhu než odborné vyjádření, nicméně obviněný nerozumí tomu, jak může soud prvního stupně i soud odvolací směšovat dohromady dvě různá znalecká odvětví. Doložené odborné vyjádření od PharmDr. Bc. Jana Bureše je z oblasti farmacie, což je vědecky i prakticky zaměřený obor, který se zabývá výzkumem, výrobou, přípravou, výdejem, kontrolou a monitorováním léků, zatímco soudem citovaný znalecký posudek je z oblasti psychologie a psychiatrie, přičemž již ze samotného srovnání je zřejmé, že jde o zcela odlišná odvětví, nemluvě o tom, že znalkyně se vyjadřovaly i k účinkům drog na poškozenou, což je naprosto nepřípustné a zcela mimo jejich obor, kdy na takové konstatování nemají formální vzdělání a je to právě odborné vyjádření PharmDr. Bc. Jana Bureše, které popisuje obecné účinky drog, které měla poškozená užít. Obviněný v kontextu výše uvedeného opakovaně naráží na to, že poškozená nemůže být věrohodným svědkem jednak proto, že ji opakovaně usvědčil z toho, že lže (ať už vědomě nebo nevědomě – např. před soudem při opakované výpovědi zcela zamlčela násilný sexuální vztah s jedním ze svých expartnerů, což soud prvního stupně i soud odvolací zcela přešly), dále byla uživatelkou tvrdých drog, když nelze mít ani rámcově představu o tom, jaké drogy užívala (ať už proto, že o konkrétních drogách a jejich užívání opakovaně měnila výpověď a nebo jen proto, že ani při nejlepší vůli nemohla vědět, co si bere, protože drogy se pochopitelně nedistribuují zatavené s příbalovými letáky, ale v sáčcích v prostých tabletách nebo prášku). Na základě těchto skutečností nelze výpověď poškozené považovat za relevantní. 9. Obviněný závěrem uvedl, že napadené usnesení trpí zásadními vadami, a proto splňuje dovolací důvody dle ust. § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. S ohledem na skutečnosti shora uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud postupem dle ust. § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze č. j. 67 To 19/2025-290 ze dne 20. 2. 2025, jakož i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. 14 T 144/2023-238 ze dne 5. 1. 2024 (správně 5. 11. 2024 – poznámka Nejvyššího soudu) a současně všechna další rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále, aby postupoval dle 265m odst. 1 tr. ř. a zprostil jej obžaloby. 10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a po přezkoumání obsahu předloženého mimořádného opravného prostředku k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že výhrady obviněného, směřující proti věrohodnosti poškozené AAAAA, představují opakování obhajoby uplatněné již v předchozích fázích trestního řízení, s níž se soudy obou stupňů měly možnost řádně vypořádat. Otázce věrohodnosti poškozené byla věnována zvýšená pozornost, což dokládá i skutečnost, že byly opatřeny znalecké posudky z oboru školství a kultura, odvětví psychologie a z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Na základě těchto odborných závěrů byla obecná věrohodnost poškozené hodnocena jako velmi dobrá. Za těchto okolností tak nelze považovat námitky obviněného za způsobilé zpochybnit skutková zjištění, na nichž soudy nižších stupňů založily svá rozhodnutí. Státní zástupce dále uvedl, že jedna z alternativ dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dopadá na případy, kdy jsou rozhodná skutková zjištění založena na procesně nepoužitelných důkazech. Obviněný v této souvislosti namítl, že výpověď poškozené AAAAA je procesně nepoužitelná. Tuto námitku však nekonkretizuje v tom směru, že by identifikoval konkrétní porušení zákonného ustanovení, které by znemožňovalo opětovné provedení výslechu poškozené v hlavním líčení před Obvodním soudem pro Prahu 3. Z obsahu dovolání spíše vyplývá, že obviněný předkládá spekulativní úvahu o existenci vadné procesní strategie, spočívající v tom, že poškozená byla znovu vyslechnuta poté, co již nabyla určité informace o průběhu trestního řízení. Státní zástupce však dodal, že tato okolnost sama o sobě nezakládá procesní nepoužitelnost výpovědi, pokud byl výslech proveden v souladu s procesními pravidly a za respektování práv obhajoby. V projednávané věci byl opakovaný výslech poškozené proveden v důsledku kasačního zásahu Městského soudu v Praze sp. zn. 67 To 150/2024, k